Veselí

Čekala jsem, že se více dozvíme o minulosti hlavní hrdinky.
Čtivé, ale pořád u mě od autorky vede Osm.

Spoiler: smrtelná nemoc mi přijde jako berlička, tato část mě vyloženě nebavila.

Jsem velice mile překvapená, skvělá knížka! Sice to na první pohled vypadá, že je to oddechovka, ale cítíte tam ohromnou vnitřní bolest při umírání otce, potom Vás zase rozveselí drobné úsměvné příhody kolem hovnocucáře, pak zase smutek na první láskou, která se sice mohla vrátit, ale nevrátí.
Vynikající!

Pro mě nejhezčí kniha od autorky. Milá, vtipná, dojemná i veselá. Dávám 5 hvězd.

My z Veselí (já z nad Lužnicí), jsme veselí :-) Nemohla jsem odolat a jsem nadšená. Souhlasím s ostatními, zatím nejlepší Třeštíková! Bravo!!!

Svižné, nenáročné, příjemné počtení i k mírnému zamyšlení.
(str.158) "Bylo by hezké, kdyby sa nekeří lidi dali vyčistit jak ta žumpa,"...

Pro mě velké překvapení,doporučuji!

Nic než jako knihu na odreagování jsem si to ani nekupovala, a proto ani neměla moc velké očekávání. Třeštíková ostatně nepíše nijak vysokou literaturu. Ale i tak jsem z Veselí celkem zklamaná. Je to celkem čtivé, autorka si umí hrát s jazykem i dialogy, ale to je asi tak všechno, v čem kniha vyniká. Trochu jsem čekala, že se hlavní hrdinka bude vracet více do své minulosti, co jí vedlo k návratu do rodného města, za celou dobu se ale dozvíme jen matně o nevydařených vztazích a pracích. Síla Třeštíkové vždycky bývala v retrospektivách, prolínání, vytvářela tak v příběhu napětí a taky důvod proč se nedalo od knihy odtrhnout. Tady to ale chybí. Autorka na jednom místě zmiňuje v knize Lenku Lanczovou a její románky pro dospívající slečny. Po pravdě, trochu jsem si při čtení Veselí připadala, jako bych v ruce držela něco podobného, akorát určeného pro starší generaci. Stejně čtivého, ale také stejně postrádajícího hloubku.

Nejlepší kniha Třeštíkové!

Za mne je to nejlepsi kniha od Trestikove. Tezke zivotni situace popsany s lehkou ironii a narecim, ktere me na knize bavily nejvic.

V den,kdy se kniha zacla prodávat jsem odjížděla na dovolenou, takže jsem si ji jeste rano běžela koupit :) a udělala jsem dobře.
Četla jsem všechny knihy od autorky a tahle patří určitě k těm nejlepším, navíc v dosti situacích mi to připomínalo mou vesnici, ze které pocházím :)
Možná jsem na konci očekávala ještě nějaký zvrat nebo vyvrcholení, ale i tak mne kniha bavila.

Kniha Veselí je jednoznačně tím nejlepším, co jsem od této autorky zatím četla (některá ze jejích děl jsem měla problém vůbec dočíst). Ačkoli jsou zde věci, které jsou pro Třeštíkovou už typické a které zrovna nevyhledávám, tak se jí v tomto příběhu podařila jedna důležitá věc: působit přirozeně. A proto mě bavil. Autorka v sobě našla jakousi hlubší lidskost, kterou do textu bez problémů zapracovala. Sice si mohla odpustit jednu tragickou událost (jedna ze závažných nemocí, kterou mají autoři potřebu cpát do každé knihy), ale jinak je vše čtivé a tentokrát příjemně napsané. Moravský dialekt mě bavil a místy jsem se některým pasážím smála nahlas. Doufám, že její další kniha bude minimálně tak dobrá jako tahle.

