Vazači zhouby
Artemian (p)
Poznejte čtyři postavy uprostřed války s neznámou nemocí i jejich nelehká rozhodnutí. Coriela, který nechce velet, aby nemusel rozhodovat o životech jiných. Velehlase, přinášejícího nové náboženství do prohnilého systému. Věčnou Jiskru, poslední z andělů, potýkající se s necitlivými rozkazy. Skelena rozhodnutého zachránit nemocné, a to za jakoukoli cenu.... celý text
Přidat komentář
Knížka je tenoučká a myslela jsem, že ji budu mít rychle přečtenou. To úplně nevyšlo kniha se mi četla špatně, což mohlo být i zvláštním stylem psaní a stylem jazyka.
Navíc mi téměř celou dobu čtení přišlo, že mi něco v knize chybí, nějaká důležitá informace... Přišlo mi, jako bych četla druhý díl bez znalosti prvního, kde by bylo popsané, jak funguje svět, kde se vzala nákaza apod.
Příběh je vyprávěn z úhlů pohledu všech hlavních postav, které se doplňují. Některé jsou výpravnější, některé filozofičtější, ale všechny jsou zajímavé.
I když mě kniha úplně nezaujala, jistě si své čtenáře najde. Doporučila bych hráčům Dračího doupěte a fanouškům epických fantasy bitev
(SPOILER)
Nejprve bych ráda poděkovala autorovi za zaslání knihy k přečtení :-)
Líbí se mi styl psaní, pohled několika postav, zápletka. Trochu mě ze začátku vytáčí postava Věčné, ale přiznávám, že mívám obecně problémy s úvahami o účelu existence apod..
Úplný závěr mi přijde trochu uspěchaný... Chybí mi podrobnější informace o Velehlasovi, zajímá mě, jak Coriel zvládl s ostatními přežívat...
Příběh měl podle mého trochu větší potenciál, než autor nakonec využil. Špatné to ale vůbec nebylo a třeba se někdy dočkáme pokračování :-)
3,75*/5
Po vnitřním boji nakonec jen 2 z 5.
Celkově mi svět připomínal Římskou říši a její tažení. Je to jen takový dojem nebo pocit, který se mě držel po celou dobu čtení :) asi to bylo tím množstvím vojenských taktik a bojů.
Přidávám proč jsem strhla tolik hvězd. Přesto doufám, že tato kniha bude jen začátek a autor rozpracuje celý tento svět do ucelenější formy nějaké série :)
1) Obal je opravdu zavádějící i když se dají hlavní postavy ke kostkám z obalu přiřadit. Rozhodně se nejedná o příběh, ve kterém by se dal příběh na hrdiny ve stylu DnD odhalit.
2) Fonty a úprava textu s ohledem na výběr papíru pro mě nebyly zvoleny nejlépe. Úplně mi z toho přecházely oči což mi činilo značné potíže při čtení. Také mi nesmírně chyběla mapa, které je pro mě velmi důležitá. Především když se jedná o neznámý a neúplně popsaný svět.
3) I když se kniha četla pěkně, prostě jsem se nemohla zbavit pocitu, že jsem otevřela mnohem větší celek někde za polovinou a prostě se nechytám. No a pak mám dojem jako bych přeskočila rovnou na konec. Po přečtení mám prostě více otázek než odpovědí.
Bojové fantasy není úplně můj šálek kávy a moc tomu nepomáhají ani výlučně mužské hlavní postavy (Věčnou nepočítám, protože ani s tou se asi většina holek neztotožní). Ale chápu, že do bitvy holky zrovna nepatří.
Styl autora mám ráda - docela to odsýpá, jazyk má dobrý, postavy jsou plastické a postupně se je naučíme znát a sledujeme jejich pouť a vývoj. Nemůžu říct, že bych se od knihy nemohla odtrhnout, ale byla jsem zvědavá, jak to bude a jak z toho vybruslej. Musím říct, že čím příběh postupoval dál, tím jsem byla zvědavější.
