Trocha zlé krve
Joe Abercrombie
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445153/bmid_trocha-zle-krve-8Ld-445153.jpg
5
118
118
Věk šílenství série
1. díl >
Nad Adovou se začínají tyčit komíny průmyslové revoluce a svět oplývá novými příležitostmi. Staré spory jsou ale stále stejně živé. V krví zbroceném pohraničí Anglandu se Leo dan Brock snaží vydobýt si slávu na bitevním poli a porazit drancující armády Stoura Nightfalla. Doufá, že mu v tom pomůže Koruna. Ale syn krále Jezala, neschopný princ Orso, je muž mnoha zklamání. Savine de Glokta – lvice salónů, investorka a dcera nejobávanějšího muže Unie – má v úmyslu probít si cestu na samotný vrchol společenské haldy všemi možnými prostředky. Ale slumy kypí vztekem, který ani všechny peníze světa nedokážou ovládnout. Začíná věk strojů, avšak věk magie tvrdohlavě odmítá zemřít. Rikki se s pomocí šílené horalky Isern-i-Phail pokouší ovládnout požehnání nebo kletbu Dlouhého oka. Nahlížet do budoucnosti je hezká věc, ale jelikož první mezi mágy pořád ještě tahá za nitky, změnit ji bude něco docela jiného… První kniha trilogie Věk šílenství... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2020 , PolarisOriginální název:
A Little Hatred, 2019
více info...
Přidat komentář
Abercrombie píše natolik dobře, že by si klidně mohl dovolit napsat knihu z „vážnějšího“ žánru (kdyby se mu chtělo) a nezapadl by ani tam do šedého průměru. Jeho styl psaní má jiskru, tempo, napětí a také vtip, postavy rozhodně nejsou ploché a vzájemně zaměnitelné. Některé pasáže knihy jsou velmi působivé (třeba vzpoura ve Valbecku). Je také znát, že se Abercrombie hodně nechává inspirovat reálnou historií (tady například vikingská expanze, Velká francouzská revoluce nebo průmyslová revoluce). Jediné, s čím jsem měl ze začátku trochu problém, bylo velké množství různých dějových linií a postav, které se ovšem postupně proplétají a spojují. Co mě docela potěšilo, je relativní uzavřenost tohoto dílu, takže se člověk hned nemusí vrhat na další, aby nepozapomněl souvislosti.
„Některé lidi si omotáte kolem prstu tím, že je přesvědčíte, že vás potřebují. Ale mnohem častěji je třeba přesvědčit druhé, že vy potřebujete je.“
Séria První zákon bol Věk šílenství v plienkach. Rada si predstavujem, ako Abercrombie popíja kávičku a do toho milostivo hádže na papier, čo mu napadne. Krv, kosti, vnútornosti? Bum. Politické machinácie? Bum. Chudobní verzus bohatí? Bum. No dobre, tu máte štipku pozitívnosti. A zase… Priemyselná revolúcia? Závislosti? Všemožné traumy? Bum, bum, bum. A to všetko je aj tak nič oproti samotných postavám, ktoré pôsobia až nepríjemne realisticky. Severania sú stále Severania, len svet už nie je ako kedysi. Leo je reinkarnovaný Jezal aj s jeho naivnou povrchnou debilitou. Už vidím, že to zas nedopadne dobre. Orso by bol riadne odpudivý chlapík, ak by si ma nezískal tým svojím nihilistickým sarkazmom. Savine je buldozér v sukni a Rikke potrebuje dvojročnú dovolenku na Maledivách.
„Jestli Orso v něčem exceloval, pak v tom, jak nedocílit žádného úspěchu.“
Knize Trocha zlé krve nelze upřít čtivost. Většinu času nenudí, má relativně dobře napsané dialogy, děj má spád. Zároveň však postrádá jakoukoliv poetiku. Abercrombie rozehrává hru, ve které rozvádí až příliš mnoho problémů - sociální problematika, ekologické problémy, dopady války na osobnost jedince atd. atd. Jeho svět je temný a surový, ale příliš se neliší od toho našeho. Mě vlastně moc nebavil. Chybí mu přitažlivost Středozemě, Malazu, Západozemí čí Bas-Lagu. Sem bych se snad ani nechtěl podívat. Navíc mi chyběly postavy, se kterými bych se mohl ztotožnit. Nikdo mi ani trochu nepřirostl k srdci. Nevím no. Zřejmě si ze zvědavosti přečtu další díly, ale žádnou velkou změnu neočekávám.
