Ve stínu války
Jarmila Stráníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482737/mid_ve-stinu-valky-KVr-482737.jpg
4
50
50
Píše se rok 1631 a celá Evropa se zmítá ve válkách a neštěstí. Na území Českého království vtrhla švédská vojska a mnoho lidí je nuceno opustit svůj domov. Mezi nimi i sedláci Borek a Rischer, kteří se snaží chránit své rodiny. Švédové jsou nelítostní a neberou ohled ani na děti. Krutým nepřátelům je třeba postavit se čelem, než si vezmou i to poslední, co lidem zbylo.... celý text
Přidat komentář
Omlouvám se, ale bohužel jsem nedokázala tuto knihu dočíst. Ani nevím, kde začít s hodnocením? Velký kámen úrazu bylo neustálé přeskakování v ději. Tyto části byly oddělené jen mezerou mezi odstavci a díky tomu působil příběh velmi nepřehledně. Další problém bylo množství postav. Bylo jich tolik, že jsem se musela v textu častokrát vracet o nekolik stran zpět. Dále mi chybělo i napětí a nějaká propracovanější milostná linka, která by příběh trochu oživila. Ještě jednou se omlouvám, ale u téhle knihy se mi doslova chtělo spát.
Byla jsem hodně zvědavá na to, jak se autorka popasovala s tématem 30leté války a přiznávám, že jsem se tohoto žánru trochu obávala. Nicméně už od první kapitoly mě kniha nadchla a hltala jsem každou stránku. Charaktery postav byly pestré a děj napínavý a zajímavý. Nemůžu jinak než dát nejvyšší hodnocení, je zasloužené.
Velmi ráda bych napsala něco jiného, pochvalného. Ale bohužel - jak je vidět na každé přibývající stránce - vždycky jen dobrý úmysl a píle nestačí. Nedokázala jsem dočíst, je to povrchní mišmaš a vůbec nic nového. Snad v příští knize vychytá nedostatky a možná by nebylo špatné absolvovat nějaký kurs psaní?
:/
Jak nechci na fóru hejtovat ani být hnusný. Tak tady musím.
Nedal jsem to. Skončil jsem v půlce. Po půl roce čtení. Ano správně. Půl roku jsem četl 100 stránek nebo kolik. Taková četba to je. A natolik mě neoslovila a nudila.
V Čechách zuří třicetiletá válka, lid trpí a zmítá se v zoufalství. Švédové pod velením obávaného Johanna Banéra (skutečná postava) drtí naši zem. A my, prostí čtenáři, lůza venkovská, z tepla gauče sledujeme osudy několika rodin.
Jsou všichni Švédové stejní? Co dokáže alkohol, co láska k sirotkovi, jaké je přátelské pouto opravdických rytířů a co za legendy obestírají naši vlast?
Hned zkraje řeknu, že já nejsem na tenhle žánr stavěný. Bože, původně jsem nechtěl žádnou recenzi psát, protože jsem se příšerně nudil a rovnou přiznávám, že žádnou knihu jsem ještě nečetl tak dlouho a systematicky neodkládal. Je ale fakt, že vy, co máte v oblibě ,,rychlé šípy", neboli knihy, co jedou jak po másle, zde zalíbení vskutku nenajdete. Autorka se kolikrát zakykala vztekem, když jsem jí soukromě vypisoval každé dvě stránky, jak se to vleče jako snopel, a jak se postavy chovají naivně
Ale byla by chyba nevytrvat do konce. Jde o autorčin debut, takže k některým aspektům holt musíme být shovívaví. Důležité je, že ke konci knihy se Jarmila Stráníková s rozuzlením a nečekanými zvraty poprala víc než dobře a naservírovala přesně to, co od knihy zasazené do doby třicetileté války očekáváte. Intriky, boje, krev, lásku a statečnost protagonistů, bojujících za pravdu, svobodu a mír.
Určitě v této knize nehledejte učebnicové pojetí historie, je to odlehčené dílo, které vás vtáhne do patřičné atmosféry a vy si ho užijete na způsob romantického filmu. Třeba milovníci Angeliky by mohli směle zaplesat.
Celkové hodnocení 70%
Historický román v žádném případě. Spíš taková dívčí historická romance. V té klasické by bylo více sexu. Chování jednotlivců, bojové scény apod. potom odpovídají tomuto stylu a určitě nepasují do doby 30ti leté války. Nosný příběh neexistuje. Jen takový kaleidoskop osudů několika postav. Na druhou stranu tajná chodba, poklad, či svádějící ďábel.