Konec mě teda štěstím úplně nenaplnil, ale rozhodně ve mě nechal spoustu emocí, které ještě nějakou dobu doznívaly. Čímž knize tleskám, protože to správněj příběh má umět.
Grafika obálky se mi moc líbí.
Styl psaní mi padnul do noty, tedy se kniha četla dobře, ale po dočtení mám výhrady.
Pokud to má být 1 dílný příběh, představoval bych si o pár stran víc a říct nám, jak to dopadlo s trpaslíky, senátem a anděli, stvořitelem a zhoubou, jak se Coriel stal císařem atd...
Pokud bych plánoval více knih, odpustil bych si poslední kapitolu a uzavírání příběhu. Stránky věnoval obohacení svého světa a na konci si nahrál nějakou zmínkou na to co bude Coriel dělat s Velehlasem...
Knihu mohu doporučit. Podpora novému autorovi přijde vhod a uvidíme co bude dál!
Z nějakého důvodu jsem si myslel, že se jedná o knihu podle nějaké hry na hrdiny. Pokud to tak je, není to na knize poznat. Stylově, slohově nejde ani poznat, že se jedná o prvotinu, jazyk mě baví, a na začátku mě ke knize celkem přitáhl.
Bohužel kniha na mě působí jako žvýkačka. Zpočátku šťavnatá a plná chutí ale čím déle ji člověk žvýká, tím chutě slábnou a žvýkačka tuhne. Stejně tak postupem času mě tato kniha přestávala víc a víc bavit a poslední cca čtvrtinu jsem se musel trochu přemáhat. Co mi asi vadilo nejvíc, byly pasáže kurzívou. Asi od poloviny jsem se soustředil na to, zda tam jsou k něčemu dobré a až na pár výjimek jsem seznal, že bez nich by kniha byla lepší.
Původně jsem chtěl dát jen 2*, ale je to prvotina, tak budu hodný.
Vazači zhouby - Artemian
Samotná kniha má roztomile vyvedenou obálku. Nenechte se ale zmást. Uvnitř na vás nečeká žádná pohádka.
V příběhu vstupujeme do doby, kdy obyvatele napadá jakási nemoc - Zhouba. Podaří se ji zastavit či nakazí celé lidstvo?
O zastavení Zhouby se mají postarat tři ze čtyř našich hlavních postav - Coriel, Velehlas a Jiskra. Získáváme tu ale také pohled z druhé strany a to od Skelena.
Střídají se tu krátké kapitoly od všech čtyř postav, proto příběh odsýpá rychle a je to záležitost na jedno odpoledne.
Teď si povíme něco o našich hrdinech.
Coriel byl pro mne chytrý taktikem, který ale zprvu nechtěl přednášet strategie. A chápu proč. Na druhou stranu nebýt jeho, dopadly by bitvy mnohem hůř.
Velehlase jsem vnímala jako záporáka od začátku až do konce. Jasně prvotně jel s výpravou Zhoubu zastavit, ale jeho smýšlení a rozhovory se Stvořitelem z něho toho záporáka udělaly.
Nejvíce mne fascinovalo Jiskra. Poslední žijící anděl, který nese obrovské břemeno na svých bedrech. Jiskra byla silná a geniální.
Skelen moc prostoru bohužel nedostal, tudíž k němu jsem si nedokázala vytvořit nějaký vztah.
Mám s knihou ale jeden problém.
Přijde mi, jako bych skočila do děje uprostřed či na konci série a než mne kniha začala bavit, tak byl vlastně konec.
V hlavě mi dodnes zůstávají otázky ohledně Stvořitele, andělů apod. Ani konec knihy nic nevysvětlil, neboť zůstal otevřeným.
Na druhou stranu jde ale o prvotinu autora a když se na to podíváme z tohoto úhlu, tak musím říci, že Artemian má talent a vůbec bych se nebála napsat něco delšího anebo již zmíněnou sérii.
Možná knihu vnímám tak, jak píši, protože jsem se poprvé setkala s podžánrem fantasy - fantasy meče a magie.
