Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/553598/bmid_veci-na-ktere-nastal-cas.jpg
4
1898
1898
Když je rodina hřištěm, kde kope každý sám za sebe… Názorové třenice, tichá agrese, manželská krize, problémy s dospíváním – to vše zachycené bez servítků a z různých perspektiv. Novinka Petry Soukupové opět pracuje s autorčinými oblíbenými ingrediencemi, jenže jak dobře ví jedna z hrdinek románu, foodstylistka Alice, stejně nakonec rozhodne způsob, jakým se to uvaří a naservíruje. Ani Alicino vaření však nezabrání pozvolnému rozpadu její rodiny, pro kterou toho tolik obětovala. Tak to aspoň vidí ona – zatímco manžel Richard, který právě prodělává krizi středního věku, má na věc jiný názor. A jejich dvě děti na prahu puberty? Těm je všechno jedno. Přinejmenším do chvíle, kdy sedmnáctileté soužití jejich rodičů začne připomínat frašku… Přední česká prozaička s bolestnou otevřeností popisuje manželskou krizi, která navždy poznamená životy dospělých i dětí.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Pavel Batěk , Zuzana Kajnarová , Veronika Lazorčáková , Matyáš Valenta
více info...
Přidat komentář
Nástrahy rodinného života v kostce. Mám už něco odžito, čtyři děti. Tady je v syrovosti popsáno, čemu často musíme čelit a jak těžké je nepodléhat první signální. Lepší je denně si uvědomit jakou rodinu chci mít a pracovat na tom, nepodléhat tolik emocím. Mladí a bezdětní asi nepochopí, knížka je pro starší a pokročilé ;)
Pokud styl psaní měl podtrhnout nudnou a stereotypní atmosféru života mladé rodiny, pak se to asi autorce povedlo. Jinak jen plytký návod na destruktivní přežívání.
Román o životě jedné obyčejné rodiny vyprávěný z pohledu rodičů a dětí. Potvrzuje se, že v manželství (nejen) je potřebná komunikace, protože nikdo nikomu nevidí do hlavy a co neřeknu, to druhý neví. Dobře se četlo, i když tak nějak smutně.
#vnknč jsem si šetřila a dobře jsem udělala. Líbilo, ale vlastně ani ne ve chvíli, kdy jsem je četla, ale vždy když jsem knihu odložila a měla jsem dělat něco jinýho. To jsem jenom přemýšlela nad osudem a životem a co mám vlastně dělat sama se sebou.
Tak takhle ne, řekněte si po přečtení téhle knihy. Napsáno z pohledu děti i rodičů.
No možná po přečtení se pár lidí chytí za nos, zajímavé téma velmi dobře zpracované.
Tohle byla pětihvězdičková kniha jak má být. Příběh vyprávěný jednoduše, ale co slovo, to perla. Autorka tohle musela zažít, nebo mít v nějaké rodině (naší???) píchnutou štěnici a opisovat rozhovory slovo od slova. Nebo je prostě jen neskutečně talentovaná a empatická. Klobouk dolů. Pro čtení mi běhal mráz po zádech a místy mi i bylo fyzicky špatně, takhle má kniha působit. Děkuji za zážitek.
Návod na život, jaký nemá být.
Kdo by o takovou příručku stál?
Přeci všichni...
Každý žijeme život, který není v ničem jistý. A děláme chyby. Nenapravitelné, osudné, ale zřejmě lidské.
Paní Soukupová napsala upřímný román o jedné rodině. Nenuceně vtáhla čtenáře do děje několika málo postavami, které postupně rozvinula a nechala čtenáře, komu z nich dá v příběhu přednost.
Ale jaksi nikdo nevystoupí do popředí. Pohled všech zúčastněných je přirozený a velice živý. Děj rychle plyne, díky autorčině stylu, který vás žene vpřed nekonečnými souvětími.
Nebývale jednoduché martýrium, složité ve svém vyústění a bolavé pro všechny.
Hlavně pro čtenáře.
Ale on má ještě šanci žít jinak. Postavy v knize nikoliv...
Popis jednoho manželství z pohledu manželky, manžela, syna a dcery. Myšlenky a emoce každého z nich. Ano, tak to chodí. Doporučuji přečíst především těm, kdo jsou v manželství krátce. Aby se vyvarovali chyb, odhalovaných zde mezi řádky. Je třeba komunikovat, být empatický, ale také přímý. Je to lepší, než nechat život jen tak plynout a pak překvapit sám sebe i své blízké.
Dost nepovedený výlov z ženské části naší knihovny. Realisticky vykreslený život možná i většiny současných manželství kazí ale záměr autorky o vyvolání čtenářských emocí v podstatě za každou cenu. Tím se kniha řadí mezi klišovité až nudné s otázkou na závěr: Proč jsem to vlastně dočetl?
Vlastně nevím, jestli takové věci chci číst, ale je to jak magnet. Vlastně nechci vidět lidem do hlavy a číst si o tom, jak přemýšlejí. Vidím, že dělají stejné blbosti jako já - u nich jsou krystalicky jasné, zatímco u sebe je nevidím (nebo jsem neviděla) a to je na tom děsivé.
Pěkně mě ti dva štvali, několikrát jsem si řekla, že se s nimi nebudu nervovat, ale pořád jsem na ně myslela, dokud jsem knihu nedočetla. A myslím na to doteď. Příběh, jakých je kolem nás spousta. A přesně to je otázka, kterou jsem si kladla i na začátku - chci o tom číst?
