Vážení přátelé, ano
Ladislav Pecháček
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35536/mid_vazeni-pratele-ano-cPP-35536.jpg
4
49
49
Podtitul : administrativní román Satirický román formou monologu déle sloužícího průměrného úředníka kritizuje současné poměry v administrativě. Na hrdinovi ukazuje společenskou nebezpečnost vědomé neangažovanosti, frázismu a konzervatismu. Samoúčelné úřadování hlavního hrdiny je korunováno úspěchem, jeho průměrnost neunikne jeho nadřízeným a je odměněno povýšením do funkce ředitele.... celý text
Přidat komentář
Aknihu autor věnoval všem svým bývalým, současným i budoucím kolegům z kanceláří výrobních podniků. Úsměvné satirické podání všedních událostí ze života, ze zaměstnání.....Nic se nezměnilo, stále řešíme to samé. Povídky jsou krátké, některé k pobavení, k zamyšlení. Průměr.
Milá, vtipná a nadčasová kniha, která dává prostor k zamyšlení. Se stálým úsměvem jsem se bavila od začátku do konce.
"Jsme tak rozvinuti, že už se nemůžeme svinout a odfrknout si."
Nemusím ani použít dobrou řeč, abych vyslovila Bóbovi v knize i ve filmu velké ano, vážení přátelé!
kniha, kde se pecháček vysmívá absurditám moderního života, kde skrz sérii humornejch anekdot ostře kritizuje: od technologií a politiky až po zvláštnosti lidský povahy.
plus:
- přístupnost a humor, totiž pecháček má dar udělat i ty nejkomplexnější témata srozumitelnýma a zábavnýma. řekl bych výjimečný dílo
minus:
- pro někoho může bejt pecháček kyselej a cynickej, mně osobně to jemný se otírání o negativno v moderním životě vadilo
Vážení přátelé, ano autora Ladislava Pecháčka jsou skutečně nadčasovou záležitostí. Vyprávění ústřední postavy, Bohumila Fischera, se otáčí kolem jeho působení jako ekonomického náměstka v podniku zabývající se sanitární keramikou. Bohumil prochází v podniku jednotlivými fázemi kariérního postupu, o který nestojí a v soukromí je zodpovědným otcem, manželem i synem rodičů umístěných v moderním domově důchodců.
To vše okořeňuje satirou se smyslem pro absurdno. Kniha bohužel doplatila na dobu svého vydáni i následného zfilmování, kdy události konce roku 1989 přály všemu možnému než meziřádkovému humoru vycházejícího z každého dne v minulém režimu. I tak se jedná o velmi zajímavou záležitost s přesahem do dnešních dnů, kterou lze vřele doporučit každému se smyslem pro satirický humor. A mnoho čtenářů se zkušenostmi nejenom z korporátní sféry má velkou šanci se ve vyprávění najít.
Rozborka a sborka vlastní osoby a potažmo i okolního světa, kdy hlavními nástroji k jejímu provedení jsou sarkasmus, ironie a satira. Tento druh vyprávění mě velmi baví a ačkoliv jsem se několikrát smál i nahlas, kniha přináší i podněty k zamyšlení a to především ve věcech stárnutí a naplnění života.
Pěkných pět hvězd.
"Mlčím. V takových případech vždy zaujímám osvědčenou politiku aktivní neutrality. Mlčení si lze vyložit jako souhlas, ale kdyby došlo na věc, vždycky můžu tvrdit, že jsem mlčel."
Mechanismy moci a lidské povahy zůstávají stejné za každého společenského systému.
Velice se mi líbí název použitý v anotaci knihy.
Administrativní román - to zní ! Miluji administrativní romány !
Jednoduše proto, že jsem do dotazníků soudruhů psal : původ - úřednický (až později se mohlo psát pracující inteligence).
