Veselí
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386002/bmid_veseli-0qh-386002.jpg
3
2493
2493
Když dojdete až na konec slepé ulice, máte dvě možnosti, přešlapovat na místě, anebo se vrátit. Třiatřicetiletá Eliška se rozhodla pro návrat. Zpátky na jižní Moravu. Do svého dětského pokoje. K rodičům. K sobě samé. Ke své podstatě. Protože doma jsou odpovědi. Nová kniha s autobiografickými prvky se jmenuje Veselí podle Třeštíkové rodného Veselí nad Moravou.... celý text
Přidat komentář
Opět příjemné čtení. Pravdou je, že je dost smutné, hodně citlivé - ale takový život prostě je.
Pěkně svižně psané, byla jsem spokojená.
Jo a ne. Už první stránky rozehrály citlivý struny v mojí duši, protože s hlavní hrdinkou jsme ve velmi podobné situaci, akorát já jsem o čtyři roky mladší a k tomu pro mě potupnému návratu nedošlo. A tady je právě to, co si nedokážu nijak vysvětlit – kdybych já ve třiatřiceti uznala, že jsem v Praze ztroskotala, že to tady celoživotně nedám nebo že to prostě nemá smysl, a vracela bych se na vesnici, u mě by to doprovázel pocit „tak teď už budu žít správně“ (= snažit se).
Tady nevíme, z jakýho důvodu se Eliška doopravdy odhodlala svůj velkoměstskej život po patnácti letech zabalit, ale jasně vidíme, že zapadnout zpátky na vesnici se nesnaží. Jde hlavou proti zdi – otevře si bez rozmyslu podnikání, kterýmu nerozumí, a žije volnej mileneckej život, kterej by ji na vesnici po pár dnech dostal na okraj společnosti. Možná je to na maloměstě trošičku jinak, ale vždyť ona tam píše, že se tam všechno rozkecá.
Když si začala s prvním klukem, kterýho potkala, a ten ji hned vzal do rodiny a mluvil o svatbě, tak mě to skoro fyzicky bolelo, protože to vypadalo na těžký zbavování se nechtěný lásky. Jenže ona si začala s druhým a třetím a tenhle kluk ještě kryl její průsery a nedělal žádný scény – to mi k němu naprosto nesedělo. Druhá nereálná postava pro mě byla Eliščina matka, která jí vůbec nemluvila do duše, občas sice něco prohodila, ale tím to tak haslo, a sama si jela svůj volnej život.
Já nevim, já si tu vesnici možná démonizuju, jak tam už taky deset let nežiju, ale já ji znám mnohem upjatější. Kdybych si během pár týdnů začala na vesnici se třema chlapama, tak by se se mnou nebavila ani místní zkrachovalá podnikatelka a alkoholička, natož aby rodiče, který mi poskytujou střechu nad hlavou, byli pořád v pohodě.
Byly tam pasáže, kde to bylo na hodnocení tak 10 % (rozebírání vztahu s Hynkem třeba, kterej byl úplně o ničem), byly tam zbytečný scény (lajna darovanýho koksu na pánskym záchodě, po který akorát usnula jako špalek), pak tam ale byly hodně působivý scény (třeba ta kakofonie mikrosituací na ochutnávce zelí, ze který by jeden zešílel, úplně jsem to viděla). Konec nebyl smířlivej, protože Eliška tak nežila.
Celkově bych řekla, že Třeštíkový to psaní muselo jít od ruky, vypadalo to, že ze sebe potřebuje vychrlit víc než jen hlavní linii příběhu, takže se nebránila i tomu ostatnímu, co měla v hlavě a co s právě sledovanou myšlenkou souvisí jen trochu. To tak holky v hlavě maj a je fajn se z toho vypsat, ale ta knížka pak působí celkem nesoudržně.
Nechápu reakce „oddechové čtení“ a „nasmál jsem se“, moje pocity byly opačný. Ta holka byla rezignovaná, nemyslela na budoucnost. A to není v(V)eselý(í).
Velmi oddechové čtení. Zpočátku mi byl až protivný moravský dialekt, kterým postavy mluví. Do knihy jsem se však začetla, příběhy jsou velmi reálné. Často použito téma nevěry. Jinak čtivé, vtipné.
Já prostě miluju styl psaní, který Třeštíková používá. Čte se to úplně samo. Knížka mě velmi bavila, byla reálná stejně jako Bábovky a nasmála jsem se. Klasičtí češi.
Knihu jsem přečetla jen proto, že knihy prostě dočítám. Příběh mě neoslovil a hrdinové mně byli nesympatičtí. Paní Třeštíková z nich udělala podivíny a burany.
