2010: Druhá vesmírná odysea
Arthur Charles Clarke
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/339807/bmid_2010-druha-vesmirna-odysea-APr-339807.jpg
4
584
584
Vesmírná odysea série
< 2. díl >
K americké kosmické lodi Discovery, která již celá léta osamoceně a opuštěna posádkou krouží na oběžné dráze kolem planety Jupiter, se vydává nová mezinárodní expedice. Jejím úkolem je kromě přírodovědných výzkumů také objasnění tragédie, která kdysi Discovery postihla. Nová mise má před sebou ještě další nelehký úkol: pokusit se alespoň zčásti objasnit záhadný jev, nad nímž si lidé již mnoho let marně lámou hlavu – výskyt naprosto pravidelného černého tělesa, které se nachází v blízkosti Jupiteru a jehož přesná zmenšenina byla kdysi nalezena na Měsíci. Jakou úlohu asi ony předměty mohou mít? Jsou výtvorem přírody či cizí civilizace, mohou lidstvu uškodit, anebo naopak prospět? Osamocení vyslanci lidstva se ve vesmíru začínají potýkat se zcela neočekávanými problémy. Zjišťují, že jejich výzkum se dotýká samé podstaty existence vesmíru a budoucnosti lidského druhu.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2017 , Argo , TritonOriginální název:
2010: Odyssey Two, 1982
více info...
Přidat komentář
No hele, ono je to pokračování prvního dílu....filmová verze mě minula a tak jsem nevěděl do čeho jdu. Předchozí kniha se mi líbila tedy o poznání více. Tady mě bavily v podstatě jen přípravy na návrat a start jako takový. Někdo to může brát za kultovní počin, ale mě to nikterak nenadchlo. Každopádně poslechnu i další, abych věděl, jestli se vrátí. 75%
Pre mna najlepšia časť , dej ma hlavu a pätu a vnáša svetlo do prvej časti, ktorú možno pod vplyvom Kubrikovho filmu vnímam viac lyricky. Je samozrejme že zastúpenie mocností je poplatné roku vzniku, ale čo sa týka techniky žiadne zásadné prešlapy som si nevšimol.
2001: Vesmírná odysea se díky Kubrikovu filmu stala sci-fi ikonou, která posunula hranice žánru a na dlouhou dobu se stala jeho vlajkovou lodí. Druhé pokračování proto mělo hned na startovních blocích nelehkou úlohu vypořádat se s fenomenálním odkazem a také obrovským očekávání, kam se příběh posune dále. Smíšená posádka ruského Leonova se nicméně vydala k druhému vesmírnému monolitu, zaparkovaného mezi Jupiterem a jedním z jeho měsíců, bez bázně a s vervou, kterou si ruští tovarišči osobují snad už od dob velké říjnové revoluce. Bohužel, stejně jako jsem nedokázal proniknout do myšlenkového světa posledního z přeživších na Discovery Davida Bowmana, velice těžce se mi komunikovalo i s účastníky výpravy Leonova. Clarke je strohý, místy až suchopárný. Místy mám dokonce pocit, že nečtu sci-fi román, ale dokumentární pojednání. Je to na jednu stranu hutné a sevřené vyprávění, v druhém sledu však probleskuje mohutná fantaskní éteričnost a neohraničené vizionářství. Oproti svému předchůdci je Druhá vesmírná odysea plnější a pestřejší, jenom jí chybí onen kultovní feeling, který dělá z obyčejných hvězd supernovy.
Snad bych i řekl, že o chloupek lepší než první díl. Rozhodně napínavější. Přečteno jedním dechem a opravdu jsem si to, po těch letech, kdy mě odysea míjela, skvěle užil. Teď jen dilema jestli se pustit do dalších dvou, nebosi radši nekazit zážitek....
Po letech jsem si dala opakování i druhého dílu této výborné série a ani tentokrát jsem se neklamala. Naopak. Bavilo mne to velmi a myslím, že jsem nyní coby dospělá čtenářka měla možnost lépe pochopit a užít si ten děj víc, než když jsem to četla poprvé ve své vrcholné pubertě.
Tento příběh zhruba navazuje na události první knihy - určitě je tedy třeba mít první odyseu přečtenou, abyste pochopili, o čem je řeč, jinak se budete poněkud ztrácet v ději. Přesto přiznám, že mne trochu zmátl ten úvod, v němž Clarke shrnuje události první knihy. Měla jsem dojem, že tam některé věci jsou popsané trochu jinak, než se to v první knize ve skutečnosti událo, tak nevím, jestli jsem jen četla nepozorně, nebo mi někde něco uniklo, a nebo jestli je to skutečně špatně...
Každopádně i v tomto případě hodnotím naplno. Kniha působí propracovaně a rozhodně je na tom znát, že měl Clarke vystudovanou fyziku a matematiku a že se v příslušné problematice skutečně orientuje . Vypovídá o tom nejen celkové pojetí příběhu, ale i to, jak pracuje s jazykem - s jakou lehkostí a samozřejmostí používá odborné termíny. A přitom to působí realisticky, uvěřitelně a nenuceně. V tomto ohledu to nicméně může pro některé čtenáře být trochu náročnější čtení, pokud některých výrazům nerozumí (i já se občas trochu ztrácela).
Určitě však oceňuji, jak autor zcela sebevědomě předkládá děj se zapojením astrofyziky a kosmonautiky - jako by se snažil skutečně realisticky zhodnotit, co by mohlo a nemohlo být v kosmonautice a astrofyzice v budoucnosti reálné - s ohledem na fyzikální zákony vesmíru. Nebudu předstírat, že jsem odbornice na vesmír, ty znalosti na to v takové míře fakt nemám, ale co se týká fabulace, s níž Clarke přichází, rozhodně to na mne jako na čtenářku působí autenticky, kompaktně s přesvědčivě. Ta hranice mezi s tehdejšími reálnými znalostmi o vesmíru, které byly v době vydání knihy známy, a s Clarkovými vizemi, se tu zdá být setřená, zcela neznatelná a snad možná proto působí příběh zcela suverénně, že by se ten příběh takto skutečně mohl odehrát.
