Veselí
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386002/bmid_veseli-0qh-386002.jpg
3
2492
2492
Když dojdete až na konec slepé ulice, máte dvě možnosti, přešlapovat na místě, anebo se vrátit. Třiatřicetiletá Eliška se rozhodla pro návrat. Zpátky na jižní Moravu. Do svého dětského pokoje. K rodičům. K sobě samé. Ke své podstatě. Protože doma jsou odpovědi. Nová kniha s autobiografickými prvky se jmenuje Veselí podle Třeštíkové rodného Veselí nad Moravou.... celý text
Přidat komentář
Podle mě slabší děj, autorka občas až moc přeskakovala. Za chvíli pravděpodobně zapomenu, co přesně v té knize bylo, protože to ve mně nezanechalo hlubší pocity, což je škoda.
Dostala jsem ji od nejlepší kamarádky a byl to skvělý výběr! Knížka je vtipná, zamotaná, v jednu chvíli mi i slza ukápla, a hlavně je tam naša moravština, což mňa hrozně bavilo!
Četlo se to samo, nedalo se od toho dost často odtrhnout.
Navíc se hodí i do několika témat výzvy.
Tuto knihu jsem měla ve svém seznamu k přečtení. Po zhlédnutí recenzí, které ze jsou, tak jsem ji začínala číst trochu s obavou a nic jsem nečekala. Ale jsem ráda, že nakonec to bylo milé překvapení. Kniha je velmi čtivá, hezky psaná. Oddechová četba, u které se i zasmějete. Nevadilo mi ani místní nářečí.
Eliška se po několika letech vrací z Prahy do Veselí ke svým rodičům. Tam musí řešit kromě vztahů s rodiči i to, kam vlastně patří, co od života chce, rozjíždí vlastní podnikání (prodejnu s rybářskými a loveckými potřebami) a najde svého partnera pro život? Bude jím hovnocucář Standa, princ na bílém koni Adam, její pravní láska Hynek a nebo úplně někdo jiný?
"Když máš něco fakt rád, musíš to umět pustit."
Na knihu jsem četla spoustu negativních recenzí, tak jsem si ji ze zvědavosti pořídila. A víte co? Mně se neskutečné líbila! Plakalq jsem smíchy i smutkem, a to ae mi ještě u žádné knížky nestalo. Za mě paráda ????
Ačkoli tu čtu průměrné i negativní reakce, mě se kniha líbila. Řadím ji mezi oddechové čtení, nic náročného, člověk se pobaví, ale jsou zde i smutné části. Veselí je první kniha, co jsem od této autorky četla a ráda si přečtu i další.
Jediné malé mínus je, že často přeskakuje najednou do jiného děje, takže mi občas dělalo problém se orientovat.
Veselí je první kniha od Radky Třeštíkové, kterou jsem četla. Přiznám se, že jsem na základě doporučení mnohých očekávala od knihy víc. Z mého pohledu se jedná o knižní průměr.
Někteří uživatelé v komentářích kritizují dlouhá a nesrozumitelná souvětí, ale osobně se s tímto názorem neztotožňuji. Kniha se mi četla velice dobře.
Další kritizovanou záležitostí bývá detailní popisování sexuálních "zážitků" - detailní popis by nevadil v případě, že by nepůsobil tak nuceně a těžkopádně.
Knihu bych doporučila lidem, kteří se chtějí odreagovat u něčeho "lehčího".
Zklamání. Chyběla mi promyšlenost, napětí, které mě v předchozích knihách Radky Třeštíkové náramně bavily.
Není špatná, jen trochu na mě zmatený děj, takže jsem chvilku nevěděla co čtu :), ale jinak povedená knížka
Ne všechno se povede, ale běžný čtenář by čekal, že každé další autorčino dílo bude propracovanější, poutavější a čtivější, což autorka touto svou knihou naprosto popírá. Za mě ze slušnosti jedna, a to ještě malá, hvězda.
3 a kdyby byla knížka poloviční možná opravdu možná má i 4. Ale nakonec mě nudila a napínala zbytečně dlouho jestli to "něco" přijde. Nepřišlo. 4. Kniha od ní, ne nejhorší, ale má i lepší. Celkově její fanynka holt asi nejsem. ????
V pořadí 4. kniha, kterou jsem od autorky četla, opravdu se mi líbila a v některých situacích jsem se zasmála. Zároveň byla opravdu smutná, jako život bývá. Také jsem se občas chytala za hlavu a říkala si, co vlastně Eliška chce. Nářečí mi vůbec nevadilo a nerušilo mě při čtení. Nakonec to dopadlo hodně otevřeně a ráda bych věděla, co bylo dál...