Ale určitě je lepší, když dívky čtou tuto knihu než oblíbené YA dílka o zamilovaných upírech či vlkodlacích. Navíc to, že je děj zasazen do Kladska, je třeba přinutí vyhledat si historii tohoto našeho bývalého území, než nám ho Marie Terezie prohrála. A i třeba informace o odsunech Čechů Poláky z tohoto regionu po roce 1945.
Na to, že se jedná o prvotinu mladé autorky, jsem větší část knížky louskla jedním dechem. Kniha zpracovává čtivou formou bolestnou válečnou historii Javornicka sužovaného drancem jak nepřátelských švédských armád tak vlastních spojenců během třicetileté války. Příběh protíná několik dějových linek ke konci se propojujících, obsahuje lásku, zradu, odvahu i trochu toho tajemna, každý si v něm najde to svoje. Proto Jarmilce pac a pusu za milé čtení a chci jen a jen doporučit.
Když jsem to dočetla hlavou mi běžela jediná myšlenka ... "statečný to český lid". Jenže jak nebýt statečný, když k tobě domů zavítá válka a cizí nepřítel.
Tohle bylo vynikající čtení. Strhující, dynamické, nedalo se od toho odtrhnout. Ráda jsem si nechala přiblížit kousek české historie o které toho vskutku moc nevím. Moc se mi líbilo, že paní autorka do románu zakomponovala i české báje. Příběh tak působil ještě víc autentičtěji.
V knize je několik hlavních hrdinů a všichni si mne omotali okolo prstu, opravdu jsem jim fandila. Nakonec i tomu Rischerovi nebo Heleně. Na to nejsem moc zvyklá, většinou jsou v knížkách postavy, které mě iritují, ale tady taková nebyla žádná. A o to víc jsem s nimi žila.
Vážně skvělý příběh. Máte-li rádi historické příběhy, tak po tomto sáhněte, věřím, že nebudete litovat.
Ve stínu války je historický román, od kterého jsem se horko těžko dokázala odtrhnout. Od prvních řádků mě kniha vtáhla do děje…
Anotace toho příliš neprozrazuje a z mého pohledu je i trochu zavádějící. Sledujeme životní peripetie sympatického Švéda Williama, krásné dívky Lilien, jejího otce a strýce a nakonec mladého hraběte Antona. Všechny zmíněné postavy jsem si velmi oblíbila a až do konce jim fandila v boji proti nepřízni osudu i doby. Ani jeden z nich si válku nepřeje a stejně jsou okolnostmi zavlečeni přímo do středu válečného dění.
Příběh je sám o sobě skvělý, tempem a stylem vyprávění mi připomíná romány od mých oblíbených německých autorek Sabiny Ebert a Iny Lorenz. Jediné, co mě na knize iritovalo, byly poměrně časté skoky v ději. Sice jsem si pak zvykla, ale přece jen bych v textu a jednotlivých kapitolách upřednostňovala delší pasáže. Knihu bych doporučila všem milovníkům historických románů nebo těm, co se zajímají o třicetiletou válku.
PS: O kvalitě díla vypovídá i fakt, že kdyby autorka měla na svém kontě ještě další romány, už bych běžela do nejbližšího knihkupectví :-)
„Lešku, vše, co vidíš,
může patřit tobě.
Stačí, abys udělal jedinou věc,
a stane se z tebe bohatý muž.
Přiviň mě na svou hruď“.
První věc, která mě zaujala v této knize není ještě součástí příběhu. Víte, jak je v skoro každé knize na jejím začátku napsáno varování; „Všechna práva vyhrazena a že žádná část nesmí být reprodukována bez písemného souhlasu držitele práv...bla bla bla...“ Ale tady je ještě jedna věta, kterou jsem snad ještě nikde nečetl, nebo už jsem toto varování přehlížel, a tudíž netuším, zda je to i v jiných knihách...zde se píše dovětek; „s výjimkou krátkých citací nebo odkazů, které tvoří součást kritického hodnocení.“
Citát: Nenasadím život za někoho, kdo neváhá ve jménu Boha vraždit tisíce.
