Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486595/bmid_veci-na-ktere-nastal-cas-hOV-486595.jpeg
4
1937
1937
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?... celý text
Přidat komentář
Kniha ze života, zdánlivě bez velkého příběhu, překvapení a napětí. I přesto ale je až děsivě zajímavá, a to proto, že hlavní hrdinové jsou (přiznejme si to) alespoň v některé z konverzací jako my všichni. Alice mi byla od začátku neskutečně nesympatická, první společný výlet na hory s Richardem pro mě nepředstavoval začátek lásky, jaký by si každý měl zažít. I přesto hlavní hrdinové založili rodinu, ovšem jakési neporozumění, nekompatibilita a absence pocitu spřízněných duší ve mně rezonovaly po celou dobu. Ostatně je to vidět i při tak nádherném životním momentu jako je narození dítěte, kdy Alice převážně kritizuje Richarda za to, jak pečuje o prvorozeného Káju. Oceňuji, že autorka povídky poskládala tak, abychom si mohli přečíst jednotlivé události a rodinné momenty z pohledu všech členů rodiny. Ti nejsou dokonalí, avšak čím dál více ve mně vzbuzovali pochopení a občas i sympatie. Konec příběhu mě nutí přemýšlet, jestli by všechno bylo jinak, kdyby Alice s Richardem v průběhu let více pečovali o svůj vztah, zajímali se o sebe, respektovali se. Možné je však i to, že k sobě zkrátka nepatřili a nemohli tak spolu zvládnout životní zkoušky ani ubíjející stereotyp. O to důležitější vybrat si partnera pečlivě!
Zdanlive banalni pribeh, ktery ale neunavnym postupem vpred (v prvni casti se skace po letech, druha cast uz se odehrava jen v prubehu nekolik mesicu) odkryva vztahy v jedne rodine. Jak je dulezita komunikace a muzou vest neustale kompromisy a ustupky ke spokojenosti na obou stranach?
V postavach je jednoduche se najit, nebo se je snazit aspon pochopit, protoze nam nekoho pripominaji. Jsou vykresleny detailne a zadna neni cernobila. Chvili jsem fandila Risovi, chvili sympatizovala s Alici. Deti jsem si moc oblibila a jejich vztah me bavil a misty dojimal. Nakonec mi chybi uplne vsichni! Mam pocit, jako by to byli moji pribuzni, protoze jim nahlizime doslova do talire. Pripominalo mi to casosberne dokumenty pani Trestikove a vubec jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Po posledni strance mi bylo opravdu lito, ze si je tak, jako aktery dokumentu, nemuzu aspon zkusit vyhledat na internetu a zjistit, jak se jim dari dal.
Náhled do běžného života běžné rodiny. Manželský pár, který se dostal do stereotypu, pubertální děti, které mají svou hlavu a nespokojenost všech zúčastněných, ať už se jedná o cokoli. Bohužel takovýto příběh není ojedinělý a o to jde. Můžeme v něm s drobnými obměnami najít naše sousedy, příbuzné, přátele, nás samotné... Problémem konkrétně Alice a Richarda byla nekompatibilita od úplného začátku. Každý očekával něco jiného, šli do vztahu ve kterém nebyla vášeň, láska a ten wow efekt. Pak se není čemu divit, že brzy vyhořeli, protože jejich vztah byl odsouzen k záhubě už dávno před dětmi.
Tak to někdy dopadne (i když nevím, jestli to tady vůbec nějak dopadlo), kdyz ve vztahu chybí komunikace a tolerance. Žena sekýruje, je utahaná péčí o děti a domácnost, chlap hodně pracuje, nic doma nepomůže, cítí se být manželkou nepochopen a zblbne se do mladší... zdánlivě obyčejný příběh, ale dobře napsaný.
Naprosto dokonalé. Autorka zcela bez příkras popisuje život jedné rodiny. Začátek vztahu, narození dětí, stereotyp, nevěru. Skvěle se dokázala vcítit do postav a umožnila tak čtenáři zjistit, jak jednotliví členové rodiny vnímají svůj život. Jediné, co mi až tak nesedělo, byl styl psaní. Dlouhá souvětí a absence klasické přímé řeči je něco, za co strhávám jednu *.
Příběh o ničem a přitom o všem. Nic se neděje, dokud se nestane něco, co poznamená všechny.
Z této knihy mě trochu mrazí, čeká toto každého?
PS: kontrast k tomu jsem před měsícem četla knihu Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše, možná by to hlavním protagonistům pomohlo.
Are the straights ok?
Tuhle depku jsem přečetla za dva dny, ale opravdu mě děsí, že se v tom lidi poznávají. Snad to mladší generace změní.
Napsáno velmi reálně, určitě každý, kdo má takhle dlouhodobý vztah, se v určitých úsecích našel. Myslím si, že mladá generace bez životních zkušeností knihu neocení, naopak my starší oceníme autorčin cit pro popsání reality bez zbytečných hluchých pasáží.
Ach jo. Nejhorší na tom asi pro mě je, že ten příběh je tak reálný, až z toho člověk má husinu. Jak snadné je sklouznout do stereotypu, jak často ženy začnou sekyrovat, jak snadné je přestat se sdílet (snad kromě těch provozních věcí), jak snadné je nechat pohltit se prací a nic víc neřešit, jak snadné je se někde zabouchnout a všechno zahodit... , to pak ani to přísloví typu "láska prochází žaludkem" nepomůže, i když žena vaří jako bohyně. Mám z toho úplně pocit úzkosti.
