Veselí

27.11.2018

První kniha od Třeštíkové u které jsem po první “kapitole” neměla depresi. Musím říct, že předchozí knížky byly spíše smutné a tak mě tahle mile překvapila. Ano jsou tam i smutné části, ale není to tolik depresivní jako předešlé knížky. Příjemná změna. No i tak to není žadná velká literatura, ale klasická normální knížka na přečtení když už nevíte co a chcete si odpočinout.

Podle stávajících komentářů od čtenářů, kteří si Třeštíkovou oblíbili, je tahle kniha zklamání. U mě je to jinak. Od Třeštíkové je Veselí mojí první knížkou. A líbila se mi, sedla mi. Je psána s humorem, mnohdy s nadsázkou (opravdu nevěřím tomu, že s mámou chodí třiatřicetiletá Eliška na cvičení matek s dětmi). A pak jsou tam části, které chytnou za srdce a bez problému rozbrečí. I přes tyto těžké momenty je to pořád pěkné čtení. O zábavu se stará moravština, kterou najdete v každé přímé řeči snad jen s výjimkou toho, co říká Eliška. (Opravdu takto běžně mluví všichni ve Veselí?) Vtipný je samozřejmě kontrast Praha a Morava, respektive co si Moraváci myslí o Pražácích: “Trochu se ušklíbnu, Moraváci se zjevně nikdy nesmíří s tím, že v Praze je úplně všechno, dokonce i to nejlepší moravské víno.”
Za sebe doporučuji knihu pro oddych, nenáročný humor a zároveň je potřeba počítat s nějakou tou slzou v oku.

Poprvé po několika letech jsem odložila nedočtenou knihu a jednalo se právě o Veselí. Nelíbila se mi už dřívější kniha autorky, ovšem tato byla ještě o stupeň horší. Ději jsem nevěřila, dialogy působily uměle a ke všemu se připojily šroubované věty. Po 150 stranách jsem knihu odložila, jednak mě vůbec nezajímalo, jak příběh dopadne a jednak jsem další čas s knihou považovala za ztracený. Příště už nepodlehnu mediální masáži a další knihu autorky vynechám.

25.11.2018

Knihu bych hodnotila jako lepší průměr. Autorka má velmi čtivý styl, ale někdy je její humor trochu prvoplánový a vztahové propletence lehce přitažené za vlasy. Jako dobrou "oddechovku" určitě mohu doporučit. Nejvíce mi bylo sympatické to moravské nářečí a vtipné glosování běžných situací, takže jsem se místy i zasmála nahlas...

23.11.2018

pro mě velice blízké a osobní, jako echt Pražačka, která se přivdala na Moravu :-) současně s umíráním tatínka, jež mě před pár lety potkalo velice podobným způsobem...

21.11.2018

Skvělá knížka, výborná "oddechovka". Děj je jednoduchý, žádné příliš složité zápletky; příběh plyne klidným tempem. Pro mě ideální styl vyprávění.

20.11.2018

Autorka pozitivně překvapila. Jednoznačně nejvyzrálejší z dosavadní tvorby. Kniha je autentická a současná. Není jen pro pobavení, což mnozí povrchně v knihách hledají, ale to je právě její plus.

19.11.2018

Oddechovka, při které jsem se naprosto vžila do vesničky Veselí. Když jsem dočetla, opravdu mi příběh chyběl. :)

19.11.2018

Tuhle knihu bude vnímat jinak někdo, kdo žil celý život v Praze, někdo, kdo žil celý život na jižní Moravě a úplně jinak někdo, kdo je moravská náplava v Praze... Občas to bylo děsivě pravdivé. Přes to, že se autorka snažila o humorné pojetí, mám obavu, že jihomoraváci byli opravdu vykresleni jako dost jednoduší lidé.

19.11.2018

Moc krásná knížka....veselá a zároveň smutná...nedalo se od ní odtrhnout. Už se moc těším na další dílko paní Třeštíkové :-)...já rozhodně doporučuji!

18.11.2018

Autorka se rozepsala a tato kniha mě jako první bavila. Četla se rychle, jen mohla být o něco veselejší, když už se jmenuje Veselí:).

Pro me byla kniha velkym zklamanim, dej smutny a celkem o nicem.

17.11.2018

Velmi čtivá knížka.

17.11.2018

Při čtení jsem občas měla pocit, že paní spisovatelka popisuje lidi z mé rodné vesnice.. Taky pocházím z vesničky, z moravského slovácka. Moravský dialekt mě bavil, "lůbí sa ně táto mluva".. ;-) Knížka Bábovky mě bavila sice o trochu víc, ale rozhodně nelituju času stráveného u čtení...

14.11.2018

Knížka zdánlivě o ničem. Žádné dramatické zápletky ani napětí jako v té předchozí. Přesto je velmi čtivá a rukopis Třeštíkové nepřehlédnutelný. A protagonistka v mém věku. Líbí se mi poukázání na fenomén kdy mladí lidé odejdou studovat do města a pak mají pocit, že nepatří
ani do města ale ani do své rodné vsi. Zprvu vtipné, pak už méně. Je-li konec dobrý či špatný ať posoudí každý čtenář sám. Dospět se dá i v 33 letech...

Bída.
Dva týdny boje zda číst dál a pak jsem se na to vy... to nešlo. Nevěřím, že na moravském venkově žijí takoví primitivové. Ze strany autorky se mi zdálo, že venkovem pohrdá.
To, že je taková kniha českým bestsellerem, o nás něco vypovídá. Bohužel to není nic lichotivého. Ach!

13.11.2018

Přečetla jsem všechny knihy od R. Třeštíkové a tato se mi zdá nejslabší. Děj mě nijak zvlášť neoslovil, do čtení jsem se musela místy nutit. Znovu již knihu do ruky určitě nevezmu.

12.11.2018

Paní autorce se omlouvám, neříkám, že je špatná spisovatelka, ale tohle na mě bylo moc. Dočetla jsem ani ne do sté stránky, byla by to pro mě moc velká ztráta času, a ani náhodou jsem nechtěla riskovat snížení mého inteligenčního kvocientu. Humor mi přišel přehnaný, nereálný, všechno zacházelo do strašlivých extrémů, hlavní hrdinku jsem moc nepochopila. Kdyby byla kniha kratší, možná bych ji přečetla, ale 420 stran, to e-eee. Ale chápu, že většinovému publiku se do stylu strefí, moravština a venkov jsou teď prostě moderní, stejně jako paní spisovatelka.

12.11.2018

Po delší době jsem dala šanci Třeštíkové a opět to nebyl ne úplně příjemně strávený čas. Jejím postavám jsem prostě nevěřila……tu jejich naivitu, pohled na svět, stále stejné vzorce chování. Marně jsem v knize hledala nějaký hlubší smysl, nějakou pointu, která přijde a která opětovně nepřišla.
A samotný konec? To byl skoro výsměch čtenáři a přitom stačilo tak málo.
Dočetla jsem a nijak výrazně pohnutá nejsem. Dokonce bych řekla, že po přečtení jsem okamžitě zapomněla na celý umně vykonstruovaný příběh, postavy, charaktery – nebylo zde nic, co by mi na chvíli utkvělo v paměti a to je na rádoby český bestseller dost málo.