Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/553598/bmid_veci-na-ktere-nastal-cas.jpg
4
1898
1898
Když je rodina hřištěm, kde kope každý sám za sebe… Názorové třenice, tichá agrese, manželská krize, problémy s dospíváním – to vše zachycené bez servítků a z různých perspektiv. Novinka Petry Soukupové opět pracuje s autorčinými oblíbenými ingrediencemi, jenže jak dobře ví jedna z hrdinek románu, foodstylistka Alice, stejně nakonec rozhodne způsob, jakým se to uvaří a naservíruje. Ani Alicino vaření však nezabrání pozvolnému rozpadu její rodiny, pro kterou toho tolik obětovala. Tak to aspoň vidí ona – zatímco manžel Richard, který právě prodělává krizi středního věku, má na věc jiný názor. A jejich dvě děti na prahu puberty? Těm je všechno jedno. Přinejmenším do chvíle, kdy sedmnáctileté soužití jejich rodičů začne připomínat frašku… Přední česká prozaička s bolestnou otevřeností popisuje manželskou krizi, která navždy poznamená životy dospělých i dětí.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Pavel Batěk , Zuzana Kajnarová , Veronika Lazorčáková , Matyáš Valenta
více info...
Přidat komentář
Hodně syrové, hodně realistické. Málem už jsem čekala i jak má stolice vliv na Richardovu náladu.
Co se týče ztotožnění s postavami, fakt jsem se jako žena snažila ztotožnit s Alicí, ale její znásilňování lidí, manipulace a jistá hysterie mi připomínala mou matku. Nejsmutnější asi bylo, že, když se začínala uklidňovat, vlastně už byla v cíli jednoho manželství.
Osobně si myslím, že ti dva neměli šanci a pokud to spolu vydrželi 17 let, klidně už spolu mohli zůstat. Nedávala bych jim ani dva roky. Zcela mezi nimi chyběl spojující humor a vlastně se od začátku až tak úplně nemuseli. Žádné bláznivé zamilování to nebylo, což není na škodu, ale tady to hodně drhlo.
Starost o děti, tady jsem se hodně položila do příběhu, jak jsem tohle znala. Já osm let doma, ex ani nevěděl, do jaké třídy holky chodí. Akorát jsem nevyšilovala, našla jsem si "to svoje". A vlastně jsem z něj měla legraci, stejně jako z Richarda.
Konec byl téměř klišé, chlap si uvědomí, že zase znovu se mu nechce, cesta zpátky zavřená. No, vyjádřil to přesně po*ral to.
Co mi trochu chybělo, ale asi to tak mělo být, více popisnosti. Knihu jsem přečetla tak rychle jako recept na koláč, který znám, jenom se potřebuji ujistit, že si to dobře pamatuji.
Za mě úžasná kniha. Příběh, do kterého hladce vplujete a neuvěřitelně pohltí. Při dialozích v knize jsem si přesně říkala: sakra co dělá ten chlap ? ! To nechceš mít doma. A další a další. Prostě miluju Petru Soukupovou a basta fidli :)
Nedávno jsem někde slyšel, že když přečtete jednu Petru Soukupovou, je to jako byste četli všechny její knihy. Což je možná trochu pravda, ale spíš bych řekl, že je to tvrzení nespravedlivé, protože Petra Soukupová svůj styl hlubokých psychologických a sociálních sond zdokonaluje a rozvíjí. Věci, na které nastal čas je příběh sedmnáctiletého soužití jedné rodiny viděný perspektivou motivací, zájmů i postojů jednotlivých aktérů. Vše dokonale odkoukáno ze života a zakomponováno do souvislého děje. Ani se mi nechce uvěřit, že předlohou byly povídky, které autorka propojila a uspořádala do delšího románu. Velmi čtivé a reálné ...
Mně se strašně líbí autorčin styl psaní, velmi přirozené dialogy a taky jak se honí postavám v hlavě takové ty životní banality, které jsou mi tak moc blízké, takže mám při čtení chvílemi pocit, jako bych zažila přesně to samé (např. výstup na Lysou, to jsem taky zmokla). Moc mi tato autentičnost sedí, děkuju.
Život je pes a my jsme jeho patníky. Musíme tu svou káru táhnout dál. Co tě nezabije, to tě posílí.... Napadá mne ještě spousta citátů , kterými by se v kostce dal shrnout obsah této knihy.
Tohle mě fakt bavilo. Styl psaní, pohled na věc od všech členů rodiny.