Musel jsem si na čas dát oddych od mimozemšťanů, elfů, Baltimorů, Abeů a dalších tvorů ze světa sci-fi a fantasy a vrhnul se na tento román. Avšak i tady jsem narazil na bájné tvory a bytosti. V tomto příběhu, odehrávajícím se okolo roku 1633 v naší zemi, se klidně všechno mohlo stát. Já nejsem historik, ale vím, že naše báje jsou prošpikovány všemi možnými tvory. (K. J. Erben by vám to vysvětlil) Ale pozor, nemyslete si, že tohle je o těch tvorech, to ne.
Malá ochutnávka:
Krčma byla přeplněná lidmi. Téměř se nedalo projít mezi stoly. Bohatší statkáři, mlynář, pekař a jiní movitější obchodníci zabrali lepší místa. Chudina si musela vystačit se stoly zastrčenými v koutech. Za normálních okolností by se Vladek s Inge těšili z pohádkové tržby, ovšem dnes... dnes měly peníze trpkou pachuť války. Všechny naplňoval strach. Všichni hledali odpovědi.
„Jako by nestačilo, že nám na krk dýchá švédské vojsko!“
Tohle je příběh o životě, o lásce, o strastech, o boji a hlavně o lidském údělu v těchto dobách (1633). Líbí se mi, že i když paní spisovatelka tu pracuje se spoustou postav, je každá z nich lehce zapamatovatelná. Důvodem bude určitě také fakt, že všichni ty jména známe a jsou vesměs česká. (Anežka, Marion /hebrejsky Marie/, Helena....) - (jo, a někdy Švédská) Tak že, když jsem otočil stránku a kapitola začínala jinde, než ta předešlá, byl jsem okamžitě v obraze a v klidu četl dál. Příběh má čtivou linii, má to spád, skoro nic není zbytečné a překvapí nebo potěší i konec příběhu.
Citát: Raději zvolíš naprostou samotu před mou společností?
Na samém konci knihy najdete Doslov. Zde vám paní spisovatelka vysvětlí, jak moc je to historické, jak moc použila legendy a báje a hlavně vás zve na krásný výlety. Tak že až dočtete, rychle do Rychleb, protože čert by vás vzal, pokud nebudete ochotni věřit, že země Česká je okultní země, kde se vedle sebe klidně sejdou stvoření o kterých ani netušíte že žijí a že je lidé kdysi brali docela vážně. Všechno se totiž opravdu mohlo odehrát, čemuž paní spisovatelka věří, tak proč nesouhlasit.
Citát: Praha je klíčová. Představuje naději pro celou zemi, pro celý český národ.
Mám trochu rozporuplné pocity. Kniha je určitě dobře napsaná, mně jenom chybí určitá jedinečnost toho příběhu. Děj je předvídatelný a konec je spíše v rámci "červených knihoven". Je to pohádka, která by se mohla odehrát pomalu kdekoliv. Mohl by to být scénář k filmu jako byl Poslední propadne peklu. V komentářích někdo zmínil Karin Lednickou. To je úplně jiný přístup. Její příběh je reálný, prostředí jedinečné. Pokud znáte ten kraj a souvislosti, tak příběh dostává další rozměr. Kraj příběhu Ve stínu války znám, ale příběh pro mě tím žádnou přidanou hodnotu nezískal.
Pokud srovnám s další "regionální literaturou" - Konec Frývaldovského Kata, tak je Ve stínu války mnohem lépe řemeslně zpracovaná, Kat má jedinečnější příběh.
Jsem fanouškem fantastiky, ale občas si od ní odskočím do méně probádaných vod. A Ve stínu války jsem si přímo lebedila. Mistrně vyprávěný příběh o lásce a zradě popisovaný středověkou optikou mě moc bavil. Autorka tu umně pracuje s krajovými pověstmi, které zdařile a realisticky v příběhu zapracovává. Při čtení mě pokaždé potěšilo, když jsem dle popisu poznala zámek Jánský vrch, zříceninu u Račího údolí, čertovu kazatelnu adalší velmi dobře známá výletní místa. Autorka jim v knize dává duši a život.
to stejné platí i pro množství postav, zabydlující rozvětvený historický příběh. Každá z osob je tu velmi dobře psychologicky vykreslena, žándá z nich není znázorněna jen negativně či pozitivně, mají své silné i slabé stránky, jsou prostě lidští a uvěřitelní. Postavy navíc svým chováním odpovídají i zvolenému období a jde vidět, že si autorka dala se studiem doobvých reálií opravdu hodně práce. Výborná kniha!
