Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447917/bmid_veci-na-ktere-nastal-cas-gb8-447917.jpeg
4
1939
1939
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?... celý text
Přidat komentář
Až do dvou třetin knihy by se mi chtělo napsat - konečně nejméně smutná kniha Petry Soukupové, ale po té poslední třetině si už tak jistý nejsem. Každopádně velmi reálné, uvěřitelné, neskutečně výstižné a opět bravurně napsané zejména z pohledu dětských postav. Petra Soukupová oplývá mimořádným darem psát nesmírně čtivě o všedním životě běžných lidí a dokáže mistrně popsat situace, které každá rodina někdy nějak podobně zažila. Další úžasný čtenářský zážitek od mojí oblíbené autorky.
První kniha od Petry Soukupové, kterou jsem přečetla téměř jedním dechem. Příběh i styl psaní mi neuvěřitelně sedly.
Na první pohled obyčejný příběh jedné rodiny, který se v dnešní době děje, bohužel, mnoha párům.
Ale od začátku jsem si říkala, proč se, sakra, Alice s Richardem dobrovolně rozhodli být životními partnery a založit rodinu, když to bylo od začátku špatně? Důsledky nekomunikace, sobectví, stereotypního života, častých hádek, které postupem času nutně musely vyústit v to, čím tato kniha končí...
Nadchlo mě také líčení pocitů z pohledu všech hlavních postav.
Jedna velká depka, ale doporučila bych ji každému, protože je extrémně důležité najít si v životě správného partnera a tohle by měl být odstrašující případ.
To bylo náročné jen to číst, nedovedu si představit takto dlouhodobě žít :-(. A Petra Soukupová ,stylem sobě vlastním, popisuje průběh obyčejného života dvou, v podstatě, ve své profesi, úspěšných lidí, kteří by měli mít našlápnuto k životu, který nebudou jen přežívat, ale spokojeně ho prožijí. Přesto, skoro od začátku vztahu, nežijí život spolu, ale vedle sebe. A děti vždy spolehlivě najdou slabé místo v komunikaci dospělých, aby ho ve svůj prospěch náležitě využily. Nepřemýšlí o důsledcích a ani nemohou, ačkoliv se jich potom dotknou nejvíce. Asi každý, kdo ve vztahu/manželství prožil sedmnáct či více let se mohl s mnoha situacemi či vnitřními monology Alice či Richarda ztotožnit, to tato autorka umí dokonale. Nejvíc mně bylo líto Káji a Loly. Přes všechnu tu péči a starostlivost to byly hodně osamělé děti. A konec nastoluje mnoho otázek. Odpovědět si už musí každý sám. Těžké čtení, podobné napsala autorka Moa Herngren a kniha se jmenuje Rozvod.
Náhled do života jedné rodiny. Velmi čtivě napsané, i když jsem na začátku měla trošku problémy se začíst, ale pak mě to chytlo.
AUDIOKNIHA
***
Když jsem knihu začala poslouchat, tak jsem měla pocit, že je tak nějak o ničem a měla jsem tendence ji brzo zase vypnout. Později jsem se ale do příběhu zaposlouchala a vlastně mě vtáhl dovnitř.
Autorka má dar napsat příběh o naprosto obyčejných věcech a popsat je tak, že se se spoustou situací dokáže čtenář ztotožnit nebo ho alespoň trknou. Mně zůstal příběh rezonovat v hlavě i velmi dlouho po doposlouchání.
Zajímavý příběh, kde se vlastně nic tak zásadního nestane, ale přitom se toho děje hodně. Pohled na život jedné obyčejné rodiny, od seznámení rodičů až po pubertu jejich dětí. Takový běžný život, běžné události, které zažíváme všichni, ale stejně o nich autorka dokáže psát zajímavě. Postupný vývoj vztahu dvou lidí, od začátku až po... konec. Jejich zážitky, názory, pocity a taky to, jak to všechno vnímají děti.
Má druhá kniha od Petry Soukupové, opět skvělá. Fascinuje mě, jak autorka dokáže psát o každodennosti a drobných zklamáních, jak se tyhle "drobnosti" propisují do našich vztahů a životů a jak jsou jimi nakonec utvářeny.
