keny
komentáře u knih
Zapomeňte na neděli
Valérie Perrin
To je přesně styl knih, které mám ráda. Je tam ta lidskost, je tam realita, ale přitom i trochu příběhu s fantazií. Nevadí mi prolínání minulosti a současnosti, naopak, a příběh Helene byl opravdu dojemný. Propletenec v rodine Justine byl silná emočni káva, ale on to život tak někdy prinese a člověk ani neví jak. A miluju racky, tak i proto ...
Dcery dvouhlavého draka: Příběh „ženy pro útěchu“
William Andrews
Asi to bude zajímavá kniha, já jsem, bohužel, dala jen asi 70 stran. Pak už to bylo pro moji psychiku moc. Prostě tato témata nedávám
Velká samota
Kristin Hannah
Budeš mi chybět Leni. A chci se tam na tu Aljašku za Tebou jet podívat. Těšila jsem se na chvíle, kdy si zalezu pod peřinu a budu v duchu tam, v té zimě a tmě. Někdy toho všeho bylo tak moc, nedávala jsem ty emoce a i když jsem chtěla číst dál a vědět, jak to bude pokračovat, musela jsem přestat, rozdávat to a počkat do druhého dne, kdy budu mít zas sílu číst dál. A děkuji Ti Matthew, že jsi tam s Leni byl...od prvního okamžiku až...Někdy jsem i ráda za ne úplně americké happyendy, ale tady děkuji, že to dopadlo, jak to dopadlo. A už vím, jak to vypadá, když slzy kanou proudem...
Tři
Valérie Perrin
Ve chvíli, kdy jsem pochopila, kdo knihu vypráví, mi bylo tak zvláštně teskno a rozbrecela jsem se. Jedna z nejsilnějších a nejemotivnějších knih, které jsem kdy četla. Buďme šťastní za své přátele, kamarády z dětství, kteří jsou stále s námi
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
Příjemná detektivka, sympatičtí hlavní představitelé, letní čtení. .. povedla se.
Neználci
Étienne Davodeau
Nejde to nedat si při čtení skleničku dobrého vína. A nezačít si něco zjišťovat o biodynamickych vinech. A neobjednat si nějaké takové. A neobjednat si francouzské. A nezajit si do knihovny pro komiks Fotograf. A pak machrovat před známými u vína, jaké je ředění postřiku na vinice...Bylo to skvělé, poučné, inspirativní....a už se vám vůbec nechce pít víno, které je tak moc cítit sírou
Nevěra na zakázku
Stephanie Scott
Kdyby to šlo, tak 3 a 1/2 hvězdičky. Nebylo to špatné , bylo to Japonsko, má láska, tak i něco odpustím. Bylo to emoční, rvalo mi srdce, proč se hlavní hrdinka zachovala tak tvrdě, ale Japonsko je prostě jiná kultura. Četba neplynula úplně lehce, knihu jsem četla na několikrát, ale chtěla jsem vědět proč...A nakonec jsem byla ráda, že už to mám za sebou
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
Krásné, dojemné, obohacujici, teskné, a všude je láska....až za hrob. Četla jsem pomalu, dávkovala si, opisovala citace, čerpala terapii, dodávala si naději...a děkovala
Šikmý kostel
Karin Lednická
Na začátku jsem si myslela, že to vzdám, že tu bezvýchodnost a tragičnost nedám.
Ale kniha je tak hezky psaná, že se chcete o rodině Barbory dozvědět víc a nutí Vás to číst. Bojíte se, že když náhodou přijde něco pozitivního, příjemného, určitè to dlouho nevydrží. Modlíte se za hlavní hrdiny, strachujete se o ně,víte sice, že to nemůže dopadnout, ale co kdyby....Dám si chvíli pauzu a pak zkusím druhý díl
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Od Soukupové bych přečetla snad všechno. Vyhovuje mi její styl. Knížkou vždy žiji. Už se těším z práce domů, jak se ponořím do příběhu a žiju s hrdiny jejich životy. Vždy je v knize nějaká postava, která jako by z oka vypadla nějakému členu mé rodiny. A proto je pokaždé prožitek ze čtení umocněn ještě osobní zkušeností. Moc jsem přála Veronice, aby našla řešení dobré pro všechny, aby se neobětovala pro někoho, kdo se podle toho nechová na úkor těch, kteří ji opravdu potřebují. Bála jsem se o její manželství...Konec vzal rychlý spád a já děkuji za pár příjemných dní s těmi, kteří se na chvíli stali mými společníky...
Kde zpívají raci
Delia Owens
Celou dobu jsem musela myslet na to, že by se kniha spíše měla jmenovat kde zpívají Racci, protože ti jsou v knize mnohokrát zmiňovani na rozdíl od raků...Jimavy, dojemný, silný příběh, kdy v druhé polovině jsem si musela dávat přestávky, abych to emočné zvládla.
Vlhká místa
Charlotte Roche
Mně se to líbilo...Čteno před lety, ale doteď , když vidím pecku z avokada, vždy si vzpomenu...
Prsa a vajíčka
Mieko Kawakami
Knihu jsem četla hodně dlouho a s přestávkami. Ne že by mě nezaujala, ale protože na takovém množství stránek v podstatě není úplně akční děj, ničemu pauzy nevadí. Takže jsem ji občas proložila nějakou rychlovkou. Ten japonský pomalý styl psaní mám ráda, témata silná k zamyšlení. Fylozofické rozbory různých ženských otázek.
Přitažlivost planety Krypton
Jiří Mádl
Čekala jsem něco ve stylu Dobrý proti severaku...že se konverzace bude odvíjet jen pomocí mailů. Nakonec je to trochu o něčem jiném. Je tam hodně bolesti, hodně ztrát, hodně smutku, zoufalství, ale je tam naděje, láska, víra. Moc hezká kniha
Růže z Jericha
Michaela Štěchová
Střet naší kultury s islamem. Střet svobody s přísnými pravidly. Jsem ráda, že jsem se narodila a žiji tady a v tomto čase. Moc jsem všem fandila, bylo mi líto Kareema a jeho kamarádů i rodiny.
Jan Zajíc
Josef Šorm
Je dobře, že se tyto činy připomínají. Komiks je vkusný, dojemný , apelující...
První osoba jednotného čísla
Haruki Murakami
Jsem k Murakamimu nekriticka, protože ho proste zboznuji, ale tady by bylo spravedlivé, vzhledem k hodnocení jiných knih, dát tak 3 a půl hvězdičky. Čtu raději jeho romány a čím obsáhlejší tím lepší. Když vidím počet stran pod 200 jsem smutná. Tak snad se ještě v blízké době dočkáme nějaké obsáhlé románové pecky
Spiritistky
Klára Vlasáková
Je to dva dny, co jsem knihu dočetla, a v podstatě nevím, o čem to bylo. Ani v kresbě jsem se moc nevyznala.
Laura Deanová mě už zase nechala
Mariko Tamaki
Dospívání, vztahy, lásky, rozchody, trápení...všichni jsme to v nějaké míře zažili. Udělat ten rozhodný krok stojí mnoho sil, ale pak ta úleva....