Veselí
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386002/bmid_veseli-0qh-386002.jpg
3
2492
2492
Když dojdete až na konec slepé ulice, máte dvě možnosti, přešlapovat na místě, anebo se vrátit. Třiatřicetiletá Eliška se rozhodla pro návrat. Zpátky na jižní Moravu. Do svého dětského pokoje. K rodičům. K sobě samé. Ke své podstatě. Protože doma jsou odpovědi. Nová kniha s autobiografickými prvky se jmenuje Veselí podle Třeštíkové rodného Veselí nad Moravou.... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem bohuzel nedocetla. Porad jsem ji davala sanci, ale skoncila jsem za pulkou. Vadilo mi nekolik veci. Za prve skoro nikdo takto na Morave nemluvi, pak divna hrdinka, ktera nevi co chce, nudny dej, ktery se nikam neubira. Tema zajimave, ale nevyuzite. Skoda
Jsem rodačka z Veselí nad Moravou.
Taky jsem se sbalila a opustila rodné město a odjela a pak se rychlíkem Šohaj vrátila domu. Ne , u nás nikdo nemluví takhle moravsky . Je to oddechovka , má to spád , a líbivý obal.
Radku neznám. Ale jsem hrdá, že konečně někdo píše o mém rodném Veselí.
Tak ja chtela po par prvnich strankach knihu odlozit, zamotane, nidne, trapne a neprehledne... nicmene jsem ji dala jeste sanci a jsem rada, kniha se pak rozjela a cetla se sama... kazdopadne plochy obsah , "divna" hlavni hrdinka... cetla jsem daleko lepsi knihy. Tahle u me vic jak na tri hvezdy nedosahne....
Já jsem zatím nečetla ani Bábovky ani Osm, tak nemám s čím porovnávat, ale mně si kniha moc líbila. Občas jsem se docela dobře bavila a občas i dojala. Moc se mi líbil vztah, jaký měla Eliška k otci. Za mně knihu doporučuji.
Knihu jsem četla na několikrát, nechtěla jsem ji jen tak odložit.
Nejdřív mi vadilo časté přirovnání, až zbytečné, to snad nebyl odstavec, aby tam nějaké rádobyvtipné přirovnání nebylo. To bylo trapné.
Další část knihy byla psaná lehčeji, jako kdyby ji autorka psala s odstupem.
Za mě to byl velký pel mel.
Co se mi tedy líbilo, byl popis odchodu tatínka. Sice to vypadalo, jako kdyby autorka psala spíš deníček, ale za mě tahle část byla dobře napsaná.
Bábovky se mi líbily víc.
Mám moc ráda její styl psaní. Veselí je jiné, a přesto její. Veselé i smutné. Ploché i hluboké. Této knize dávám 5 hvězdiček, protože jsem ji přečetla jedním dechem a zůstala mi, ve mně. A čím déle to je, co jsem ji dočetla, tím více jsem si jistá, že Radka napsala skvělou knížku, kterou doporučím všem.
Veselí není tak úplně veselé.
Krásný příběh plný bolesti, radosti a lásky. Jako bonus krásné jihomoravské nářečí. Byla jsem nadšená. Díky ❤
Musím říct, že mě osobně knížka zas tak nezaujala, četla jsem ji na několikrát, rozhodně jsem nemůžu říct, že bych se od ní nemohla odtrhnout. Svým způsobem mi vadilo i nářečí, které je v celé knížce, což je ale osobní preference každého. Takové Bábovky se mi líbily asi víc. Nějak to nebylo úplně ono.
Po předchozích dvou knihách (Osm a Bábovky), které se mi moc nelíbily, jsem váhala, zda se pustit do novinky Veselí. Nakonec jsem to zkusila a rozhodně jsem mile překvapená. Knížka se mi líbila, byla zábavná, ze života, občas smutná..ale celkově dobrá. Možná je to také tím, že su z Moravy a tudíž je mi nářečí blízké a mluvíme tak v rodině. Takže za sebe mohu doporučit, ale zřejmě se díky nářečí nebude líbit všem.
Líbilo se mi to hodně moc. I moravština, ta tam sedla jako prdel na záchod, jak se říká. Bavila mě matka hlavní hrdinky, zasloužila by si i s otcem vlastní samostatný příběh, docela by mě zajímal. Autorka vystihla ospalou náladu maloměsta, které ožívá hlavně, když se něco děje druhým, protože koukat druhým do talířů je stejně nejlepší. :)). Prostě tragikomické, jako už život bývá.
Ze začátku jsem měla problém, i když jsem z Moravy s nářečím, ale jen chvilku. Potom jsem se začetla a opravdu pobavila i zamyslela. Je to moje třetí kniha od Radky Třeštíkové a zatím pro mě nejlepší.
Krasna kniha. Autorka roste spolu se svou tvorbou. Kazda kniha je o level lepsi. Tesim se na dalsi pribeh inspirativni autorky. Ackoliv ze zacatku kniha pusobila fadne a povrchne a hlavni hrdinka byla dle meho nazoru vylozene blbka. Zaver byl velmi pekny. Byl to zamer? Hlavni hrdinka rostla s pribehem nebo pribeh rostl s hlavni hrdinkou?
