Veselí

Eliška se vrátí do svého rodného městečka, vrátí se zpět k rodičům, do svého bývalého dětského pokoje ve třiceti letech. Otevře si rybářský obchod a snaží se podnikat, na malém městě to bohužel není nic jednoduchého, to ji však neodradí. Poznává nové partnery, i ty minulé, nikdo jí však není moc dobrý, hledá totiž sami sebe. Takový obyčejný, neobyčejný příběh v Moravském dialektu. Kniha není nic úplně extra, je však čtivá. Pro mě tak obyčejný příběh až je to skvělý příběh. Tady platí, že v jednoduchosti je krása.

Výborný, výborný, výborný.skvele jsem se bavila,chvilkami i rehtala nahlas.fakt výborný .To moravské nářečì příběhu hodně pomohlo.

Bohužel, Veselí mě tedy nerozveselilo. Tentokrát za mě Třeštíková jedna velká nuda a klišé.

Zpočátku mi hodně vadily příliš dlouhá souvětí, někdy jsem se musela vrátit na začátek věty, abych pochopila, co autorka chtěla vlastně říci. Dále mi vadilo nářečí, které se mi zdálo až přehnané, ale možná to tak ve skutečnosti je. Na tyto věci jsem si po čase zvykla a pak už kniha jen příjemně plynula a já se nemohla odtrhnout. Někdy úsměvné, někdy hodně smutné čtení. Popisování bezmoci při nemoci a pak vyrovnání se se smrtí blízké osoby, při čtení člověk plně soucítí s hlavní hrdinkou.. Čekala jsem nějaký "happy-end", který se bohužel nekonal.

Začátek knihy pro mne byl velmi rozpačitý, chvilkami jsem váhala, zda knihu odložit či nikoliv, odrazovaly mne rádoby vtipné pasáže a nereálné momenty. Nicméně jsem vydržela a rozhodně nelituji! Zpětně ji hodnotím jako skvělou, Třeštíková má neuvěřitelný dar vtáhnout do děje tím způsobem, že prožívám každý okamžik s autorkou a nejsem schopná se od knihy odtrhnout. Určitě doporučuji!

Celkově mi autorčin styl vyprávění sedl, akorát zpočátku jsem měla pocit, že poměry ve Veselí líčí poněkud přehnaně, jako by se hlavní postava ocitla skutečně někde v "Buranově." Postupem času jsem si na to ale zvykla, a začala to brát jako nadsázku, párkrát jsem se u knihy i zasmála. Je znát, že se Radka Třeštíková inspirovala vlastním životem, v knize je několik momentů, kdy jako by mi mluvila z duše. Na druhou stranu mi chybí vysvětlení pro věci, které už tady zazněly - proč se vlastně Eliška vrací zpátky do Veselí, proč si otevírá obchod s rybářskými potřebami, když o rybách nic neví. A co mi tedy asi nejvíc vadilo, proč udržuje poměr s několika muži zároveň.

Byly tam momenty, kdy jsem se opravdu od srdce zasmála. Nicméně jsem měla občas pocit, že čtu červenou knihovnu, možná proto mě více bavila druhá polovina knihy. Kniha je čtivá a vtipná, občas smutná. Ale jsem ráda, že jsem si jí přečetla.

Tak to zkusím popořadě, zřejmě mi z toho vylezou klady i zápory na přeskáčku.
Řekla bych, že to je Třeštíkové nejosobnější a nejniternější knížka, že čtenáře pustila do své duše hlouběji než v předchozích příbězích.
S tím však zvláštně kontrastuje hlavní hrdinka, která jako by postrádala jakékoli city, empatii... Dost často se chovala jako úplná kráva.
No a pak to slovácké nářečí. Veselí znám docela dobře, bydlím nedaleko, a slovácky mluvím taky. Ale bohužel to místy nedodržela přesně (a v tomto případě bych čekala, že když už, tak už).
A jako karikatura na mě působilo i líčení života obyvatel moravské vesnice. Ve smyslu "aby se Pražáci měli čemu smát". Jasně, Veselí je fakt díra a Bzenec ještě větší, ale to neznamená, že tam žijí jenom samí burani.
Třeštíková se umí v jednu chvíli naprosto přesně dotknout bolavého místa v duši, napsat větu, odstavec, který v člověku (ženě?) hluboce zarezonuje... a pak se vrátí k jakési zvláštní plytkosti.
Konec byl divný. Dokážu pochopit, že to vlastně je jen jeden v podstatě neuzavřený úsek života, ono ne všechno v reálu končí ohňostrojem, svatbou nebo cváláním na jednorožci do duhy. Život prostě plyne, ale zanechalo to ve mně dojem jakési zvláštní neuzavřenosti.
Moje výhrady ale neměly vliv na chuť knížku číst, i když je to možná divné. Minimálně mě to donutilo napsat tohle poměrně obsáhlé hodnocení, což asi samo o sobě něco vypovídá. :-)
Suma sumárum - dobrá oddechovka, Třeštíková má svou cílovku a úspěch v podstatě vždy zaručený. Jen to ve mně holt zanechalo rozporuplný dojem.

