3001: Poslední vesmírná odysea
Arthur Charles Clarke
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/8771/bmid_3001-posledni-vesmirna-odysea-PT0-8771.jpg
4
305
305
Vesmírná odysea série
< 4. díl
Začalo to před 4 miliony let zářivým černým monolitem, který přeměnil opice v člověka a zažehl jiskru v lidském vědomí. Na úsvitu 21. století archeologové našli na Měsíci stejný černý monolit a tím začíná dobrodružství Dava Bowmana, jeho zástupce Franka Poola a superpočítače HALA. Pouze Dave přežije setkání s třetím, mnohem větším monolitem na Europě, měsíci Jupitera, a navždy se stane vesmírným dítětem. Nyní odysea vstupuje do nebezpečného konečného stádia v roce 3001. Lidstvo – ačkoliv je to neuvěřitelné – přežilo. Neustále však žije ve strachu z trojice monolitů, které vládnou sluneční soustavě. Pak svitne naděje: někde v galaxii je objeveno tělo Franka Poola, kterého pokládali už tisíc let za mrtvého. Pool je oživen a připraven dokončit cestu, kterou HAL předčasně ukončil před tisíci lety. Ví, že ji nemůže podniknou bez Dava, ale nejdříve musí odhalit děsivou pravdu – co se z něj a HALA stalo uvnitř monolitu. Výpravné mistrovské dílo, se zářivou představivostí, ale zároveň postaveno na vědeckých faktech, nás dovede k ohromujícímu závěru.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1997 , Baronet , Knižní klubOriginální název:
3001: The Final Odyssey, 1997
více info...
Přidat komentář
Ešte že posledná. Myslím že nadčasovosť prvým dielom dávala práve šikovnosť autora vyhnúť sa detailným popisom techniky budúcnosti. Posledné dva diely už postrádajú TÚ originalitu a viac menej vykrádajú prvé dva diely . Podobajú sa skôr futurologickému elaborátu, kde sa autor predvádza v úlohe hádača budúcnosti. Aj to má svoje čaro ak uvážim rok vzniku, ale spadá to skôr do sci-fi príbehov Julesa Verna .
Není nad to začít rok s tou sérii, zopakovat si všechny její vrcholy a v posledních dvou dílech možná i malá opravdu jen slabá zaváhaní, které lze příčist na vrub tomu že mezi napsáním 2001 a 3001 uplynul autorovi nemalý čas a musel se obracet na jiné čtenáře. Přesto váhající Clarke je něco co lidské oko nemusí ani zaznamenat :-).
Člověk se má kam s jistotou obrátit když si chce něco opravdu skvělého přečíst.
V Clarkově vesmíru uběhlo dalších téměř tisíc let a Poslední vesmírná odysea přivádí zpět na scénu Franka Poola, astronauta z Discovery, s nímž si řídící počítač lodě Hal9000 v prvním díle zahrál kosmické vrhcáby. Znovuzrozený Frank je okamžitě využit jako spojka s entitou, v níž se proměnil jeho druh a přítel David Bowman a společně pak osnují obranu lidstva před možnou hrozbou přicházející z hvězd. Na jednu stranu je fajn, že se uzavírá příběh záhadných černých monolitů (i když se tak děje bez velkého třesku či jakéhokoli vzrušení), na druhou stranu mi poslední vstup do stejné řeky připadá jako louhování už jednou použitého čaje. Zopakujeme si (a to doslovně) celé kapitoly z předchozích dílů - zkázu Tsienu na Europě nebo zánik planety Jupiter pohledem Dave Bowmana. Dějová linka se v tomto pokračování upnula na představení vize budoucnosti, přitom ale není ve svém odkrývání odlišného životního stylu a techniky ani zdaleka tak důsledná, abychom si z ní něco podstatného odnesli. Zůstává tak éterický boj Franka Poola s mimozemskými větrnými mlýny, které však dost možná ještě ani nebyly postaveny a na závěr pak jedna malá domů. Upřímně z málokteré Clarkovy knihy jsem byl tak rozpačitý, jako z téhle.
Konečně jsem se dostala k tomu, abych dočetla poslední díl této monumentální série. A po třetím dílu, který mi přišel trochu slabší, se zase Clarke vrátil v plné síle.
Na rozdíl od předchozích dílů, zde se mi zdálo, že ubylo technických či vědeckých popisů a vysvětlivek - autor šel spíše po dějové lince jako takové. Což mi samozřejmě vůbec nevadilo. Spousta věcí, co ve vědecko-technickém ohledu chtěl Clarke předat, bylo podle mne dostatečně řečeno v prvních třech dílech.
Oceňuji, že se tu autor snažil uzavřít jednotlivé dějové linky a propletence, s nimiž přišel před tím. Informace do sebe zapadají. Aspoň já jsem s tím tady spokojená a stačí mi to. Odnáším si z knihy, potažmo celé série, i určitý přesah - jaké jsou naše reálné možnosti, co se týká cestování do vesmíru? Co všechno je z Clarkových vizí reálné a čeho se ve skutečnosti dočkáme? Jaká je pravděpodobnost, že jsou ve vesmíru mimozemské rasy? A opět - jaká by byla naše interakce s nimi? Co bychom cítili? Zvědavost? Strach? Ochotu se přátelit? Vypukla by panika?
Tato série, i když už není nejmladší, si i v dnešní době zaslouží pozornost. Moc doporučuji.
Lepší než díl předchozí, ale přesto jeho největší hodnotou je fakt, že je to díl poslední.
