Veľká pustatina

19.09.2024

"Velká divočina" může na první pohled působit jako obyčejný dobrodružný "western" z prostředí brazilské divočiny. Byla by ale velká chyba knihu takto jednoduše odsoudit. "Velká divočina" je především hluboký filozofický román, velmi podobný "Krvavému poledníku" od Cormaca McCarthyho.

Kniha je koncipována jako vzpomínání starého muže Riobalda, který vypráví o svém mládí, během něhož byl členem jedné z mnoha skupin jagunců (brazilské ozbr. jené skupiny na pomezí banditů a žol. dáků, fungující v 19. století). Popisuje především jejich putování brazilskou pustinou, které bylo plné smutku, bolesti a násilí. Jeho vyprávění je však také plné hlubokých myšlenek a silných emocí, včetně jedné neobyčejné lásky.

Dobrodružný a poměrně syrově podaný příběh je sám o sobě dostatečně poutavý. Primárně však slouží jako kostra pro autorovy myšlenky. I samotná brazilská divoká krajina je v knize víc než jen geografický prvek; reprezentuje hledání životní cesty v absurdním a nepředvídatelném světě. Autor se zabývá filozofickými otázkami volby, osudu a svobodné vůle. Hlavní hrdina čelí hluboké otázce, zda má jeho život jasně daný osud, nebo zda je na něm, jak bude jeho život vypadat. Zásadní pro příběh je také zamyšlení nad povahou dobra a zla.

Styl Guimarãese Rosy je jedním z nejpozoruhodnějších aspektů knihy. Používá komplexní a experimentální jazyk, plný netradičních obratů, symbolů a metafor. Jeho věty jsou někdy krátké a útržkovité, jindy dlouhé a složité. Na mnoha místech se snaží simulovat chaotičnost vzpomínek, čímž přidává četbě na náročnosti. Text od čtenáře vyžaduje naprostou pozornost a nic mu nedá zadarmo. Pozorný čtenář však zažije velmi intenzivní, doslova nevšední a poutavý zážitek. Celé vyprávění je navíc velmi barvité, plné emocí a prolíná se jím po celou dobu velká melancholie. "Velká divočina" díky tomu nepůsobí emočně chladně jako některé jiné knihy, které staví více na myšlenkách než na příběhu.

"Velká divočina" je jedna z nejlepších knih, které jsem četl. Je to pro mě jedna z mála knížek, která mi v hlavě zůstane dlouho po dočtení. I přes její stáří stále vyčnívá originálním jazykem a zajímavými úvahami. Rozhodně ale není pro každého.

13.05.2022

Vzpomínky bývalého brazilského Jánošíka...divoká příroda a nuzota okolo, svobodný život bojovníka, odvaha, čest i strachy, dobro a zlo, bůh a ďábel, putování a bitvy, přátelé a osudové lásky...ale nejvíce křivolaké a nevyzpytatelné cesty osudu i vlastních rozhodnutí.
Jednolitý monolog, retrospektiva přeskakující mezi časy a lidmi, jak náhodně a asociačně těkají pamětí vzpomínky...kouzlo brazilské divočiny zrcadlící se v nespoutané přirozenosti života vypravěče. Poetika jiná než v Burití, ne tak inovátorsky zvukomalebná (což může být jiným překladatelem), víc o životní moudrosti.

22.02.2022

Fidel Castro měl jednou projev trvající 7 hodin. Riobaldův monolog vydal na 430 stránek a zazněl v něm možná stejný počet jmen různých banditů. Vodopád slov připomíná staccato kulometu, děj skáče v čase, kapitoly neexistují. Divoké přestřelky se střídají s meditacemi o dobru a zlu a zjeveními ďábla. Z komentářů níže je jasné, že kniha si své čtenáře najde, já ale mezi ně nepatřím. Daruji do knihobudky.

13.12.2021

Netvrdím, že to bylo snadné čtení. Zvláště první část knihy (úvod do Riobaldova života) se mi zdál zdlouhavý, neuspořádaný. Příliš časté přeskakování mezi časovými rovinami, nedokončené věty – myšlenky zavěšené do prázdna, záplava nevyslovitelných názvů každého potoka a pláně, jmen spolubojovníků. Mnoho z nich se později ve vyprávění už nikdy neobjevilo. Ale pak se směr příběhu usměrnil, objevil se zloduch a honba na něj, Riobaldo dospěl a jeho pochyby ohledně smyslu života, volby mezi dobrým a zlým, mezi přátelstvím, láskou a povinností mi začaly být blízké a srozumitelné. A konec byl strhující - dočteno na jeden zátah (hluboko po půlnoci, i přes vidinu další špatné noci – noční služby - přede mnou).

21.10.2020

Brazílske opus magnum. Veľké dobrodružstvo, opisujúce nebezpečenstvá, krásy krajiny sertao a divoký život banditov, v sebe skrýva faustovský príbeh o hľadaní zmyslu života. A to v strhujúcej literárnej forme, ktorá všetko odkrýva až udivujúco nelineárne, farbisto a mnohovstnato. Čitateľ často netuší, čo ho čaká na ďalšej strane, sleduje rôzne príbehové a myšlienkové toky, riečky, pláva od jednej k druhej, aby všetky nakoniec splynuli do mohutného prúdu. Jedna z tých kníh, ktoré by sa dali čítať znovu a znovu, kde by sa dali vyťahovať jednotlivé pasáže, postavy, udalosti a rozmýšľať o nich, donekonečna diskutovať. Čítajte ľudkovia, čítajte.

08.10.2020

V hlavní roli brazilské vnitrozemské Sertao a jeho genius loci.Prostor,který má
vlastního ducha,kde přírodní a lidské jedno jsou a kde vnímavý člověk může
nalézt odpovědi na základní otázky svého bytí.Mnohovrstevný román napsaný
krásným bohatým jazykem a kongeniálně přeložený Pavlou Lidmilovou.
/Vždy jsme měli a máme řadu výborných překladatelů schopných zvládnout i ty
největší překladatelské výzvy -mají můj velký obdiv a dík/.

21.05.2020

Kniha, jakých je málo. Dá se číst dvakrát, pětkrát, třicetkrát, a vždycky v sobě ještě skrývá nějaké překvapení.

21.03.2020

Příběh, který se vine jako cesty divočinou. Bez kapitol, bez členění, věty, květy, ptáci, zurčící voda, láska, zrada, dobro a zlo, Bůh a Ten, který není...

03.01.2018

Z knihy mi zůstal jen silný uhrančivý pocit, který jsem si nedávno před usnutím náhodou vybavil a chvilku mi trvalo, než jsem dohledal, která kniha jej kdysi způsobila. Ano, byla to tahle! Nejsilnější jsou ty knihy, jejichž děj už dávno zapomeneme, ale ten základní pocit, atmosféra a dojem se nám otiskne pod kůži. Tahle kniha je jako horečnatý sen, který uzdravuje.

21.07.2013

Všechny významy slova "cesta" v niterném a strhujícím brazilském pojetí. Kdo se nenechá odradit ne zrovna "spotřební" formou a propadne kouzlu, toho čeká silný zážitek.