Vedlejší pokoje přehled
Radovan Menšík
Próza mladého autora je mozaikou situací, v nichž se v jednu chvíli ocitnou obyvatelé několika pokojů venkovského penzionu. Díky přitažlivé vypravěčské linii se záhy dozvíme, že jejich příběhy spolu souvisejí mnohem víc, než by se zpočátku mohlo zdát… Magický příběh ze současnosti jako pokus o „filozofický román“.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vedlejší pokoje. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (27)
Chtěla jsem přečíst do Čtenářské výzvy. Ale nemohla jsem se začíst. Nechávám nedočteno a hledám další knihu s názvem místnosti v titulu.
Po prvních stránkách jsem byla celkem mile překvapena, že se mi snad do rukou konečně dostal nadějný současný autor z našich končin. Bohužel po dalších pár stránkách mé nadšení zcela opadlo. Líčení běžných činností podrobným popisem s nádechem intelektuálního pohledu shora se skutečně nevyvedlo. Věřím, že autor má potenciál, ale musí ještě hodně moc dozrát. Pozitivně hodnotím počet stran, více bych nebyla schopná přečíst – i tak mi to zabralo asi 4 měsíce postupného odkládání. Konec byl naprosto očekávaný po prvních pár stránkách, tak ani v tomto směru autor nepřekvapil.
Související novinky (2)
6. září bude vyhlášen vítěz Literární ceny Knižního klubu
26.08.2016
Literární cenu Knižního klubu získal magický příběh ze současnosti
02.09.2015
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2015 -
Literární cena Knižního klubu
Kniha Vedlejší pokoje v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 126x |
ve Čtenářské výzvě | 35x |
v Doporučených | 8x |
v Knihotéce | 64x |
v Chystám se číst | 85x |
v Chci si koupit | 13x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
2015 | Vedlejší pokoje |
2019 | Od nepaměti k zapomnění |
2011 | Moucha v kleci a jiné povídky |
Autorovi ještě nebylo 40, ale píše jako by mu bylo tak aspoň 65. Ke všemu se zřejmě snaží být za každou cenu kreativní viz věty jako:
"Převaha města byla až příliš zjevná, nejen rozlehlostí, ale i členitostí poskytující dostatek nároží, za něž člověk nevidí, a temných koutů, z nichž se ještě nikdo nikdy nevrátil, kvůli falickému vzezření četných komínů ztopořeně se deroucích do ozónové díry, kvůli všudypřítomným chapadlům elektrického vedení, doléhala k nim s uřvanými klaksony spěchajících automobilů, ulpívala na ztrhaných tvářích jeho obyvatel, kteří mlčky procházeli kolem."
(ano, toto je jedna věta)
anebo
"Viktor odtáhl horní řadu řas od spodní, krátce pohlédl na spícího Emanuela..."
Nudilo mě to. Bylo to hodně filozofické. Ale abych nebyla jen zlá, ten konec mi přišel ve vyjadřování takový jemnější, příjemnější a myslím, že jsem si z toho i nějaké to poselství vzala, ale tak nějak oklikou.