Velká válka na moři. 2. díl – rok 1915
Jaroslav Hrbek
Velká válka na moři 1914–1918 série
< 2. díl >
Druhý svazek je zasvěcen roku 1915, kdy mj. byl plánován útok na Cařihrad, který měl vyřadit Turecko z války. Gallipolská operace, v níž se angažoval i W. Churchill však nedopadla podle představ Dohody. Zároveň začala první tažení německé neomezené ponorkové války, vedené v rozporu s mezinárodním právem... Tento svazek přináší výčet válečných lodí Francie, Itálie a Japonska včetně informací o jejich osudu, potopení či vyřazení ze služby. Ilustrační doprovod tvoří – obdobně jako v ostatních dílech – bokorysy válečných plavidel, dobová foto, názorné mapky. Text doplňují přehledné tabulky, srovnání důstojnických hodností a výkladový terminilogický slovníček. – 80 obrázků a mapek... celý text
Přidat komentář
Stručný přehled námořních střetů v druhém roce války. První část popisná, druhá pak spíše pro fajnšmekry s detaily jednotlivých plavidel a jejich tříd u všech bojujících stran.
Štítky knihy
námořnictvoAutorovy další knížky
1992 | Dějiny zemí Koruny české II. |
1995 | Encyklopedie moderní historie |
1993 | Salvy nad vlnami |
1994 | Krvavé oceány |
1992 | Arnhem 1944 |
Kniha popisuje druhý rok Velké války. V porovnání s předchozí knihou mi její témata přišly mnohem zajímavější.
Začátek patří snaze Británie o ovládnutí Cařihradu, popisuje genezi plánu a aktivity duchovního otce akce neúnavného Churchilla. Z počátku se jednalo o čistě námořní operaci, ve chvíli, kdy začala drhnout, byly zapojeny pozemní síly a neustále byly navyšovány na obou stranách. Popis kampaně je hezky ucelený a velmi zajímavý.
Následuje vstup Itálie do války a popis bojů mezi slabšími, ale schopnějšími silami Rakouska-Uherska s Itálií. Tohle mě taky bavilo, má to dobrý potenciál i do budoucích roků.
Popis akcí na Černém a Baltském moři mě příliš nezaujal, kniha pak končí aktivitami v Severním moři. Bylo pro mě velmi zajímavé sledovat, jak probíhala válka proti obchodním plavbám v tomto období - Britové uplatňovali námořní blokádu hladinovými loděmi podle mezinárodního kořistního práva, takže opravdu byly zachycené lodě odesílány do britských přístavů pro důkladnou inspekci. Německé ponorky na druhé straně toho právo dodržovat nemohly, proto po celé období lavírovalo německé velení mezi neomezenou ponorkovou a její omezenější formou (hlavně z obavy o diplomatické vztahy s USA a dalšími neutrálními zeměmi). Co je taky zajímavé, jsou úspěchy německých ponorek ve Středozemním moři (na rozdíl od druhé světové války, kdy v této oblasti obchodní plavba neprobíhala).
Závěrečných 100 stran pak patří tradičně přílohám popisujícím loďstva dalších států.
Kniha se mi líbila mnohem více, než předchozí a už se těším na další, možná vrcholný, díl.