Vánoční knížky
William Makepeace Thackeray
Kniha obsahuje čtyři povídková vyprávění a jednu pohádku, která anglický viktoriánský klasik psal pravidelně od roku 1848 vždy u příležitosti vánočních svátků. V prvním příběhu nazvaném "Bál u paní Perkinsové" zachytil Thackeray atmosféru snobského plesu, která mu zároveň dala možnost podat charakteristiku tehdejší měšťácké smetánky. Autor zde také uvedl na scénu postavu populárního hulvátského Ira, který naprosto jednoznačně neuznává pravidla tehdejšího společenského chování. Oproti tomu "Naše ulice" vykresluje charakteristiku některých postaviček londýnské čtvrti, zatímco "Dr. Birch a jeho mladí přátelé" těží především z některých autorových vzpomínek na školní léta. "Kickleburyovi na Rýně" jsou pak obrazem snobské anglické rodinky, která neopouští své návyky a zvylosti ani na cestách v cizině. Kniha je ukončena pohádkou "Růže a prsten", v níž Thackeray dokázal spojit jemný humor s poezií fantaskního světa. Všechny tyto autorovy "Vánoční knížky" jsou pak doplněny jeho ilustracemi, jež společně s textem dnes tvoří klasickou symbiózu, která znovu a neomylně přivolává půvab a kouzlo viktoriánských časů.... celý text
Přidat komentář
První seznámení s Thackerayem má poněkud hořkosladkou příchuť. I když se Vánoční knížky tváří jako Vánoční, nemá nejmenší smysl v nich hledat vánoční atmosféru, náladu a sentiment jako u Dickense. Thackeray pomocí očí Titmarshe předkládá ironizující zrcadlo tehdejší společnosti (ono to maloměšťátství je ovšem pořád platný) se sarkastickým úšklebkem, který je mé povaze blizký. Těch zábavných momentů je ale trochu málo na vyšší hodnocení. Jednoduchý jazyk a dlouhé texty příliš nefungují. A tak ani kousek Vánoc z knihy nedýchá a Titmarshovy výpady a několik částí zvláštní pantomimy Růže a prsten můžu hodnotit jen třemi slabě svítícími hvězdami z možných pěti.
Autorovy další knížky
2010 | Jarmark marnosti |
2011 | Paměti Barry-Lyndona |
1962 | Růže a prsten |
1996 | Kniha o snobech |
1996 | Vánoční knížky |
Kniha predovšetkým klame telom, nemá s vianočnou tematikou nič spoločné. Ide proste o čtivo, ktoré anglickí autori písali pre vianočný trh. A toto bolo akési neslané, nemastné, od tohto autora som zvyknutá na iné grády. Najväčšiu šťavu mala autorova reakcia na kritiku, tá bola naopak okorenená preštedro. Thackeray vie pekne kultivovane a hlavne výrečne besniť. Ani rozprávka Růže a prsten ma nenadchla, myslím, že najväčší problém je v tom, že to autor písal pre svojich súčasníkov, ktorí mali tento štýl v obľube. A zároveň dôverne poznali vtedajšie reálie, udalosti, názory, vkus, čo nie je môj prípad. Tá nezasvätenosť mi výrazne sťažila schopnosť užiť si jednotlivé scénky. Bolo to ako počúvať príhody o ľuďoch, ktorých všetci poznajú, len ja nie. Škoda, na túto knihu som sa tešila.