Většinou se mi daleko lépe píší komentáře ke knihám, které mě moc nezaujmou, protože poskytovat negativní zpětnou vaybu je pro mě jednodušší. Právě proto je pro mě tenhle velmi těžké napsat. Trocha zlé krve je totiž absolutně fantastická kniha. Asi jediný mírně negativní bod je za trošku slabší rozjezd, kdy mi chvíli trvalo, než jsem do všech linií zabředl.
Na začátku se mi nejvíce líbila linie Savine, která velmi příjemným bezohledným způsobem dělá čest své rodině. Naopak linie odehrávající se na severu mě příliš nebrala. S postupem stránek se ale obě vyrovnaly a na konci samozřejmě hezky propojily (ehm,ehm). Orsova linka mi velmi připomínala Jezalovu z knihy Sma čepel, jen tak trošku z rychlíku.
Abercrombie v knize velmi pěkně ukazuje jaké problémy přináší počínající průmyslová revoluce pro různé sociální vrstvy. Musím říct, že tenhle aspekt knihy mě v prostřední části neskutečně bavil. Postavy jsou samozřejmě perfektní, což jsem od Abercrombieho očekával. Všichni jednají uvěřitelně, konflikty vznikají přirozenou cestou, postavy se vyvíjí. Není co vytknout. Velmi mile mě překvapilo setkání s mnohými hrdiny z předchozích knih z tohoto světa. Určitě je vhodné Trochu zlé krve číst až při znalosti alespoň první trilogie, ideálně i všech románů z Kruhu světa.
Možná jsem čekal trošku větší využití střelného prachu, ale věřím, že v dalších dílech se dočkám. Bojové scény se zde odehrávají hlavně v linii na severu, kde je dosud zbraní volby sekera nebo meč.
Velmi se mi líbilo, jak byla téměř každá kapitola ukončena velmi temně až zlověstně. Ne nadarmo má autor přezdívku Lord Grimdark. Možná v tomhle ohledu někdy až moc tlačil na pilu, ale mě se to prostě líbí. Každopádně se okamžitě pouštím do dalšího dílu, protože tohle je vážně pecka.
Chvíľu som sa do knihy dostával, ale aj keď už čítam 8 knihu v poradí od autora stále ma to baví. Postavy sú stále najväčší autorov triumf. Myslel som, že zasadenie v priemyselnej revolúcií ma nebude až tak zaujímať, ale do sveta to krásne sedí. A je skvelé ako knihy do seba krásne zapadajú.
Stránky dejín sa obracajú, jedna generácia strieda druhú.
S postavama z knih je to tak lehký. Oni tě totiž nemusí mít rádi zpátky. A nejsou skvělý tyhle jednostranný vztahy? Někdy mám pocit, že žiju jen pro ně. To někdy přijde v momentě, kdy se mi do ruky dostane skvost jako je třeba i Trocha zlé krve a už po pár výměnách postavy se mi před očima promítne celý její obraz a intenzivnějších barev dosahuje s každou další stránkou.
Pocit vzájemné spřízněnosti přichází hned potom, přičemž se ještě asi milionkrát změní na opovržení, lítost, pak třeba k pochopení a někdy i zpět k souznění, protože charaktery jsou tu všechno možný, ale černobílý určitě ne a emoce je to, s čím Abercrombie pracuje jako mistr šermu s kalenou čepelí v kruhu.
Čtenářsky je Trocha zlé krve radost, nemusíš šlapat vodu. Hned víš, o co jde, co se děje a zároveň nikdy nevíš, co se stane. Napětí se dá krájet a u některých zvratů jsem to fakt musela vydejchat, pořád to vydejchávám.
A to prostředí? Divokost severu střídají velkoměsta v průmyslovém rozpuku, bída a bolest čeká hladová na obou frontách a slitování se nerozdává na potkání.