Ani mi nepřišlo, že by měli až tak špatný vztah, stereotypu se asi nevyhne žádná rodina.
Každopádně to bylo emotivní a nutí k zamyšlení, jestli člověk doma komunikuje dostatečně?
Kniha napsaná čtivě, jela jsem stránku za stránkou. A vybavovala si svůj partnerský příběh, který neměl "tak hladký průběh", protože rozchodem teprve peklo začalo. Takže jaké si z toho vzít ponaučení? Vyříkat si důležité věci a ty nepodstatné si nepředhazovat. Jo a najít, a taky nejprve v rodině vychovat, dobré partnery.
Abych byla upřímná, z této knihy ve mně zůstaly velmi rozporuplné pocity.
Když tato kniha vyšla, narážela jsem na samé kladné recenze a přišlo mi, že ji všichni milují.
No, já z ní nejsem sice nijak zvlášť hotová, ale nebylo to ani žádné zklamání. Celkový dojem je průměrný.
Jakože byla to asi jedna z nejemotivnějších knih, které jsem dosud četla, ale zpustla věcí mě u hlavních protagonistů štvala.
Už od začátku bylo jasné, že ti dva se k sobě nehodí. Ta vzájemná neupřímnost, neschopnost spolu otevřeně komunikovat, dělání některých drobností, jen kvůli tomu, že je má rád ten druhý, i když to tak ve skutečnosti necítí. Alice a Richard dokonale zobrazili (respektive autorka jejich prostřednictvím) většinu vztahů (teda soudím převážně dle svého okolí, máte-li lepší zkušenosti, jste šťastlivci). Velmi se mi na tomto příběhu líbilo líčení z pohledu dětí, člověk tím aspoň dostane obrázek o tom, co teoreticky ty děti v těchto rodinách mohou prožívat.
Co se týče čtivosti, upřímně jsem na začátku (vlastně až do půlky) zvažovala, že knihu odložím nedočtenou. Vůbec jsem se do ní nemohla začíst a k dočtení mě spíše motivovala zvědavost, co bude tím bodem zlomu, než že by mě děj úplně vtáhl. A za mě je teda velkým mínusem přímá řeč bez uvozovek a poměrně velká četnost chyb.
Nicméně, pokud hledáte odpočinkové čtení plné emocí, které Vás donutí se nad spoustou věcí zamyslet, je tohle přesně pro Vás.
Petra Soukupová si už své místo v české současné literatuře našla, a tak mě nepřekvapilo, že i tento její román je velmi dobře napsaný. Autorka má dar vyprávět i zdánlivě banální situace ze života tak, že si řeknete, tak to je přesně ono. Příběh jednoho manželství se tak zpočátku jeví jako trochu nudná a zaběhnutá rutina, ale postupně se problémy vrší až k nevyhnutelnému rozchodu. Ocenila jsem nejen dobrou psychologickou charakteristiku rodičů i dětí, ale také perfektní znalost současného životního stylu. Věřím, že se ještě od této autorky dočkáme dalších zajímavých knih, takže se máme na co těšit...
Myslím, že Petra Soukupová vystihla opravdu dobře podobu dnešních vztahů. Ze svého okolí znám jen dvě opravdu funkční a spokojené rodiny. Ale čím to je? Dobou, lidmi, špatnou komunikací...?
Knížka se mi četla dobře, přímá řeč s uvozovkami mi nechyběla - bylo to jako být postavám v hlavě, poslouchat jejich myšlenky a sledovat, jak si přehrávají proběhnuté rozhovory.
No - bylo mi jich líto, všech.
Odstrašující příběh jedné rodiny, ukazující, v jakém vztahu nikdo nechce skončit...
Na začátku čtení jsem hltala jednu stránku za druhou, brzy mě ale příběh zača nudit - bylo to jako číst pořád dokola povídky o tom, jak se dva hádají. Vždy jsem dokázala přečíst jednu, maximálně dvě kapitoly, a pak už jsem se přištihla, že se na čtení nesoustředím. Myslím, že tomu přispěl i fakt, že v textu chybí uvozovky přímé řeči.
Knížka je ale určitě skvělou, a zároveň depresivní, sondou do (bohužel) spousty domácností a věřím, že každý z vás si při čtení vybaví také několik párů, kteří by spolu zkrátka být neměli.
Petra Soukupová je moje oblíbená autorka, četla jsem všechny její knihy. Jako vždy se dokázala vcítit do pocitů všech postav a bravurně je přenést na papír. Tyhle příběhy obyčejných lidí já prostě můžu!
