Věda zla: Nová teorie lidské krutosti
Simon Baron Cohen
Simon Baron-Cohen se v knize Věda zla pokouší nalézt odpověď na otázku, proč jsou někteří lidé nepochopitelně krutí k jiným lidem, proč se lidé v určitých situacích chovají k jiným lidem jako k věcem. S obvyklou odpovědí, že takoví lidé jsou prostě „zlí“, se nespokojuje a pátrá po hlubších, vědecky doložitelných příčinách krutého chování. Za hlavní příčinu krutosti považuje sníženou nebo úplně chybějící empatii, která je společným příznakem některých duševních poruch – hraniční poruchy osobnosti, psychopatie, narcistické poruchy, ale také autismu a Aspergerova syndromu. V některých případech může být chybějící empatie nebezpečná, v jiných může být jejím důsledkem odlišný, někdy prospěšný, pohled na svět. Aby lépe porozuměl důvodům „eroze empatie“, zkoumá její biologické základy – empatický mozkový obvod a genetické predispozice – nezapomíná však na vlivy prostředí a výchovy, včetně zanedbávání a zneužívání dětí. Svět, jehož obraz nám Baron-Cohen předkládá, není výlučně krutý nebo „zlý“. Autor nechává promluvit také ty, kteří se nacházejí na druhém konci spektra empatie – „superempatické“ osobnosti, které mají sílu měnit svět k lepšímu – a připomíná nám, že empatie je možná tím nejcennějším zdrojem, který má dnešní lidstvo k dispozici.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2014 , Emitos (Nakladatelství Tomáše Janečka)Originální název:
Zero Degrees of Empathy: A new theory of human cruelty, 2011
více info...
Přidat komentář
Velice zajímavá kniha, která vás "donutí" hledat mezi bližními psychopaty a narcisty :-)) Přiznám ovšem dobrovolně, že některé pasáže jsou na mě až moc odborné. Nicméně pro seznámení s tématem je tato studie dobrá.
Vyskytují se zde poněkud odlišné formy pohledu. Myslím, že má očekávání kniha splnila.
Cohen svou teorii staví na jednoduchém postulátu „míra empatie ve společnosti tvoří kontinuum“ ... „každý z nás vykazuje nějakou míru empatie, ... kdy nejvíc lidí se nachází v střední oblasti ... přičemž odchylky na stranu zvýšené empatie jsou ve společnosti běžně přijímané, ... zatímco odchylky směrem k nule tolerované nejsou“.
Porucha empatie, jak ji chápe Cohen je stav, kdy “člověk přestává druhého vnímat jako člověka a začíná ho vnímat čistě jako objekt“.... je jasné, že pak je mnohem jednodušší ublížit ... či sledovat jen vlastní zájmy ...
V každém případě psychologie nabízí zajímavý úhel pohledu ... třeba na to, co může vést k bezohlednosti ... nebo na to, proč některé lidi nazýváme zlými ... a že někdy třeba jen stačí, aby se takový člověk (se sníženou mírou empatie) nacházel v prostředí, které takový čin dokáže schválit (vojenské konflikty) ... tento úhel pohledu má určitě své místo v úvahách o lidské přirozenosti ... jen přitom nesmíme zapomenout, že jde jen o jeden z mnoha úhlů pohledu ... a taky, ... že by bylo příliš odvážné tvrdit, že každý, kdo vykonal zlý skutek, trpí poruchou osobnosti :-) ... nebo, že každý, kdo takovou poruchou trpí je člověk krutý či zlý ...a nebo dokonce tvrdit, že lze najít kauzální souvislosti ... každopádně jde o knihu zajímavou pro laiky i odborníky ... pro každého koho zajímá otázka ... kdo je člověk? :-)
Velmi dobře napsané. Ačkoliv je kniha odborná, pochopí ji i laik. Některé myšlenky mě zaujaly, např. větší využít empatie při řešení mezinárodních konfliktů. Neztotožnila jsem se však se základní myšlenkou autora, že "zlo" vzniká převážně z nedostatku empatie. Mnohem víc se přikláním k názoru Hannah Arendtové, že zlo vzniká z nezájmu a lhostejnosti (i když samozřejmě nedostatek empatie můžeme interpretovat také jako nezájem o pocity druhých). Největší výtku bych měla k tomu, že nám S. B. Cohen předkládá hypotézu, která je konstruovaná logicky tak, aby byla nevyvratitelná, což je z vědeckého hlediska problém: Osoba, která páchá zlo, tak činí proto, že nemá z povahy dost empatie. Pokud se daná osoba projevu empaticky v jiných situacích, a tudíž z povahy dost empatie má, tak činí zlo proto, že u ní v dané chvíli došlo k "výpadku" empatie.
Docela zajímavé čtení, místy ale příliš odborné. Některé myšlenky by stálo za to rozšířit mezi veřejnost, která má pocit že zlý lidé se pro zlo rozhodli. Nechtěla bych je v žádném případě bránit, ale je vidět, že i na takovéto věci se nedá koukat černobíle.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Věda zla: Nová teorie lidské krutosti |
| 2009 | Duševná slepota - nevidieť do mysle, Esej o autizme a teórii mysle |
Autor se v knize snaží přijít na kloub tomu, proč jsou někteří lidé schopni ublížit druhé lidské bytosti. A s tvrzením, že jsou "prostě zlí" se nespokojí. Podrobně rozebírá empatii a to, jak velký vliv má pro náš sociální život.
Ze začátku jsem si říkala, že tohle rozhodně nebude pro slabší povahy, jelikož už první kapitola nabízela hrůzné příklady lidské krutosti. Tím to ovšem skončilo a autor se už věnoval "pouze" rozboru příčin lidské krutosti. Poukazoval, že společným znakem pro mnoho duševních poruch je chybějící empatie. Ovšem s tím rozdílem, že v kombinaci s některými duševními poruchami může být chybějící empatie nebezpečná, s některými naopak prospěšná..
Místy to bylo až moc odborné a nečetlo se to tak snadno, jak by mohlo, kdyby to autor účelově psal pro laickou veřejnost. Neříkám, že to nepochopí i laik, ale některé pasáže nebyly až tak zajímavé, protože jsem jim jednoduše nerozuměla :D
Ovšem stěžejní myšlenka knihy je poměrně zajímavá a zase mi to dalo nový pohled na určité věci, to na naučné literatuře miluju :)