Ve výsledku knihu Hodnotím 3,5/5⭐️ a věřím, že si kniha najde své čtenáře, u kterých zaboduje!
(SPOILER)
Klasická fantasy z žánru meče a magie, která je vyprávěna z pohledu tří hlavních postav. Všechny tři jsou nějakým způsobem zajímavé. Jeden je geniální taktik, druhý je jediným přímým zástupcem svého boha a třetí je nadpozemská bytost postupně stravovaná pozemskými starostmi. Tyto tři postavy se svižně střídají ve vyprávění příběhu. Náhled do tábora nepřítele pak máme díky čtvrtému vypravěči, který však nemá tolik prostoru.
Přestože se mi taktik líbil nejvíc a byl nejsympatičtější, dožíral mě tím, jak se cíleně odmítal stát velícím důstojníkem jen proto, že by byl odpovědný za posílání svých vojáků na smrt a raději se rozhodl schovávat se v řadovém vojsku. Nedává totiž smysl, aby taktickému géniovi během chvíle nedošlo, že se tímhle rozhodnutím vůbec nic nevyřeší a situace se naopak jen zhorší. Tohle mi v příběhu vadilo asi nejvíc.
V závěsu je pak změna druhého hlavního hrdiny v závěru knihy, respektive odůvodnění jeho změny. Autor se snažil tuto změnu logicky vysvětlit a okecat ji mnoha rádoby filosofickými řečmi, ale protože vysvětlení nedává logiku (alespoň mně ne), nefunguje to.
Závěr knihy pak předznamenává možné pokračování knihy, protože mnoho konců zůstane neuzavřených. Ale pokud měl autor od začátku v plánu sérii knih, bylo chybou neprokreslit svůj svět více podrobnostmi, aby čtenáře více vtáhnul do svého fantasy světa. Takhle další zájem čtenářů nechal viset jen na tajemství, co je vlastně Zhouba zač, případně na dalších osudech přeživších hrdinů. A to ne vždy stačí.
Nezkušenost autora (jedná se o jeho prvotinu) na celkovém příběhu nebyla tak znát. Až na některé nelogičnosti (třeba, že životně důležitý most byl ponechán zcela nechráněn), to celkem šlapalo. Občas se jen vyskytly nějaké slovní obraty, které mi do fantasy neseděly. Třeba časové popisy „trvalo to 3 hodiny a 15 minut“ nebo „byla to šestnáctina vteřiny“. Ještě bych to bral ve fantasy světě, kde má většina lidí u sebe hodinky, ale ve fantasy, kde se hodiny/hodinky ani jednou neobjeví, nesedí. Vhodnější fantasy příměry jsou „trvalo to něco přes tři hodiny“ a „bylo to jen pár úderů srdce“. Nebo další divný slovní obrat: Označit někoho jako „nejvyšší subjekt“ se hodí možná pro nějakého alchymistu, který zrovna popisuje svou práci odbornému publiku, pro běžného vypravěče je určitě lepší označení „tvor, stvoření“. Ale tyhle slovní obraty naštěstí udeří do očí jen párkrát, takže se nad tím dá mávnout rukou.
Ve výsledku se mi kniha líbila, přestože si nejsem jistý, zda bych si byl ochotný přečíst i nějaké případné pokračování. Není toho totiž moc, co by mě k čtení pokračování motivovalo, bude-li nějaké.
Obálka je moc pěkná, hádám, že se jedná o hrací kostky, ale nijak nesouvisí s knihou. I to může být kamenem úrazu, protože může potenciální kupující zmást.
V prvom by som rada poďakovala autorovi za oslovenie a poskytnutie elektronickej kópie. Úprimne ma to potešilo.
