Rybí krev
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/126269/bmid_rybi-krev-OL5-126269.jpg
4
1718
1718
Venkovská trilogie morálního neklidu série
< 2. díl >
Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak - na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysídlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem", je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění.... celý text
Přidat komentář
Jako první knihu od tohoto autora jsem četla Selské baroko a to se mi vůbec nelíbilo, takže se mi do další knihy od něj nechtělo, ale byla to chyba. Rybí krev je parádní čtení! Blízké mi bylo i prostředí, protože také bydlím kousek od Týna nad Vltavou. Že se kvůli elektrárně bouraly chalupy jsem věděla, protože děda mi jednou vyprávěl, že tam zůstaly ovocné stromy ze zahrad, ale nikdy mě nenapadlo zamyslet se nad tím, jak to lidé prožívali. A v té době jsem byla moc malá, abych celou situaci sledovala. Radši si ani nechci představovat, že by nám vzali i naše bydlení!
Bezpochybně zajímavý námět, ale zpracování za mě trochu pokulhávalo a nakonec se to tak nějak rozplizlo. Navíc mi byla tedy krajně nesympatická hlavní postava a s každou další stránkou ty nesympatie jen rostly. Nicméně z knížky jako takové mi to dojem nezkazilo.
Dobře se román čte, vlastně zase trochu té naší novodobé historie - stavba elektrárny Temelín.
Tak tohle se mi líbilo hodně. Skvěle vykreslená postava ženy z pohledu mužského autora, plus děj knihy a popis prostředí. S tématem Temelína a vysidlování a bourání obcí, jsem se v knize potkal poprvé. Určitě si přečtu i třetí knihu z ,,venkovské trilogie''.
Zázrak to asi úplně není, "jenom" velmi dobře udělaná kniha, řekl bych. Klidně by se dal na to téma napsat románek do červený knihovny, ale tohle takový není, autor neustále drží solidní úroveň - po všech stránkách. Četl jsem to rád. Jen to prostě pro mě není ten zázrak, no...
Kniha bez přesahu, použitý jazyk je velmi jednoduchý, až hloupý. Typická šablona typu "vyberte libovolnou historickou událost, vložte do ní naprosto běžné rodinné drama a hlavní hrdinku nechejte zestárnout, aby pak na to všechno mohla vzpomínat."
Hájíček je pro mě objev. Přečetla jsem všechny jeho knihy, ale Rybí krev je nepřekonatelná. Patří mezi mých 5 top.
První polovinu jsem jen ochala a byla si jistá, že to bude na jasných 5 hvězd. Druhá polovina se trochu zadrhla, pořád se to točilo na tom samém, Hana mě chvílemi dost štvala.... Ale i tak bylo vybrané téma a jeho zpracování velmi dobré, chvílemi až strhující.
Hodně dobrá kniha. Kromě jiného se opět ukazuje, že nejhorší je, když spolu lidi nekomunikují. Motiv zkázy vesnic kvůli jaderné elektrárně mě hodně zajímal. Někdy je potřeba jít dál, ale pro zúčastněné to může být bolestivé a je potřeba to dělat hodně citlivě.
Pán Jiří Hájíček prostredníctvom svojich postáv oživil drámu spojenú s núteným vysťahovávaním obyvateľov niekoľkých obcí okolo Temelína, kde sa mu reálne podarilo zachytiť aj jej dopady na samotných vysťahovalcov.
Okrem fiktívnych postáv boli aj niektoré postavy z príbehu vyprofilované podľa tých skutočne žijúcich. Bola som prekvapená ako historický presne zachytil, či už udalostí spojené s vysídľovaním obcí, ale aj tie politické súvisiace s výstavbou jadrovej elektrárne.
Nemôžem opomenúť úžasnú dedinskú atmosféru a opísané medziľudské vzťahy, ktoré dotvárajú príbehu jeho reálny obraz.
Jedinou chybičkou k úplnej dokonalosti bol profil hlavnej postavy Hany, ktorá má v sebe na môj vkus až príliš veľa prvkov z mužského charakteru - často sa správala ako muž, rozmýšľala ako muž... skrátka jej uvažovanie a správanie nebolo ženské. Keby táto postava nemala svoje meno veľmi ťažko by som v niektorých opísaných momentoch volila, či je to žena alebo muž. To je však iba môj názor, ako som hlavnú postavu pri čítaní vnímala ja osob.
