Vždycky a navždy
Mark Chadbourn
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13019/bmid_vzdycky-a-navzdy-Qpg-13019.jpg
4
64
64
Věk rozvratu série
< 3. díl
Velká Británie se změnila v zemi mýtů, magickou zemi, v níž úžas a hrůza kráčí ruku v ruce. Ale dny lidstva jsou sečteny. Až začne starý keltský svátek zimy samain, ujme se moci temný bůh Balor a s ním přijde věčná noc. Jedinou nadějí lidstva jsou Bratři a Sestry draků. Jenomže ti z nich, kteří ještě přežili, se jen těžko zotavují ze svých ztrát. Ve světě, kde přestala fungovat technika, sbírají síly k poslednímu útoku. Aby však měli alespoň sebemenší naději na úspěch, musí nejdříve přesvědčit arogantní bohy z keltské mytologie, andělské Tuatha Dé Dananny, aby jim pomohli. Ruth a Churchovi nezbývá nic jiného, než se za nimi vypravit přímo do jejich světa. Brzy se však ukáže, že ani Západní ostrovy už nejsou rájem. Na Veitche čeká cesta ještě ponuřejší – s Tomovou pomocí se vydá do Zemí mrtvých, aby odtamtud vyvedl svého přítele Shaviho.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2006 , PolarisOriginální název:
Always Forever, 2004
více info...
Přidat komentář
Nemohu si pomoci, ale tato série mě zklamala :( 3. díl mě většinu četby spíše nebavil a dělalo mi problémy prokousat se ke konci..
Recenze obsahuje spoilery, pokud si tedy knížku opravdu chcete přečíst, recenzi nečtěte. Pokud však máte málo drahocenného času, raději nečtěte knihu.
Problém Vždycky a navždy se dá charakterizovat dvěma slovy: „Příliš mnoho“. Když se v prvním díle objevil nápad příchodu starých bohů, byl opředen notnou dávkou tajemna a perfektně budoval napětí a celé to prostě tak nějak hezky mohlo fungovat i jako samostatná kniha. Dostali jsme pětici hrdinů, kteří ke svému poslání přišli jako slepí k houslím a velmi zábavná jízda mohla začít.
S druhým dílem sice přišlo opakování toho samého vzorce jako v díle prvním, ale stále to ještě stačilo k utáhnutí příběhu, který se nám autor rozhodl vyprávět. Nevyhnutelně došlo k poodhalení informací o Zlatých i Nočních chodcích a celá zoufalá situace začala nabírat na obrátkách (jak nám bylo v průběhu knihy mnohokrát připomínáno).
Tam kde tedy první dva díly skvěle fungovaly, třetí díl naprosto selhává, když autor opouští hranice Neměnných zemí (tj. našeho světa) a vysílá své hrdiny na cestu do tzv. Jiného světa. A tady právě přichází onen problém zmiňovaný v prvním odstavci. Po opuštění Neměnných zemí totiž následuje příliš mnoho cizích světů obydlených příliš mnoho novými tvory s příliš složitými, až nevyslovitelnými, jmény, kteří se však dějem pouze mihnou (někdy po svém představení mizí hned v následující větě). Stejně tak se však dějem míhají ony cizí světy, někdy snad až zbytečně nuceně našroubované do děje pro účely vysvětlení jistých příběhových skutečností.
Hlavním hrdinům jsou stále připomínána pravidla fungování vesmíru, která jsou však příliš obtížná na to, aby je byly lidské mozky schopny pochopit, což však autorovi nebrání v tom, aby je přesně těmito větami neustále připomínal.
Hrdinové také čelí příliš mnoha nebezpečenstvím a v momentě, kdy se jim, většinou tak tak podaří vyváznout z jednoho, téměř okamžitě přichází další, a to buď cizím nebo jejich vlastním přičiněním. Příběh tak přemírou napětí o napětí naprosto přichází a stává se z něj pouze výčet život ohrožujících situací, ze kterých však hrdinové, díky svým nadlidským schopnostem, zlepšujícím se každý den, (protože to přece tak je, večer jdete spát a hned druhý den je z vás najednou o mnoho lepší šermíř nebo stratég) vždycky nějakým způsobem zvládnou.