Tak a teraz ku knihe. Bola dobrá! Podľa obálky som očakávala príbeh pre inú vekovú skupinu, ale opak je pravdou :)
Najprv začnem pozitívami. Napriek tomu, že je čitateľ hodený do vody, tak som nemala problém sa do príbehu začítať. Príbeh je napísaný z pohľadu 4 postáv, ktoré sú jasne charakterizované a čitateľ nemá problém sa zorientovať. Dokonca mám svoju obľúbenú postavu! Štýl a jazyk, ktorým bola kniha napísaná bol osviežujúci. Celkovo mi kniha prišla ako niečo, čo tak často nevidíme.
Napriek zmieneným pozitívam, bolo v knihe pár vecí, ktoré mi tak úplne nevyhovovali. Tým, že kniha je v podstate novelka, tak mi v nej chýbalo viac kontextu. Čím viac stránok som prečítala, tým viac otázok som mala o danom svete, o Senáte Bohov, ako Velehlas prišiel k Stvoriteľovi, históriu trpaslíkov a Elfov, atď. Čo mi ešte chýbalo, bola mapa. Rada sa vo fantasy príbehoch vraciam k mape, ktorá mi pomáha si dotvoriť obraz o danom svete. Viac, než filozofické úvahy, ma bavili situácie na bojisku.
Ako už bolo spomínané v komentároch predo mnou, tak ak je toto autorova prvotina, tak je to skvelý počin. Myslím si, že v autorovi je potenciál a ak bude mať príležitosť napísať niečo dlhšie, tak nepochybujem o tom, že to bude kvalitné dielo.
Kniha mě upoutala nejen svoji nevšední obálkou, ale také anotací, která naznačovala trochu jiné pojetí fantasy.
A toho se mi i dostalo.
Kniha nezačíná rozvláčným popisováním světa a bytostí, ale rovnou nás hodí doprostřed děje, kde se setkáváme s Corielem, Velehlasem, Věčnou Jiskrou a Skelenem.
Zpočátku jsem byla trochu rozladěná z toho, že se během vyprávění nedozvídáme více o světě a minulosti, která utvářela podobu nynější společnosti, ale jak příběh postupoval dál, bylo zřejmé, že autorův záměr nebyl vylíčit fungovaní světa jako takového, ale donutit čtenáře se zamyslet.
Každá z postav poskytovala jiný úhel pohledu na zhoubu a my tak máme možnost nahlédnout do jejich mysli.
Nejméně mě zaujal Coriel. Možná to ale bude tím, že moc nemusím taktické pasáže z bitevního pole, takže mě jeho dějová linka moc nezaujala, a kdyby nebylo trpaslíků, kteří příběh zpestřili nejen humorem ale i svoji osobností, nejspíš bych se do čtení jeho pasáží musela nutit.
Za to Velehlas...To byla jízda. Jeho rozmluvy se Stvořitelem byly úžasné a běhal mi z nich mráz po zádech. Stejně tak příběhy Jiskry a Skelena vedly k zamyšlení a dodávaly příběhu hloubku.
Kdybych měla knihu zhodnotit jako celek, tak tohle nebude knížka asi úplně pro každého. Pokud jste fanoušci „klasických“ fantasy příběhů, Vazači zhouby vás asi moc nenadchnou, protože děj je de facto vedlejší a hlavní linka se točí kolem filozoficko- teologických úvah apod. Zároveň je to taková jednohubka na dva večery, takže nejste přesyceni těmito úvahami a humor, kterým je lehce prodchnut děj knihy krásně vyvažuje atmosféru.
Nevím, jestli toto je autorova prvotina, ale jestli ano, tak smekám. Myšlenky byly moc pěkně zformulované a po jazykové stránce nemám, co vytknout. Co by mě ale zajímalo je, jestli font písma, který byl použit během rozprav Velehlase se Stvořitelem, byl takto zvolen záměrně (pro mě jsou ty fonty podobné)…
Kniha je rozhodně originálně pojatá, a pokud hledáte netradiční fantasy, které v sobě nese myšlenku, tak určitě doporučuji.
