• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Radovan Menšík

Vedlejší pokoje

„Autorovi ještě nebylo 40, ale píše jako by mu bylo tak aspoň 65. Ke všemu se zřejmě snaží být za každou cenu kreativní viz věty jako: "Převaha města byla až příliš zjevná, nejen rozlehlostí, ale i členitostí poskytující dostatek nároží, za něž člověk nevidí, a temných koutů, z nichž se ještě nikdo nikdy nevrátil, kvůli falickému vzezření četných komínů ztopořeně se deroucích do ozónové díry, kvůli všudypřítomným chapadlům elektrického vedení, doléhala k nim s uřvanými klaksony spěchajících automobilů, ulpívala na ztrhaných tvářích jeho obyvatel, kteří mlčky procházeli kolem." (ano, toto je jedna věta) anebo "Viktor odtáhl horní řadu řas od spodní, krátce pohlédl na spícího Emanuela..." Nudilo mě to. Bylo to hodně filozofické. Ale abych nebyla jen zlá, ten konec mi přišel ve vyjadřování takový jemnější, příjemnější a myslím, že jsem si z toho i nějaké to poselství vzala, ale tak nějak oklikou.“... celý text
— Fiddis

---

Vedlejší pokoje

„Chtěla jsem přečíst do Čtenářské výzvy. Ale nemohla jsem se začíst. Nechávám nedočteno a hledám další knihu s názvem místnosti v titulu.“
— Borntobike

---

Vedlejší pokoje

„Po prvních stránkách jsem byla celkem mile překvapena, že se mi snad do rukou konečně dostal nadějný současný autor z našich končin. Bohužel po dalších pár stránkách mé nadšení zcela opadlo. Líčení běžných činností podrobným popisem s nádechem intelektuálního pohledu shora se skutečně nevyvedlo. Věřím, že autor má potenciál, ale musí ještě hodně moc dozrát. Pozitivně hodnotím počet stran, více bych nebyla schopná přečíst – i tak mi to zabralo asi 4 měsíce postupného odkládání. Konec byl naprosto očekávaný po prvních pár stránkách, tak ani v tomto směru autor nepřekvapil.“... celý text
— papaja

---

---

Vedlejší pokoje

„Vleklé, nudné, už na začátku jsem se ztrácela .. bohužel jsem se nemohla začíst. Knihu jsem v půlce odložila. Velká škoda.“
— lucy.sankova

---

Vedlejší pokoje

„Jazyk místy k nepřežití, jako když se celkem nadaný žák snaží psát originální slohovou práci - u dvojstránky, kdy je popisováno čištění zubů, nebo květnatého přirovnávání chodců na přechodu k vojskům dobývajícím území (zatímco odhozený deštník umírá jako raněný pták) mi kniha skoro vypadávala z ruky. Nuda. Všechny sledované postavy ploché, potvrzující nejzákladnější stereotyp, jak si autor slohovky představuje otce od rodiny nebo stárnoucího muže. Nuda. Debaty o bohu banální, mírně propagační, ale nepřesvědčivě, spíše utvrzují v ateismu. Filozofie spočívající v řetězení šesti řečnických otázek v každém čtvrtém odstavci... a to proto, že postavě padly oči na její staré kalhoty nebo proto, že na stropě je prasklina... Nuda. Lokality stejně plytké jako postavy (často bezejmenné): město + jeskyně + les + jezero... rekvizity do slohovky, všechno najednou, včetně vysokých velehor. Občas hezký obrat, možná hezká symbolika pokojů (single v jedničce, pár ve dvojce, rodiče s dětmi ve čtyřce... a možná dva staříci a bůh ve trojce, jestli to tak bylo myšleno? Nebo vdovec s dvěma dětmi, ale nepřítomnými?). Hezký zvrat, ovšem padesát stránek před koncem, kdy už se dočkáme jen líčení nejbanálnějšího možného seznámení v klišé kulisách, a pak už nic. Známý pana Popela byl taky veskrze obyčejný nýmand, ale k románu o zcela obyčejném životě je potřeba dozrát spoustou pokusů a omylů.“... celý text
— Marmarek