Vedlejší pokoje
Radovan Menšík
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/253001/mid_vedlejsi-pokoje-MbE-253001.jpg
3
91
91
Próza mladého autora je mozaikou situací, v nichž se v jednu chvíli ocitnou obyvatelé několika pokojů venkovského penzionu. Díky přitažlivé vypravěčské linii se záhy dozvíme, že jejich příběhy spolu souvisejí mnohem víc, než by se zpočátku mohlo zdát… Magický příběh ze současnosti jako pokus o „filozofický román“.... celý text
Přidat komentář
Chtěla jsem přečíst do Čtenářské výzvy. Ale nemohla jsem se začíst. Nechávám nedočteno a hledám další knihu s názvem místnosti v titulu.
Po prvních stránkách jsem byla celkem mile překvapena, že se mi snad do rukou konečně dostal nadějný současný autor z našich končin. Bohužel po dalších pár stránkách mé nadšení zcela opadlo. Líčení běžných činností podrobným popisem s nádechem intelektuálního pohledu shora se skutečně nevyvedlo. Věřím, že autor má potenciál, ale musí ještě hodně moc dozrát. Pozitivně hodnotím počet stran, více bych nebyla schopná přečíst – i tak mi to zabralo asi 4 měsíce postupného odkládání. Konec byl naprosto očekávaný po prvních pár stránkách, tak ani v tomto směru autor nepřekvapil.
Vleklé, nudné, už na začátku jsem se ztrácela .. bohužel jsem se nemohla začíst. Knihu jsem v půlce odložila. Velká škoda.
(SPOILER) Jazyk místy k nepřežití, jako když se celkem nadaný žák snaží psát originální slohovou práci - u dvojstránky, kdy je popisováno čištění zubů, nebo květnatého přirovnávání chodců na přechodu k vojskům dobývajícím území (zatímco odhozený deštník umírá jako raněný pták) mi kniha skoro vypadávala z ruky. Nuda. Všechny sledované postavy ploché, potvrzující nejzákladnější stereotyp, jak si autor slohovky představuje otce od rodiny nebo stárnoucího muže. Nuda. Debaty o bohu banální, mírně propagační, ale nepřesvědčivě, spíše utvrzují v ateismu. Filozofie spočívající v řetězení šesti řečnických otázek v každém čtvrtém odstavci... a to proto, že postavě padly oči na její staré kalhoty nebo proto, že na stropě je prasklina... Nuda. Lokality stejně plytké jako postavy (často bezejmenné): město + jeskyně + les + jezero... rekvizity do slohovky, všechno najednou, včetně vysokých velehor. Občas hezký obrat, možná hezká symbolika pokojů (single v jedničce, pár ve dvojce, rodiče s dětmi ve čtyřce... a možná dva staříci a bůh ve trojce, jestli to tak bylo myšleno? Nebo vdovec s dvěma dětmi, ale nepřítomnými?). Hezký zvrat, ovšem padesát stránek před koncem, kdy už se dočkáme jen líčení nejbanálnějšího možného seznámení v klišé kulisách, a pak už nic. Známý pana Popela byl taky veskrze obyčejný nýmand, ale k románu o zcela obyčejném životě je potřeba dozrát spoustou pokusů a omylů.
Moc hezký pokus o Šestý smysl v české literatuře (a nemá to vůbec nic společného s duchy :-). Do strany 180 jsem si nebyl v lecčems z vyprávění jistý, zbývajích šedesát stran mne potěšilo.
Ta knizka byla uplne o nicem. Nelibil se mi ani styl, jakym byly pribehy napsany. Uprimne to byla nejnudnejsi kniha jakou jsem kdy cetla. Je mi to lito, ale od pana Mensika si uz nic neprectu, jak me to odradilo.