Když svět napadne zvláštní nemoc zvaná Zhouba, nikdo netuší jak ji vyléčit. Projevuje se tím, že bere lidem svobodnou vůli a ti pak důsledkem toho blázní a útočí na ostatní. Přestože předtím tato nemoc nepředstavovala závažnou hrozbu, tento fakt se začíná nyní měnit. Nemocní se organizují a spojují. Že by se za tím skrývalo něco víc?
V rámci vyprávění se střídají pohledy čtyř hlavních postav. I když jich není tolik, může čtenářům*řkám z počátku dělat problém se v nich zorientovat. Jsou ale dobře charakterizovány a jejich vývoj je dost dobře popsán. Co můžu dále vyzdvihnout, je rozhodně jazyk vyprávění a promlouvání Stvořitele k Velehlasovi. Některé úvahy mě velmi zaujaly a myslím, že nebudu jediná, kdo se nad nimi zamyslel. Humor nacházející se v příběhu byl též osvěžující a dost ovlivnil mé hodnocení.
Největší nedostatek nacházím v absenci vysvětlivek. Titul je opravdu krátký, a tak mu chybí doplňující informace týkající se daného světa. Myslím, že nebudu jediná, komu se na základě tohoto v hlavě objevilo nemálo otázek, na které bych při čtení ráda znala odpověď.
Vazači zhouby nebyli špatným čtením, jen mě neoslovili tak, jak jsem původně předpokládala. Svým zpracováním se a tématem se nicméně jedná o něco na českém trhu jedinečného. I když způsob zpracování nejspíš nesedne každému, máte-li rádi fantasy literaturu a akční děj, mohl by vás tento titul zaujmout.
po prečítaní asi tak polovice knihy som to skončil. no žial niesom cielova skupina mne to prosto nesadlo, nudilo ma to od začiatku .
Aj mňa autor oslovil s ponukou na ohodnotenie knihy, čo som s nadšením prijal a som za to vďačný. Bohužiaľ, čítaním tejto prvotinky moje nadšenie upadalo do depresie. Čitateľ je vhodený do rozbehnutého deja a tak chvíľu trvá, kým sa v tom zorientuje. Cez rýchlo sa dostavujúce flashbacky sa autor snaží vysvetliť vo co gou, ale skôr tým len znásobuje úvodný chaos. Postupne sa síce začnú veci vyjasňovať, ale k oným flešbekom sa pridá rozpitvávanie myšlienok a charakterov. Mno... Ja si myslím, že fantasy je v prvom rade od slova rozprávka a to zas od pojmu rozprávať príbeh. Aj s prípadným ponaučením. Nemá však zo seba robiť psychologickú sondu či filozofický traktát. Keďže je kniha pomerne krátka, týmto nimraním sa v duši hrdinov, resp. daného sveta, dej jaksi prešumí okolo bez zanechania väčšej stopy. Toľko tu vyzdvihovaná vtipnosť trpaslíkov (nič originálne, zlatí Yarpen Zigrin, Gotrek či trpaslíci z českej fantasy Křivé ostří) alebo akčnosť deja (Červenák s Cornwellom by sa len zasmiali do fúzov) sa zase až tak nekoná. Autor sa dosť držal pri zemi. Aj keď možno zámer. V tom prípade šiel mimo mňa.
Plusové body predsa len sú. Keď sa koľajnice príbehu žánrovo zarovnajú, vystrkuje z knihy hlavu poctivá fantasy. Síce je strapatá jak roduverný pankáčisko, ale má potenciál, čaro a aj nejaký ten nápad. Preto skončím autorovým obľúbeným slovíčkom: Ale...
Disclaimer
Knihu jsem četla na základě prosby autora. Tímto ještě jednou děkuji za zaslání elektronické kopie. A zároveň slavnostně přísáhám, že to nijak nezastínilo můj úsudek a
rozhodně si nebudu brát servítky.
******************
Kniha Vazači zhouby je na první pohled lehkou fantasy, kterí by vás mohla zaujmout tak maximálně obálkou, a ta je mezi námi hrozně laciná a child-like.
