Ve službách krále Reginalda
Michael Bronec
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30044/bmid_ve-sluzbach-krale-reginalda.jpg
4
45
45
Brzy poté, co tvůj otec, rytíř Branald, zmizel i s výpravou kdesi na severu, ujal se tě podle svého slibu král Reginald a povýšil tě do řad svých pážat. Mezi tvým otcem a králem však byly jakési spory, a tak tě král Reginald neměl příliš v lásce a využíval každé příležitosti, aby tě měl z očí. Jedna taková se naskytla, když bylo potřeba doručit důležitý list svobodnému pánu Na strži. Cesta nebyla příliš nebezpečná, neboť vedla užívanými stezkami, byl to tudíž úkol rytíře nedůstojný, vhodný tak pro páže. Volba padla na tebe. Jako doprovod jsi dostal čtyři knechty s kušemi, pod sebe dobrého koně a jídlo na cestu. Asi o týden později vás cestou k večeru přepadla bouře. Snesla se tma jako v noci, začalo hromobití a průtrž mračen a brzy jste ztratili cestu. Nějaký čas jste bloudili lesními stezkami, které byly stále užší a užší, promáčení až na kost, když tu náhle…... celý text
Přidat komentář
Z tohoto gamebooku jde vyloženě cítit láska k Dračímu doupěti. Zprvu hodně připomíná jeden z ranných českých gamebooků (Zlodhův hrad), ovšem osobně mi tento kus přišel živější, promakanější a s vybalancovanějšími pravidly.
Na druhou stranu, tuhle knihu zabíjí množství přebytečných odkazů. Příkladem není jen ona nezapomenutelná (CVAK!) zapasťovaná chodba (kde jsem při prvním průchodu zhynul s bláznivým smíchem na rtech), ale i při bloumání po mnohých částech hradu či jeho podzemí. Pokud přejít z jednoho konce chodby na druhý trvá pět zastavení, kdy se nic neděje, poněkud to ztratí šmrnc. Přitom sloučením některých kroků do jednoho bodu by nic nezmizelo a hra by získala na plynulosti.
I přes tuto „kostrbatost“ však knihu hodnotím velmi slušně. Příběh vtáhl, obtížnost byla snesitelná a RPG prvky fungovaly. Máte-li možnost si tento gamebook zahrát, směle do toho - starý Episomos jistě rád uvítá dalšího návštěvníka...
(CVAK!)
Jedná se dungeon crawler podobě jako Zlodův hrad s malou špetkou RPG a malou špetkou humoru podobného jako v O Norikovi. Je to dobrý gamebook, nicméně má své mouchy a mohl by být snad skvělý, kdyby se autor nesnažil být takový velký vtipálek. Jednak je odkazů zbytečně moc a musíte nesmyslně neustále přeskakovat celou knihu (reálně by stačila tak třetina) a potom úspěch závisí hodně na náhodě. Autor si s vámi poměrně často hraje a posílá vás do neřešitelných nebo extrémně zdlouhavých situací, což bohužel nakonec začne být celkem otravné a kazí to dojem. Ale i tak doporučuji.
Můj první gamebook, který jsem si koupil naprosto omylem, neb se mi tehdy v knihkupectví moc líbila obálka knihy a toužil jsem si koupit dobrou fantasy knihu. Po zakoupení se vyskytly velké rozpaky než jsem se rozhodl si jí zahrát a pak jsem tehdy nad ní strávil několik večerů, hrál jí pořád dokola a vztekal se nad hrací kostkou, která ne vždy ukázala ty správná čísla. Skvěle propracovaný příběh, který mě naprosto vtáhnul do děje a já se nemohl dočkat až si zlepším svou výzbroj a znovu potkám starého goblina Episoma
Gamebooky mám rád. A tenhle jsem hrál mnohokrát, rozhodně víckrát, než jiné. Těch 875 bodů (nebo zastavení, nevím, jak tomu správně říct) je úctyhodných a plných úžasného zážitku.
