Veselí
Radka Třeštíková
Když dojdete až na konec slepé ulice, máte dvě možnosti, přešlapovat na místě, anebo se vrátit. Třiatřicetiletá Eliška se rozhodla pro návrat. Zpátky na jižní Moravu. Do svého dětského pokoje. K rodičům. K sobě samé. Ke své podstatě. Protože doma jsou odpovědi. Nová kniha s autobiografickými prvky se jmenuje Veselí podle Třeštíkové rodného Veselí nad Moravou.... celý text
Přidat komentář
Bábovky a Osm byly knihy napínavé, se zajímavými zápletkami, nepředvídatelné a řemeslně lépe propracované. Nic z toho neplatí pro Veselí. Chápu, že v příběhu má autorka asi osobní zainteresování, ale snaha vystavět text důmyslně z toho stříká na všechny strany, tudíž to působí jako slohová práce ze střední školy. Dá se to číst, chvílemi je to i docela zajímavé. Celkově však těžký průměr. Čekala jsem víc.
Od toho příběhu jsem očekávala více. Ano, v některých pasážích jsem se smála nahlas jako debil, ale po dočtení ve mně nezůstal žádný dojem, nic.
Moje první kniha od Třeštíkové, žádné očekávání a musím říct, že se mi moc líbila. Milá, vtipná, smutná i k zamyšlení, vztah dospělé dcery k rodičům, její eskapády s partnery, fakt ze života. Navíc jsem taky z Moravy, byť severní, která odešla do Prahy. Určitě si přečtu i další knihy této autorky.
Veselí vyvolává u čtenářů rozporuplné reakce. U mě ne. Pocházím z Hané, moravské nářečí je mi blízké. Otevřela jsem knihu a vrátila jsem se do dětství. Mně se román líbil. Jaké by to ale bylo vrátit se takříkajíc proti proudu času ve svých 33 letech do svého dětského pokoje, do domu ke svým rodičům? To si nedovedu představit. Četla jsem se zaujetím, bavilo mě to. Neřeším to, jak postavy autorka popsala. Vždyť v životě se potkáváme s nejrůznějšími lidmi, stále nás někdo a něco překvapuje. Je to veselé i smutné. Ostatně tak tomu je i v našich životech. Často jsem během čtení oceňovala autorčinu znalost popředí, která byla znát na každé stránce od začátku až do konce. A Veselí bylo díky tomu asi úplně jiné než dosavadní tvorba Radky Třeštíkové. Četla jsem doposud její Bábovky a román Osm a Veselí mě zatím zaujalo nejvíce.
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přišlo mi to jako slohová práce od někoho, kdo se teprve učí psát ...
Značně rozporuplné pocity mám z této knížky. Připadala jsem si v ní jak v devadesátkách, což by mi nevadilo, kdyby tam nebyly odkazy na současnost. Jak už psal někdo přede mnou, nenadchne ani neurazí.
Musím říct, že mě knížka zklamala... Pořád jsem si říkala, co mi to připomíná a nakonec jsem přišla na to, že je to taková česká Bridget Jones se špetkou Sexu ve městě. ;-) Třeštíkovou mám ráda, myslím, že se co týče spisovatelského řemesla (souvětí, slovní zásoba atd.), tak jde nahoru, ale co se týče kvality obsahu, tak to jde zase dolů. Hlavní postava Eliška je tak povrchní, nepropracovaná, jednoduchá, bez hodnot, priorit... Její máma je švihlá. U jedné kamarádky neustále klade důraz na její tlouštku, u druhé na to, že chlastá, se třetím kamarádem pro změnu spí... No, zřejmě je toto u přátel to nejdůležitější. ;-) Prostředí jako takové je... prapodivné. Jako kdyby Moraváci jen chlastali a byli vesničtí burani, co se dokážou bavit jen na levných zábavách.
Knížka je ale taková oddychovka. Kdo nechce moc přemýšlet, tak doporučuji. Já čekala víc než jen plytký humor, u kterého jsem se ani moc nesmála.
Nebyla to kniha, ze které bych si sedla na zadek. ALE. Četla se moc dobře, zasmála jsem se, pobrečela jsem si.
