Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/553598/bmid_veci-na-ktere-nastal-cas.jpg
4
1909
1909
Když je rodina hřištěm, kde kope každý sám za sebe… Názorové třenice, tichá agrese, manželská krize, problémy s dospíváním – to vše zachycené bez servítků a z různých perspektiv. Novinka Petry Soukupové opět pracuje s autorčinými oblíbenými ingrediencemi, jenže jak dobře ví jedna z hrdinek románu, foodstylistka Alice, stejně nakonec rozhodne způsob, jakým se to uvaří a naservíruje. Ani Alicino vaření však nezabrání pozvolnému rozpadu její rodiny, pro kterou toho tolik obětovala. Tak to aspoň vidí ona – zatímco manžel Richard, který právě prodělává krizi středního věku, má na věc jiný názor. A jejich dvě děti na prahu puberty? Těm je všechno jedno. Přinejmenším do chvíle, kdy sedmnáctileté soužití jejich rodičů začne připomínat frašku… Přední česká prozaička s bolestnou otevřeností popisuje manželskou krizi, která navždy poznamená životy dospělých i dětí.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Pavel Batěk , Zuzana Kajnarová , Veronika Lazorčáková , Matyáš Valenta
více info...
Přidat komentář
První tři kapitoly jsou skvělý. Když si Alice kupuje outdoorovou bundu na první pořádné rande - na horách, kam běžně nechodí, protože turistiku nesnáší, a kterou si nakonec koupí v HM, protože ta je aspoň hezká.. říkala jsem si, ježíš ta je jako já .
Richard je naopak sportovec, neromantik, možná trochu nudný a workoholik, ale sluší mu to, tak proč se trochu neobětovat..
Autorka umí neuvěřitelně uvěřitelně popsat pocity a stereotypnost života a nutí přemýšlet. Buď si při čtení řeknete, uff, mám štěstí, že u nás to tak není..a nebo, a sakra, u nás je to vlastně stejný...
Kniha vás naučí dvě věci
1. Nikdy se na začátku nepřetvařujte, budete to pak muset dělat pořád.
2. Kompromisy vedou akorát k tomu, že spokojený není nikdo.
A tak to ti dva s dvěma dětmi táhnou dlouhých 17 let, než nastane čas to změnit, a následky jsou mnohem horší, než kdyby do toho kopli mnohem dříve.
"Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. "
Kniha je krásná, ta růžová je prostě sladká. Jediné co bych upravila je možná řazení jednotlivých povídek, možná ke každé kapitole přidat časový údaj, sedmnáct let je přece dlouhá doba.
Ta knížka mě štvala. Už od začátku jsem nerozuměla jejich vztahu, tomu, proč spolu jsou. Některé části se mi četly špatně, protože mi přišly známé a povědomé. Mnohokrát jsem ji chtěla odložit a nedočíst. Což neznamená, že každodenní detaily soužití nejsou popsané realisticky. Proto je to tak smutné čtení.
Anatomie jedné rodiny.
Bych to spíš nazvala já. Pro mne to bylo tak bezútěšné čtení, že jsem si musela dávat přestávky. Naprosto nefunkcni vztahy od samého začátku. Alice a Richard se vzali z kompromisu a podle mě to predznamenalo ostatní dej. Žádná velká láska, všechno se dělá z toho důvodu, že tak to má přece být, děti svými charaktery a chováním také zrovna nenadchnou. Úplně běžný zivot, přesto v příběhu neustále nějaký hrozivy a tizivy podtón. Nic se nepovede, nikdo nevyhoví, žádná společná vrela chvíle. Frustrující čtení. A do toho ten konec nekonec.
Ne, že by se to nečetlo dobře, ale dobře mi po tom není. Už nikdy víc.
Na novou Petru Soukupovou jsem se šíleně těšila... Patří mezi mé oblíbené české autorky, ne ty nejlepší, ale velmi oblíbené... Její příběhy se čtou úplně samy a jsou neskutečně reálné... A to je přesně příklad této novinky! Každý, kdo má za sebou nějaký rozchod, se v nějakých částech knihy rozhodně najdou... Za sebe maximálně doporučuju! Skvělé oddechové čtení... Stále u mě vede Pod sněhem, ale tato je těsně za ní...
tvorba Petry Soukupové mi připomíná černou a bílou pentalogii Vladimíra Párala, nejen tématem problematiky intimních a rodinných vztahů, ale i promyšlenou, méně tradiční až experimentální formou díla; tento dvoudílný román se skládá z kratičkých kapitol, které by mohly každá figurovat jako samostatné črty, krátké výjevy ze života, obrazy špatně fungujících lidských vztahů: stejně jako Páral i Soukupová vlastně stále píše jedno a to samé = o beznaději vyprázdněných stereotypů, o nudě všednosti pouze vegetících osob, které nedokážou najít smysl své existence v ničem jiném než v uspokojování primitivních tužeb (zábava, sex, jídlo, odpočinek - vizte že žádná z postav nemá žádný takový přesah)
Moje oblíbená autorka a opět skvělá knížka. Řekla bych, že nejvíce dá střední generaci s dětmi. Úplně jsem viděla některé scény živě. Je dobré si občas uvědomit, jak tu samou věc prožívá partner nebo dítě. Autorka je žena, ale skvěle umí vykreslit myšlenkové pochody muže. V popisu dětského prožívání je přímo geniální. To dokázala v knížce Klub divných dětí.
Postupně zkomírající manželství po sedmnáctiletém vztahu, takový příběh ze života, který se čte lehce, i když to mnohdy v průběhu knihy pro hrdiny knihy moc lehké nebylo.