Bábovky a Osm mě bavily, Veselí mi přišlo asi nejslabší, nejvíc se blíží klasickému románku pro ženy, který moc nemusím. S několika vyjímkami. Bavilo mě použití moravského nářečí, sama jsem z Moravy a hodně jsem se nasmála, zajímalo by mě, jak se to četlo pravověrným Pražákům (nic ve zlém). Líbí se mi, že Radka Třeštíková dokáže i ze zmíněného románu pro ženy vykřesat něco víc, vyprávění klouže po povrchu, obchází to podstatné a pak najednou jedno slovo, jedna věta a přesný úder na solar, než se opět vrátíme ke stylu Bridget Jones, jejíž deníky mi to asi nejvíc připomíná. Jen trochu zbytečně dlouhé.
Je to takové letní odpočinkové čtení, které musíte brát trochu s rezervou. Eliška si užívá života, má kolem sebe spoustu mužů, ale žádný pořádný vztah z toho nekouká. Její krámek vůbec neprosperuje a přesto Eliška nijak nestrádá, má spoustu značkového oblečení, nikde žádné chmury a starosti, nevím z čeho žije. I když si hlavní hrdinka moje sympatie nezískala, tak alespoň jsem se bavila tím krásným moravským jazykem.
Jsem ráda, že nikdy nedám na zde uvedené komentáře, protože v mnoha případech s nimi nesouhlasím. Je to milá knížka, moc jsem se bavila a vzpomínala u toho taky na Bolka... :-D
Eliška je jak má být a s ní i další postavy příběhu....život na vesnici, to je něco...prostě popsáno tak, jak to mnohdy je.
Opět velmi čtivá, krásně napsaná knížka. Jako Pražanda jsem se při četbě moravštini opravdu nasmála. Příběh holky po třicítce, která se potupně vrací zpátky domů na vesnici a snaží se tam nalézt nějakou možnost obživy a taky způsob, jak se neukousat nudou :-) Čekala jsem nějaký konec s velkým "K", ale už bych si mohla u paní Třeštíkové zvyknout, že si mám konec domyslet :-D
Zábavné čtení ze života moravských chrapúnů. Prdelákov on-line. Hrdinka vojela každého, kdo stál na nohou. No a co? Vcelku sympatické. Škarohlídi, trhněte si pacičkou. Jestli je kniha „částečná“ autobiografie, tak musí být autorka ve společnosti oblíbená. Dyť jó, žijeme jen jednou a většinou na splátky s pohyblivým úrokem. Píchání hýbe světem, důležitější jsou jen prachy a ty na vesnici byly jen za totáče. Co tam teda dělat jinýho. A že kniha nemá konec? To je fuk, co by se tím řešilo? Akorát, že se usadila a nebude s ní žádná legrace. Styl opepřený erotikou na každé druhé straně mi sedí, píšu také tak. Pěkný příspěvek k literatuře životního faktu, buďme Veselí. Za mě fajn.
Buranský, ale to je tím, že autorka tak vykresluje všechny postavy- buď jsou burani, nebo nepříjemní idi*ti, zbohatlice nebo chudý nervozní socky, štětky... nic mezi tím.
Tady bylo asi tak 75% knihy dobrý, až po jisté události s otcem to šlo do háje.
Byly tam chytrý myšlenky, ale hned to zazdil děj a bylo po srdceryvnosti.
Spousta postav byla nepochopitelná a neměla tam místo.
Že je Ela ště.tka je její věc (jo už vidím že na ni poleze KAŽDEJ, asi tajná touha autorky), mě spíš zarazila její finanční stránka.
Že zabíjí čas v krámě, kde nic neprodá, ale přesto má na placení pojištění, pronájmu a nosí kabáty a mikiny gucci za desetitisíce mi bylo tak nějak jedno, to už byla jen taková ta nelogická klasická vsuvka, která se najde v každém ději
... ale proč se tam objevovaly "živ. peripetie" jiných obyvatel - SPOILER - ožralej manžel s tlustou manželkou, ožralá matka žijící v zahradní chatce, které naše hrdinka dá jen tak 7 000 (kde je vzala, když nevydělává že?) nebo se začala chovat mateřsky k cizímu děcku, i když to doposud odmítala, to nepochopím.
KONEC.
Takže v podstatě nevím ... spíš takovej deníček jedné omezené trubky žijící mezi dalšíma omezenýma trubcema, kterej byl vycucanej z prstu a nemá z real vesnicí co dělat.
To, že má Radka blbý hodnocení u téměř každý knihy a především u Bábovek o něčem hovoří, takže se přidávám k většině a uznávám, že tohle bylo spíš jedno velký NE, i když je to škoda.
Čtivý to je, ale strašně debilní charaktery a nereálný děje.
Souhlas s cérka - to ohledně Díry u Hanušovic je dokonalý případ, akorát že tam nemají nářečí žádné.