Hodně působivá kniha. Takovýchto exkurzí do dob naštěstí (ne)dávno minulých není nikdy dost. Autorovo působivé vykreslení prostředí, lidských charakterů a jejich vzájemných vztahů mě od počátku chytlo a pomalu nedovolilo oddechnout. Hájíčkův vypravěčský styl je prostě můj šálek kávy. A hlavně zanechá příjemný pocit ve čtenářově nitru. Zapůsobilo na mě i vzájemné prolínání různých časových linek, to jsem si hned vybavil vlastní rvaní s tehdejším životem. A nakonec pěkné sednutí děje. Osobně promíjím na některých místech menší rozvláčnost děje a pomalejší vyprávění.
Když jsem se rozhodla utéct ruchu velkoměsta a odstěhovat se na JČ, řekla jsem si, že bych mohla okusit i místní autory. Volba padla na Hájíčka a jeho romány z jihočeského venkova. A bylo to výborná volba, autor mě okouzlil a dal mi příležitost dostatečně okusit barvitou atmosféru JČ.
Začnu tím špatným. Hanu bych popravdě nejraději utopila.
Ale i přes to, že mi hlavní postava mnohdy pila krev a nedokázala jsem se sžít se všemi jejími myšlenkovými pochody, jsem byla nadšená.
Navzdory tomu, že mi neseděla, působila plasticky, reálně, lidsky...
Ostatně pod taktovkou Hájíčka všechny postavy, vztahy a vazby v knize působí autenticky a uvěřitelně.
Tak perfektně vykreslená doba i atmosféra. A co si budeme povídat, samotné téma vysídlení vesnic je netradiční a chytlavé.
Hodně nadprůměrný román a srdce mi vždy zaplesá, když narazím na českého autora, který mi učaruje.
(SPOILER) Nedovedu si představit, že by někdo přišel a řekl, že se musím do určité doby vystěhovat. Protože místo našeho města povede dálnice, bude tam přehrada nebo něco jiného, na čem je obecní zájem. I když příběh má slabší místa, lidem jsem porozuměla a bylo mi jich líto. Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi české autory a české problémy.
Strašně mě bavila kniha ze začátku vzpomínky z minulosti,tak mě to vrátilo do mého mládí.Ke konci se to pro mě trochu táhlo,ale za přečtení rozhodně stojí.
Málokterý autor dokáže tak trefně vykreslit ženskou hrdinku, i když je to zrovna docela nesympatická, tvrdohlavá věčná řešitelka. Už v Plachetnici na vinětách mě tento jeho um docela zaujal. To, že je Hance na začátku příběhu 16 let z toho chvílemi dělá trochu románek pro náctileté, ale hlavní téma vysídlení se dostává v druhé půlce knihy více do popředí. Za sebe musím přiznat, že jsem se až v té druhé půlce do příběhu skutečně vžila a až po dočtení měla pocit, jak si to všechno hezky sedlo. Navíc současné události na Ukrajině, kdy lidé opouští své domovy pouze s igelitkou mě možná hodily do stavu, kdy téma vysídlení má větší rozměry a váhu. Takže nakonec jsem ten její předem prohraný boj s elektrárnou brala mnohem víc vážně a kniha na mě zapůsobila možná víc, než kdybych jí četla před měsícem.
Můj nejoblíbenější Hájíček (jedna z nejmilejších knížek). Přečetla jsem, vyslechla audio (bohužel zkrácená verze) a včera shlédla skvělé představení v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Vše mohu doporučit.
Nevím no, hlavní postava není příliš sympatická. Tajemství neudrží déle než hodinu, naivní a umanutá. Neschopna přijmout cizí, odlišný, názor či to, že názor změní. Bohužel ani téma vysídlení příliš nezapůsobilo. Z knihy vyplývá, že nikoho, krom vysídlovaných, příliš nezajímalo. A i většina vysídlených to bez boje vzdala. Kniha není vůbec špatná, to ne, ale ani mne nenavnadila si od autora přečíst něco jiného (zvlášť, když ji tady spousta čtenářů označuje za nejlepší Hájíčkův román)
Jsem ráda, že nejsem jediná komu to připomnělo Lenku Lanczovou. Postavy nesympatické, vyprávění nudné. Tuhle knihu jsem měla téměř povinnou, jelikož žiji v Temelíně.
Štítky knihy
20. století česká literatura venkov 80. léta 20. století venkovské romány jižní Čechy zaniklá místa jaderné elektrárny Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Hodně silný příběh. Tím spíš, že jsem z blízkého okolí Týna nad Vltavou a elektrárnu nebo přehradu vnímám jako běžnou součást krajiny a taky jako zaměstnání spousty lidí. Že se musely zrušit některé vesnice, vím jen z vyprávění od dědy, když jsme tudy projížděli autem, ale nikdy mě nenapadlo se zamyslet nad osudy bývalých obyvatel, jak to pro ně muselo být těžké a jak to vlastně celé prožívali.