Veniss Underground
Jeff VanderMeer
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41221/bmid_veniss-underground-rED-41221.jpg
4
67
67
Nadřazenou kastou Venissu jsou tzv. umělci života, lidé se schopnostmi jakýmkoli způsobem upravit genom člověka. Toto povolání je chápáno nejen jako řemeslo, ale rovněž jako svébytná forma umění. Jeden z hrdinů příběhu je právě takovým umělcem, dlužno dodat nepříliš úspěšným. Jeho kariéra se ocitne na pokraji zhroucení poté, co mu jsou odcizeny potřebné nástroje. Snaha vyřešit zoufalou situaci ho zavede do nejnižších podlaží bizarního města. Projít tímto labyrintem se rovná noční můře z jámy pekelné, obývané těmi nejpodivnějšími výtvory bez známek ztraceného lidství. Vedle samotného románu mají čeští čtenáři jako dosud jediní možnost přečíst si v jedné knize také pět povídek patřících do stejného prostředí.... celý text
Přidat komentář
Jeff Vandermeer je mistrem v popisu zvláštních světů, jejichž smysl ani původ není zřejmý ale čtenáři při jejich představě mrazí po zádech. Autor se ve svých knihách zaměřuje na hrůzy, které nám může připravit další výzkum genetiky a DNA, který může lidi připravit o jejich člověčenství a vytvořit z nich zrůdy, nebo ubožáky, kteří jsou dobří tak akorát jako zdroj orgánů. Pokud tuto knihu, a pravděpodobně i ostatní knihy autora čtete v nevhodném rozpoložení, tak se může stát, že ji nedočtete, nebo se vám nebude líbit, protože takovéto čtení vyvolává různé emoce.
Tak trochu divná fantastika byla opravdu divná. Chvílemi jsem tápal jestli jsou slova a věty ve správném pořadí, divnotvary mi přišly přeložené opravdu volně, bohužel tím se pro mě celek zcela rozpadl a já nedokážu říci o čem ta kniha byla. Po večerech jsem si raději pouštěl audio knihu Metro 2033, abych ten čas věnovaný této knize nebyl úplně ztracený.
Novela Veniss Underground je pořádně temnou kyberpunkovou cestou za pomstou. Autor má úžasný cit pro jazyk a pro vyprávění, je nápaditý a hravý a dokáže velmi přesvědčivě a živě vykreslit zdejší svět. Člověk žasne nad tím, s jakou fantazií na čtenáře dokáže vyrukovat. Příběh je zároveň notně brutální, avšak díky skvělému podání mi ono násilí nepřišlo prvoplánové, jen dobře doplňovalo bezútešnou atmosféru zdějšího krutého světa, kdy se zisk stává vším a člověk je zde zredukován na pouhou komoditu se kterou je možné libovolně disponovat (pokud na to máte peníze a moc).
Zbývající povídky jsou kolísavých kvalit. Některé jsou ryze zbytečné, některé pobaví. Minimálně ale dále rozvíjejí toto zajímavé univerzum, tento živoucí a dýchající svět plný fascinujících postav, surikat a tajemných zákoutí rozpadajících se měst.
Kniha Veniss Underground obsahuje titulní Veniss a další šestici povídek odehrávající se v tomto světě. Za hlavní pozornost stojí právě Veniss.
Jedná se o výlet do světa plného bizarních výtvorů, za které by se nemusel stydět například David Cronenberg. Bizarnost je dána tím, že takzvaní umělci života dokáží manipulovat s genetikou a vytvářet tak nové "druhy". Samo za sebe mluví například sluha v podobě mluvícího surikata. A taková surikata má zajímavou vlastnost, že i když ji ufiknete hlavu, tak s Vámi může mluvit ještě několik hodin.
Příběh je podobný tomu o Orfeovi, který se vydává za svou milou do podsvětí. Náš hlavní hrdina se vydává do podzemního města Veniss, kde se musí setkat s hlavním Umělcem Quinem. Cesta to je strasti plná a opravdu čtenářova mysl bude pracovat na plné obrátky, aby si tak nějak vyobrazila co nám chce Vandermeer říci.
Opravdu to není lehké čtení.
Ze šestice povídek bych zmínil asi jen Detektivové a mrtvoly a Srdce pro Lukrécii, ty se mi poměrně líbili. Zbytek tolik ne.
