Vánoce
Karel May
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/360736/bmid_vanoce-5AP-360736.jpg
4
54
54
Z Krušných hor do hor Skalistých. Román začíná v Německu v době, kdy byl mladý Karel May chudým studentem gymnázia. V té době May složil milou vánoční báseň, se kterou získal první cenu v jednom zábavném časopise. Na pěší túře po Krušných horách, kterou May každoročně pořádal se svým spolužákem a přítelem Carpiem během vánočních prázdnin, se oba studenti seznámili s chudým a vážně nemocným starcem, jeho dcerou a jejím synem. Po starcově smrti daroval May ženě všechny své vyhrané peníze na cestu do Ameriky za jejím mužem. S ženou a jejím synem, i se svým studentským přítelem Carpiem, se May již jako Old Shatterhand setkal opět po letech v Americe. Žena ho uprosila, aby jí se svým pokrevním bratrem Vinnetouem pomohl zachránit jejího muže, lovce kožešin Hillera, který upadl do indiánského zajetí a hrozila mu smrt u mučednického kůlu. Po Hillerově zachránění Old Shatterhand zjistil, že jde o bývalého německého šlechtice, který byl doma neprávem kriminalizován a zbaven svého majetku. Díky tomu Hiller velice zatrpkl, ztratil víru v Boha, a všechny věřící, tedy i Old Shatterhanda, považoval za bláznivé pámbíčkáře. Old Shatterhandovi se také podařilo zachránit přítele Carpia ze spárů zločinců, kteří jej chtěli donutit k potápění se pro zlato do naleziště v ledové řece ve Skalistých horách, což by jistě nepřežil. I tak se mu po útrapách cesty zhoršil jeho již tak špatný zdravotní stav. V horách pak byli všichni následně odříznuti od okolního světa sněhovými závějemi a byli donuceni strávit zde i vánoční svátky. Old Shatterhand zachránil rouhajícímu se Hillerovi po pádu laviny život, a když mu předal zprávu od jeho ženy, že bezpráví spáchané na něm a jeho rodině v Německu bylo odhaleno a že se může vrátit do vlasti, Hiller svou ztracenou víru v Boha opět nalezl. Nemalou roli v tom sehrála i stará Mayova vánoční báseň, kterou si zamiloval umírající Carpio. Román zobrazuje Old Shatterhanda jako hluboce věřícího muže a neustále zdůrazňuje význam víry v životě člověka.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1934 , Toužimský & MoravecOriginální název:
Weihnacht, 1897
více info...
Přidat komentář
V listopadu 2021 jsem tento román přečetl již potřetí (poprvé v roce 1993). Jedná se o trochu netypické dobrodružství Vinnetoua a Old Shatterhanda, o poměrně zdlouhavé čtení s řadou dlouhých dialogů. První kapitola, která se odehrává zejména v českém Sokolově, je příliš zdlouhavá. Následující kapitola, jež se odehrává ve městě Weston v Missouri, je spolu se závěrečnou kapitolou nejlepší částí knihy. Vánoce jsou určeny spíše opravdovým fanouškům literárních mayovek, většina ostatních knih s Vinnetouem je o poznání dramatičtější a akčnější. Křesťanství hraje v románu velmi výraznou roli, proto nebyly Vánoce vydány za komunistického režimu. 70-75 %
Kto vie, čo od Karla Maya čakať, nebude sklamaný. Za mňa príjemné, nenáročné, oddychové.
* - Človek je ako rastlina. Jeho korene siahajú až do mladosti. Odtiaľ čerpá až do konca života základnú duševnú potravu, ktorá nikdy nevysychá. -
Podle mne to patří mezi slabší knihy autora.Je to jen takové všelijaké plácání a žádný pořadný děj.Moc se mi to nelíbilo.
Knihu jsem četl již dávno, takže si ji moc už nepamatuju. Nezapomenutelné Mayovy postavy, kdy některé zavítali i na českou stranu Krušných hor. Bohužel na Poklad ve stříbrném jezeře to nemá.
Na knihu jsem narazil nahodou a po 20ti letech si ji znova přečetl. Stejně dobrá, ať je Vám 10, 30 nebo 50 let. Pro mne s milým bonusem když se začátek knihy odehrává v kraji odkud pocházím.