Když jsem svým kamarádům knihomolům řekla, že budu číst novou fantasy od českého autora, většina se jich hrůzou pokřižovala a pár snílků bylo nadšených. Fantasy jako takové je nesmírně složitý žánr, ačkoli je toho jak hub po dešti, a čeští autoři obecně vynikají spíš v prachobyčejných románech takže kombinace slov "fantasy" a "česká" zavání velkým průšvihem - v 90 % crap, v 10 % opravdový top téměř až světové úrovně.
Pravděpodobnost tak nemluvila v autorův prospěch a já se do čtení pouštěla lehce skepticky. Ale pozor, světe div se, po pouhých pěti stranách skepse zmizela a mně se na obličeji rozlil blažený úsměv, asi jako když koukáte na štěnata, koťata nebo mimina.
*
Pojďme to vzít popořádku. Nacházíme se ve světě, kde řádí jistá zombie-like nemoc, která zbavuje lidi svobodné vůle a jelikož tihle zombíci útočí na ostatní lidi, není divu,
že se táhne do války. Drtivou věšinu příběhu strávíme ve vojenských leženích a na bitevních polích. Tam potkáváme velkou spoustu postav, které jsou dobře napsané a jedinečné svými vlastnostmi a bizárními jmény. Obzvlášť musím vyzdvihnout trpaslíky, ti každou chvíli srší vtipem a budou vás prostě bavit. Ústřední čtveřice hrdinů je natolik zajímavá a silná, že příběh dobře utáhne a celé to hezky ubíhá. Příběh sám je poměrně jednoduchý - klaďasové bojují se záporáky a do toho hledají hlavního loutkaře, co si v pozadí vesele tahá za nitky.
Havelka však z tohohle konceptu udělal něco víc protože se nechtěl spokojit jen s černobílým světem. Dostáváme tak nálož etických, morálních, existenciálních a teologických úvah, které celému příběhu dodávají nebývalou hloubku a já musím ocenit snahu, se kterou se do toho autor pustil a také zdařilost, které dosáhl.
Vazače zhouby tak nemohu vnímat jinak, než jako filosofickou esej, která se dobře maskuje za žánr fantasy. Takže malá rada pro všechny rodiče, dětem tohle nekupujte, pochopí z toho leda tužku, tak si knihu radši přečtěte sami.
*
A teď pár poznámek o tom, co mi v knize chybělo a co mě tak docela, jako velkého šťouru, neuspokojilo.
Jelikož je kniha velmi krátká, hlavní mínus je pro mě nedostatek insightů - kdo byl Senát Bohů, jak vznikl, jak fungoval? Ostrov leguánů a Velehlas, proč tam jel, co přesně se tam stalo a jaktože ho po návratu neupálili? Jak vznikla Zhouba, byla vytvořena uměle, jak se přenáší? Proč vznikl konflikt mezi trpaslíky a lidmi a proč Senát nemá rád elfy?
Autor do příběhu zakonponoval kousky z minulosti hlavních postav, které výrazně pomohly k pochopení charakterů a motivů postav, tak by zodpovězení těchto a dalších otázek mohlo pomoct k celkovému vnímání a hlubšímu poznání celého fiktivního světa, který Havelka napsal a za mě především s pochopením motivů Skelena, záporné postavy s (asi?) kladnými úmysly. Zároveň bychom se mohli víc vcítit do jednotlivých postav a prožívat hlouběji jejich osudy, moje emoce při čtení byly, bohužel, pouze velmi povrchové.
*
Zcela na závěr ještě rýpnu do používání slov "vakcína" a "injekční stříkačka". Nejsem žádný znalec původů slov a jazyka, ale vyloženě mě to zarazilo a nutilo googlit.
Svět knihy má jednoznačně historicko-fantastický nádech - meče, štítové hradby, alchymisté, kouzelníci, elfové, ... A do toho hodit "vakcínu" (z lat. vaccinus, z vacca "cow" - léčba neštovic virem cowpox) a "injekční stříkačku" (první použití až na konci 19. století) je trochu nemístné a kazilo mi to atmosféru. Ale to je jen detail a klidně se nechám jazykovědci vyvést z omylu.