Nemůžu říct, že by mě kniha chytla a nepustila, až dokud jsem ji nedočetla. Naopak jsem v průběhu čtení stihla proložit ještě dalšími dvěma knihami :-). Místy byla tato kniha jazykově trochu moc vyumělkovaná, alespoň na můj vkus. Myslím, že autor ještě musí dozrát k poznání, že jednoduchý až syrový jazyk ke sdělení zásadních otázek lidského života nejen dostačuje, ale často je i vhodnější. Snáze se pak taková kniha rozvíjí vlastními prožitky a myšlenkami čtenáře. Navdory výtkám, za které jsem strhla jednu hvězdu, si myslím, že jde o zajímavé a originální dílko, které lze doporučit každému, kdo se u četby nemusí pokaždé skvěle bavit, ale nebojí se přemýšlet. A zde to přemýšlení spolu s postavami příběhu může zejména čtenáře středního a staršího věku i trochu bolet - plynutí času, přemýšlení o tom, kým jsme byli kdysi, kým jsme teď, kým (snad) budeme za pár let a kým už se - možná bohužel - nikdy nestaneme...
Kniha je zajímavě psaná a má zajímavý námět, bohužel je pro mě syžet příliš slabý. Autor mě nevtáhl do děje, knihu asi nechám rozečtenou.
Každopádně tři hvězdičky za zajímavé filozofické rozjímání a propletenost pokojů.
Penzion někde v Čechách - je dost možný, že zeměpisně gramotný čtenář dokonce z knihy pozná, o jakém místě je řeč. Toto ale neni můj případ.
V penzionu jsou obsazeny čtyři pokoje - v jednom bydlí mladík, kterej čeká na svou milou, která jela prcat na erasmus a za dva dny se vrací zpět. V druhým je ubytován starej děda s kámošem, který řeší každej den v baru totálně na šlupky jestli existuje bůh, 3. pokoj je rodina s dětma a čtvrtej je mladej páreček. Ne ta uzenina, ale hoch s dívkou.
No a tyhle čtyři proudy vyprávění jsou v jednotlivych kapitolách postupně rozváděny, až dojde na konci k propojení všeho. Rozuzlení je dobrý, jednotlivý osudy už tak moc ne. To zejména díky tomu, že řeší až moc boha, což je téma, který mě absolutně nezajímá. 7/10, škoda.
Tohle postmoderní dílo jsem si užívala. Bohatý jazyk a zajímavá slovní spojení mě bavila, i když tam občas bylo až moc kudrlinek a autor nechal postavy květnatě promlouvat, což někdy úplně nesedělo. Motiv různých pokojů s různými postavami a osudy není nový, ale na konci přece jen překvapil zajímavým rozuzlením.
Dobrá práce :-)
Nahoru dolů. Zajímavé postřehy, filozofická zamyšlení, láska, smrt, život ve všech podobách, ale jednoduše dávkování bylo nějak nevyvážené, takže občas jsem úplně vypadla z rytmu, nudila se. Dočíst knihu mi trvalo snad rok, což asi nejlépe svědčí o tom, že ač byl nápad výborný, tak dynamika děje značně pokulhávala.
Příběh je dobrý a má nemálo zajímavých myšlenek, jediné mínus je, jak je natahovaný. Je to výborný nápad, jen je potřeba obrnit se trpělivostí..
Knížka má skvělý základní nápad. Samotné zpracování se mi bohužel moc nelíbilo. Velmi záhy mi přišlo mi zřejmé, k čemu kniha směřuje a dál se už (z mého pohledu) jednalo jen o protahování textu (povídka by možná byla fajn). Nezaznamenal jsem nějaké hluboké myšlenky a autor se místy poněkud opakuje.
Takovéto průhledy do myslí jiných, ač jsou to "jenom" literární postavy, jsou přesně tím důvodem, proč čtu. Myslím, že mi na českém poli vyrostl nový oblíbený autor.
Z autorova stylu je hodně poznat, že se soustředil hlavně na povídky a taky, že to není žádný seniorský ročník. Má sice zajímavé vyjadřování, ale občas proud slov udělá pár kotrmelců, což čtenáři tak nějak brání v pořádném pohlcení dějem.
Co se týče povídkového stylu - po celou dobu jsem se nedokázala zbavit pocitu, že se vlastně jedná o dvě těžko slučitelná díla. První část knihy je téměř bez děje, plná různých filosofických úvah a spíše pocitových zážitků. Po určité době mě, přiznám se, čtení přestalo bavit. Postavy mi přišly až příliš vyumělkované, našroubované na světonázor, který měly vyjádřit a bez vlastního hlubšího života. V tu chvíli ale naštěstí přišla druhá část, více dynamická, psaná s výrazně větší lehkostí, která vdechla ztracený život i všem postavám. Ty tak měly možnost dojít do opravdu vydařeného finále.