Petra Soukupová patří k mým oblíbeným českým autorům, přečetla jsem všechny její knihy a pro každou novou běžím do knihkupectví hned, jak vyjde. Věci, na které nastal čas se četly moc dobře, ale...
Nějak mám pocit, jako by paní Soukupová opisovala sama od sebe. Jako bych postavy znala z dřívějších románů, partnerské a sourozenecké vztahy, o kterých už jsem v jejích knihách četla. A beznaděj! Skvěle vykreslená, ale zase beznaděj.
Audiokniha: čte Zuzana Kajnarová, Pavel Batěk, Veronika Lazorčáková, Matyáš Valenta, melancholický kvartet v dur
Syrově, bez skrupulí nám Petra Soukupová naservírovala takové ,,largo desolato" jednoho vztahu, jednoho manželství, jedné ... lásky?I
Lásku jsem já v tomto příběhu postrádala. Ale známe tu jedinou správnou definici lásky?
Je možné si cenit rodiny, která drží již jen setrvačností? Aktuální otázka této společnosti.
A co když mají všichni šanci zažít ještě něco lepšího? Dilema, zvláště když je třeba myslet na děti. Hlavně na děti, protože: ,,Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal."
Otec, matka, syn, dcera.
Čtyři pohledy, čtyři dilemata, čtyři tajná přání.
Komu se v tomto příběhu splní?
To si přečtěte sami...
,,Nic jiného než láska nemá cenu."
Nastal čas udělat tu správnou věc.
Uvědomit si kým jsme a hlavně kým chceme být...
P.S.: Skutečnou hodnotu věcí zjistíme, až když je ztratíme. A o tom to je.
DOPORUČENÍ:
Při čtení si chraňte zrak. Hrozí krátkodobá slepota z množství nastavených zrcadel.
Tuhle knihu mohu jen doporučit.
Obyčejný příběh ze života.
Knihy Petry Soukupové mám moc ráda.
Kniha se mi četla velmi dobře. Je to příběh jednoho vztahu a později rodiny, kdy děj je vyprávěn postupně všemi jejími členy. Připomnělo mi to, jak je důležitá v rodině komunikace a jak její nedostatek nebo nesprávná forma může způsobit její rozpad.
Od Soukupové jsem jako první četla knihu Pod sněhem, za mě otřes, brak, prostě napíšu inteligentně "bléé" :-). Pak jsem jí ještě dala šanci a rozhodla se přečíst Zmizet, taky nic moc, ani jednu z těch knih bych nemusela mít doma v knihovně. No a teď jsem se dokopala k Věci, na které nastal čas a čekalo mne milé překvapení. Soukupová upustila od vulgarit (slovní kořen "srát" v nespočet obměnách v předešlých knihách, což mi total rvalo uši při čtení) a já přečetla příběh ze života, výjimečně mi nebyla protivná žádná z postav (OK, Káju bych víc stavěla do latě asi) a až mi bylo líto, že kniha končí... Dobrý, Petro, dobrý a díky ;-).
Ta kniha vlastně nemá děj, tedy vlastně děj jako takový má, ale vede tak nějak do ztracena a není vlastně vůbec důležitý, nebo možná nemá žádný cíl, ale takový je prostě život. A přitom je ta kniha chytlavá a čtivá. Myslím si, že se v ní každý najde (já hned v několika postavách). Je trochu depresivní, ale to jsou asi všechny autorčiny knihy. Mě se to rozhodně moc líbilo a s chutí si přečtu další autorčino dílo.
Autorka opět svým syrovým stylem vypráví příběh ze života o jednom páru, který se vezme a založí rodinu. Musím souhlasit, že autorka bravurně vypráví příběh z pohledu všech členů rodiny. Ale otázka je pro koho a za jakým účelem to autorka psala? Protože rozhodně nejsem zastáncem toho, aby to co se v knize děje tímto způsobem normalizovat (a musím podotknou, že jsem si tím prošla v roli Káji...). Měl by to být odstrašující případ nikoliv příběh ve stylu "buďte v klidu, děje se to všude". Protože dít by se to nemělo a jestli se to takto bude dít dál, kam to spěje? Proč spolu vlastně žijeme a zakládame rodiny?
Obyčejné příběhy obyčejných lidí. Myslím si, že v knize se najde snad úplně každý, včetně veselých i trochu smutnějších vzpomínek na dětství. Líbil se mi styl psaní autorky, knížka je velmi příjemně čitelná, oceňuji i to, že na život této rodinky nakoukneme z pohledu všech členů. Je však nutné dodat, že má spíše melancholický až depresivní podtón.
Štítky knihy
rodina manželství rozvod rodinné vztahy milostné příběhy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Nejlepší kniha Petry Soukupové. Kniha, která dusí. Podvědomě čekám na konec věty, kde se nadechnu, ale konec nepřichází. A tak nedýchám. Několik večerů po sobě prostě nedýchám.
Sedmnáct let schovaných do jednotlivých obrazů, které tvoří jednotlivé kapitoly. Obrazy všedního dne, ve kterých se zase tak moc neděje.
Pozor, najdete se v tom. A bolí to.
Přečteno jedním dechem. A hned poté ještě jednou.