Tuto knizku by nemel cist svobodny a bezdetny clovek, aby si uvedomil, co ho pripadne ceka, kdyz vse zapadne do stereotypu...smutne na tom je, ze spousta lidi takto zije. Knihu jsem chtela odlozit, ale nakonec jsem ji docetla. Myslim, ze by mela byt urcitym navodem na to, jak zivot neprozivat a ze za rozpad vztahu nemuze jen jeden...
Moje první knížka od autorky a nezklamala.
Vcelku obyčejný příběh ze života, který většina z nás zná. Myslím, že každý se v určitém okamžiku poznal.
Jednoduchý jazyk vykresluje rodinný příběh, čte se příjemně, ale lehký příběh to opravdu není.
Petra Soukupová opět nezklamala. Její knihy jsou tak výstižné... a jejich čtení mnohdy bolestné. Tak jako mne v knize bavilo pohlížet na stejné situace očima různých postav, užila jsem si i závěrečné listování zdejšími komentáři. Stejná kniha, stejné postavy a tak odlišné postoje čtenářů... A povězme si to na rovinu, kdo z nás se v popisovaných situacích alespoň jednou nenašel? Ať už v postoji Alice, Richarda, Káji nebo Loly. Slyšela jsem, že člověk má žít s tím, kdo ho se.e nejméně... ale jak dlouho se to dá vydržet?
Petra Soukupová opět výborná. Mám pro její texty slabost. Dílo zase propracované, promyšlené, ačkoliv hlavní hrdinové nebyli zrovna sympaťáci. Mě tedy od začátku přišlo, že v tom hlavním vztahu bylo až moc neshod, až moc ústupků, žádné totální splynutí, ani jedna oblast života hlavní hrdiny, rodiče, 100% nespojovala. Takže pro mě to vyústilo docela očekávatelně, neočekávaná pro mně byla až neuvěřitelná sebereflexe hlavního hrdiny, to se mi moc nezdá, i když by to bylo asi pěkné. Sečteno podtrženo výborná kniha i když pro mně ne úplně nejlepší od této autorky. Ale i tak děkuji a těším se na další.
Věci, na které nastal čas, jsou podivné. Pořád čekáte, co se stane a na konci knihy zjistíte, že vlastně žádná větší zápletka nepřišla. To by asi bylo OK, ale já na ní neustále čekal.
Velmi zdařilé dílo další ze současných českých autorek. Na knihách Petry Soukupové se mi líbí, že dokáže velmi nenásilnou formou převyprávět naprosto banální příběh, který velmi často většina z nás prožívá. Ať se jedná o vztahu dvou manželů, či matky a dcery, případně sourozenců...
Věci, na které nastal čas je příběhem ze života. Klasický model - láska, manželství, první a následně druhé dítě, partnerský stereotyp, a pak přijde osudová 40, děti povyrostou a najednou se hrdinové ocitají v situaci, kdy si začnou uvědomovat, že jejich život není ideální, a že si ho vlastně představovali trochu jinak... jenže, ono to není tak jednoduché vše přetrhat a začít žít úplně nový život. Mnohdy nám dojde, že ani ten starý nebyl zase tak špatný, a že ten stereotyp možná ke šťastnému životu patří.
Moc se mi líbilo, že autorka popisovala danou situaci vždy z pohledu všech zúčastněných - a to jak Alice, tak i Richarda a jejich dětí - Káji a Loly. Monohdy stejné věci vidíme každý trochu jinak.
Opět se zde objevuje skutečnost, že pokud si v partnerství neříkáme o svých pocitech a nejsme schopni partnerovi dát jasně najevo, co nám vadí, nemusí si to druhá strana vlastně vůbec uvědomovat.
Knihu doporučuji, čte se velmi pěkně, děj je svižný. Je určitě dobré a zajímavé přečíst si o tom, co většina z nás téměř každý den prožívá.
Štítky knihy
rodina manželství rozvod rodinné vztahy milostné příběhy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Do knihy jsem se zakousla a četla a četla. Nemohla jsem se odtrhnout. Kniha byla skvělá, ty myšlenkové pochody jednotlivých postav. Přišlo mi, jako bych byla součástí knihy, jako bych klidně byla hlavní postava, protože celý příběh, takřka všechno co v něm bylo mi připomínalo můj vlastní život a jak by mohl dojít, pokud s tím člověk nezačne něco dělat. Bohužel když se snaží jen jeden, nestačí to ...