Moc mě bavilo i střídání prespektiv jednotlivých postav, díky ní měl děj spád a nenudil.
(SPOILER)
!!!POZOR SPOILERY!!!
Tak tohle byla asi jedna z nejlepších historických knih, co jsem četla. Je vážně smutné, že určité knihy na nás vyskakují v reklamách snad na všech sociálních sítích, googlu a na plakátech různě po městě. O téhle knize bych vlastně neměla šanci se dozvědět, kdybych si nedala tu práci a neprohrabávala se obsáhlým katalogem, kterým knihovna disponuje. Ale abych byla upřímná půjčila jsem si jí jen proto, abych si s sebou z knihovny toho odnesla více a protože mě toto období našich dějin vždycky zajímalo, ale jinak jsem si uchovávala značnou míru skepse.
Chyba! Tohle byla jízda.
Máte chuť na mrazivé mystično temných hvozdů, romantiku a návrat do časů hrdinných bojovníků...pak je toto pro vás to pravé.
Příběh nás zavádí na Johannesberské panství a my můžeme sledovat obyčejné životy chudiny i panstva. Mezi hlavní hrdiny těch méně šťastných patří Bianca s manželem Rischerem, švagrem Borkem a dcerou Lilien. Smrt si ale nevybírá a nedělá rozdíly mezi bohatými a chudými. S nájezdem švédského vojska přichází o život i Bianca, což Rischerovi zlomí vaz. Z její smrti obviňuje všechny kolem včetně své dcery, kterou postupně začíná nenávidět. Utápí svůj žal v alkoholu, čímž se jeho nalomená psychika čím dál, tím víc řítí někam hluboko do propasti. Autorka tu dává čtenáři možnost, čemu chce věřit víc....Byli přeludy, démoni, duchové a nebožka Bianca výplodem jen choré mysli alkoholika nebo z bájí o duších nenacházejících klid, které se vyprávějí po kraji, je skutečně něco pravdy...
Na druhé straně nezůstává ušetřen ani hrabě Anton, všichni k němu vzhlížející a doufají v pomoc, která není v jeho silách. Při rabování švédskými vojsky nachází Anton v troskách malou holčičku Markétu. Hrabě váhal, ale nakonec ji vzal s sebou na panství. Pocházela z úplně jiného světa než on, byla tak bezprostřední, postrádala naškrobenou znalost etikety a mnohem raději nosila Antonovu vytahanou košili, než šatičky pro ni ušité. Jejich vztah se přímo příčil jeho ženě Heleně, protože i když se snažila sebevíc, jeho lásku si nezískala. Doufala, že dívence najdou její ztracenou rodinu a s Antonem budou mít své děti, které budou milovat. Anton se však rozhodl a děvčeti z nějaké vesnické díry věnoval své jméno, stala se Markétou von Borgunelle. Když se vrátil jednou Anton domů, celá jeho rodina mu běžela vstříc, Helena v Antonových očí najednou viděla tolik lásky a štěstí, chtěla se k němu rozběhnout, on si však klekl, otevřel náruč a přivinul k sobě Markétu, načež Heleně věnoval pouze strohý pozdrav. Vztah Antona a jeho schovanky nijak neochladl s příchodem vlastních hraběcích dětí, vždy měl Markétu raději.
Mezitím chudá Lilien utíká před otcem ke zřícenině v tamějších lesích. Zde tráví spoustu času s jejich novým podnájemníkem a vůbec netuší, že přitom není tím, za koho se vydává. Jeho skutečné jméno je William Banér, bývalý velitel švédských vojsk. A jak to tak bývá, osudy všech se nakonec střetnou, kdy lid má už dost toho se nechat neustále okrádat. V lesích vzniká početný odboj vedený Lilieniným strýcem Borkem. Jeho neteř se zde učí v lukostřelbě a po letech se znovu setkává s Williamem, ke kterému chová velkou nenávist, ale i skrývané city. Společně nakonec žádají hraběte Antona o spojení jejich jednotek, on, ač ho Lilien svou krásou učarovala, odmítá, jelikož nechce vystavit lidi bez řádného výcviku nebezpečí. To se ukáže jako zásadní chyba, sedláci jsou pobyti kvůli zradě v jejich řadách a Johannesberská pevnost by také dlouho nevydržela, pokud by Lilien nepřivedla obyvatele celého města na pomoc. Henrik Vaste, velitel Švédů, byl poražen a s ním i zpráva o Williamově dezerci.