Když to shrnu Vedlejší pokoje ukazují na velký potenciál pana Menšíka. Možná už stačí opravdu málo k tomu, aby vznikla kniha převyšující standart zdejších luhů a hájů. Zatím bych ale toto dílko zařadila spíše do průměru.
Jakmile jsem uviděla, že se knize nedostává většinově kladných hodnocení, hned mi bylo jasné, že to nebude plytká, nekonečně konzumní blbost, což většina děl obecně v současnosti je. Netvrdím, že jde o literární skvost kalibru jakým jsou pro mě jiné knihy, ale hodnotím i s ohledem právě na další, které jsou zapomenuty stejně rychle, jako byly přečteny. Ty, ve kterých za zaznameníníhodnou nestojí jediná myšlenka. Pokud se Vedlejší pokoje nelíbí, může to ledasco vypovídat o nedozrálosti osobnosti čtenáře, který dosud nezjistil, že číst o lásce by nemělo v člověku vzbuzovat opovržení, nýbrž pravý opak.
Pointa, která je poměrně brzy čitelná, knize nijak neubližuje, naopak zážitek umocňuje - alespoň to tak vnímám.
Velká škoda, že jsem se z popisu knihy či nějaké recenze dozvěděl pointu. Stavba knihy je opravdu poutavá, sestávající se z mikropříběhů 4 postav a jejich vnitřního života. Ten popisují časté existenciální rozpravy s filosofickým nádechem, avšak uživatelsky přívětivým, lidsky amatérským. Některé myšlenky stály za poznamenání, provedení jiných však působilo jako vypracování středoškolské úvahy prostřednictvím opakujících se otázek sám sobě. Myslím, že vnitřní uvažování nemá formu otázek, nýbrž spíše připomínkovaných komentářů, obrazů nebo simulovaných dialogů. Samotný děj vlastně není příliš důležitý, i když jeho linie vede po zážitcích/prožitcích 3 společných dnů v hotelu a jeho okolí, kde zobrazuje vztahovou každodennost přátel, milenců a rodiny.
Trochu v jiném kontextu, než je v knize uvedeno, ale i přesto se pro dokreslení hodí citace: "Tolik slov vypustil (-autor jiné knihy-) do světa, tolik výkřiků, ale tím nejhlasitějším z nich je ticho, které zanechal za svým posledním slovem."
Tak tuhle knihu nedokážu číst. Nemůžu se ubránit dojmu, že autor exhibuje a chlubí se svým vytříbeným jazykem. A pak tam najdeme skvost jako: "Musíme zavčas někam vyrazit, zítra bude hnusně."
Autorovy další knížky
| 2015 |  Vedlejší pokoje |
| 2019 |  Od nepaměti k zapomnění |
| 2011 |  Moucha v kleci a jiné povídky |
Autorovi ještě nebylo 40, ale píše jako by mu bylo tak aspoň 65. Ke všemu se zřejmě snaží být za každou cenu kreativní viz věty jako:
"Převaha města byla až příliš zjevná, nejen rozlehlostí, ale i členitostí poskytující dostatek nároží, za něž člověk nevidí, a temných koutů, z nichž se ještě nikdo nikdy nevrátil, kvůli falickému vzezření četných komínů ztopořeně se deroucích do ozónové díry, kvůli všudypřítomným chapadlům elektrického vedení, doléhala k nim s uřvanými klaksony spěchajících automobilů, ulpívala na ztrhaných tvářích jeho obyvatel, kteří mlčky procházeli kolem."
(ano, toto je jedna věta)
anebo
"Viktor odtáhl horní řadu řas od spodní, krátce pohlédl na spícího Emanuela..."
Nudilo mě to. Bylo to hodně filozofické. Ale abych nebyla jen zlá, ten konec mi přišel ve vyjadřování takový jemnější, příjemnější a myslím, že jsem si z toho i nějaké to poselství vzala, ale tak nějak oklikou.