Trocha zlé krve přehled

09.09.2024

(SPOILER) Tuto knihu jsem si chtěl přečíst hned jak vyšla, ale nechtěl jsem kazit pořadí knih, z tohoto světa vydaných. Měl jsem za sebou pouze trilogii, která se mi opravdu líbila. Takže jsem pokračoval chronologicky a musím říct, že jsem si cestu užil. Joe se dostal u mě na přední příčku, oblíbených spisovatelů. U této knihy je dobré, že nemusíte znát minulé knihy, ale je samozřejmě mnohem lepší, když je máte načtené. V první zmiňované jde o Styrii a Monzu Murcatto - zde je její syn Jappo. Hodně je tam o Třesavcovi, který se zde také dost angažuje. Mimochodem trochu jsem byl mimo a nějak mi to nesedělo, než jsem pochopil, že Orso je potomek a má prostě stejné jméno jako děda, ehm.. stane se. Jinak nedoporučuji Orsa googlit. Nechtěně jsem si přečetl spoiler, který bude až na konci této trilogie. V hrdinech ani nebudu vypisovat, kolik se zde objeví postav. Ze severu jich tam je dost. Z Anglandu je tu např. Bremer Dan Gorst, o němž stačí napsat, že jde o hodně dobrého bojovníka, který má tu smůlu, že vlastní pisklavý hlas. Hrdinové jsou jeden velký seznam osob, co se zde vyskytuje. Rudou zemi asi můžete s klidem přeskočit. Ta byla prostě jinde (i když tam byl třeba Sworbreck). Ale dost mě bavila, takže doporučuji, i kdybyste jí měli číst nechronologicky. A když se vrátím k první trilogii, má jistou návaznost v odkazech a potomcích, ale jinak se také bez ní obejdete. Nicméně já jsem z tohoto dílu tak nadšen, že nevím jak bych jako nový čtenář potom četl První zákon. A zde máme Savine. Dceru nejpopulárnějšího zmetka z první trilogie. Glokta byl jeden z charakterů, který příběh táhl. A vypadá to, že navážeme a Savine tu máme také dost důležitou. Její příběh je zde asi "nejatraktivnější". Rikke dobrá, ale ta je prostě zatím jen taková rebelka. Lea jsem si nijak neoblíbil, ale to nejspíš nikdo. Je to jako oblíbit si paladina v RPG. Zato Orso, ten postupně nabíral na oblíbenosti....což byl nejspíš účel. Ještě bych zapomněl na Bayaze. Tenhle tvor se vyskytuje snad všude, jako Smrť v Pratchettovi. S tím rozdílem, že jde asi o nejvíc bezcharakterní postavu.

26.08.2024

Abercrombie píše natolik dobře, že by si klidně mohl dovolit napsat knihu z „vážnějšího“ žánru (kdyby se mu chtělo) a nezapadl by ani tam do šedého průměru. Jeho styl psaní má jiskru, tempo, napětí a také vtip, postavy rozhodně nejsou ploché a vzájemně zaměnitelné. Některé pasáže knihy jsou velmi působivé (třeba vzpoura ve Valbecku). Je také znát, že se Abercrombie hodně nechává inspirovat reálnou historií (tady například vikingská expanze, Velká francouzská revoluce nebo průmyslová revoluce). Jediné, s čím jsem měl ze začátku trochu problém, bylo velké množství různých dějových linií a postav, které se ovšem postupně proplétají a spojují. Co mě docela potěšilo, je relativní uzavřenost tohoto dílu, takže se člověk hned nemusí vrhat na další, aby nepozapomněl souvislosti.