První třetinu to vypadalo jako nejlepší kniha od paní Třeštíkové - velký potencionál, spousta zajímavých střetnutí, postav, situací. Jenže pak se z toho stala (jak už někdo trefně poznamenal) Lanczová pro dospělé - opět neukotvená třicátnice z Prahy, která jen střídá milence a neví coby. Ve všem tom mileneckém zmatku se dějová linie s otcem a rodinou vytratila a zbylo jen to, co zbyde ve všech knihách této autorky. Škoda.

Nuda, velké zklamání

Jako hlavní hrdinku jsem měla před očima samotnou Radku a s tou se četlo samo. Kniha mě moc bavila, je veselá, smutná, vtipná, dojemná ....prostě vše co má mít. Děkuji.

Po předchozích zkušenostech s knihami Radky Třeštíkové jsem očekávala další oddechovku, takovou mezihru, malou vycpávku mezi nějakou napínavou severskou detektivkou a kvalitní knihou k přemýšlení. A to jsem taky dostala - nic víc, nic míň.

Radčina nejlepší kniha. Bavila mě a doporučuji. Obzvlášť lidem z Moravy, ti se musí s příběhy a řečí ve Veselí nejednou ztotožnit. ❤

Teda, jsem z knihy trochu na rozpacích. Jsem zhruba ve věku hlavní hrdinky, pocházím a žiju na Jižní Moravě, ale moc jsem pro Elišku pochopení nenašla. Vím, že rodná hrouda je pro mnohé (i pro mě) srdcovka, ale proč se proboha vracela zpátky k rodičům natrvalo? - upřímně ono to žádná pohádka a čekání na teplý oběd, jak se autorka v knize zmiňuje, není... Eliška se prostě vrátila do svého rodiště a oj*la třetinu obce. Třeštíková totiž snad ani jinak psát neumí, než o nevěrách, promiskuitě, apod. A jak už bylo zmíněno níže, také jsem měla místy pocit, že čtu Lanczovou pro třicátnice.

Dojmy z knihy mám trochu rozpačité - nemůžu říct, že by mě kniha nebavila, ale zase mě nijak mimořádně nenadchla. Připadalo mi, že spousta děje jen klouzala po povrchu, řada vztahů byla jen v náznaku a čtenář si musel hodně domýšlet. Osobně mi také vadí téma rakoviny, které v poslední době nechybí téměř v žádné knize. Protože oblast kolem Veselí, ve kterém se děj odehrával, trochu znám, pomohlo mi to částečně pochopit mentalitu tamějších obyvatel i to, co na ní asi vadí mému synovi, kterého do této oblasti zavedla práce a odmítá se tam trvale usídlit.

Padla z toho na mě deprese a zmar. To jsem si zase naběhla. Ale obálka je opravdu moc hezká, za ni dávám tu hvězdičku.

Veselí je smutné i veselé. Je to tragikomický příběh, který mě hned po prvních pár stránkách zcela pohltil a chytil za srdce. Všechno mi bylo tak blízké - slovácké nářečí, reálie i život ve městě. Vždyť Veselí je jen nedaleko od mého bydliště a slovácky mluvím také.
Tož moc pěkné to bylo čtení, milá pani Radko! Je to pre mňa hold Veselí a celému Slovácku !!! Mějte sa pěkně a pozdravujte Elišku !!

Nuda Nuda Nuda. Dočetla jsem to, protože jsem čekala, že to třeba ke konci vezme spád, ale nic se nekonalo.

Má nejoblíbenější česká autorka mě opět nezkalamala. Každá její knížka je jiná a vždycky překvapí. U této knížky jsem se opravdu hodně nasmála. Už teď se těším na další.