Stále mne fascinuje, jak autorovi podařilo vytvořit z jednoduchého, poměrně nudného prozkoumávání zříceniny čím dál poutavější příběh. I ty trochu nudnější pasáže, kdy nikoho nepotkáváte, k tomu tak nějak patří. Vlastně by to bez nich nebylo ono. Prostředí a atmosféra je zmáknuté do detailu. A když se pak dostanete hlouběji do podzemí, začne to mít teprve šťávu. A ten konec, když se vám podaří splnit úkol... ten pocit zaslouženého vítězství je prostě dokonalý.
Srdeční záležitost, jednoznačných pět hvězdiček.
Když jsem tenhle gamebook po dlouhých letech znovu otevřel a začal hrát, mísila se ve mě nostalgie s pocitem mírného zklamání. Je pravda že je nesrovnatelný s jakýmkoliv jiným z té doby. Několik výjimečných kusů se mu přibližuje v atmosféře a pár vyvolených v příběhu a postavách. Prozkoumávání Orlího hrádku je tak skutečné, jak je to jen možné. Stinnou stránkou toho všeho je rozvláčnost a plýtvání odkazy. Co jiné gamebooky vyřeší během jednoho, maximálně dvou otočení stránek, to Michael Bronec popisuje v deseti pasážích. A nemyslím tím jen onu legendární zapasťovanou chodbu. Prozkoumávání křoví u západní stěny je podobně frustrující a stejně tak protahovaná je cesta po ochozu v prvním patře. Kdyby si ono rozpitvávání každého kroku autor odpustil a ušetřené odkazy použil na variabilnější prostředí, nebo na bohatší slovní výměny, vůbec bych se nezlobil.
Toto je jednoznačně nejšílenější a nejnáročnější gamebook, jaký jsem kdy hrál. Myšleno v dobrém slova smyslu. Vše začíná poměrně banální zápletkou a prozkoumáváním jednoho starého a zdánlivě opuštěného hradu. Nicméně velmi rychle zjistíte, že to bude chtít mnohem víc, než jen náhodné otáčení stran a doufání, že se dostanete k cíli. Příběh totiž skrývá nejedno překvapení a tak se vám klidně může stát, že zůstanete stát na rozcestí se sochou goblina a nebudete vědět, kam se máte dát dál.
Samozřejmě nemohu autorovi zapomenout a odpustit tu šipkovou torturu, po které jsem byl zralý na léčbu thorazinem a pobyt v gumové cele. Ještě dnes mi cvakají zuby hrůzou, když si vzpomenu na: cvak, šipka, jdu na západ, cvak, dvě šipky, jdu na západ, cvak, tři šipky, jdu na západ, cvak, čtyři šipky, jdu na západ, cvak, pět šipek, jdu na západ, cvak nic se nestalo (hurá, že by konec), jdu na západ, cvak, šest šipek, jdu na západ, cvak, sedm šipek, jdu na západ, cvak, osm šipek, jdu na západ, chodba končí (uáááá, já někoho zabiju). Cestu zpět radši nebudu popisovat. Stačí, když si přetete přecházející větu od konce. A to nezmiňuji, že každé setkání se zběsilými šipkami musíte házet kostkami a pokud máte smůlu, tak své kosti najdete při následujícím pokusu o průchod. :-)
Naopak s hřejivým pocitem vzpomínám na povídání jednoho milého starého goblina, které začíná slovy "To bylo ještě tehdy, když jsme byl malý, světlounce zelený a kdo by si byl jednou pomyslel, že má kůže zmatoví ... Tak pokud se s ním někdy setkáte, nezapomeňte si s ním popovídat. Dozvíte se spoustu zajímavých věcí.
Shrnutí: velmi náročný gamegook, po jehož zdolání budete mít pocit, že jste vylezli na gamebookový Mount Everest. Jedinou otázkou zůstává, zda se vám ho ještě podaří sehnat.