Mě osobně si Vandermeer získal hlavně trilogií Jižní zóna, která u mě vede na první místě. Teď ještě uvidím co Finch.
Celkové hodnocení 65%
Tato kniha pro mě byla dosud nepoznaným, jedinečným zážitkem. Poprvé jsem se totiž setkal s knižním surrealismem v praxi. Dokonce i během čtení to na mě působilo stejně, jako když jsem tenkrát viděl geniální polské drama Poslední rodina. To pro změnu vyprávělo příběh Zdzislawa Beksinskiho, o kterém jsem toho moc nevěděl, ale po shlédnutí jsem se na jeho surrealistické obrazy nemohl vynadívat. Působí strašně, ale navíc tajuplně, zajímavě, jedinečně a donutí se zamyslet nad tím, co autor má v hlavě, když dokáže vytvořit podobné dílo. No a v podobném duchu je i pan VanderMeer. Ten si mě získal už samotným úvodem, kde coby Američan má docela dost znalostí o českých spisovatelích. To pokaždé oceňuji a dost si toho vážím. Samotná kniha je jak kdyby mi někdo popisoval peklo. Bylo mi u toho zvláštně (až odporně), ale zároveň mě zajímalo, s čím spisovatel přijde dál. No a povídky navíc jsou jedinečným rozšířením světa, kterého bych nikdy nechtěl být součástí. Navíc takhle pohromadě vydané poprvé a tak si myslím, že si tuto knihu v knihovně budu hlídat s úctou.
V E N I S S
Kdo hledá zvláštní,podivné vyprávění.Ten co si rochní v nestandartním,neplynulém příběhu.Fantastika a New Weird ruku v ruce.
Je to opravdu něco jiného a nelehké čtení vyžaduje celého čtenáře.Čtyřku hvězd hlavně za Veniss.Šestice následujících povídek to byl teprv záhul.
Bestová druhá kapitola Nicola psaná v druhé osobě,tak ta sama o sobě je úžasná.Počastujte stránky a videjte se do nitra.Jde o vskutku o zážitky nevídané a nevšední.V podstatě je to děsně zamilovaný,ale zabalený do pochmurna a splínu.Špína a šedivost je tu denním chlebem.Hnus jako atmosféra.Je to jednoduše něco jiného.
VanderMeer je vskutku těžkej Underground.Temný a nelichotivý.
Rozkošně zfetovaná vize biotechnologického pekla. Přestože jsem knihu četl před víc jak deseti lety, stále se mi čas od času vybavují záblesky a vzpomínky podobné surrealistickým nočním můrám. Knihu nelze jinak než doporučit.
Vzhledem k rozporuplným reakcím čtenářů jsem se k přečtení téhle knížky odhodlávala hodně dlouho. Váhání se ukázalo jako neopodstatněné, "Veniss Underground" není tak složitou nebo málo poutavou četbou, jak jsem se obávala. Jde o new weird místy takřka kyberpunkový, se spoustou surrealistických, jaksi důrazných vizí a temnou, melancholickou atmosférou. Hlavní roli ve VanderMeerových příbězích hrají emoce, zejména láska v jejích různých podobách, ovšem nabízí se mnohem více námětů k zamyšlení. Znepokojivé paralely s naším světem jsou nepřehlédnutelné. Šokující bizarnost a brutalita některých scén může působit samoúčelně, ale "Veniss Underground" by bez nich zkrátka nebyl úplný.
Povídky ve druhé polovině knihy navazují na tento smutný svět, nenajdete v nich důvod k úsměvu, chybí i ty řídké záblesky černého humoru z úvodní novely. Většina povídek je z mého pohledu nadprůměrná, je v nich naléhavost, dokáží vyvolat emoce, byť neveselé až depresivní. Nejvíce mě zaujal kyberpunkový "Duch ve stroji" a finální surrealistické "Tři dny v příhraničním městě", nejslabší naopak byli "Detektivové a mrtvoly".
Tato kniha se mi jednoduše trefila do podzimní nálady a přestože nesesadila z mého pomyslného new weird trůnu "Nádraží Perdido", jde rozhodně o fascinující čtení, které mi ještě několik měsíců rezonovalo lebkou. Pátá hvězda zůstala těsně mimo dosah.
