Rybí krev
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122317/bmid_rybi-krev-5dn-122317.jpg
4
1713
1713
Venkovská trilogie morálního neklidu série
< 2. díl >
Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu 80. a 90. let 20. století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak - na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v 50. letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysidlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění.... celý text
Přidat komentář
Říká se, že jestli chceš rozesmát Pánaboha, řekni mu své plány. Život hrdinky Rybí krve toto rčení potvrzuje do posledního písmene. Příběh mne velmi oslovil a vytáhl na světlo mlhavé vzpomínky na to, jak se i v mém rodném městě bouraly prvorepublikové domky a vilky, aby ustoupily nové „lepší“ výstavbě. Rybí krev je po všech stránkách skvělá kniha a já mohu jen doporučit.
Audiokniha: čte Dana Černá, nostalgie s patosem a příchutí pelyňku
Kořeny hluboko zapuštěné, svázané géniem loci.
Připoutané vzpomínky, tesknící a šeptající,
vtisknuté do šroubovice DNA, nelehce opouštějící...
Utopené pro spásu vnuků, snad.
Kóta 370, 5
První lásky, první zklamání pod hlásnou věží atomové elektrárny
Láska, která neumřela na pravdu. Přátelství, co přežilo lež.
Krásná čeština, však pro mě nesympatická hrdinka. Hana mi svým parazitováním otrávila ke konci knihu. Nepochopila jsem.
P.S.: Život je někdy hučící jez a někdy klidná, rozlitá hladina, hluboká voda..
Kniha o vysídlení obce určené k záplavě.
O přátelství.
Rodině.
O zaplavení srdcí.
Mrazu bez citu.
Kniha o síle vzepřít se až za hranice lidského chápání.
O dodržování vlastních pravidel a zásad až za hranice lidského pochopení a možná i vlastní destrukce.
Je zvláštní, že se lidé, kteří se přizpůsobili, s traumatem zatopení jejich domovů dokázali srovnat lépe a rychleji, než vzbouření jedinci, kteří nakonec stejně s jizvami na duších rezignovali a nebo jednotlivci, co se drželi svých zásad až paradoxně dospěli k životu div ne psance.
Lidská podstata je asi levnější, než jsem myslel.
Pro mě nejkrásnější kniha pana Hájíčka, hodně mi připomíná mé dětství... My Budějčáci ho nemůžeme nemilovat!
Kniha me zaujala, pribeh byl poutavy, docteno a tesim se na dalsi knihu od tohoto spisovatele.
Pro mě to už bylo druhé setkání s tímto autorem, který dokáže tak skvěle popisovat české prostředí. Tentokrát si jako historickou událost vybral výstavbu továrny Temelín. Hlavní postava Hana, která se v roce 2008 vrací do své rodné vsi na břehu Vltavy, aby si udělala pořádek sama v sobě, mě příliš nezaujala, ale zajímalo mě všechno, co se dělo kolem ní. Co se dělo předtím, než vystavili Temelín, vztahy v její rodině, zajímavá byla i zápletka jejího bratra. S interpretkou Danou Černou jsem se setkala poprvé, její projev nebyl špatný, pěkně podkreslil skvělý příběh. Stejně jako u Plachetnice na vinětách bych vytkla, že tu není žádný důraznější závěr, knížka prostě přestane hrát, začínám to brát jako takový podpis skvělého českého autora, těším se na další knihy od něj.
Zajimavé téma - vysídlení a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna. Zároveň sledujeme rozsypání jedné rodiny, boj lidí za své domovy, a taky to, že síla odpuštění je mocná!
Všechno je podané svěže, autenticky, uvěřitelně, úžasným jazykem. Navíc hlavní hrdinka žena, je napsána autorem mužem taky velice uvěřitelně!
Těším se na další setkání s panem Hájíčkem, pořád mám co dohánět.
