Rybí krev
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/126269/bmid_rybi-krev-OL5-126269.jpg
4
1718
1718
Venkovská trilogie morálního neklidu série
< 2. díl >
Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak - na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysídlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem", je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění.... celý text
Přidat komentář
Tak, jak se mi Selský baroko nelíbilo, z Rybí krve jsem zůstala s otevřenou pusou. Už to, že autor píše v er formě, mě dost překvapilo a vůbec to nevadilo. Příběh o vysídlování vesnic kvůli stavbě Temelína byl neskutečnej. Vyprávění na mě působilo tak sugestivně, že jsem z toho byla v nervu, jako by se mě to osobně týkalo. Až tady mi došlo, jaká to musí být hrůza a jak strašně to ovlivnovalo a likvidovalo životy mladých i starých. Fakt pecka.
Audiokniha na ČRo.
Nejspíš by moje hodnocení bylo zcela jiné, kdybych knihu neposlouchala ve skvělé interpretaci Dany Černé. Už po pár minutách jsem byla vtažena do děje, i vzhledem k neotřelému tématu. Bohužel mě trošku zklamalo vyústění hlavních zápletek. Chování postav se mi zdálo málo uvěřitelné a nepochopitelné.
(audiokniha).
První kniha od pana spisovatele a jsem nadšená.Hana se vrací k otci a vzpomíná na život v chaloupce,kterou museli opustit když se stavěla elektrárna Temelín.Poznáme jak zasáhlo obyčejný lidi když museli opustit svou rodnou vesnici a jít bydlet do paneláku,Hanin život je též plný zvratů.Mám ráda knihy ze života a obyčejných lidech.
No...pro mě nuda. Jak už tu bylo napsáno, nemá to hloubku. Ani napětí, ani dobře popsané reálie, psychologie postav taky ne, mezilidské vztahy nedotažené. Škoda, protože námět sám o sobě je hodně zajímavý a určitě by se z něj dala vytěžit spousta zajímavých lidských osudů, spousta emocí...
Tak jako pro mě bylo v Selském baroku málo minulosti, tak v tomto díle pro změnu přítomnosti. Kauzu si letmo vybavuju, byla jsem ještě malá, takže bylo zajímavé si ji oživit "očima místních obyvatel". Kniha se četla dobře, ale jak už zmiňovalo více čtenářů, neměla bůhví jakou hloubku. Do postavy hlavní hrdinky jsem se nedokázala příliš vcítit. Stejně jako ta předchozí kniha ve mně bohužel nic hlubokého nezanechá.
(SPOILER)
Z knihy jsem byla celkem zklamaná. Nemá to hloubku a není to uvěřitelné.
Dva příklady:
Je hrozně znát, že hlavní postavu, ženu, psal muž. Často jsem si říkala - aha, takhle si chlap představuje, že holky prožívají vztahy. U zralého autora by to poznat být nemělo.
Hlavní hrdinka žije 20 let v Holandsku a během té doby se nikdy do Čech nevrátí. To se dělo za totality, kdy člověk, co emigroval, nemohl domů. V současné době je to velmi těžko uvěřitelné. Z Holandska to do Čech letadlem trvá asi jako z Prahy do Budějovic a ani k tomu člověk nepotřebuje cestovní pas.
A pak se Hana vrátí a moralizuje.
Celkem za 3 hvězdy
Příběh o přátelství, bezstarostném dospívání, které se změní v beznaděj a boj o to, co a koho máte rádi.
Příběh o návratech a naději.
Příběh o rodině.
Kniha je čtivá, oceňuji autorovu schopnost vše precizně popsat - prostředí, detaily, pocity postav. Zpracovává zajímavé téma - obecné, týkající se stavby elektrárny. Zároveň téma lidských vztahů, křivd, přátelství, lásek, svědomí... Avsak hlavně v druhé půlce knihy jsem občas přeskakovala pasáže popisující 80.leta, trochu se mi to zdálo pořád dokola. Mnohem více jsem se vzdy těšila na pasáže z aktuálního času...těch bylo však méně... Dobrá kniha!
Tuto knihu jsem poslouchala jako audioknihu a jsem z ní nadšená. Vůbec nic jsem od toho neočekávala a úplně mě to dostalo. O této problematice jsem vlastně vůbec nic nevěděla a muselo to být strašný. Skvělá kniha, příběh, co nutí k zamyšlení. Rozhodně vřele doporučuju.
Příběh pro mě nebyl nikterak strhující. Takove lidské drama, co se celkem dobře čte, a příběh běží v několika časových rovinách docela svižně. Jenom jsem měl pocit, že by se tam mělo ještě něco duleziteho stát. Na vyprávění oceňuju, že je jakoby bylo opravdu z úst holky. Autorovi dám ještě šanci u jiné knihy, ale tohle byl spíše průměr.
Knihu jsem četla už před nějakou dobou, myslím, že cca před půl rokem, ale stále si pamatuji tu podivně kouzelnou pochmurnou atmosféru, kterou měla. Je to novodobá klasika a dílo, o kterém se zajisté brzy (pokud už) bude učit na středních školách a objeví se v seznamech povinné četby k maturitě.
Popisuje reálný problém skrz dojemné lidské příběhy a jsem moc ráda, že jsem se skrz tyto příběhy mohla vzdělat a více dozvědět.
Psáno čtivě, přečteno jedním dechem, doporučuji!
NÁDHERA!
Krásná kniha, skvěle podaný příběh. Ale velmi smutné. Ke konci jsem slzela, a ještě teď jsem z knihy rozhozená.