Jakou atmosféru to dokázalo vyčarovat když člověk prohledával Orlí hrádek a do oken prázdných místností svítilo slunce...
Na rozdil od odstatnich gamebooku je tenhle pomerne specificky pouzitym jazykem, obraty a humorem, je také dost rozsáhlý a také Epistomos...
Traktát O nesmyslnosti všeho počínání, Episomos na kolečkových bruslích, kilo a čtvrt prachu a spousty dalších zajímavostí. .)
I když je to po formální stránce knížka, vlastně se za ní považovat nedá.
Kdož znají, chápou... ;-)
Jako naprostá většina jejích sester sice škvár, ale co dovedla svého času vyčarovat v hlavě a jak dovedla k sobě připoutat. Zlaté světlo prosvítá prach. Nostalgie...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1991 |  Dračí doupě: Pravidla pro začátečníky |
| 2014 |  Excelsior, gentlemani! |
| 2010 | Legendy: Draci |
| 2016 | Mračna nad Arénou |
| 2019 | Legendy: Praga caput regni |
Tenhle kousek jsem si zahrál znovu asi po 20 letech a dýchla na mě samozřejmě nostalgie. Jediné, co jsem si matně vybavoval, než jsem se do něj znovu pustil, byly jakési stáje, kde se dalo leccos užitečného najít, a pak scéna v místnosti s látkou, ve které jsem usnul a pak se měl rozhodnout, zda vstát nebo zůstat ležet, přičemž jedna z možností vedla k zásahu šípem do břicha. A nakonec dojemný obrázek, který se mi po letech připomněl a kvůli kterému všechna ta námaha stojí za to: Tři postavy kráčející vstříc vycházejícímu slunci a ztrácející se v záplavě světla. "Jedna hřmotná a ramenatá, jedna útlá a dlouhovlasá a jedna... jedna gobliní."
Teď po letech (a zkušenostech s jinými gamebooky) mám z hraní rozporuplné pocity. Příběh je bezesporu originální a zajímavý. Herní systém je propracovaný a logický (gamebook je odleskem Dračího doupěte). Oproti Fighting fantasy je prosté Umění boje složeno z více veličin (zbraň, zbroj, sebevědomí - které roste poraženými nepřáteli). Prozkoumávání lokací není jednosměrné - dá se chodit sem tam kudy chcete a opakovaně se vracet. Škoda, že spoustu dveří a místností je tu jen do počtu a jejich prohledávání je většinou zbytečné. Přejít z jedné části chodby do druhé je někdy zbytečně rozfázované a zabere spoustu listování odkazy. Je fajn si kreslit mapu, ať vám průzkum Orlího hrádku a jeho gobliního podzemí nepřipadá tak bezesmyslný a usnadní vám průchod. Ve srovnání s jinými gamebooky není obtížnost vysoká - prohledávání hradu je bezpečné a klíče, které potřebujete, nakonec chtě nechtě najdete. Neexistuje tu riziko náhlé smrti při špatném rozhodnutí. Po soubojích či pastech jde celkem dobře doplňovat ztracené životy.
Plusy: Postupné vylepšování útočné a obranné výbavy (hrdina cítí, jak sílí). Vyslovená možnost si hru "uložit" po první části před sestupem do podzemí. Zajímavě vykreslená postava spojence Episoma (gobliního filosofa, mága a alchymisty v jednom). Autorův smysl pro humor a nápaditost (např. vynález, který předběhl dobu: kolečkové rusle - ne, nejedná se o překlep). Když už se vyskytnou delší textové pasáže (kterých by mohlo být víc), tak obsahují barvité jazykové prostředky. Vhodně naznačená líbačka s Martou. Dva (dobré) alternativní závěry.
Mínusy: Méně soubojů, než bych čekal, kde by se dala nabušená výbava zúročit. Málo předmětů, které by se daly zužitkovat lépe, než je za pár drobných střelit vetešníkovi. Občas překlepy. Hodně hlušiny.
Zábavnost: 7/10
Obtížnost: 2/10