Mně se to mladistvé vandrování přes kopečky k nám a zpátky moc líbilo. Byla to docela sranda (Sapfó). V Americe to taky mělo celkem spád, no a ta báseň, ta musela prostě prostoupit celý román jakožto poselství. Pokud nám chtěl autor podsunout svoji víru, je lepší to realizovat jednoduchou básní středoškoláka a konkrétními činy, než nějakými kázáními a filozofováním. Víc mi vadilo, že se opět sešla fůra starých známých (či jejich příbuzných) po dlouhých letech kdesi v daleké divočině, ale bez hesla "jak je ten svět malý!" by se prostě neuzavřel kruh. Osobně vánoční šílenství nemám vůbec ráda a poté, co na Štědrý den autor nechal umřít Kapra (Carpio) mám na tento svátek ještě větší vztek. V překladu, který jsem četla, nebylo jasné, proč je Carpio už předem synem smrti, žeby TBC? Nechápu, proč se nepokusili ho dostat dolů do civilizace. Ale asi už to nemělo smysl, kdo ví. Nebo takový budižkničemu, který nikdy nic pořádného nedokázal a pro kterého ronili slzy jen jeho kámoši na pouti, za to nestál? Ale četlo se to fakt dobře!!!!
[013/10] Vinnetou a Olda Šetrný jsou prostě postavy, na které se jen tak nezapomíná. Ani nevím proč nám lidem toliko přirostou k srdéčkům a chceme v nejbližší době poznat další jejich dobrodružství. Snad je to tím heroismem a charismatickým projevem, kterým by chtělo vládnout toliko chlapců, ale nevládnou a nikdy vládnout nebudou. Je to ten lákavý smysl pro spravedlnost, který v reálném životě uplatníte jen zřídka a ještě méně často bude na vás samotných použit. Je to prostě fikce. A fikce je lákavá.
Někde na staré půdě se nám podařilo vytrhnout ze spárů prachu a krys druhé vydání z roku 1919. Jazyk prvorepublikový, obálka - pro každý sešitek stejná - prostě nádherná, i když neodpovídala obsahu. Možná to byla souhrnná obálka pro většinu dobrodružných edic. Nevím. Je ovšem vidět ten neuvěřitelný rozdíl v posunu na poli překladatelství. To, jak moc se jazyk změnil a jak je překladatelství prací mnohotvárnou.
(391) ,,Nádherný případ chirurgický. Klíční kost rozdrcena, všecko vazivo vůkol přeťato, svalstvo obnaženo, na příklad - - -"
,,Biceps, triceps -" přerušil jsem ho.
,,Eh! Promiňte! Široký krční sval tentokrát - - -"
,,Prosím! Na výklady chirurgické času dost až ráno za jízdy. Vnitřní můj hlas mně praví, že jest nám třeba posily spánku."
,,Váš vnitřní - - - ? Tedy také? Mhm! Tedy můj také. Dobrou noc."
,,Dobrou noc!" - - -
Problém je v tom, že to páchne vírou a sírou a vůbec na mě pan Šetrný působí jinak. Daleko... komičtěji. Možná je to i právě tím jazykem, o tom by se dalo spekulovat, ale text mi v mnoha ohledech připadal směšný, ne-li přímo absurdní.
May se navíc prezentuje jako poměrně silně věřící a všude nám podstrkuje svou(?) Vánoční píseň. Byla jiná doba a víra byla v kurzu. Nevím sice jak jsou na tom v Německu dnes, ale docela chápu, proč nejsou ‘Vánoce‘ v této době nijak zvlášť populární. Autorův život na studiích mě příliš nezajímal a vůbec celá předmluva byla otravně zdlouhavá a nijak zajímavá. Jediné co mě opravdu zaujalo a dokonce pobavilo, byla zmínka o stížnosti na autora tvorbou jemu podobného, který ho v jeho době nejspíše kopíroval. V knize shazuje jeho práce a kritizuje nelogičnost a krvavost příběhu. Obviňuje ho z toho, že na rozdíl od mezinárodně známého Maye nemá ani ponětí o tom jak to v Americe vypadalo a chodilo. Jací byli Indiáni. No... pane May... nebyl jste na tom o moc lépe... Vždyť jste všechno jen vyčetl z prospektů.