Nikdo se ale neradoval, ztratili příliš mnoho.
Zrádce odboje byl popraven a ve chvíli smrti se konečně cítil šťastný, jeho chorá mysl se zklidnila a on znovu uzřel Biancu i všechny své blízké.
Lilien se loučí u maminčina hrobu a společně s Williamem odchází vstříc novému životu.
Já historické knihy normálně moc nečtu. Ale když už na ně náhodou narazím, tak jsem většinou nadšená. A tahle kniha není výjimkou.
Mě obecně historie nikdy nějak zvlášť nebrala, ale vždycky je fajn dozvědět se nové věci. I přes to pro mě kniha byla lehký vyjitím z komfortní zóny.
Co se mi opravdu moc líbilo bylo to, že autorka do svého příběhu zapojila reálné pověsti a také reálná místa, na které si potom čtenář může udělat výlet.
Další věc, co se mi líbila bylo posouvání se v ději o několik měsíců dopředu, což knize dodalo neustálou akci a dej téměř nikde nestál na místě. Vím, že lidem to občas vadí, ale já s tím neměla nejmenší problém, naopak mě to vlastně dost potěšilo, protože v knihách nemám ráda, když děj stojí a nic se neděje.
Velký počet postav. Pro většinu lidí problém, pro mě vůbec. Postavy jsem si zamilovala, tedy alespoň ty, které si čtenář má zamilovat. Samozřejmě tam byly postavy, které čtenář nesnáší, a tak to prostě je. I na tom je vidět, že autorka umí postavit charaktery postav tak, aby čtenáře donutila cítit to co chce aby cítil.
Jen je škoda, že tolik dobrých postav umřelo, některé jsem skoro oplakala, a to moc často u knih nebrečím. Ale o tom ta krutá realita války je.
Co mi trochu vadilo bylo oddělování pohledu jiných postav pouze mezerou mezi odstavci. Občas to bylo opravdu matoucí, než se člověk zorientoval, z pohledu které postavy je příběh zrovna vyprávěn.
Také první kapitola je trochu zavádějící, což může mít za následek odrazení některých čtenářů.
Nemám moc přečtených historických knih, se kterými bych mohla srovnávat, a ani nechci. Mně se to líbilo. Myslím, že pokud máte rádi historii a nevadí vám hodně postav, tak touhle knihou zklamaní nebudete.
Předně bych rád zmínil, že historické romány nepatří mezi mnou běžně vyhledávanou literaturu, a možná právě proto jsem se rozhodl si knihu přečíst. A upřímně? Rozhodně nelituji. Přestože jsou události zasazeny do reálné historie, autorka taktéž využila svou představivost, aby stvořila poutavý příběh plný postav, které možná byly a možná nebyly, ale vy je budete milovat, nenávidět, nechápat a nakonec budete strašně moc chtít vědět, jak to s nimi vlastně dopadlo dál. Jak je také zmíněno v doslovu, jsou v knize kromě skutečných událostí zapracované také pověsti vázané na Javorník ve Slezsku, kde se příběh odehrává. Fantaskní prvky skvěle podtrhují hrůznou skutečnost.
Celý děj je rozdělen na tři dějové linky, odehrávající se v jedné době, prakticky na jednom místě. Čtenáři sledují osudy zmíněných tří postav Antona, Williama, Lilian a jejich rodin a přátel, které se logicky nakonec propojí v jeden celek. Vše se v knize odehrává plynule, žádné nelogické přeskakování, navíc každá z hlavních postav má něco do sebe, a tak není problém si je oblíbit. Mně osobně byl však poněkud nesympatický hrabě von Borgunelle, občas mi jeho chování přišlo moc povýšené a jeho vztah s manželkou, která byla podle mě velice osvěžující postavou, než se kvůli svému muži změnila, jsem absolutně nechápal, ale co, asi je to tak správně, šlechtici jsou šlechtici. Charaktery postav jsou dobře vyvedené, Rischerovo opilství bylo tak důvěryhodné se všemi jeho démony, že jsem kolikrát žasnul.
