Veselí
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386002/bmid_veseli-0qh-386002.jpg
3
2493
2493
Když dojdete až na konec slepé ulice, máte dvě možnosti, přešlapovat na místě, anebo se vrátit. Třiatřicetiletá Eliška se rozhodla pro návrat. Zpátky na jižní Moravu. Do svého dětského pokoje. K rodičům. K sobě samé. Ke své podstatě. Protože doma jsou odpovědi. Nová kniha s autobiografickými prvky se jmenuje Veselí podle Třeštíkové rodného Veselí nad Moravou.... celý text
Přidat komentář
Pro mě první kniha od Radky Třeštíkové a jsem ráda, že jsem si na Veselí "počkala". V poslední době totiž mnohem víc ocením spíše odpočinkovou četbu, která se tak nějak sama čte a občas člověku vykouzlí úsměv na tváři. U této knihy to nebyl jen úsměv, ale několikrát vyloženě záchvat smíchu, navíc nechyběla ani vážnější témata, které zahrála na citlivejší struny. Jsem z Moravy, takže dialekt jsem si hodně užila. Za mě rozhodně příjemné počtení.
Kniha mě vůbec nebavila. Je to takové o ničem ten příběh, špatně se to přelouskává ta kniha. Mám ráda ji jako osobnost i její humor, ale toto se moc nepovedlo. Jediné co se mi na knize líbilo byla Elišky matka a nářečí.
Tato kniha mi byla doporučena. Hodně vulgarit, trochu smutku a trochu smíchu, potěšení na jednu noc, všudepřítomný alkohol. Do literatury to má hodně daleko. Líbilo se mi pouze používané nářečí.
Oddechová kniha, několik záchvatů smíchu, v některých pasážích smutek.. Přečteno za jeden den, za mě dobré počtení
Knihy Radky Třeštíkové mně dosud všechny bavily. Tohle dílo mně ale nějak neoslovilo. Sice jsem dočetla, ale trápila jsem se s tím. Za mně to je slabota
Já mám Radku Třeštíkovou jako autorku moc ráda. Sedí mi její humor a miluju myšlenkové pochody jejich hlavních postav :-) Užívám si i její komplikovaná souvětí a vždycky přemýšlím, kolik by se z toho dalo udělat vět jednoduchých :-) Veselí se mi líbilo. Sympatičtí mi byli skoro všichni - Eliška, hovnocucář, její ujetá matka ... i tatínek. Byly chvilky, kdy jsem se nahlas smála a byly pasáže, které jsem s Eliškou prožívala a pobrečela si. Prostě super sonda do života vesnické holky, která v mládí potřebuje utéct do velkého světa , aby za pár let zjistila, kde je vlastně její místo. Laskavé a milé čtení ...
Kdyby kniha a autorka neměly všude tolik reklamy, tak by si Veselí koupilo pár náhodných čtenářů. Mnoho našich autorek je mnohem lepších, ale, bohužel se o nich neví. Dalo se přečíst, ale opravdu žádná sláva.
Oproti předešlé knize se mi tato docela líbila. Vždy při čtení knih této autorky přemýšlím, proč musí být postavy tak “ujeté”, obzvláště ženské postavy se jí vyloženě daří vykreslit tak, že mi nikdy nejsou sympatické.
Za me autorcina rozhodne nejslabsi kniha,ktera pro me byla velkym zklamanim a asi po 80 stranach jsem odlozila a nedocetla.Za me vylozene ztrata casu.
Moje první kniha od Třeštíkové a kvůli nesympatiím, které chovám k autorce, se mi do ní vůbec nechtělo. Ještě, že jsem se překonala, protože jsem si knížku nakonec moc užila. Je to poměrně nekomplikované a svižné čtení, ale místy opravdu vtipné nebo naopak krásně smutné a k zamyšlení. Moc pěkně je tam vykreslena složitost vztahů mezi rodiči a dospělými dětmi, zbytek děje vyplňují spíš takové humorné skeče, které mají ke skutečnému životu daleko, ale rozesmějí. Jen obyvatelům Veselí kniha moc dobrou službu neudělala, vadilo mi, že jsou tam popisováni jako nesvéprávní burani.