Dalším problémem Vždycky a navždy je, že autor porušil staré a léty osvědčené pravidlo „Nikdy nevysvětluj magii!“. Chyba, kterou učinil už ve druhém díle zbavila jak Zlaté, tak Noční chodce i posledních zbytků božskosti a tajemna a udělala z nich pouhé mimozemšťany, kteří však zároveň zapadli mezi desítky dalších nově představených ras.
Z výborné fantasy série se tak stává již na samém začátku třetí knihy průměrné, možná i podprůměrné sci-fi klopýtající ke svému (jak je avizováno na obálce knihy) „antiklimatickému závěru“. Závěr samotný vyčpěl ve stínu oněch nepředstavitelností jaksi do ztracena a ani ze souboje s finálním nepřítelem jsem neměl onen svíravý a nepříjemný pocit, který tak skvěle budovala první kniha při setkání i se sebebezvýznamnějším Fomorianem.
Co tedy říct závěrem? Mark Chadbourn se pokusil podat čtenářům svůj pohled na bohy z irských legend, avšak žalostně selhal a proměnil svoji sérii v jakousi poctu myšlenkám New Age a kritiku moderní společnosti, která je však tak okatá, že jsem si při jejím čtení připadal jako bych poslouchal vojína Jasánka citujícího básničku o vrazích z Wall Streetu.
Pokud by tedy v rámci Věku rozvratu vyšel pouze první díl, jsem přesvědčen, že bych se ke knize rád vracel. Série však bohužel pokračovala a po dočtení posledního dílu zůstává v ústech hořká pachuť a lítost nad promarněným časem.
Na úplný závěr je ještě nutno zmínit tři věci: autorovu úchylku na dlouhé vlasy (protože v knize se vyskytne snad pouze jedna postava s krátkým sestřihem), autorovu úchylku na uťaté údy (především ruce) a také mizerný překlad (ticho těhotné očekáváním jsem viděl opravdu prvně).
Závěr Věku rozvratu je ještě temnější a akčnější než jeho předchůdce, a pravděpodobně nejlepší díl série. Atmosféru napětí a nebezpečí tentokrát věřím bez problémů - Fomoriané se do toho konečně pouštějí naplno a temnota a chaos jsou všudypřítomné. Zde výtky nemám.
Hrdinové se tentokrát chovají i docela racionálně, patrně proto, že nemají moc na výběr. Novým problémem ale je, že došlo k jejich určité transformaci, která je ne vždy věrohodná - kupříkladu Ruth, která v minulém díle de facto jen čekala, až umře, je najednou doslova supermanka a z netušeného důvodu jsou její nové průpovídky pomalu protivnější než Lauřiny.
Eskalace konfliktu, doplněná o postranní motivace arogantních Dannanů i démonických Fomorianů, je opravdu působivá. Samotný závěr je takový nemastný neslaný, ale celkovému dojmu to příliš neubírá. Za mě spokojenost.
Mark Chadbourn napsal třídílný příběh o těžké cestě plné bojů a utrpení. Jeho pět hrdinů, zpočátku velmi nehrdinských, nejenom že pomáhá zbavit lidstvo hnusných vražedných Fomorianů, a ochránit ho před nadutostí "zlaté" božské rasy, ale jejich úkolem nakonec bude uvést svět lidí zpátky do starých časů pevného sepětí člověka se zemí a uvědomění si důležitosti proudů duchovní energie, jež odnepaměti střežila moudrost starodávných keltských kultů i pozdější křesťanská církev. Přetechnizovaný svět ovládaný mocí peněz zaniká, je čas vrátit se ke starým hodnotám ducha a k mezilidským vztahům založeným na přirozených zásadách, na rodině, lásce a přátelství.
Poslední díl je rozhodně ten nejlepší. Nejen kvůli trochu jinému pojetí příběhu, ale i díky mnoha rozuzlením, které nás čekají na konci.
Celkově trilogii "Věk Rozvratu" nelze ohodnotit jinak než velmi kladně. Mark Chadbour se nám představil v tom nejlepším světle a provedl nás Británií, ve které ožívají všechna prastará tajemství a mytické bytosti. Je vidět, že tento autor čerpá svou inspiraci všude možně - od encyklopedií historie po komiksy. Provázání vztahů hlavních hrdinů je opravdu napínavé. Jejich vnitřní rozkoly sice už tak ne, ale stejně je vývoj hrdinů zajímavý. Samozřejmě by se našlo pár chyb, ale nebudu zbytečně šťourat do tak dobře napsané fantasy. Hodnocení 4,5/ 5 hvězd.