Nedočetla jsem. Ještě se mi nestalo, že bych knihu odložila 100 stran před koncem. První půlka plná rádobyhumoru, druhá depresivní. Ne kvůli smrti táty - toto byla nejsilnější část - upřímná, přirozená, bez patosu a přehrávání, ale kvůli hrdince samé. A kromě táty mi žádná postava nepřirostla k srdci.
Kdysi dávno jsem stejně jako Eliška "utekla" z malého města na Moravském Slovácku za světly velkoměsta, jen abych se zas a znovu vracela, reálně i v duchu, jenže člověk nemůže být věčně dítětem a "Nikdy dřív mi nedošlo, jakou bezpečnou ulitou byl můj život, dokud byli oba rodiče blízko." Knížka mě vzala za srdce a smála jsem se u ní a plakala jsem u ní a to naše krásné moravské nářečí jsem si opravdu užívala. Nemůžu dát míň než pět hvězdiček. PS. A ve Veselí sa mně to opravdu líbí, každý rok v létě tama projížďám na kole za tetů do Kroměříža.
Z autorčiných knih mám tuhle možná nejraději vzhledem k její autentičnosti a zpracování osobní zkušenosti. I když jsou to tak trochu knihy dvě. Jedna humorná o návratu domů a druhá o nemoci otce...
Po dlouhé době zase něco jiného v té záplavě amerických thrillerů. Dobrá kniha z českého prostředí vždy potěší, navíc ještě tématicky vybočuje. Sláva, sláva! Pravda, téma rakoviny je dnes celkem hojně užívané, ale na druhou stranu je tato nemoc také až nemile často součástí lidských osudů. Líbilo se mi, jak hezky zde byla vykreslena obyčejná lidská povaha se všemi slabostmi a neřestmi. Bylo to takové mile prosté a lidské. A to nářečí bylo úžasné :-)
Četla jsem od této autorky i jiné knihy,po této jsem sáhla ze zajímavosti,protože z tohoto kraje pocházím a nevěděla co absolutně co od ní čekat...ze začátku jsem měla pocit,že autorka do těchto míst snad už ani nejezdí,protože už ne všichni mluví nářečím a nechovají se jako "burani" a chápu,že někdo by se mohl třeba cítit i dotčený,ale pokud čtenář vydrží dokonce pochopí,že kniha byla myšlena jinak a jak je tento kraj krásný,lidi si umí odpouštět a pomáhat aspoň ve mě to tento dojem zanechalo a za toto díky..
Někdo pije, někdo se přežírá, někdo podvádí, někdo je nemocný. Fajn, ale kde je nějaká originální řádka, neotřelý postřeh, vysoustružená věta? Nikde, jen snaha být vtipná s hovnocucem a matčinou zadnicí trčící ze stanu. Pro mě první a zřejmě poslední setkání s tvorbou téhle bestselleristky.
Četla jsem Bábovky, které byly fajn, ale stejně to nebylo ono. Od Veselí mě odrazovala celá rodina, protože jim se to nelíbilo. Já musím pro změnu říct, že jsem byla z knížky docela nadšená, ale možná jsem po předchozím zážitku s Třeštíkovou a odrazování nic moc nečekala. Každopádně nářečí a Morava je něco, čím si mě každý získá. Sice klišé jako rakovina mě celkem zklamalo, ale jinak prostě příběhy ze života, nenáročné čtení. Dávám čtyři hvězdičky - konec mě docela zklamal nebo spíš nic moc mi neřekl, ale k tomu třeba někdy dospěju.
Pro mě oddechová literatura, která pobavila, lehce zaujala, ale rozhodně ji výrazně doporučovat nebudu. Nejvíc mě zřejmě zaujala obálka. Z výkladů knihkupectví opravdu "svítila"
Štítky knihy
nevěra humor Morava partnerské vztahy Slovácko mezilidské vztahy výběr partnera sousedské vztahy maloměsto české romány
Autorovy další knížky
2016 | Bábovky |
2017 | Osm |
2018 | Veselí |
2020 | Foukneš do pěny |
2023 | Kde jsi, když nejsi |
Bohužel velké zklamání. Kniha je plná rádobyvtipných nesmyslně vykonstruovaných situací na úrovni červené knihovny. Nedočetla jsem.