Muselo to být hrozné stěhovat se z chalup. Ať jako v tomto příběhu, nebo, když se stavěly přehrady. Někdy, když je sucho a klesne hladina, jsou vidět zbytky stavení či kostelů.
A jak píše "Rade", i mému dědovi zabrali pole a louky, máma mi to vyprávěla.
Stavbu elektrárny Temelín a stávky proti její dostavbě si pamatuju (jako malá holka) ze zpráv. Je pro mě dost zajímavé podívat se na toto očima místných obyvatel ...
Líbí se mi, že zde autor neukazuje jen zapřísáhlé nepřátele výstavby, ale jsou zde popsány různé druhy přístupů k tomuto problému.
Zajímavé je jak autor popisuje jednotlivé fáze vystěhovávání, co všechno to způsobuje za překážky obyvatelům (pošta, autobusy, lékař,...).
Místy mi Hančina neoblomnost a snad až přehnané (pro mě) trvání na tom zůstat v domě určeném k demolici lezlo krkem...
Oživením pak byla životní změna z Hanky studentky, aktivistky, holky která chce být mámou a manželkou, na o zhruba 20 let starší Hanku cestovatelku, ženskou, která se snad "bojí" někde zapustit kořeny.
Pro mě příjemné čtení o osudech a propojenosti lidí (jak s půdou, tak vzájemně mezi s sebou) na venkově.
Je to hodně čtivý, celkem mě to pohltilo a postavy mě bavily. Myslím, že i to časové rozpětí knize hodně pomohlo. Střetává se tu obyčejný život obyčejných lidí s většími událostmi. Za mě prostě dobrý.
Tentokrát mě autor překvapil.
Jak se Selským barokem, tak se Zloději zelených koní jsem měla trochu problém, skvělá témata, ale tak nějak nevyužitá. Ani jedna z obou knih mě nijak zvlášť nechytla. (Přitom problematika vystěhování sedláků v 50. letech se mě přímo dotýká, takto byl z rodného statku vystěhován, na čas zavřen a o veškerý majetek připraven můj dědeček …)
Rybí krev mě naopak chytla moc, téma stejně výborné, zajímavé, a provedení - prostě hodně dobré. Problematika likvidace části vesnic nebo i celých vesnic z důvodu výstavby Temelína a přehrady Hněvkovice, skvěle vystižená atmosféra 80. let, uvěřitelné postavy, uvěřitelný děj, uvěřitelné dialogy. Líbilo se mi. Až jsem se divila, že všechny tři knihy napsal stejný autor. První dvě přečtené knihy mi hlavou jen tak prošly, tady mě to opravdu zasáhlo.
Forma návratu hlavní hrdinky do mládí se dvěma časovými rovinami mi vyhovovala; možná i proto, že už nejsem mladice a sama se v poslední době často ve vzpomínkách vracím a řeším události dávno minulé. Mladému člověku možná tohle trochu drhne…
Říkala jsem si, Hájíčka zkusím potřetí a naposledy, teď už pokukuju po Dešťové holi.
Na plných pět to sice úplně není, nějaké menší výhrady bych měla, ale přidávám, protože mě to opravdu chytlo za srdíčko. Během četby jsem googlila o Temelínu, o zatopených vesnicích a zlikvidovaných obcích, hledala staré mapy a porovnávala krajinu před a po… Přiznávám, vůbec jsem tuhle problematiku neznala.
Moje první přečtená kniha od tohoto autora a určitě splnila moji čtenářskou dychtivost a nenasytnost.Těsim se na další autorovy knihy,bych mohla srovnávat a hodnotit.
Ne, že by to bylo špatné, ale říkám si, kolik takových knih může člověk ještě přečíst, aby mu na různých vztahových propletencích záleželo. Za mě to zkrátka mohlo být víc o Temelínu. :-)
Od Hájíčka mám za sebou Selské baroko, Dešťovou hůl a Zloděje zelených koní, ale Rybí krev mi přišla nejlepší. Takhle si představují venkovský román. Děj mě naprosto vtáhnul, u mnoha pasáží jsem měla pocit, jako bych na daném místě byla a všechno viděla na vlastní oči. Střídání časových linek mi naprosto sedlo, člověk si uvědomí, jak život utíká a co všechno ho potkalo a může potkat. V komentářích tu čtenáři občas píší, že je konci hlavní postava už štvala. Chápu to, mě štvala v některých ohledech také, ale beru to jako plus, že kniha dokázala vzbudit takové emoce.
Smutné, ale děkuji za knihu a připomenutí událostí kolem jaderné elektrárny Temelína a Hněvkovické přehrady.. nechápu proč se nevytvořila jiná vesnice pro lidi, kterým byly domovy zbourány, proč museli jít do měst a paneláků.. ale o tom přesně vypovídá ta doba.. nehledělo se na pocity a potřeby lidí.. vsuvka o Černobylu trefná.. dle hygienické stanice je třeba víc si mýt ruce.. a o tom to bylo... doba kdy se muselo poslouchat.. děkuji za knihu a doporučuji přečíst
Štítky knihy
20. století česká literatura venkov 80. léta 20. století venkovské romány jižní Čechy zaniklá místa jaderné elektrárny Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Posloucháno jako audio. A tak mě to zaujalo, že jsem to dala na jeden zátah. Muselo být pro obyvatele vážně hrozný přijít o svoje chalupy a nejen o ně. Nikdo se jich na nic neptal, prostě se to tak rozhodlo. Je to skvěle vyprávěný příběh a já to všechno prožívala s nimi.