Čekala jsem od Veselí víc, ale to od Bábovek ostatně taky...
Na dovolenou, na odreagování je fajn, ale troufnu si říct, že za půl roku už nebudu pořádně vědět, o čem knížka byla...
Co bych ale chtěla vyzdvihnout jsou myšlenky, které se v knize objevují a stojí za to.
"...ty vločky, to jsme my, my všichni, chvíli jen tak poletujem světem a pak roztajem."
"...poslední dobou ho přehnaně chválíme za všechno a za nic ho nekritizujeme, nic mu nevyčítáme, všechno tolerujeme, respektujeme, odpouštíme ...proč se k sobě lidi takhle hezky nechovají, i když neumírají?"
"...když máš něco fakt rád, musíš to umět aj pustit."
"...byla jsem odhodlaná dojít si sto kroků zpátky pro jeden malý kupředu a teď mě děsí, že pořád jenom couvám, motám se v tom všem... Co s tím? Na co čekám? Co mám dělat? - Nechaj občas věci, ať sa samy stanú."
"...jenom skákat. Nefotit. Nesoutěžit. Nepózovat. Nepředstírat radost. Prostě ji mít."
ˇ...občas holt najdeme něco jiného, než co jsme hledali."
Mám přečteny všechny knížky paní Třeštíkové a musím říct, že tuto bych považovala asi za nejslabší. Proč? Protože si po určité době skoro nedokážu vybavit, o čem vlastně kniha byla. Ale určitě nikoho od četby neodrazuji. Já jsem ji měla na dovolené a pamatuji si, že jsem se po večerech v hotelu docela dobře bavila. Prostě mi chybí, oproti jiným autorčiným knížkám, nějaký silnější příběh nebo postava, něco, co by zanechalo stopu a dalo mi chuť knížku přečíst znovu. Možná je to moje chyba. Na obhajobu knížky ještě uvedu, že moje známá, která pochází z Moravy z podobného prostředí byla knihou nadšena. Tvrdila, že román dokonale vystihuje , jak to tam u nich chodí.....
Příběh Elišky, která se ve svých 33 letech vrací do rodného Veselí se četl velmi dobře, pro mě lépe než Bábovky (ale ty byly také super).
Kniha je vtipná, obsahuje jak příběh Elišky, tak i příběhy její rodiny a přátel, je v ní zahrnuto i moravské nářečí, které mi překvapivě do knihy sedí a i když má přes 400 stran tak to ničemu nevadí.
Za mě s přehledem 5* s velkým doporučením :-)
Kniha Veselí je sympatická čtivá bichlička s názvem jihomoravského města, kde se děj odehrává. Eliška se ve svých třiatřiceti let vrací do svého rodného kraje z matičky Prahy. Do města, ze kterého utekla. Nyní se zde snaží podnikat a vyžít se svojí matkou a otcem, kteří žijí odděleně pod jednou střechou.
Hlavní zjištění je, že kniha Veselí, není jen veselá! Je to takový příběh “ze života”. Děj plyne, tak jak život sám. S úsměvem nebo se slzami na tváři.
Do Elišky jsem se celkem vžila, i když nad některými jejími situacemi (ohledně opačného pohlaví) jsem občas kroutila hlavou. Taková ta tipická ženská, co neví co chce. Ale takové jsme tak nějak skoro všechny! :-) Raději píšu slovo skoro, abych se někoho nedotkla. :-D
Štítky knihy
nevěra humor Morava partnerské vztahy Slovácko mezilidské vztahy výběr partnera sousedské vztahy maloměsto české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Moje první Třeštíková a (nadlouho) asi poslední. Přišlo mi, že knížka je o všem a o všech – kromě hlavní hrdinky. Vedlejší postavy měly své vlastnosti, nějak se vyvíjely, plno věcí se u nich změnilo. O Elišce bych po přečtení celé 400stránkové bichle dokázala říct jen málo – nebyla moc úspěšná podnikatelka, šla ze vztahu do vztahu (a často šla do vztahu, aniž ten předchozí ukončila) a měla ráda svého otce. Právě tohle pouto s rodiči se mi na knize líbilo úplně nejvíc. Pokud jde o styl, zdá se mi, jako by se Radka Třeštíková nemohla rozhodnout, jak psát. Byl to vcelku obyčejný román pro ženy, ale některé myšlenky či obraty ve větách dávaly tušit, že Třeštíková asi měla větší umělecké ambice…
Román byl tak zvláštně ukončený-neukončený. Myslím, že konec mládí asi nemohl být vyjádřen názorněji, zatímco o příštích osudech Elišky, o jejím setrvání v městečku a budoucnosti obchodu se můžeme jen domýšlet.