Tak nevím, vidím tady většinou samou chválu, ale mně se kniha moc nelíbila. Hlavní hrdinka mi byla nesympatická. Když to srovnám s knihami od Aleny Mornštajnové, která také píše knihy ze života, tak Veselí byla dost velká slabota. Bohužel.
Příběh se mi líbil ze všech autorčiných knih nejmíň, ale čte se to samo a její postřehy prostě nemají chybu. Četla jsem všechny její knížky před Veselím a budu číst i všechny její knížky po Veselí! Amen.
Upřímně se mi třeba Osm nebo Bábovky prostě nelíbí, ale Veselí a To prší moře řadím mezi mé zamilované knihy, u kterých se směji, přemýšlím o životě, "brečím". Tento návrat hlavní postavy zpět do svého rodného města mě tolik oslavil, pobavil, zanechal ve mě příjemný pocit toho, že jsem zase četla něco na úrovni.
Hned na úvod jedno malé doznání. Jen jednou, jedinkrát jsem se nechala strhnout davem a přečetla jsem si knihu, která zrovna v knižním světě neuvěřitelně frčela. Byly to Bábovky od Radky Třeštílkové. Přečetla jsem je. Byly nenáročné, oddechové. Vystupovaly v nich ženy a postupně jste zjišťovali, jak moc jsou jejich osudy navzájem propletené. Nebyla to špatná kniha, ale nenašla jsem v ní tehdy to, co jsem právě hledala. Malou špetku něčeho navíc. A tak, v domnění, že už ji víckrát znovu neotevřu, jsem ji vyměnila. Konkrétně za knihu Liane Moriarty. Ani nevíte, jak moc mě tohle rozhodnutí, teď když jsem dočetla novou autorčinu knihu Veselí, mrzí. A právě o svých dojmech z této knihy bych vám teď chtěla povyprávět…
V osmnácti letech si Eliška, hlavní hrdinka tohoto románu, sbalila svých pět švestek a odjela z rodné Moravy rovnou do Prahy. Ochutnala ze všeho, co jí naše hlavní město bylo ochotné nabídnout, párkrát se zamilovala, zkusila bydlet s někým i sama.
A pak, když jí odbilo třiatřicet let, si do toho vlaku sedla znovu. Do vlaku, který ji odvezl zpátky domů. Do Veselí.
Eliška se vrátila do svého starého dětského pokoje, k rodičům, do města, kde všichni všechno vědí. Tušila, že bude nějakou dobu vyčnívat a nejen proto, že se za ty roky v Praze odnaučila používat moravský dialekt. Vrhla se do podnikání, navázala nová přátelství, zase se zamilovala a zase několikrát, léčila šrámy po bolestné ztrátě, která se jen tak nezahojí. Hledala sebe samu a já osobně si myslím, že se ještě nějakou dobu hledat bude. Taková věc totiž potřebuje čas. A taky hrnek kafe, teplý ponožky a deku, do které se dá zachumlat.
Veselí není knihou, nad kterou po otočení poslední stránky začnete nadšeně výskat, rozhazovat rukama a já nevím co ještě. Je to kniha, kterou zavřete, vrátíte ji zpět do nádherné barevné obálky, zamyslíte se a pohladíte ji. Pohladíte ji proto, že ona celých 413 stránek hladila vás. Tak nějak zvláštně. Jinak. Dokázala mě nahlas rozesmát, vehnala mi slzy do očí, přiměla mě nevěřícně kroutit hlavou, ušklíbnout se nebo popřemýšlet. Našla jsem v ní tolikrát, že bych to nespočítala na prstech jedné ruky. Vracely se mi obrázky z minulosti, znovu jsem prožívala některé životní situace a mnohdy se snažila vší silou opřít do dveří skříně, aby staří, zaprášení a hluboko uložení kostlivci nemohli ven.
Jediné co mě při čtení rušilo bylo moravské nářečí. Nevím proč, když Moravu znám. Moje maminka prožila svoje dětství nedaleko Olomouce, a tak mi výrazy ve stylu rožni, dáš si zemáky, posbíráme karlátky apod. nejsou cizí. Ale stejně tak, jako mluvě přivykala Eliška, vzala jsem ji v průběhu čtení za svou já. A na konci mi to už ani nepřišlo.
Román Veselí není příběhem plným dějových zvratů, napětí či překvapivých událostí. Je to kniha o životě. A pokud jste něco podobného prožili, věřím, že si ji oblíbíte. Mě se totiž líbila moc!
Štítky knihy
nevěra humor Morava partnerské vztahy Slovácko mezilidské vztahy výběr partnera sousedské vztahy maloměsto české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Chtela jsem se pobavit, a kniha tento ukol splnila. Ve Veseli bylo obcas dosti veselo,hlavne pri hodine jogy jsem smichem ronila slzy. Najdou se i stranky, ktere vas spise rozesmutni,nez rozveseli, ale i to k zivotu patri. Ma prvni kniha od teto autorky a za mne bezva oddechovka.