Je to chytrý, je to zábavný a je to temný. Je to fantasy, co se o nadpřirozeno otřela jen lehce, přesto tam tu tenzi magie cítíš někde v pozadí, a navíc s příslibem většího prostoru do budoucna.
A to nemluvím o skvěle padnoucích citátech.
Prostě jsme si Joem sedli a jednorázovka to určitě nebude. Teď už ale začnu od správného konce. Nechť mé nadšení trvá.
Moc jsem si nedokázal představit, jak v Abercrombieho světě plném divných parchantů, krve a soubojů může fungovat průmyslová revoluce, ale jen se ukázala moje malá představivost. Funguje to výborně a do světa Prvního zákona to vnáší nový, "dospělejší", prvek, díky němuž se utváří nové zápletky s dalekosáhlými účinky, a který přináší serióznější důvody pro jednání některých postav. Pokrok zkrátka nezastavíš. Ačkoliv se tato série asi dá číst samostatně, tak jeikož se v ději objevuje mnoho postav, s kterými se čtenář setkal již v předchozích knihách (nebo s jejich dětmi), tak je vhodnější mít ostatní knihy z Prvního zákona přečtené, přece jen je pak čtenářský zážitek větší.
Autor zkrátka umí vrhnout čtenáře přímo do děje, který prožívá s plastickými postavami, které nejsou ani tak docela dobré, ani úplně špatné, a když už to vypadá, že snad ano, dozvíme se něco, co zcela změní úhel pohledu.
Navíc kromě propracovaného děje, napětí a strhujících akcí se ještě čtenáři dostane jen tak mimochodem mnoho různých ponaučení a mouder. Tady krátký výběr:
Časy se mění, ale zástupy kreténů zůstávají.
Je vzácné najít může, který by svou trošku moci využil k něčemu dobrému.
Ty opravdu chytré věci se dají říct několika slovy. Jen pro pitomosti je třeba spoustu řečí.
Joe Abercrombie, kterého jsem milovala za první tři knihy série První zákon - mne ošklivě zklamal. Jako by všechna vášeň a lehkost mága slova už byly pryč a zbývá jen autor zcela obstojného dobrodružného čtení.
Knížku jsem si vzala do nemocnice, aby mi pomohla, no, nepomohla - ani v podmínkách, kdy jiná zábava nebyla na výběr, jsem Trochu zlé krve nedočetla. Na pouhé obstojné dobrodružné čtení už opravdu nemám věk.
"Vo vojne máš dve možnosti, nudu alebo hrôzu, a podľa mojích skúseností je lepšia ta nuda."
Abercrombi opäť nesklamal. Znova dokonale spracované dielo a skvele nadvezuje na všetky predchádzajúce knihy Prvého zákona, a to dokonca na tie doplnkové. Preto určite najprv odporúčam prečítať všerkých 7 kníh Prvého zákona.
Čo dodať ku knihe. Opäť majstrovské dielo, znova vynikajúca práca postáv. Objavujú sa tu staré známe postavy ako prvý mág Bayaz, kráľ Jezal, Psí čumák, Glokta a mnoho ďaľších. Samozrejme ide sa o generáciu dopredu takže najznámejšie nové postavy sú princ Orso, dcéra Gloktu Savin, alebo hrdina severu mladý lev Leo. Najviac to nadvezuje na knihu Hrdinovia, keďže väčšina deja sa odohráva na Severe. Najväčšie zmeny som zachytil asi u princa Orsa, ktorého som považoval za rozmaznaného dediča trónu, ktorého nezaujímalo nič, len zábava a ľahké ženy. Prvá časť Veku šialenstva naberá pomalé tempo a snaží sa čitateľa pripraviť na druhé pokračovanie, čo hlavne svedčí o vynikajúcom zakončení knihy. Teším sa na pokračovanie.
Bohužel jsem si připadal jako bych četl kombinaci VKVček a Tudorovců. Celkovému dojmu navíc nikterak nepomohlo, že jakmile náš Joník představil nějaké nové postavě, neváhá a do historického mrdníku směle uvadí nového člena. Nevím, podle mě už mu několik posledních let začínají trošku docházet nápady.
