Věchi

24.02.2024

Extrémně zajímavý sborník. Asi z žádné jednotlivé knihy jsem se toho nedozvěděl tolik o ruské mentalitě. Sborník na pozadí hodnocení tehdy nedávné revoluce z roku 1905 pojednává o různých aspektech situace ruské společnosti, v jaké vstupovala do 20. století. Všechny fatální omyly bolševismu (a z nich plynoucí tragédie Sovětského svazu) nespadly z nebe, nýbrž vyvěraly ze specifického společenského, myšlenkového a politického kvasu (či strnulosti) v Rusku na přelomu 19. a 20. století. Zdá se to vzdálené, ale není. To, co se děje v Rusku dnes, nelze pochopit bez pochopení celého 20. století, a to s nadsázkou řečeno začalo tímto sborníkem. (Samozřejmě nejsem nadšený ze všech statí stejně -- Kisťakovskij a zejména Izgojev jsou slabší --, ale většina má opravdu velmi vysokou intelektuální kvalitu.)

"Nihilistický moralismus je základním a nejvlastnějším rysem duchovnosti ruské inteligence: z popírání objektivních hodnot vyplývá zbožštění subjektivních zájmů bližního („lidu“), odtud pak přesvědčení, že nejvyšším a jediným úkolem člověka je služba lidu, a odtud asketická nenávist ke všemu, co brání nebo jen nenapomáhá realizaci tohoto úkolu. Život nemá žádný objektivní vnitřní smysl; jediným štěstím v životě je materiální zabezpečenost, uspokojení subjektivních potřeb; proto je povinností člověka zasvětit všechny své síly práci na ulehčení údělu většiny, zatímco vše, co ho od tohoto úkolu odvádí, je zlem a musí být nemilosrdně vymýceno. Takový je onen podivný, logicky špatně vystavěný, psychologicky však pevně stmelený řetězec úvah, který určuje veškeré chování a systém hodnot příslušníka ruské inteligence. Nihilismus a moralismus, ateismus a fanatická surovost mravních požadavků, bezzásadovost v metafyzickém smyslu (neboť nihilismus v podstatě znamená popírání principiálních hodnot, objektivního rozdílu mezi dobrem a zlem) a neobyčejně důsledné a svědomité Ipění na empirických principech, tj. na v podstatě konvenčních a neprincipiálních nárocích -- to vše spoluvytváří svérázný, racionálně nepostižitelný a zároveň pevný svazek antagonických motivů, představující mohutnou psychickou sílu, a zároveň je to i způsob myšlení, kterému říkáme nihilistický moralismus." (S. L. Frank: Etika nihilismu)