(EDIT: pouhý vzkaz marcuswangovi, který atak na mne nakonec přepsal - když je pro tebe představa ště.tky tak fantastická a každej kdo je proti je u tebe puritán tak proč jsi tomu dal jen 3 hvězdy, autore píšící stejným stylem??? :))))) )
A pro Katkahutyrová-ne my na severu takoví burani fakt nejsme
Byla to moje třetí knížka od Radky Třeštíkové a bohužel nejslabší. Pořád jsem čekala, že se to nějak rozjede, ale nerozjelo a najednou byl konec. Knížku nehodnotím úplně špatně, ale spíš jako jako takový průměr. Nezarmoutí, nenadchne...
Prve mě moc nezaujalo a musela jsem se nutit ke čtení, hlavní postava mi byla svým chování velmi nesympatická. Ale je to přesně to dílo, které vás pak chytne u srdce a pořád se k ději v myšlenkách vracíte i po přečtení.
Hlavní hrdinka mi přišla taková rozpolcená, sama sebou nejistá a v podstatě si chtěla něco dokázat...líbil se mi styl psaní, kdy autorka popisuje i myšlenkové pochody osob...musím říct, že u knížky jsem se zasmála, ale i zároveň jsem pociťovala sklíčenost. Měli bychom být schopni pokládat otázky a žít přítomnosti, jelikož minulost se změnit nedá a do budoucnosti nevidíme...
Z knížky mám smíšené pocity.. :-) V jeden moment mě hodně dojímala (děj okolo otce) , nebo občas na mě psaní působilo zmateně,ale aj mě něco občas rozesmálo.
Takové oddychové čtení . ????
autorka má i lepší knihy, bohužel, moc mne tato kniha nenadchla... Hlavní hrdinka si se sebou neví moc rady, často jsem si při čtení říkala - co to bydlí ve Veselí za lidi - proboha ?! :D
Štítky knihy
nevěra humor Morava partnerské vztahy Slovácko mezilidské vztahy výběr partnera sousedské vztahy maloměsto české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Rozporuplné pocity. Na začátku jsem měla dojem, že toto nepůjde. Scéna z vlaku, kdy v kupé na trase Kolín - Česká Třebová mluví všichni moravským nářečím ukázala, v čem bude hlavní problém. Že je děj hodně přitažený za vlasy by mi nevadilo, kdyby se jednalo o čistě humorný žánr, což však není. To naznačují pokusy o metafory typu "moje duše je jako tohle přeplněné kupé" nebo "leží na mém břiše jak ranní rosa na pavučině babího léta". První část knihy hodnotím jako bizár a chvilku jsem uvažovala, jestli se nejedná o nezdařený pokus napodobit Galuškovy knihy ze Slovácka (Slovácko sa súdí/nesúdí - mimochodem, tyto knihy jsou dobré). Obyvatelé Veselí jsou chudáci vylíčeni jako pijani, burani, megery nebo "hodní" blbečci. Hlavní hrdinka souloží téměř s každým, kdo není vrcholně odpudivý, projeví zájem a má funkční potřebný orgán. To by nevadilo, někteří lidé takovou potřebu prostě mají od přírody. U Elišky však bohužel vůbec nevíme, proč to dělá, což ukazuje další problém knížky - nejde ani trošku do hloubky. Eliška tedy působí jako děvče chabějšího úsudku, a to zase nejde dohromady s tím, že zřejmě úspěšně vystudovala a po určitou dobu zřejmě i úspěšně pracovala. Kromě tohoto souložení se ani nedozvíme o hrdince nic bližšího - co ji baví, co dělá ve volném čase, jaké má názory nebo aspoň jestli se dívá na televizi nebo čte. Druhá polovina se zlepší, mám na mysli pasáže týkající se rodičů hlavní hrdinky a nemoci jejího otce. Problémy s komunikací mezi blízkými osobami jsou vylíčeny dobře, situace i myšlenky se najednou stávají uvěřitelnými a čtenář si zřejmě mnohem častěji uvědomí, že něco podobného zažil nebo zažívá. Druhá polovina knížky tedy moje hodnocení hodně vylepšuje, dobře vylíčená je třeba i "koštovačka zelí". Docela by mě zajímalo, co na knížku říkají obyvatelé Veselí a jak hodnotí způsob, jakým je "jejich" město vylíčeno. Sama za sebe si myslím, že život na malém městě tak primitivní nemůže být, to by degradovalo všechny lidi, kteří v malých městech nebo na vesnicích žijí. Pochybuji také, že by i na "veselé" jihovýchodní Moravě opravdu všichni důsledně mluvili nářečím a jen se cpali, pili, případně chytali ryby a jednou z mála "ušlechtilých" zábav by byl podivný kurz vaření s arogantní lektorkou a cvičení pro matky s dětmi. Toto by myslím odpovídalo hodně malé vesničce. Celkově tedy knížku hodnotím spíš jako průměr, víc by mi asi vyhovovalo, kdyby byla laděná buď "na vážno" a autorka šla do hloubky nebo tedy jako nekomplikovaná legrace se všemi těmi postavičkami typu ožralé Jarky, ožralého Franty, hovnocucáře, tlusté Lenky, křivozubé veterinářky apod.