*
Celkově knihu mohu doporučit každému, kdo hledá trochu netradičnější fantasy a nebrání se hlubším úvahám o světě a sobě samých. Zaslouží si solidní 4*!
V úvodu svého komentáře musím poznamenat, že hodnotím jen příběh, hru jsem nikdy nehrála a proto asi některé aspekty nedocením.
Příběh se většinou odehrává na bojišti. Čtyři hlavní hrdinové, každý jiný a každý něčím překvapivý, jsou vykreslení velice věrohodně. Opravdu sympatický mi byl Coriel, což byl nejen “slušňák”, ale i talentovaný stratég. Většinou tolik bojů a bojových scén nemusím, ale tady to úplně nevadí a co pravdu oceňuji, to jsou úvahy Coriela jako tvůrce strategie boje. Ty byly podané poutavě i pro naprostého laika.
Zpočátku jsem měla trochu problém se samotnou podstatou příběhu - s nemocí. Nakažení byli banda zombíků, ale vlastně se o nich docela dlouho nic moc konkrétního neříkalo. Pak Zhouba zvolna získala jasnější kontury, ale mrzelo mě, že autor trochu více nerozvinul příběhy alespoň několika nakažených a nevytěžil z nich trochu více, aby rozředil množství bojových scén.
Kromě všech výše uvedených plusů (dobrý příběh, různorodé postavy, akční děj) se v knize najde opravdu osvěžující humor. Trpaslíci byli se svým osobitým jazykem a vtípky prostě TOP. A kromě spousty bojů, strategií, plánů a kladných i pokřivených lidských charakterů je tu i několik okamžiků k hlubšimu zamyšlení.
Na závěr mám výtku k obálce, která příliš neodpovídá tématu a působí trochu dětsky (až teprve později jsem zjistila, že se má jednat o hrací kostky). Ale možná je důvodem to, co jsem zmínila v úvodu - nikdy jsem hru ani neviděla.
Třebaže nejsem pro tuto knihu úplně cílová skupina, myslím, že milovnici bitev ji ocení. Já děkuji autorovi za možnost si knihu přečíst a pŕeji mu hodně napadů na další knihy.
Vždy jsem rád, pokud se mi autor ozve s tím, že by byl rád, abych si jeho knihu přečetl a napsal malé zhodnocení. Pro mě to znamená možnost přečíst si knihu (navíc zdarma :-)) kterou bych mohl v záplavě nových knih na trhu přehlédnout, mít možnost vstřebat příběh zpravidla začínajícího autora a zároveň se ujistit, že česky píšící autoři mají co nabídnout.
Při prvním pohledu na obálku zde na databázi jsem se nejdříve lekl. "To má být příběh pro děti?" optal jsem se sám sebe... při bližším zkoumaní jsem však rozeznal (snad správně) herní kostky AD&D a Dračího doupěte... Bude mi 40 a hrajeme to s "klukama" (fotrama od rodin stále). Takže tady plusový bod.
Knihu jsem si vzal jako rukojmí do vlaku, abych zabil málo zajímavou cestu čítající přes dvě hodiny. Ruku jsem měl šťastnou. Během chvíle jsem se zanořil za Corielem, Velehlasem, anděli i Spasitelem. Strany i cesta ubíhala a já byl jemně rozladěn, že už musím vystupovat. Během cesty zpět mě kniha slušně pohltila, neb myšlenky na to, jak funguje Zhouba, co má kdo za lubem a zda je přítel skutečně přítelem či jak se množí andělé mi nedaly vydechnout.
Dnes ráno jsem knihu dočetl a musím uznat, že závěr opravdu stojí za to. Celou knihu totiž provází nemalé množství velice chytrých myšlenek, dokreslující příběh, zrcadlící charakter hrdinů. Jednou z nich je i citát mého oblíbeného Kurta Cobaina:
"Je lepší shořet, než vyhasnout." - další bod nahoru :-)
Pokud bych měl knihu hodnotit jako celek, za mě je to výborné nenáročné fantasy z bitevního pole s morálním přesahem nutící k zamyšlení. Vše je vyšperkováno příjemným humorem (trpaslíci jsou top!) a dostatkem akce.