Bobo z této knihy je mi blízký, má rád zaběhaný režim své rodiny se vším všudy. Když se nudí jde si muzicírovat a popít s kamarádem. Holkám nejde ruština ? Maličkost, vím jak na to ! Mnozí z nás mají životní sen. Bobo ho měl také - postavit pořádná kachlová kamna (jak je známe ze starých fotografií). Výsledek ? Jde o analogii se socialismem .
Mám nezapomenutelnou vzpomínku na konec září roku 1989, když jsem vycházel z kina Sevastopol, spokojen s Milanem Lasicou a vůbec se všemi. Celé Příkopy byly narvány mladými Němci z DDR. Druhý den jsme si říkali v práci : Když strana tento film pustila do kin - odchází "do hajzlu".... možná, že jsme neměli úplnou pravdu.
Zvlastne pomaly plynuci pribeh, zaujimave spracovanie, uzasne hlasky. Celkovo vyborna vec ktoru snad ocenia aj ti co tuto dobu zazili.
"Člověk si celý život představuje, že něco musí přijít, nějaký zlom, a ono nepřijde nic. Jenom ten podělanej konec."
Ze tří knih, co jsem přečetl (Osvobozené kino Mír, Dobří holubi se vracejí a tato) je tato nejveselejší, i když popisuje možná i tu nejhorší realitu. Na dobu se dá nadávat, s alkoholem se dá bojovat, ale je-li jedinec proti své vůli součástí, moc mu toho k manévrování nezbývá - kachlová kamna, kamarádi z dětství, vnitřní svět. Film, jako ostatně časově omezené medium, knihu trochu zredukovalo, ale namířilo jasnějším směrem. Čtu Bóba a vidím Lasicu, čtu Anděla a vidím Hlaváčovou.
Stejnojmenný film je jedním z mých nejoblíbenějších a tak jsem pochopitelně sáhnul i po knize. Jelikož je autorem románu i filmového scénáře Ladislav Pecháček, adaptace je téměř absolutně věrná knize. Podle mě jde o jeden z nejtrefnějších a nejvtipnějších přípěhů o krizi středního věku.
Oproti filmu, je už z podstaty věci (co je v knize jasně černé na bílém, může být ve filmu redukováno) v knize mnohem výraznější společensko-kritická linie. Ostatně leccos napoví i podtitul: administrativní román. Právě v knize tedy plně vynikne absurdita systému, kdy nebohý Boba proti své vůli stoupá v hierarchii podniku výš a výš.
Zároveň musí hlavní hrdina řešit problémy nastupující krize středního věku - pochybnosti o smysluplnosti vlastní existence, o výchově dospívajících dvojčat, o rodičích odložených do domova důchodců... a když už konečně objeví východisko, ke kterému se může upnout, je mu odepšeno i toto.
Ladislavu Pecháčkovi se podařilo autenticky a s hořkosladkým humorem vystihnout etapu života, která dřív nebo později "postihne" asi každého. Knížka je krásným příkladem, že v tom člověk není sám.
Jedna z mála výjimek, kdy se kvalita filmu vyrovná literární předloze. Knížka jde v úvahách hlavního hrdiny, v rozhovorech i v situacích více do hloubky, ale vše podstatné se podařilo na plátno přenést. Plus geniální Lasica, Satinský, Kodet, Řehák a Hlaváčová k tomu. Kniha i film = hořkosladký popis konce zahnívajícího socialismu.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Dobří holubi se vracejí |
| 1980 | Amatéři aneb Jak svět přichází o básníky |
| 1988 | Vážení přátelé, ano |
| 2004 | Jak básníci přicházejí o iluze |
| 2004 |  Jak básníci neztrácejí naději |
Pamatujete? Já ano. Film jsem viděla těsně po převratu a bylo mi z něj špatně. Přitom jsem se nesmírně bavila. A ta úleva, že už je toto přece pryč... No, není. Kniha je nadčasová, velmi zábavná, hořce zábavná. Vážení přátelé, ano, čtěte.