Nevím, jestli je můj komentář dost srozumitelný. Každopádně já jsem nadšená a moc doporučuji.
Naprosto zbytečné pokračování skvělého příběhu, které vysvětluje záhady, které měly zůstat záhadami. Lepší než další dvě pokračování, ale stejně zbytné.
Druhá vesmírná odysea mě nadchla víc než ta první. Mám jen dvě výtky. Postavy pořád nejsou moc plastické (ale to mi vadí u knih ze druhé poloviny 20. století často) ani sympatické a autor to u mě táhne čistě na tom objevování vesmíru. Druhá je k závěru. Přišlo mi, že to trochu moc dramatizoval. No jistě, cesty prabytostí jsou nevyzpytatelné, ale při svých možnostech to určitě mohly zařídit tak, aby posádka zažila poklidný let a všechno to "ožehavé" se odehrálo až potom. Ale tak proč ne. Konec byl zajímavý a jsem zvědavá, o čem bude třetí odysea.
2001 Vesmírná odysea pokračování nepotřebuje a zároveň potřebuje. Nepotřebuje protože je to ucelený příběh, a potřebuje protože zanechává víc otázek než odpovědí. Arthur C. Clarke navázal na svůj sice ne nejlepší, ale pravděpodobně nejslavnější román ve velkém stylu. V prvním díle jsme sledovali jednu posádku, v tom druhém máme rovnou dvě. Překvapivě poklidná koexistence mezi Sovětskou a Americkou částí průzkumné výpravy je stěžejní částí knihy, a navzdory úžasné pointě i nejzajímavější. I tenhle díl byl zfilmovaný. Peter Hyams sice nebyl žádný Stanley Kubrick, ale za výsledek se rozhodně stydět nemusí.
Nakonec ten nápad stvoření světa není tak k zahození, třebaže se před zraky lidstva uděje za jedno odpoledne. Ale co mohlo tvorstvo tušit o vesmírné kinetice, když tu ještě nebylo (a nebude?). A. C. Clarke se sice již fyzicky odhmotnil, ale jeho literární odkaz žije dál, neboť v žánru poučené beletrie srozumitelně kloubí vědu a lidi. 6/23
Hrozně mi vadilo, že knížka navazuje na film a ne na předchozí knížku, i když pro další děj bylo nezbytně nutné, aby se děj točil kolem Jupitera místo Saturnu. Stejně tak divně působily určité detaily, které knížka z dřívějšího děje připomíná a opět byly v předchozím díle jinak. No co už. Děj mě taky moc nezaujal, protože řešil v podstatě něco mimo lidské chápání. Takže začínám přehodnocovat, co jsem na Clarkovi dřív vlastně viděla...
Mně se naopak toto pokračování líbilo více, než první. Vše bylo srozumitelnější, včetně konce.
Druhý díl navazuje přímo na první knihu, tedy přesněji na film, což jsem nepochopil proč...
Nicméně kvalita knihy stejně vysoká jako první díl, což v dnešní době už není pravidlo... Osobně nemám rád "všemocné entity" a tihle neznámí k nim mají už hodně blízko, takže jsem zvědavý, co bude v další knize, když už teď v druhé knize se pustili do planetárního inženýrství :)
Napínavý a akční sci-fi román, který se hezky čte. Charaktery postav jsou bravurně vypracovány, děj má spád a otevřený konec. Tak musím přečíst ještě další díl.
Stejně jak u prvního dílu i toto je klasika. Sice to nebylo jako v 2001 ale tento díl je přeci jen takový akčnější. Ale i tady to stojí za doporučení. A film s panem Třískou také není špatný.
Špatně se mi to hodnotí, protože jsem to četl až po prvním i druhém filmu a po první knihze. Jak je řečeno, kniha navazuje spíš na film, než na knihu, ale není to tak zásadní rozpor. Jen mně tak u jedničky i dvojky splývá, co bylo ve filmu, a co v knize.
Na začátek musím říct, že kniha nenavazuje na první knihu, ale spíše film. Protože monolit a Discovery se nacházejí na oběžné dráze Jupitera a ne u Saturnu. Vše je popsáno v úvodu.
Příběh začíná plánováním "záchranné" mise k již zmíněnému Jupiteru. Ale spíš se jedná o výzkum.
V této knize máme hodně rozhovorů postav a celkově mi to přišlo ukecanější. Opět tu máme popis vesmírných objektů a technických postupů, které posádka plánuje.
Zčásti se něco více dozvíme o monolitech, které jsou stále tajemné.
Konec knihy dost zajímavě vygraduje a nahlédneme i do dost vzdálené budoucnosti.
Tato kniha má spousta kladů, ale bavila mě o něco méně než první.
Hodnotím 85%.
Autorovy další knížky
| 2008 |  2001: Vesmírná odysea |
| 1984 | Setkání s Rámou |
| 2005 | Konec dětství |
| 1994 |  Návrat Rámy |
| 2008 | 2010: Druhá vesmírná odysea |
Ani jsem netušil, že je více dílů. Takže jsem se trochu obával. Ale zbytečně. Bylo to čtivé, bavilo to. Tedy až na ty kapitoly, kde se vyskytovala ta vyšší inteligence. Tam jsem se drobet ztrácel. Do dalšího dílu už ale nepůjdu.