Veselí
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386002/bmid_veseli-0qh-386002.jpg
3
2493
2493
Když dojdete až na konec slepé ulice, máte dvě možnosti, přešlapovat na místě, anebo se vrátit. Třiatřicetiletá Eliška se rozhodla pro návrat. Zpátky na jižní Moravu. Do svého dětského pokoje. K rodičům. K sobě samé. Ke své podstatě. Protože doma jsou odpovědi. Nová kniha s autobiografickými prvky se jmenuje Veselí podle Třeštíkové rodného Veselí nad Moravou.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě moc nenadchla, takové nenáročné čtení, sem tam úsměvné, místy smutné s poměrně jednoduchým dějem.
Po knize Osm jsem asi čekala víc. Nějak jsem se ani nedokázala štít s hlavní hrdinkou. Ale jako oddechovka dobré.
Párkrát jsem se i zasmála,ale celkově je způsob života hlavní hrdinky spíš k politování.
Opět mě kniha nezklamala. Některé pasáže vtipné, některé smutné, některé jsou šlápnutím vedle. Je to prostě román o životě.
Všude jsem četla, jak je kniha dokonalá, skvělá, nejlepší. Tak jsem se těšila. Těšila jsem se na začátku, uprostřed i na poslední straně, ale pořád se nedostavil ten wow efekt.
Určitě je kniha dobrá, je vtipně napsaná a nebere si servítky při popisu tragických události.
Po vánočním stresu jsem hledala něco oddechového a sáhla po této knize. Pohodové čtení, u kterého jsem se pobavila.
Přečteno jedním dechem. Nevím, co se ostatním nelíbí na moravštině a autorčině vyprávění. Mě to bavilo a moc. Právě se mi líbí, že píše o něčem, kde vyrůstala a co má zažité. Zná prostředí i moravštinu, a nebojí se to použít. Proč taky. Mě se líbil vybraný jazyk, zápletky i konec. I když mi to už přišlo jako telenovela, kde hrdinka střídá chlapi jako ponožky a vlastně neví, co chce. Je to dobrá oddechovka. Vtipná i dojemná zároveň.
Já jsem z Veselí nadšená. Je v ní tolik pravdy...
Jsem moc ráda, že jsem si ji mohla přečíst. Už teď se moc těším na další knížku!
Příběh nemá začátek, ani konec. Nemá děj. Nemá smysl.
Po Bábovkách, které se mi líbily, jsem měla asi přehnaná očekávání. K super knize, bohužel, nestačí zajímavý přebal, pěkný obal a příjmení. S další knihou od autorky se budu dlouho rozmýšlet!
Na knizku jsem se tesila jako na humorny roman ze zivota zasazeny, do me oblibene Moravy. To v podstate je ovsem ve dvou tretinach knihy uz mi moc do smichu nebylo. Nechci ji srovnavat s jinymi tituly od autorky. Za precteni urcite stoji. Jen pak nevite, zda jsou ty slzy od smichu nebo beznadeje. Ovsem oboji do zivota patri.....
Legrační i dojemné. Kniha mi tématem velmi sedla. První setkání s autorkou a asi ne poslední.
Oddechové čtení :-) mám raději thrillery nebo knihy,kde se něco děje, toto byl spíš takový oddechový příběh,ale musím říct,že jsem se pobavila. Poměrně dost vtipných historek,hlášek a příběhů :-)
Další povedená kniha Radky Třeštíkové. Pěkně vykreslená atmosféra místních zvyklostí a života lidí na malém městě, jejich pocitů, trápení a nedosažitelných snů. Kniha se velmi dobře čte, příběh Vám běží před očima.
Průřez životem mladé ženy. Žádná složitá literatura, ani děj, ve kterém byste se mohli ztratit, když knihu na chvíli odložíte. Ano, jsou tam věci k zamyšlení, ale dle mého názoru to vůbec není tak dobré jako autorčiny Bábovky nebo Osm. Baví mě ale její styl psaní a smysl pro humor! Přečetla jsem si knihu moc ráda.
Knížka se mi líbila, ale byla to podle mého názoru nejslabší knížka od Radky Třeštíkové. Obcas jsem se zasmala, ale jako celek na me působila spis smutné a depresivne.
Rozhodně prozatím nejlepší dílo Radky Třeštíkové. Bavilo mě nářečí, můj oblíbený folklorní jev. Co mě na knize opět velice mrzí je to, že jí chybí konec. Na to si ale člověk u autorky prostě musí zvyknout... 3,5*
Štítky knihy
nevěra humor Morava partnerské vztahy Slovácko mezilidské vztahy výběr partnera sousedské vztahy maloměsto české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Třeštíková není Viewegh v sukních. Je osobitá, svébytná. Píše vlastním stylem, který ne každému musí vždy vyhovovat. V případě Veselí je to obzvlášť vidět. Řada čtenářů jí vytýká průměrnost, nerozhodnost, lhostejnost, až povrchnost. Jenže ta kniha přesně o těchto lidských vlastnostech je. V hlavní roli je tady nerozhodnost a průměrnosti hlavní hrdinky. Zpovykaná, o útěk se snažící, z velkého světa se vrací domů, ale tyhle svoje základní vlastnosti nedokáže potlačit a nakonec se s nimi přes všechny peripetie smíří a začne žít tam, kam vlastně asi nejvíc patří. Ne v Tanzanii, ale ve Veselí, kde je jí nakonec nejlépe. Ostatně sama o tom na straně 337 uvažuje: ”Jarku skoro neznám, není to moje nejlepší kamarádka, kdybych ji už v životě neviděla, mohlo by mi to být jedno, ale ona je moje svědomí, ona je ztělesněním mé nerozhodnost, neschopnosti a lhostejnosti...” Přičemž celou knihu nám ukazuje i kontrast navrátivšího se Pražáka na vesnici,jeho pro místní obyvatele pozérství a snobství, které je v kontrastu s obyčejností obyvatel Veselí.
Co bych Třeštíkové vytkla je až nereálnost některých situací. Nechce se mi věřit, že by jeden člověk zažil tolik milostných karambolů. Ano, nerozhodnost, lhostejnost, v pozadí řady situací se Standou, ale přece jen u Hynka už to bylo trochu přehnané a za vlasy přitažené. Hlavně ta koncovka s Kamilou a hlídáním Majdalenky.
Děj knihy je taky trochu roztříštěný. Jako by sledovala původně několik povídek dohromady a přechody mezi nimi se ne vždy povedly. Myšlenka a námět konkrétní situace dobrá, její vykreslení ale pokulhává a ve srovnání s jinými současnými autory nedrží román až tolik pohromadě. Tato nekompaktnost pak strhává k tomu soudit knihu jako dílko spíše povrchního rázu, bez hlubší myšlenky.
V čem je Třeštíková mistr je vykreslení vedlejších postav. Veselí není popsáno nijak plasticky, je to Moravské městečko, spíš velká vesnice, bez konkrétního určení, ale řada postaviček v knize vystupuje díky popisům velmi plasticky a má jasný obrys i charakter (Jarka, matka Elišky, Franta).
Přesto všechno jen 3 hvězdičky. Čte se to dobře, odsípá to, nic více, ale také nic méně. A není pochyb o tom, že autorka to umí i lépe.
Od momentu