Kniha je napsaná velmi čtivě. Ze začátku mi vadila absence uvozovek u přímé řeči, ale rychle jsem si zvykla a přestalo mi to vadit. Čtyři * dávám jen kvůli celkovému vyznění knihy - smutek, depresivní pocit. Ale to byl asi autorčin cíl, vykreslit jednotvárnou a depresivní realitu. Takže autorka by * zasloužila 5, protože se jí to povedlo -:).
Velmi čtivé a dobře napsané, dle mého. Ale depresivní a smutné. Takový je holt mnohdy život. Mnozí se v příběhu poznáme. Kniha určitě není pro každého.
Kniha mne moc nebavila, nebo takhle - už po pár kapitolách mne nebavila... Což jsem zatím u Soukupové nezažila.
Pořád jsem si říkala, jestli náhodou nečtu Hartla... jako taková oddechovka, kterou bych brala vždy o pár desítek stran kratší.
Věci, na které nastal čas neřeší žádné hluboké téma, nebo teda nic hlubšího než prostý život. Rozhodně jsem tam našla spoustu námětů k zamyšlení. Ale nějak jsem se nechytla - ani jedna z postav mi nebyla sympatická, nelíbilo se mi, co dělaly a vlastně jsem celou dobu čekala, že přijde ta Věc, na kterou nastane čas.... a nějak nepřišla (nebo aspoň ne tak, jak jsem si představovala).
Kdo nezažil takový běžný stereotyp života? Myslím, že kousky zde napsaného, někdy prožil každý.
Mě na této knížce fascinuje, jak nikdo není černý ani bílý a jak mě vlastně baví číst ten běžný život.
Z mé povahy všem přeji jen to dobré, takže doufám, že se rodina stala opět rodinou.
Nepopírám, že se paní Soukupové podařilo poměrně reálně a věrně popsat ubíjející stereotyp dlouhodobého vztahu, kdy už oba partneři udolaní všedními starostmi nemají sílu a poté už ani chuť za vztah bojovat a něco změnit. Kniha je čtivá, ale poměrně depresivní.
Ale čtenářský zážitek se nedostavil. Jednak pokaždé u této autorky dost strádám díky absenci přímé řeči, ale na to si člověk postupem čtení zvykne. Víc mně vadilo, že mě kniha v podstatě ničím neobohatila ani nerozptýlila ani nepobavila. Takovéto manželské problémy vidím všude okolo sebe a některé scény byly jak vyšité i z mého života. S ochladnutím vztahů se asi potýká každé dlouhodobé manželství, i když nám to na začátku připadá nemožné. Je jen otázka, jestli to včas rozpoznáme a máme chuť zabojovat a snažit se, překonat krizi a jít spolu dál, hledat ty dobré stránky.
Možná bych knihu nedoporučovala mladým lidem, kteří mají většinu manželství nebo partnerského vztahu teprve před sebou, aby je to neodstrašilo.
tak ja neviem. kniha sa citala dobre, to je jasne, ale mam pocit, ze sa soukupova toci v rovnakom kruhu, rovnake motivy, rovnaky "optimizmus", co sa tyka rodinnych vztahov. trefne, ale asi cakam uz nieco ine.
Co říct, četla se rychle, ale nečetla se mi dobře. Možná v aktuální době na mě moc depresivní čtení, i když šlo vlastně jen o popis každodenní reality, co se děje v mnoha vztazích. Během čtení jsem cítila lítost a marnost, nad postavami, ubíhajícím časem. Každopádně i tak si od paní Soukupové zase někdy něco přečtu, byl to zajímavý vhled a je možné ho brát i pozitivně, podívat se na partnerský vztah, který aktuálně člověk prožívá a věnovat mu možná zase trochu více pozornosti.
Zajímavá kniha. Nejprve vzpomínky a potom pohled na události rodinného soužití očima manželky, manžela, syna. Za mě krásně vykreslený průřez jedním obyčejným manželstvím. Není co řešit, plný počet
Jakože... Cože? Procházím si to v hlavě tam a zpátky a stále nerozumím, proč se stala tato kniha takovým trhákem..? Pokud je to pro styl psaní a jazyk, tak to ano. To je lahůdka. Pokud je to pro velkou čtivost, tak opět velké ANO...
... ale nejčastěji se ptám po přečtení knihy: ,,Co mi dala? Co jsem se dozvěděla nového?" Ehm, no... nic. Mohla jsem si přečíst deník někoho z vás, to bych se možná i něco dozvěděla...
Každopádně celou knihu jsem vrtěla hlavou nad tím, jak se jednotlivé postavy chovaly. Hrůza. Je to takový návod, jak se v manželství NEchovat. Jsem ráda, že jsem ji četla, ale znova určitě už nepotřebuji.
Skvělá kniha k zamyšlení nad věcmi ze života. Myslím, že by spoustě lidem pomohlo se nad knihou zamyslet trochu hlouběji a uvědomit si, kde v životě dělají chyby.
Zajímavý pohledy z různých stran. Jde zde vidět jak jen sebemenší věci, můžou vést až k něčemu, co jsme vůbec nechtěli způsobit.
Štítky knihy
rodina manželství rozvod rodinné vztahy milostné příběhy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Tato kniha se četla sama,moc se mi líbil způsob jakým je psaná. Jde o příběh jedné rodiny,která žije v absolutním stereotypu. I začátek vztahu rodičů je spíše nahodilý než,že by šlo o setkání osudových partnerů. Ovšem všechny situace a scény jsou nám známy z každodenního života a v mnohém se můžeme vidět. Navíc pohled děti i obou partnerů na jednu a tutéž věc mě donutil přemýšlet na tím,že člověk by měl být co nejvíce empaticky a snažit se alespoň představit,co prožívá v té samé situace jeho bližní. A že na vzájemných vztazích je nutné celý život pracovat,nejsou samozřejmostí.