Má druhá kniha autora, opět super. Vykresleno tak, že se člověk vcítí do neveseleho osudu lidi, kteří byli nuceni odejít z domovu kvuli stavbě Temelína. Hlavní hrdinku to v jednu chvíli semele - naděje, že se to podaří zvrátit, i kdyz tomu už věří sama a spíš jí to ničí. Super přechody mezi minulosti a současnosti. Možná sem tam mezery (jak se Hana dostala do Holandska, proč umřela mama? Co se stalo Zdenkovi?) Ale za mě skvělé čtení. "Obyčejné" osudy az na dřeň.
Příběh Hany, která se vrací v roce 2008 do rodné vesnice, která musela ustoupit stavbě jaderné elektrárny Temelín. Chce zde uzavřít staré záležitosti a bolesti a udělat si ve svém životě pořádek.
Tato kniha přináší téma, o kterém jsem zatím nikde nečetla a moc mě to zaujalo – téma vysídlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohl stát Temelín. Sledujeme zde pocity lidí, kteří mají opustit svůj dům, ve kterém žili celý svůj život. Také to, jak je obec informovala, nebo spíše neinformovala a jejich boj s větrnými mlýny.
Zároveň se v knize dozvídáme o životě Hany. O její rodině, přátelích i láskách. Příběh, který mohl prožít každý z nás.
Moc se mi líbil vykreslený vtah lidí ke svým chalupám a chaloupkám a celkově život na vesnici. Toto téma je mi blízké, tak jsem si to moc užila.
Jednu hvězdičku strhávám za to, že v první polovině knihy mi přišel děj trošku rozvleklý, některé situace se tam na můj vkus moc často opakovaly. Ale jinak kniha jako celek je super a opravdu ji doporučuji k přečtení. Dozvíme se v ní o naší celkem nedávné minulosti a to opravdu zajímavě a čtivě.
Od knihy jsem moc neočekávala, hlavní hrdinka Hana mě místy dost štvala, ale i přesto jsem se nedokázala od knihy odtrhnout. Moc pěkně napsaný, jen je to dost smutný příběh.
S vyjímkou toho posledního/Plachetnice na vinětách/ jsem četl všechny Hájíčkovy
romány a Rybí krev považuji za nejlepší.
Téma je smutné-vysídlení a následné zatopení několika jihočeských vesnic kvůli
stavbě Hněvkovické přehrady.To vede v dotčených obcích k narušení a pokřivení
mezilidských vztahů,k nevratným ovlivněním jednotlivých lidských osudů.Jiřího
Hájíčka se tyto události dotkly i osobně,přesto není román psán konfrontačně či
snad ekologicky aktivisticky,spíše se nese v duchu smíření a odpuštění.Pochopitelně
ale jakýsi jemný závoj smutku a beznaděje stránkami prostupuje.
Líbí se mi ženská hrdinka v podání autora muže. Ale samozřejmě nejen to. Tesknota po zbytečně zrušené vesnici, smutek krajiny, který nikdy nezmizí. Miluju tuhle atmosféru.
Kniha, která určitě stojí za přečtení.
Krásné vykreslení atmosféry, popisy jež nenudí. Na odpuštění není nikdy pozdě.
Příjemné čtení, ale měla jsem pocit, že ke konci tomu docházel dech, přesto 5*. Starší dějová linie mě bavila víc.
Štítky knihy
20. století česká literatura venkov 80. léta 20. století venkovské romány jižní Čechy zaniklá místa jaderné elektrárny Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Má nejoblíbenější kniha tohoto autora. Nečekejte žádný akční thriller plný dobrodružství a napětí. Jedná se o historii malé vesnice, kterou skoro celou čeká zatopení kvůli stavbě přehrady a na pozadí této události, která se táhne knihou jako červená nit se odehrávají osudy hlavních hrdinů, které by se mohly dost dobře odehrávat kdekoliv jinde. Svým popisem autor dobře vystihuje atmosféru 80. a 90 . let minulého století na jihočeské vesnici. Čte se dobře, je srozumitelná, autor nepoužívá žádná dlouhá souvětí ani těžké filosofické úvahy. Za mě určitě dobrý.