Sedmnáct let vztahu. Bez závažných karambolů a z pohledu zvenčí bez existenčních potíží. A i tak se všechno pokazí..... kolik času věnovat práci? kolik rodině? kolik sami sobě? vím, co potřebují ostatní? co ode mě očekávají? a co chci já?
Taková sonda do reality mnoha běžných současných rodin. Spousta mužů ve středním věku prožívá okouzlení mladou milenkou, spousta žen se musí smířit s odchodem manžela a bohužel spousta dětí se musí vyrovnat s rozpadem vztahu rodičů a tím i ztrátou pocitu bezpečí, který jim úplná rodina dává. Na uvěřitelnosti příběhu se určitě podílí i styl autorčina psaní, takže s jednáním a myšlením jednotlivých postav můžete, ale také nemusíte souhlasit, ale přesto je často tak nějak chápete. Kniha tak není zrovna "veselé čtení", právě takové příběhy však kolem sebe vidíme bohužel až moc často, případně je, v horším případě, sami prožíváme.
Příběh obyčejného 17letého manželství v současnosti, věrný, ale zároveň strašidelný obraz úplně běžného vztahu se všemi stereotypy, zlozvyky aj. až k jeho postupnému odumírání a rozpadu. Trochu deprimující, bezperspektivní, ale v realitě asi časté.
Jsem jedina, komu ten pribeh pripadal trochu desivy? Myslim, ze tohle je bohuzel realita mnoha rodin/partneru, ze spolu malo komunikuji, nerikaji, co si opravdu mysli a nerozumi si.
Jinak kniha se cte moc dobre, klidne by jeste mohla pokracovat, ten konec je moc otevreny.
Soukupové styl mám moc ráda a ani tato kniha nebyla výjimkou. Každopádně se stránky četly skoro samy, příběh mě od první stránky chytil. Líbila se mi kombinace různých pohledu postav. Neustále jsem čekala, kdy teda přijde nějaký velký zlom, ten nepřišel, ale stejně se mi kniha opravdu líbila. Zdálo se mi, že bych ji mohla číst klidně donekonečna, nebo tedy do té doby, než by skončil Alicin a Richardův příběh. Na obou hlavních hrdinech jsem viděla spoustu chyb, spoustu míst, kde by se mohli zlepšit, aby jim vzájemně bylo líp. Alici jsem ale měla o něco radši, trochu víc jsem ji chápala. Závěr mi přijde hodně otevřený, chybí mi spoustu odpovědí, aspoň si je ale můžu zčásti doplnit sama.
Klasicky ubijejici stereotyp v životě rodiny, která drží pospolu, protože.. vlastně žádný důvod neni. Protože to společnost vyžaduje? Protože společnost rozvody neschvaluje? A vlastně, da se vůbec takovému životu vyhnout? Kniha me nutila se zamyslet nad těmito otázkami, ale bohuzel sama byla chvílemi dost dlouhá, unavujici a zdála se být bez konce. Vykreslení postav, atmosféry a každé situace jde Soukupové skvele, ale tenhle její kousek je za mě slabší
(SPOILER) Obyčejný příběh o obyčejné rodině a přesto jsem nedokázala přestat číst. A co se týká toho konce tak to je úplně jasné : Richard to prostě posral :)
Knížka je příběh jedné obyčejné rodiny. Sledujeme jejich vývoj za 17 let, včetně všedních i nevšedních starostí. Knížka se četla dobře, chvíli jsem si zvykala na absenci přímé řeči. Trochu mě mrzí ten useknutý konec, ale tam si člověk může domyslet příběh, jaký bude chtít. Určitě si přečtu i další knihy od autorky, velmi mě její tvorba zaujala :-)
Štítky knihy
milostné romány rodina manželství rozvod rodinné vztahy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Čtivý příběh ze života, který má autorka hodně dobře odpozorovaný. Osvěžující byl popis situací z pohledu muže, kdy "nestraní" pouze ženské hrdince, ale umožnuje vyjádřit se i mužské postavě. Slovo dává také dětem, které jsou k manželské krizi a jejím důsledkům nejvíc citlivé. Závěr mne naprosto dostal, protože pointa nemohla být více pravdivá.