Líbila se mi. Tentokrát moje očekávání nebyla veliká, ale za mě je tato kniha určitě Radčina nejpovedenější. Nejednou jsem se od srdce zasmála. Autorka vystihla spoustu pocitů. Ze života, občas k zamyšlení, vtipné i smutné zároveň.
Krásně a vtipně napsané. Mě se knížka líbila byla plná humoru takže jsem se dost nasmala a zároveň i smutná.
Mě se knížka hrozně moc líbila. Ze začátku jsem ji sice po pár stránkách odložila, ale po nějaké době z dlouhé chvíle ve vlaku jsem se k ní zase vrátila a jsem moc ráda, že jsem to udělala. I přesto, že se jedná o oddechové, nenáročné čtení, dokázala ve mě vyvolat emoce - místy je opravdu velmi vtipná (smála jsem se nahlas) a ke konci knihy jsou místa, kde jsem pustila slzu (už ne smíchy), to obvykle u knížek nedělám, ale smutné pasáže týkající se tatínka jsou opravdu moc krásně napsané. Eliška, její rodiče i "hovnocucář" mi byli velmi sympatičtí, pokud hledáte něco nenáročného, ale zároveň ne hloupého, je tahle kniha dobrá volba.
Četla se sice dobře, ale musím uznat, že po přečtení jsem vlastně nevěděla, o čem vůbec byla. Zařadila bych ji mezi hodně oddechové čtení, kdy člověk ani nemusí moc přemýšlet.
Popravdě úplně nevím, jak se ke knize vyjádřit. Určitě patří k těm lepším, co paní Třeštíková napsala. Text mi občas přišel nesjednocený, jako by chyběly stránky. Jindy se zase autorka zbytečně rozepisuje...
Nikdy bych nechtěla zapomenout odkud jsem a po kom jsem!Připoměla mi vzpominky na otce zase tak, jako by to bylo včera!
Hezká knížka, já jsem si jí užila!
Já byla po dlouhé době nadšená,hezky a rychle se to četlo,až na pár zdlouhavé jich pasáží jsem se dost smála,jedině,co mě zklamalobyl nevýrazný konec.ale jinak super!
Štítky knihy
nevěra humor Morava partnerské vztahy Slovácko mezilidské vztahy výběr partnera sousedské vztahy maloměsto české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Jedno se paní Třeštíkové upřít nedá - mistrně zvládá používat geniální slovní obraty, které prostě sednou jako ...... na hrnec. Nicméně knížka pro mě byla zklamáním, bohužel. Byť jsem se na ni těšila, byť popis knihy vypadal stejně jako její začátek velmi nadějně, nějak to nevyšlo. Vlastně ani nevím, kde začít. Téma je perfektní, a dalo by se s ním skvěle pracovat. Holka, která se cítila jako světačka, chtěla žít v Praze, poznat svět, se musí vrátit do rodné obce. No...nevím, proč si Radka Třeštíková tak strašně moc libuje v depresivním zpracování. Zatím to předvedla ve všech svých knížkách, až má skoro člověk pocit, že život je jedno velký zklamání, neúspěch a špatně zvolené lásky. Hlavní hrdinka tak ,,osouložila" co se dalo, procestovala kus světa, aby vzápětí zjistila, že JAKO NĚJAK NENÍ SAMA SEBOU A POTŘEBUJE SI DÁT ŽIVOT DOHROMADY. Proto se vrátila do rodné hroudy, která na ní (i na čtenáře) působí jako jedna velká díra, plná stereotypně vykreslených postav (viz tlustá mamina Lenka a agresivní buran Franta) , a kterou vlastně nesnáší. Jako kdyby se ještě víc chtěla vykoupat ve svém depkoidním bolu. Od půlky šel děj úplně do háje, zabřednutí do otcovy rakoviny, což je sice věc smutná, nicméně asi nebyla pravou podstatou příběhu, a úplné zamrznutí jakýchkoliv snah příběh nějak vyšperkovat, vypointovat. O otevřeném konci, jak už je u této autorky zvykem, ani nemluvě. Škoda..