První kniha od Petry Soukupové a už se těším na další její tvorbu.
I když jsem podtitul (Román z povídek) objevil až po dočtení, tak celou dobu jsem si říkal, že většina kapitol je tak vypointovaná, že by mohly fungovat samostatně jako povídky.
Autorka neobyčejně zachytila strasti jedné obyčejné čtyřčlenné rodiny.
ČV 2022: Kniha, která má více než 333 stran
(SPOILER)
Toto byla moje třetí kniha od Petry Soukupové a asi bude i poslední. Pořád si myslím, že patří k těm kvalitnějším v české mainstream literatuře, ale zažívám při čtení příliš často pocit deja vu.
Tak jako A. Mornštajnová dle mého recykluje mustr, podle kterého jsou vystavěny její příběhy, tak P. Soukupová recykluje dětské hrdiny (v Kájovi a Viktorovi z Nejlepší pro všechny nevidím rozdíl), témata (drama mimomanželského vztahu, kdy muž opouští rodinu) a takto bych mohla pokračovat.
Navíc rodinné a jiné povinnosti mi přibývají a čas na čtení ubývá, tedy je potřeba ho využít efektivněji, než ke čtení knih, které jsou tak trochu popcorn.
Zvláštny štýl - priama reč bez úvodzoviek, dialógy , ktoré sa prepájajú s vnútornými monológmi, ale čítala sa mi výborne a bavila ma. 17 rokov života jednej rodiny z pohľadu každého člena rodiny. Je to taký náhľad do rodiny s dvoma deťmi, kde sa v podstate nič prevratného nedeje a napriek tomu je to napísané tak, že ma to ťahalo ďalej.
V každom vzťahu je dôležitá komunikácia, nikto nevidí druhému do hlavy. Aj keď žijeme hektický život, je nutné nájsť čas na rozhovory a aj počúvať čo ten druhý vraví a cíti.
Výborný... fakt výborný! Prolínání různých pohledů nejen dokresluje obrázek toho, co se děje v očích každé ze čtyř postav, ale hlavně umožňuje docílit hloubku "spoluprožitku" bez toho, aniž by se čtenář s kteroukoliv postavou identifikoval.
Před lety jsem náhodou narazila na povídku Perníčky, která mě úplně vzala. Přišla mi neuvěřitelně přesná, výstižná, ani slovo navíc: uštvaná matka, která chce dokonalé Vánoce, a i když své děti jistě miluje, při vyrábění překrásných Vánoc jí vlastně překážejí. Všichni to myslí dobře, všechno skončí katastrofou. Kdo by to neznal? Povídka mě baví a zároveň jsem smutná, protože je pravdivá. - Teď jsem přečetla román poskládaný z povídek a je to trochu zklamání. No ano, čte se to dobře, jak píší někteří, ano, je to "jako ze života", ano, všichni dělají chyby a děti na to doplácejí; ale tentokrát jako by nebylo proč číst, protože je to "jenom" život, ale literatura je trochu bita...
Konečně jsem se také pustila do české literatury a musím říci, že lepší začátek jsem si nemohla přát :-) Kniha se četla velmi dobře a děj příjemně plynul, že jsem měla během pár dní přečteno. Co se týká obsahu, tak úplně dobře nerozumím tomu vztahu, proč ti dva spolu vůbec byli? Nejhorší na tom je, že ve finále tohle všechno odnesly ty nebohé děti... Více rozepisovat asi nebudu, ať si každý udělá obrázek sám :-) Jediná malá výtka by byla k tomu, že autorka časově maličko skáče.. Občas mi to dělalo problém se zorientovat v kapitolách, kdy jednou se něco stane a pak až za dalších x kapitol zjistíme, jak se to vlastně stalo. Možná, kdyby měly kapitoly nějaký časový rámec v názvu (datum či měsíc), tak by byla orientace o něco snazší. Každopádně zkusím i další knihy od této autorky!
(SPOILER) Výborně napsáno, nemůžu hodnotit jinak, i když jak tady někdo napsal, už vlastně od první kapitoly víte, jak to dopadne. A nejspíš je to trefný postřeh, protože tihle dva manželé asi nikdy neměli být spolu. Ale teď už spolu jsou, mají dvě děti (paňáry tak trochu, ale to vyprávění z pohledu dětí bylo nakonec možná nejvíc poučné, díky za to!).. Kde se to stane, že najednou jeden o voze a druhý o koze? Mluvit spolu a nedomýšlet si, základ každého vztahu, protože z pohledu toho druhého je to stejně vždycky úplně jinak.. Přemýšlím, koho z nich mi bylo víc líto a pořád se nemůžu rozhodnout?.. Tak a teď jdu pro změnu sáhnout po nějaké oddychovce, kde taky od začátku bude jasné, jak to vlastně dopadne ;-)
Štítky knihy
rodina manželství rozvod rodinné vztahy milostné příběhy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Nejnovější kniha Petry Soukupové. Sledujeme život jedné pražské rodiny, Richard, Alice a dvě děti. Autorka nám ukazuje, jak se pod tíhou běžných každodenních starostí začíná vytrácet láska a nastupuje nepochopení. I když ono tam bylo tak nějak od začátku, protože Richard a Alice byli každý trochu z jiného těsta, jen s dětmi a časem se začalo prohlubovat, až se dostalo do neudržitelného bodu. A nastoupila nevěra. Tohle může skončit dobře asi jen v říši pohádek, jak to končí v realitě a v mnoha rodinách jako přes kopírák, nám autorka předkládá bez růžových brýlí.