Některé knihy vás odhalí a vy už pomalu nevíte, jestli čtete o sobě, svojí rodině, svojí blbý povaze, o svých blbých chlapech, anebo ne. Veselí se do mě trefilo. Do věčného rozporu typu „doma je mi to malý“, ale zase jinde málo opravdový, do návratu domů, který se nemilosrdně rozpadá, do neschopnosti projevovat lásku, i když se líbáme na pusu, do hledání sebe sama těmi nejpitomějšími způsoby. Autorka je v této knize trefná, vtipná, ale zároveň protivná a nemilosrdná. Je to dojemné, je to uvěřitelné, k nasrání i k beznaději. Má to v sobě ale veselí každodennosti, které nevnímáme, od kterého utíkáme, které nechceme, ale zároveň je domovem, zázemím a láskou.
Právě tématem návratu domů mě tentokrát Radka dostala, protože já jednoduše tyto příběhy mám ráda, přestože se s nimi za poslední roky ve světě literatury roztrhl pytel. Možná je to tím, že nám začínají chybět kořeny, a rádi se tak vracíme ke starým příběhům (nejen) svých rodin, nevím, ale já to tak mám. Ne, nechci Veselí přirovnávat k Rybí krvi, Slepé mapě, Mariím a Magdalénám, Dědině… je to úplně na jiné vlně jazyka, humoru, ale vlastně i příběhu. Neříkám lepší, nebo horší, ale jiné, více znalé města a jeho pravidel, více současné, více nejasné. Tentokrát mi tedy nevadí, že se Třeštíková veze na módní vlně, protože je hrozně cítit, že je to z ní samotné. Křečovitě nefabuluje, nevymýšlá koniny jako v posledním románu Osm, který se sice dobře četl, ale zapadl jen do podobných pokusů o další Zmizelou. Ve Veselí je jednoduše „svá“, což mě na ní baví nejvíc.

První setkání s knihou- díky její obálce. Ta má dle mého názoru zdařilý a hlavně onen hravý, veselý design. Při bližším ohledání má přebal jistý odkaz na hlavní motivy z knihy:) Skvělé je promítnutí moravského dialektu, humoru a lokality do knihy.
Ti, co Radku sledují na FB či Instagramu vědí, že autobiografické je téma nefunkčního kotle a vztahu s mámou a tátou. Líbí se mi autorčina dlouhá souvětí se širší slovní zásobou (je vidět respekt k češtině a ne jen komunikace formou zkratek a formou emoji, do kterých chtě nechtě upadáme), kdy děj není plytký a chtivě se čte.
Kniha o životě, emocích, vztazích, odchodu, mouder.. Chvílemi se bavíte a pak najednou přijde něco méně optimistického... Díky ději se setkáme s pozlátkem soc. sítí, se Šmejdy a také o tom jak má babička zakramařený kredenc vánočními dárky, které doposud nevyndala, ale jsou její, tak si s nimi může dělat co chce, žejo. V knize se tak nějak pozname a nebo naše okolí. A taky že domov máme jen jeden


"Když máš něco fakt rád, musíš to umět pustit".
"Bav se s volem o sobotě, když jdeš v pátek na porážku."
"Lásku, kterou nechceme, si vezme někdo jiný."

...a buďme veselí :)

Úplně jiná Třeštíková, ale ještě lepší než Bábovky, které u mě doposud vedly.

Musím uznat, že Veselí je výrazně lepší, než předchozí dvě knihy, kterou jsem od Radky Třeštíkové četla. Zacílení na jednu hrdinku, humor, znalost místních poměrů a jazyka (nářečí je super nápad), možná trochu generační zkušenost, to vše v mých očích autorku trochu rehabilitovalo:-)

Nejdřív jsem to nechtěla dočíst.. Ale nakonec jsem se přemohla.. Vůbec mě to nebavilo.. Četla jsem od ní zatím jen Bábovky a ty stále vedou..

Miluji Trestikovou, tato mě však zoufale nebavila.. i ten styl psaní a vykreslení hlavní postavy...jako by to nepsala ona.. nebavilo, velké zklamání. Čekala jsem napjatě a těšila se. Bohužel