Autorovy další knížky
| 1969 |  Syn lovce medvědů |
| 1971 | Divokým Kurdistánem |
| 1970 | Pouští |
| 1968 |  Černý mustang |
| 1981 | Poklad ve Stříbrném jezeře |
(SPOILER) Knihu jsem si zopakoval na Vánoce pro její vánoční námět. I když v Databázi štítek „vánoce“ nemá, jde už podle názvu o „vánoční“ čtení. A je zajímavá z několika důvodů. Na počátku se děj odehrává v Čechách (tedy v tehdejším Rakousko-Uhersku), v Chebu (Eger), Sokolově (tehdy Falknov, Falkenau). O vánočních prázdninách, asi tak v roce 1858, zde putují dva, snad 16 nebo 17letí gymnazisté z Německa a zde začíná i jejich dobrodružství, které pak skončí v roce 1873, také o Vánocích, ve Skalistých horách. Z jednoho z nich (toho všestranně schopnějšího, samozřejmě) se vyklube tam za mořem Old Shatterhand (OS). A přímo se ztotožní s Karlem Mayem. Nepočítám-li nějaké Mayovy povídky ze sbírky Old Shatterhand in der Heimat, které jsem nečetl a mohou něco takového obsahovat, jde chronologicky o nejstarší (a mně jedinou známou) zmínku o hrdinovi, který později dostal na Západě jméno Old Shatterhand. Podle vynikající knihy Hanse Imgrama Chronik eines Weltläufers se Vánoce pak na Divokém západě odehrávají během čtvrté cesty OS do severní Ameriky, kterou nastoupil v říjnu roku 1873. Samotný děj knihy je podobný všem dalším dobrodružstvím OS. Knihu napsal Karem May ovšem v roce 1897, kdy do jeho původně pro mládež psaných dobrodružných románů pronikaly stále více filozofické úvahy a výklad autorova křesťanského přesvědčení. Kniha má všechny klady i slabiny Mayových románů: počínaje ideálními hrdiny (kteří přesto někdy jednají, aby byla nějaká zápletka, pěkně hloupě), přes jednu u Maye povinnou „komickou“ postavu, je tu velice nepravděpodobná dobrodružná zápletka („náhodné“ setkání všech osob z prologu v Čechách po asi 15 letech na jednom místě na Divokém západě), ale nejhorší je, že se její děj více než v přímém líčení odehrává v dialozích mezi aktéry děje. Prim má samozřejmě OS, postava neuvěřitelně „ukecaná“, neustále něco méně chápajícím hrdinům (a čtenářovi) vysvětlující či rekapitulující. I v kritických situacích děje mají jednající osoby vždy čas sáhodlouze žvanit. Výjimkou je pouze nemluvný Vinnetou – kdyby takoví byli všichni ostatní, byla by kniha třetinová. Tyto nekonečné dialogy mají ovšem zde ještě jednu další slabinu. Měl jsem k dispozici dvě vydání románu u Toužimského a Moravce: jedno z roku 1934 a druhé z roku 1992. Kdo přeložil předválečné vydání není v knize uvedeno. Překlad je už trochu zastaralý, ale bez nahlédnutí do jeho textu se čtenář novějšího vydání těžko orientuje v překladu zvláště zmíněných dialogů překladatelkou Zlatou Kufnerovou. Nevím, zda je to vina jejího lajdáckého překladu nebo absence korektury (jde o vydání u T&M brzy po „listopadu“ 89, kdy byla jistě snaha rychle dohnat vydáním těchto knih to, o co čtenáře 40 let připravovalo komunistické kulturní temno), každopádně na mnoha místech jsou dialogy mezi postavami románu prakticky nesrozumitelné nebo alespoň zavádějící, neboť přímá řeč jedné postavy je spojena bez rozlišení do jednoho odstavce s řečí postavy druhé (nebo dokonce zcela chybí odpověď na otázku a dialog pokračuje další větou tázajícího, která se pak musí považovat za odpověď druhé osoby) a bez nahlédnutí do staršího překladu tím vzniká chaos v tom, kdo co vlastně říká… Předválečné vydání ilustrovali (celkem rarita) tři umělci: Zdeněk Burian nakreslil barevnou obálku a 4 kvaše (3 dvoustránkové), německý malíř Claus Bergen dodal 5 výřezů ze svých ilustrací pro německé vydání (kde je 11 jeho obrázků) a většina ilustrací je od Věnceslava Černého. Porevoluční vydání z roku 1992 pak ilustroval Gustav Krum. Zde je zajímavé srovnání jeho ilustrací se dvěma ilustracemi ve starším vydání: ačkoliv text výslovně píše o hospodském ve Falknově jako o tlusťochovi s mohutným podbradkem, což Burian přesně vystihl, Krum tutéž postavu ztvárnil jako štíhlého fešáka. A při putování mladých hrdinů vedla cesta, podle textu, kolem, opět výslovně, zchátralé maličké vodní pily, což celkem v souladu s textem nakreslil Věnceslav Černý. Gustav Krum ovšem dodal sice velice pěkně nakreslenou (architekturu opravdu uměl kreslit, viz jeho obrázky staveb v cyklu mayovek z Orientu), nicméně vpravdě obrovskou, textu neodpovídající stavbu…
Celkově chci knihu hodnotit nikoliv absolutně – zde by muselo být hodnocení mnohem horší. Na jedné straně tedy klasická Mayova zápletka, ušlechtilé myšlenky, konečné vítězství dobra, na druhé straně výše zmíněné nedostatky – textu i provedení (hlavně překladu) knihy. Nejde jistě o žádný špičkový román ani mezi těmi od Karla Maye – ale, v rámci kategorie, žánru „mayovek“, s uvážením všech specifik těchto knih, dávám 4 *.