Jako na houpačce, a na to, že je to moje první kniha od Abercrombieho, tak celkový dojem dobrý. Je to pěkně udělané a čtenář se dokáže vcítit do protagonistů.
Typický Joe.. já ho prostě žeru, jeho hrdinové jsou jednoduše drsní a žádní měkouši. Vlastně mi přijde, že kladnou postavu ani neumí napsat.. Zpočátku jsem měla strach, že tentokrát budu zklamaná, že další příběh z tohoto světa je už moc, ale spletla jsem se. Po pár kapitolách jsem byla na příběhu závislá, zejména po událostech ve Valbecku - to bylo velmi čtivé.. Možná v této knize mohlo být více autorova mistrného sarkasmu, ale u mě to stejně je na 5*..Abercrombie je prostě borec
Série První zákon byla zjevení. Takový Pán prstenů, ale tak trochu naopak a reálněji. Trocha zlé krve nás přenáší o třicet let dále a vedle dobře známých hrdinů se zde potkáváme i s jejich potomky. A opět je to fajn, akorát už to není překvapivé a po jisté době si člověk uvědomí, že je to pořád stejné. Ano je fascinující, že v knize není jediná kladná postava (trochu snad Rikke?), ale to už známe z předchozích románů. Ano postavy působí na první pohled plasticky, ale na ten druhý jsou to většinou jednorozměrní idioti nebo slaboši. Je to pořád fajn, ale už tomu chybí jakékoli překvapení. Více než události na Severu se mi tentokrát líbil Valbeck. Tady se Abercrombie blíží až k Charlesi Dickensovi. Autor prostě stále patří k mým nejoblíbenějším autorům, ale nadšení z prvních knih jsem si do dalších románů už nepřenesl. To vyprchalo někde u Rudé země. Takže tentokrát "jen" čtyři hvězdy
Spočiatku ma kniha nejak nenadchla, dosť som s ňou bojovala a mala som pocit, že ma veľmi nebude baviť. Problém som mala hlavne s postavami, žiadna mi nesadla (to je ale u Abercrombieho celkom bežné :D). Mužské postavy, či už princ Orso alebo mladý Leo, sa správajú ako idioti, Savine zas ako necitlivá mrcha a takéto postavy mi proste k srdcu neprirastú. Rikke sa síce správa prirodzene, ale nezapáčila sa mi. Takže to vyzeralo, že čítanie pretrpím, ale potom sa to našťastie zlomilo a kniha ma veľmi chytila. To prostredie, to si ma nakoniec získalo, to Abercrombie naozaj vie. Aj keď mi bolo srdečne jedno, ako to dopadne s hlavnými postavami (dúfala som, že ich stretne nepríjemný koniec), tak celé to dianie ma naozaj pohltilo – ako dopadne vzbura proti továrňam a vykorisťovaniu vo Valbecku, ako dopadne vojna na severe... a nakoniec ani s tými postavami to nebolo tak márne ako sa zdalo. Aj keď Bayaz, neustále sa vyskytujúci v pozadí, ma vážne rozčuľoval. Som rada, že sa mi kniha nakoniec páčila, keby nie, tak by ma to vážne mrzelo.
Jestli Joe umí něco dobře popsat, tak to jsou mizerové, kteří mají svoje lidské stránky, ale když je chytí běs, tak to může dopadnout všelijak.
Z popisu Valbeckých událostí mi naskakovala husí kůže. Takhle nějak to mohlo vypadat v Rusku, a bojím se toho, že naši političní vůdci dostanou rozum teprve až se něco takového stane nyní, u nás. Což se může stát hned, ale než-li se to srovná, tak to může trvat podstatně déle v porovnání s Valbeckem. Vlastně se ukázalo, že nejlepší investicí Savine bylo do armády, i když by si to asi ani nepřipustila.
Souhladím s tím, že ženské postavy mají svoje kouzlo a zajímavé charakteristiky, ať se jedná o Rikke, Isern, nebo Savine. Jako by byly také postiženy výpary testosteronu, které jsou všude v ovzduší, protože chlapi se nedovedou chovat normálně (většinou). Ale ony se jenom snaží přežít v tom bláznivém světě.
