Veselí

Knizka se cetla dobre, prijemna oddechovka, ktera neurazi, ale ani nezanecha nejakou hlubsi stopu. Ale jako letni cteni doporučuji.

Od autorky jsem četla nejdříve Bábovky, kniha nebyla vůbec špatná. Nicméně k této knize jsem se vracela asi třikrát, ne a ne se začíst. Od poloviny už jsem byla zvědavá jak všechno dopadne.

Mě se líbila, knížka ze života, jaký často je. Někdy veselý, někdy smutný. Dobře se mi četla.

Moc se mi do te knihy, uz kvuli hodnoceni ,nechtelo ale dala jsem se do toho. No tech prvních par stran jsem si rikala ze to nemam sanci dočíst . Ten zacatek se mi vubec nelibil ale nakonec se pribeh hezky rozjel a bylo to mile cteni :) uz jen to nářečí me bavilo :D

Paradoxně čekáte nějaký hezký příběh s happy endem vzhledem k veselé pestrobarevné obálce a místo toho dostanete depresivní příběh o nevyrovnané třicátnici Elišce, co se neumí poučit ze svých chyb a tak je pořád dokola opakuje, neví co chce, ale po návratu do rodné vsi na Moravě se začíná v životě konečně hledat.
Neurazí, ale ani nenadchne :-)

Podle hodnocení jsem od knihy nic moc neočekávala... Ale mě se líbila, takový obyčejný příběh obyčejného života na vesnici, prostě život. .. Moravské nářečí k tomu patří. Mě nejvíc bavila natka Elišky, představují si ji jako krásnou ženu v nejlepších letech, která si užívá života

Zvláštní kniha. Moravské nářečí mi nevadilo, spíše naopak - měla jsem pocit, že jsem s hlavní hrdinkou opravdu na Moravě. Ale vadila mi celková roztříštěnost příběhu... už se k této knize určitě nevrátím.

Knížka se mi dobře četla.Místama jsem se i dost nasmála.I když celkový příběh Elišky byl spíš smutný.

Knihy od paní Třeštíkové dokáží výborně vtáhnout do děje a ani u této knihy tomu nebylo jinak. Eliška se vrátila do rodného městečka najít v minulosti klíč k současnosti, ale já vlastně nevím, jestli se jí to povedlo. S žádným mužem nezakotvila, z rodiny jí poblíž nikdo nezůstal a krámek jí nefunguje, takže těžko odhadnout jakou další cesto se bude její život ubírat.

Když jsem tu četla ty recenze, říkala jsem si, že knížka nebude nic moc, ale nakonec se mi moc líbila a dokonce jsem se i pousmála v různých situacích hlavní postavy Elišky. Kniha se četla dobře a je to příběh z běžného života.

Tahle kniha mě vůbec nezaujala. Opravdová nuda. Pořád jsem čekala, že se to ke konci změní, ovšem nedočkala jsem se. Poslední kniha, kterou jsem si od Třeštíkové koupila.

Původně jsem si myslel, že název románu Radky Třeštíkové odkazuje na stav mysli jejích protagonistů a že to tedy bude taškařice non plus ultra. Pak jsem ale zjistil, že ve skutečnosti se jedná o místo - Veselí nad Moravou, kde hlavní hrdinka Eliška prožila dětství a kam se nyní, po několika prohrách, vrací, aby našla samu sebe a možná i něco víc (nebo méně?). Co na tom koneckonců záleží. Radka Třeštíková píše s nadhledem, prostě a nekomplikovaně. Jednoduchý příběh, který ve své podstatě nikam nesměřuje, přesto se dokáže blýsknout řadou trefných postřehů a nabídnout dokonale uvolněnou atmosféru, rozhodně nenudí. Decentní humor a lehounká ironie, která má hlavu a patu, přitom se vám netlačí do hlavy za každou cenu, je osvěžující. Některá témata zabrnkají na vážnou strunu, ale protože na sebe nestrhnou veškerou pozornost, čtenář může zůstat nad věcí a v oddechovém rytmu se bavit společně s Eliškou, Hynkem, Standou, Lenkou, Jarkou i dalšími postavami, kterým Radka Třeštíková vdechla život a nechala je radovat se, zápasit, trápit se, milovat, prohrávat a vítězit v městečku Veselí nad Moravou.

Nenáročná oddechová autorka. Neurazí, nepřekvapí. Nářečí a humor bylo příjemným oživením příběhu.

Plastelínová hrdinka přišedší z Prahy pluje v marasmu moravského konce světa, kde všichni bez ohledu na vzdělání , osobní historii i sociální pozici mluví slováckým nářečím. Když plutí pokračovalo ještě v polovině knihy a přidalo se zkomolené valašské pojmenování pro rujného Valacha - ogar, zde ogara !!!, už jsem to nedala. Nedočetla jsem.

Dobré. Vtipné, ironické, uvolněné, takové od srdce psané. Místy křehké a místy velmi osobní a bolavé. Zapeklitý příběh nehledejte, o to tu vůbec nejde. A tím líp.

Knížky od Radky Třeštíkové beru jako oddechovou literaturu a nic od nich neočekávám, proto jsem byla velmi příjemně překvapená. Vlastně co, překvapená, prostě mě to fakt bavilo. Vždycky jsem knížku v noci odložila, až když jsem fakt nemohla udržet otevřené oči :D Je to prostě ze života, bavil mě ten životní chaos hlavní hrdinky, potřeštěná matka, kamarádky, Veselí a okolí, které je mi dobře známé, plakala jsem, když jsem četla stránky o tatínkovi, prožívala jsem každé slovo, zažila jsem podobnou situaci s mým velmi blízkým členem rodiny a myslím, že Radka vycházela též ze svých zkušeností.. Pár knih jsem od ní už přečetla, v kterémsi komentáři jsem psala, že Bábokovky jsou za mě její nejlepší knížka ale ne, je to tahle.

Zbytečně dlouhá kniha o ničem.

Bohužel zklamání. Dočetla jsem jen do půlky, měla jsem problém se začíst do "děje".

Opět to po Třeštíkové nikdo nepřečetl. Rozehraje se obří scéna, kde se řeší, kdo bude řídit auto, ale už ne, jak do něj vecpat tři děcka a čtyři dospělý. Když jedinej možnej řidič odjede s někým jiným, autorka už nevysvětlí, jak se ostatní dostali domů. Já chápu, že je to nenáročná oddechovka, ale dobrýmu spisovateli by se tohle nestalo, dobrýmu editorovi taky ne.