lucy.sankova komentáře u knih
Děti příběh zaujal, doplněno krásnými obrázky.
Kniha se čte dobře, všechny eskapády Johany mě zaujaly až tedy na ten konec, ten byl zbytečně přitažený za vlasy a měl na mě až moc rychlý spád.
moc krásná knížka. Dcera ji zbožňuje. Máme ji půjčenou z knihovny, ale budeme muset nejspíš koupit celou řadu.
Logopedická podpora je jen velké PLUS! :)
Hezká kniha, akorát pro mé malé děti ještě celkem nesrozumitelná. Doporučuji dětem starším aspoň 5 let a více :)
Texty občas byly i zbytečně dlouhé.
Pěkné malůvky, synovi se moc líbily, sám si ji prohlížel. Povídky byly tak akorát dlouhé, hezky se četly dětem před spaním.
Moc pěkná kniha pro děti, pěkné obrázky a kniha j i hezky čtivá.
Slyšela jsem o téhle knize tolik, že jsem prostě čekala, že to bude naprostá bomba. Ale tak nějak na mě příliš nezapůsobila. Ano, mělo to své kouzlo, ale tak nějak jsme očekávala mnohem víc.
To byla tak milá kniha. Už jsem o ni několikrát slyšela, ale až teď jsem ji uviděla v knihovně a říkala jsem si, že u nastal ten čas si ji přečíst.
A WOW!
To bylo tak krásné, každá myšlenka mě chytla za srdce. Měl by si ji přečíst každý. zamyslet se nad samotným významem slov...
Moc pěkně zpracovaná kniha. Jsou to klasické pohádky, nenáročně napsané, dcera je miluje.
Depresivní od začátku do konce, dvě stránky se navíc opakují.
Krásné příběhy, krátké, tak akorát na přečtení před spánkem dětí.
Malou knížka zaujala, takže skvělá volba ke čtení pohádek na dobrou noc :)
Kniha je hodně zajímavě položená. Můžete ji číst podle kapitol, které si však v knize musíte dohledat, jelikož nejdou postupně, tak jak to bývá. Já jsem četla knihu tak, jak jsem zvyklá číst všechny knihy, tudíž od začátku do konce, od jedničky po čtyřstovku.
Ačkoliv se zdá, že takové přeházené pořadí nedává smysl, tak světe div se, svým způsobem dává. Už v prvním kapitolách se dozvíme jak celý příběh dopadne, ale to nejdůležitější na nás stejně čeká až na konci knihy.
Hlavní postavy, Dagmar, mi bylo líto už od začátku. Žena v domácnosti, která má zálibu v šití, ale nikdo jí v tomto směru nevěří. Manžel Marek, který ji svým způsobem především psychicky týrá a dává jí najevo, jak je Dáša k ničemu. Oproti tomu dvě krásné děti Dylan a Marina, na které je ve všech směrech moc pyšná. Dagmar potkává jakuba, kterému je doslova všechno jedno, je to mladý kluk, uživatel drog, v každé větě vytasí snad milion sprostých slov, ale je to dobrák. Pro Dagmar někdo, s kým může být sama sebou. I když tento vztah je spíše jen o sexu, cítí se s ním jako někdo jiný. Jakub jí dává něco, co jí u Marka chybělo - pocit výjimečnosti.
Nechci psát jak tohle celé dopadne, ale já teda poslední dvě kapitoly obrečela.
"Nauč se nechat od sebe odcházet ty, co odejít chtějí anebo musí, je v tom nejen jejich svoboda, ale i ta tvoje."
Kniha, která je plná krátkých smutných až depresivních povídek. Tématika je to hodně obtížná, ale jak jednou začnete číst, chcete vědět, jak to skončí a zamýšlíte se, co by daný člověk mohl udělat jinak a nebo v tom poznáte i osud někoho blízkého.
"Nesuď knihu podle obalu"
Hodnocení jednotlivých částí:
3/5 Brácho
4/5 Díra
4/5 Manažerka
5/5 Pozůstalost
5/5 Vrátíš se?
5/5 Zbytečný člověk
POZNÁMKA: Trochu mi to připomínalo Terezu Boučkovou - Šíleně smutné povídky.
Tři ženy Liliana, Malvína, Jasmína, tři rozdílné příběhy, přesto je něco silného spojuje - každá má svá tajemství.
Jasmína, sestra Areka, na pohled silná žena, která si nenechá nic líbit, ale v nitru zlomená žena, kterou se stala díky své vlastní matce. Po všech jejich strastech potkává zcela nečekaně Timona, bratra Malvíny, který si prošel peklem..Oba se postupně poznávají a nakonec i nezlomná Džas odhalí Timonovi své největší tajemství plné bolesti a její skutečný charakter...
Přečetla jsem ji stejně rychle a se zvědavostí jako první díl - Lilianu.
Malvína, ačkoliv působí sebejistě a odvážně, také má své skryté "démony", kteří ji táhnou zpátky do minulosti. Nejen ona, ale i Arek. Možná o to víc je to k sobě poutá. O to víc jsou si bližší. Stane se z nevinného kamarádství vztah? Dokážou své démony přemoci? Stačí jen otevřít svá srdce...
"Lidé, které potkáváme na své cestě, kterým dovolíme, aby se stali součástí našeho života - to je to, co nás proměňuje. "
Tichá voda břehy mele ..
Tohle bylo silné téma až mi z toho bylo dost úzko. Přečetla jsem ji za dva večery a po přečtení jsem zůstala ležet jako paralyzovaná. Sama mám dvě děti a tohle bych nikdy nedopustila. Tohle by se nemělo dít a už vůbec ne dětem.
Mornštajnová je brilantní ! Smekám !
Já jsem se teda nemohla odtrhnout! Wow! Donutilo mě to přemýšlet sama nad sebou, zda opravdu žiji svůj život tak jak bych chtěla. Nora měla několik milionů možností, jak svůj život prožít a kdykoliv mohla říct STOP a prostě z něj odejít. Ale my tuto možnost nemáme, máme jen několik cestiček životem, kterými se vydáváme a naše rozhodnutí nejdou vrátit zpět ba naopak.. formují naše životy, naši cestu, naši budoucnost.
Doporučuji.