Více než důstojné zakončení série. Jen kdyby Church a Ruth byly o fous míň dokonalí a tudíž i otravní. 80/100.
Skvělé zakončení trilogie Věk rozvratu. Nevím, co bych k tomu víc napsal. Po dlouhé době - a úvodních rozpacích nad námětem - jsem konečně našel a přečetl fantasy, která mě oslovila velmi silně a především mě moc bavila. Díky Chadbournovi za to...
[037/11] Britové a Rusové se pro mě stávají ucelenou skupinou, která ke zfilmování přímo láká, ale když se to hlouběji promyslí, prostě to nejde a nikdy nepůjde. Dokud nebudou plátna kin páchnout formaldehydem, podzemní stokou a pšouky Fomorianů, nepůjde to a film bude propadák. Neumím si představit, jak by dokázali vyprodukovat snímek, který by pobral všechny podstatné události celé série, protože vyobrazit stále se měnící tvory, ze kterých hlavní hrdinové zvrací tak, aby zvraceli i diváci… To nepůjde a jsem za to upřímně ráda.
(049) ,,Ve vesmíru je příliš mnoho divů, příliš mnoho informací. To nejlepší, v co můžeme doufat, je, že si vytvoříme vlastní, individuální pohled na to, jak do sebe věci zapadají. Ačkoliv většina lidí se nejspíš nebude obtěžovat s ničím, co přesahuje rámec jejich každodenního života..."
Postapokalyptický svět, který neohrožují mimozemšťané a nebo chodící nemrtví, je prostě cool a, i když jsem to četla poněkolikáté - teď si uvědomuji, že dokonce třikrát – nepůsobí to lacině. Základní kostra by se dala docela dobře přirovnat k putování Společenstva, ale Mark Chadbourn na mě působí daleko více dospěle a uvolněněji než Tolkien, a možná to je právě tím, že hrdinové jsou už smíření s faktem, že když se to podělá, tak se to prostě podělá a nic se na tom nezmění, což u Tolkiena neplatí. Žádné emocionální vydírání, a to jestli si účastníky oblíbíte záleží jen a pouze na vás. Nikdo na pilu tlačit nebude. A přesto tam pořád někde vězí ten hlodající zub podezření, že někdo ve skupině není čistý jako to zářné lilium.
(108) ,,Přestaň říkat ne, nebo ti zarazím hlavu do krku."
(239) ,,Každý z nás si vytváří svoje vlastní peklo. Mnoha způsoby, mnohokrát za den."
Takže ano, jsem zaujatá tím, že jsem pro sebe alespoň dočasně našla ideálního spisovatele tohoto žánru. Na druhou stranu ale musíte uznat, že kvůli objektivnímu hodnocení zde jsem si to přečetla ještě jednou. No, smůla, názor se nezměnil, i když v poslední knize září slovo “parchant“, jako tamten u mučení.
(192) ,,Víš, pořád slyšíš lidi skučet, že je svět taková hromada sraček. Přitom si za to můžou sami. Kdyby chtěli, aby byl jiný, něco by pro to udělali."
Štítky knihy
Keltové nadpřirozené bytosti Velká Británie apokalypsa bohové historická fantasy fantasyAutorovy další knížky
| 2005 |  Konec světa |
| 2022 | Nové království |
| 2006 | Vždycky a navždy |
| 2023 |  Kola osudu |
| 2005 | Nejtemnější hodina |
Jen stručně a víceméně bodech: Věk rozvratu má zajímavé téma, dobře propletené s nejrůznějšími mýty a bájemi, docela rozumně střídá akční pasáže s těmi klidnými, ale zároveň je dost neucelený a hlavně ... ty postavy. To je mor. Nejen, že jsou v zásadě všechny těžce nesympatické, ale jejich chování je často opravdu za hranou stupidity. Na to, že má jít de facto o výběr z hroznů a to nejlepší, čím křehké bytosti disponují, je to dost smutné. Jako celek slabší 4*.