Držím palce v další tvorbě!
Autor mě požádal o zhodnocení své (asi) prvotiny. Možná někdy dřív, když byl malý výběr v knihách žánru fantasy, by mě toto dílko zaujalo. Dnes je - bohužel pro autora - v tomto odvětví obrovská konkurence.
Přečetla jsem fantasy romány, které mě okouzlily a žasla jsem nad schopnostmi autorů něco tak skvělého vymyslet a dát svým nápadům čtivou podobu.
S politováním vůči autorovi musím konstatovat, že Vazači zhouby mě neoslovili. To ale nic neznamená, věřím, že jiné čtenáře pobaví. Přesto bych doporučila, pokud autor hodlá pokračovat cestou, po níž se touto knihou vydal, načíst hodně knih žánru fantasy a inspirovat se v nich.
Autorovi držím palce, nevzdávejte se, vytrvejte, pište dál. Každý něčím začínal.
Velmi čtivá a akční kniha ze světa fantasy, plná bojů a strategií. Nejsem tak úplně fanoušek knih, které se odehrávají skoro celé na bojišti, ale tady to až tak nevadilo. I když jsem měla trošku problém pochopit problematiku Zhouby a Nakažených. Ale rozhodně musím pochválit jazykovou stránku věci. Autor si tady vyhrál, neopakoval se a rozhodně vytvořil chytlavé dílko.
Tato kniha z běžné produkce Golden Dog trochu vyčnívá. Jde to znát už z obálky, která sděluje, že nejspíš půjde o pohodový fantasy příběh ve stylu dračáku. A paradoxně nemám problém s tím, že to tak vůbec není; dokonce mě i těší, že kombinace obálky i anotace mi jednoznačně určila, s jakými charaktery budu mít tu čest. Tohle je totiž typ knihy, která s postavami stojí a padá. V tomto směru se však ukázalo, že takový magistr Skelen je sice hybatelem děje, ale slouží čtenáři spíš k tomu, aby občas měl zprávy i z druhé strany barikády. Abych to upřesnil, tato kniha je jedno velké fantasy válečné tažení (naštěstí v temných a krvavých barvách, takže pro mě stravitelné), kde se však o titulní Zhoubě mnoho nedozvíte. Je to jako výsek historie jiné reality (což je v pořádku) s dobře napsaným začátkem a tak trochu rozporuplným koncem.
Místy mi tady totiž hapruje logika. Nejvíc to bylo znát na postavě Coriela, který je sice brilantní taktik, ale ve své genialitě nedokáže pochopit podstatu tohoto svého talentu (a musí mu to vysvětlit vypitý trpajzlík). Snad se zde projevuje i to, že válečná literatura není mým šálkem černého čaje a tak mě více bavila nábožensko-politická linka. Rozhovory mezi Velehlasem a Jiskrou měly prostě náboj. První jmenovaný byl zpočátku můj favorit (později se to překlopilo k Jiskře) a ke konci se postaral i o „Wat-d-fááák!?“ moment; bohužel pak autor nedokázal onen zvrat uspokojivě vysvětlit, čímž pro mě celou tu linku zabil. Zůstává tak Věčná Jiskra, která je jednoznačně nejlepší a nejemotivnější postavou celé knihy s relativně uspokojivým koncem. Závěrem musím přiznat, že epilog jsem příliš nepobral (respektive mi neřekl nic nového a zbytek mě spíš zmátl). Ale na druhou stranu jsou zde skvěle hláškující trpaslíci, možnost pátrat po špehovi (odhalil jsem správně) a hodně se mi líbí netradiční font, jakým je psán hlas Stvořitele.
Doporučuji méně rozmlsaným čtenářům fantasy, kteří preferují temnější odstíny příběhů.