Jedna z mála věcí, kterou bych vytknul, je samotný začátek knihy, chápu, že se spisovatelka snažila začít trochu jinak než přímým hozením čtenáře do víru války a daná kapitola, zabývající se právě jednou ze zmíněných pověstí, není rozhodně nezajímavá, je však matoucí, jsou tam jména, která si nikdo s nikým nespojí, a vlastně to celé se samotným příběhem ani příliš nesouvisí. Já osobně bych kapitolu posunul tak o sto stránek dál. Následně již kniha pokračuje bez zbytečného přerušování, a na to, že je to prvotina, a na to, kolik autorka rozjela příběhových linek, klobouk dolů. Skákání v ději mohlo být skutečně pro některé čtenáře matoucí, já v tom žádný problém neviděl, naopak mi přišlo, že to udržuje pozornost a prakticky vždy jsem se orientoval, čí příběh se zrovna vypráví.
Kniha mi velice sedla, miluji historické romány, přestože české dějiny příliš nevyhledávám. Zde jsem udělala výjimku a rozhodně nelituji.
Když jsem teď po dočtení viděla některé recenze, tak jsem si říkala, že asi mnoho lidí neví, co je historicky román. Tento žánr mám poměrně ráda, i když většinou čtu více knihy o Anglických dějinách než o těch českých. Námětem třicetileté války jsem nemohla pohrdnout, když jsem to měla jako maturitní téma (do dnes se divím, že jsem úplně nepohořela, když jsem měla největší okno ve svém životě).
Tato kniha je rozhodně velmi zajímavá a hlavně se autorka snažila přinést něco nového skrze pověsti, které jsou typické pro Jeseník. Četla se poměrně dobře a musím říct, že jsem se trochu bála, když jsem viděla kolik linii autorka rozjela a jak to vlastně dopadne. I s tím si poradila velice dobře a konec mě překvapil. Upřímně musím přiznat, že mě hodně bavila postava Heleny a vždy mě zajímaly jeji části příběhu.
Líbilo se mi i to, že jsme se posouvali v letech, takže to dávalo větší možnosti pro posun a akčnost děje. Ano, je zde plno věcí, které jsou historicky nemožné, nereálné a možná doopravdy trochu protažené za vlasy, ale jak už jsem psala v úvodu jedna se o historický román... Kdybych chtěla přesně věci, tak si přečtu nějakou učebnici, odbornou studii a nebo literaturu faktu.
Musim říct, že mě i zaujalo, jak si autorka poradila s takovým množstvím postav a přitom jsem neměla pocit, že by mi splývali, či jsem si některé z nich pletla. To se doopravdy povedlo. Rischer a jeho démon byli vykreslení naprosto dokonale a sice se nedá řádit do oblíbených postav, ale jeho žití s alkoholem a některé myšlenky byly popsány dost dobře.
Trochu musím vytknout změnu postav v průběhu jednotlivých částí a to pouze pomocí mezery, takže jsem se občas ztrácela u jakého člověka se zrovna nacházíme. Vím, že se autorka snažila obsáhnout hodně dějových linií, ale možná by nevadilo některé pohledy vynechat. První kapitola mě dost zmátla a trochu jsem si říkala, že mám asi špatnou knihu. Věřím, že bohužel první část dokáže lidi odradit.
Rozhodně si myslím, že tato prvotina stojí za přečtení, pokud máte rádi historii a české dějiny.
⭐ 3,5-4/5
Nebylo to nějak ono, i když se mi kniha dobře četla (odsýpalo to), hrozně jsem se motal v ději. Skoky v příběhu mezi jednotlivými postavami a rozsekání děje do někdy i půlstránkových odstavců to prostě nebylo ono. Líbilo by se mi kdyby, postavy dostaly více vlastního prostoru, s tím skákáním mi dlouho trvalo, než jsem se s mini nějak seznámil. Přitom nápad popsat dopad války na prostý lid té doby mi přišel opravdu zajímavý, ale podle mě se z toho dalo vytřískat daleko víc.
Ve stínu války
Za mě tento počin ne. Přiznám se, že jsem knihu nedočetla. Zdlouhavé popisy prostředí. Mnoho postav a děj nějak zvláštně skákal. Chybělo mi v něm oddělení jednoho od druhého. Možná bude další kniha lepší až se autorka trochu vypíše.