Kniha se mi líbila. Hlavně to, jak se Quinův plán postupně realizoval, až došlo k otočení rolí - kdo je vlastně v závěrečných povídkách pánem situace?
Městát Venissu je skutečně fantasmagorickou slátaninou a o jejím podzemním hřišti doktora „Mengelejebřídil“ to platí dvojnásob. Ne, že bych měl něco proti fantasmagorickým slátaninám, to zaz prrr, potíž ovšem je, že tahle se, aspoň v první půli, neumí rozhodnout pro nějakou polohu; je komedií, hororem, detektivkou..? Fakt nevím.
Vzdor vší nepravděpobobnosti jí ale Vandermeer zmáknul funkčně slepit a namísto mnou očekávaného, řekněme..hmm.. Jacksona Pollocka, nakonec předložil vcelku srozumitelný, úchylný podotýkám, ale srozumitelný obrázek, kterýžto dokreslují přifařené povídky. A jelikož se v doslovu Martin Šust ostošest dušuje, že jde o autorovo ne ještě tak stylisticky vytříbené období, tak po tomhle pánovi asi ještě sáhnu (jmenovitě Anihilace vypadá mňamózně)
4 nečekané ****
Orfeovske vypraveni o muzi, jez se vyda na svou illiadu do podzemi futuristickeho mesta Vennis, aby zachranil svoji milou nez bude rozebrana na organy.
Biologicke inzenyrstvi, mutace, transhumanismus a laska v bizarnim surrealismu.
Rana palici primo mezi rohy.
Ačkoliv můžou situace či popisy v knize působit nepříjemně a nejedné slabší povaze způsobí mrazení v zádech či špatný pocit v žaludku, jejich přítomnost je neodmyslitelným výrazovým prostředkem, ničím samoúčelným. Funkčnost příběhu je sama o sobě velmi dobrá, ačkoliv na románový rozsah je téma a nosný příběh trochu chudší. Navíc se v něm najde jen málo vedlejších zápletek. Nosná linka je spíše črtou v pozadí, přesto má hloubku. Formální nedostatky děje ještě dál vyrovnává forma.
Tato kniha je svým způsobem bezesporu skvělá a geniální. Je zajímavá, neotřelá a plná nezdolné fantazie. Otázkou je: Splňuje to, co očekává běžný čtenář? Pokud očekáváte stokrát převařená klišé, poklidně plynoucí vyprávění, oddychovou literaturu s elfíky a veselými skřítky nebo zlehka podanou kyberpunkovou filozofii či zběsilou jízdu ve stylu Kulhánka… pak je odpověď nasnadě. Ne, Veniss Underground není pro lidi, kteří nechtějí u knihy přemýšlet. Ačkoliv by pro ně mohla být alespoň fascinací a nezmapovaným územím umělecké kreativity, spíše ji ocení zkušenější čtenáři holdující charakteristické patině New Weirdu. Otrlejší nemusí mít strach sestoupit pod povrch Venissu a užít si vše, co tam najdou. Je to kniha, kterou si budete pamatovat. Buď vás pohltí nebo znechutí, ale nezapomenete na ni.
Trochu na rozporu. Výkonu a kvality Anihilace tato kniha nedosahuje, ale první povídka(novela) z celé sbírky stojí za to číst. Je to skutečně cesta do pekla, do pekla genetiky a lidské duše, která je schopna udělat vše, obětovat i kus sebe a své lidskosti. Zajímavý pohled na budoucnost a na to, co se může či nemusí stát. Ale zbývající povídky? To je už horší. Nějaké jsou dobré, jedna dvě jsou vynikající, ale pak jich je pár zbytečných. Za titulní novelu 4* a zbytek tak průměr a níž, takže dohromady 3*.
Část díla
Balzakova válka
1997
Detektivové a mrtvoly
1992
Duch ve stroji
1995
Moře, Mendeho a měsíční svit
1990
Srdce pro Lukrécii
1993
VanderMeera miluju, ale Veniss už na mě bylo moc divné. Je vidět, že je to starší práce, protože práce s jazykem tu není tak lehká. Přesto mě fascinuje, jak jen pár slovy a pohledy dokáže navodit atmosféru a předat pocity postav.