Těším se na další pokračování. I dyž se může zdát, že autor píše jenom o drsném světě, plném krve a výkalů, tak ho pokaždé sleduje z jiného úhlu pohledu.
Joe to zase dokázal. Ano, je to pořád dokola, jenže… Já snad neznám jiného spisovatele, snad kromě G. R. R. Martina, který by dokázal stvořit tak plastické postavy se všemi jejich neduhy a vrtochy. Prostě se to čte samo a člověk jim nemůže nefandit. Je ale pravda, že to prvotní nadšení z původní šestice knih trochu opadlo. Sice nám tu probíhá jakási průmyslová revoluce, ale vlastně v příběhu nehraje až zas takovou roli. To ovšem nic nemění na tom, že počtení je to skvělé a nemůžu jinak než za plné hodnocení. Dobře, 95 %…
Těžko hodnotit. Knížka je stejně skvělá jako ty předchozí ze série, což je zároveň její největší problém. Je to furt to samé dokola. Sice krásně napsané, ale pořád to stejné téma, stejné zvraty, stejné postavy, stejná moudra. Abercrombieho knihy jsem vždycky zbožňoval, ale dál číst nebudu, série Prvního zákona pro mě končí knihou Rudá země, nechci si to dál kazit. Shattered sea je už lepší.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Sama čepel |
| 2018 | Půl krále |
| 2009 | Až budou viset |
| 2011 | Hrdinové |
| 2009 | Poslední argument králů |
(SPOILER) Tuto knihu jsem si chtěl přečíst hned jak vyšla, ale nechtěl jsem kazit pořadí knih, z tohoto světa vydaných. Měl jsem za sebou pouze trilogii, která se mi opravdu líbila. Takže jsem pokračoval chronologicky a musím říct, že jsem si cestu užil. Joe se dostal u mě na přední příčku, oblíbených spisovatelů. U této knihy je dobré, že nemusíte znát minulé knihy, ale je samozřejmě mnohem lepší, když je máte načtené. V první zmiňované jde o Styrii a Monzu Murcatto - zde je její syn Jappo. Hodně je tam o Třesavcovi, který se zde také dost angažuje. Mimochodem trochu jsem byl mimo a nějak mi to nesedělo, než jsem pochopil, že Orso je potomek a má prostě stejné jméno jako děda, ehm.. stane se. Jinak nedoporučuji Orsa googlit. Nechtěně jsem si přečetl spoiler, který bude až na konci této trilogie. V hrdinech ani nebudu vypisovat, kolik se zde objeví postav. Ze severu jich tam je dost. Z Anglandu je tu např. Bremer Dan Gorst, o němž stačí napsat, že jde o hodně dobrého bojovníka, který má tu smůlu, že vlastní pisklavý hlas. Hrdinové jsou jeden velký seznam osob, co se zde vyskytuje. Rudou zemi asi můžete s klidem přeskočit. Ta byla prostě jinde (i když tam byl třeba Sworbreck). Ale dost mě bavila, takže doporučuji, i kdybyste jí měli číst nechronologicky. A když se vrátím k první trilogii, má jistou návaznost v odkazech a potomcích, ale jinak se také bez ní obejdete. Nicméně já jsem z tohoto dílu tak nadšen, že nevím jak bych jako nový čtenář potom četl První zákon. A zde máme Savine. Dceru nejpopulárnějšího zmetka z první trilogie. Glokta byl jeden z charakterů, který příběh táhl. A vypadá to, že navážeme a Savine tu máme také dost důležitou. Její příběh je zde asi "nejatraktivnější". Rikke dobrá, ale ta je prostě zatím jen taková rebelka. Lea jsem si nijak neoblíbil, ale to nejspíš nikdo. Je to jako oblíbit si paladina v RPG. Zato Orso, ten postupně nabíral na oblíbenosti....což byl nejspíš účel. Ještě bych zapomněl na Bayaze. Tenhle tvor se vyskytuje snad všude, jako Smrť v Pratchettovi. S tím rozdílem, že jde asi o nejvíc bezcharakterní postavu.