Čtvrtá lepší než třetí, ale že by ve mně vzbudila nadšení, to se říct nedá. Mám doma nachystanou ještě jednu knihu od Clarka a než bych se pustila do ní, zaposlouchala jsem se raději do Starého zákona. A to mě příběhy o tom, jak se praly různé kmeny Židů někde kolem Eufratu nijak zvlášť neberou. Tedy si z toho každý může udělat představu o tom, jak mě kniha bavila. Vlastně mě i celkem bavila a ani autorovi nevyčítám, že v každém dalším dílu pozměnil pravidla, ale nebyla jsem spokojená s úplným závěrem. Děj je tisíc let v budoucnosti jen proto, aby se dalo věrohodně tvrdit, že lidstvo už je technologicky i psychologicky na takové výši, že na monolity stačí. Z představ o budoucnosti mě asi nejvíc zaujala myšlenka, že obřízka chlapců dělaná v USA běžně z kosmetických důvodů bude jednou považována za nesmyslné mrzačení. Zajímalo by mě, jestli tisíc let bude na takový pokrok stačit.
Monolit tajemství zbavený... Říkám si, co asi Clarka vedlo k sepisování pokračování některých svých románů. Zatímco u Rámy už celá série stojí za starou bačkoru od druhého dílu, tahle série si drží linii ještě ve druhém díle. Třetí už je slabší a tenhle čtvrtý díl je hodně mělký hrob, který si autor vykopal. Možná za to mohlo to, že u prvních dvou dílů mu někdo "pomáhal", jsou to vlastně upravené scénáře, které napsal ve spolupráci s někým jiným. Kdežto trojku a tuhle čtyřku už měl plně v rukou on sám. Věrné fanoušky neodlákám a nefanoušci to stejně číst nebudou. Ale stejně nedoporučuju. Clarke se syžetově vrací snad nékam do 60. let sci-fi a možná ještě dál. Děj se omezuje jen na to, že tu máme cestovatele "z minulosti", který je provázen světem budoucnosti. Vlastně takový Guliver na Laputě. Ale Guliver je satira a tohle se snaží být futuristický odhad. Jsou tam dobré, nadčasové nápady (reynoldsovský transport ledu nebo vlastní rozpracování Rajských fontán), ale i úlety typu neurohelmy a přepsání osobnosti zločinců. Ale hlavně tam není děj. Není vůbec podstatné, že hlavní hrdina je tisíc let starý Frank Pool. Nejzajímavější je vlastně jen posledních pár stránek. Sice se tam vlastně taky n8c nestane, ale překvapivé, jak Clarke na konci 90. let dokonale odhadnul vývoj kyberzločinu (ransomeware, něco jako DDos útok), ale kvůli tomu to za to nestojí číst. Snad až na oddíl Prameny na konci.
Lepší než třetí díl, horší než první dva.
Díky bohu se děj zase trochu točí kolem monolitů.
Popis budoucnosti mě celkem bavil.
Na konci jsem čekal trochu něco divočejšího.
Slabé 4*
První díly jsem četl dávno, tudíž jsem si musel oprášit paměť. Nicméně jsem úplně nepostřehl návrat člena posádky z prvního dílu a proč bylo důležité jej zachránit-oživit.
A taktéž když byl zákaz v jednom z předchozích dějů, tak v tomto mohl být porušen....
Scifi mám rád, nebylo to nejhorší, ale z dané ságy mi tato přišla nejslabší.
Problém této ságy, pokud ji celou přečtete v krátkém čase, je, že autor nejen vykrádá sám sebe (doslova opisuje celé pasáže), ale ještě si protiřečí. 2010 nenavazuje na 2001, 3001 popírá epilog 2010, co bylo v jednom díle zakázané, už v dalším nevadí. Celá tetralogie je i přesto dost dobré sci-fi, komu sedí Clarke, ať se klidně vrhne i do Odysey. Ale ta nekonzistentnost čtenářský zážitek děsně sráží.
Třetí Odyseu jsem četl z úcty k autorovi a zvědavosti "co vymyslel" a co je s monolity. Do čtení jsem se nutil. Čtvrtou jsem čekal výrazně lepší než ten třetí blábol. Nic moc. Na dovolené jsem si přečet zgruntu celou sérii a byl jsem zklamaný. Z příběhu, konce, oživení Poola, najednou nevadilo přistání na Europě. Spousta keců o společnosti.
A.C.Clarke píše o inspiracích touto knížkou, no, nevím. Tady mě spíš přijde, že se víc inspiroval on jinými. Že, Návštěvníci? Věřím, že Štolu rozhodně ukradl v našem nejlepším seriálu. Nákaza virem taky není nic nového mimochodem ani v roce 1997. Celkově jde o nejslabší část Odysey. Odkazy na dnešní dobu v době za tisíc let jsou docela úsměvné a slabé. Dost pochybuji, že by vysvětlování dnešních reálií v budoucnu bylo až tak jednoduché. Svět bude za ty roky úplně někde jinde totiž. Tedy, doufejme, že ne až tak úplně někde jinde....
Ctvrta a posledni Vesmirna odysea je takovy dojezd na neutral. Vyrazne jednodussi, primocarejsi a soustredenejsi dej pusobi jako prijemna dieta na zaludek, vzpamatovavajici se po silenem dortu od pejska a kocicky v podobe predchoziho dilu. Navrat hlavnich postav z jednicky potesil, ale kniha mi absolutne nevysvetlila, jaktoze F.Poole prezil, respektive jak/kdo/proc(?) jej vzkrisil. Fakt, ze jsem to jako ctenar uz ani prilis neresil (stejne jako mnoho jinych nelogicnosti a nesrovnalosti) a proste to vzal jako "deus ex machina" je asi vyrazem jiz urcite unavy z cele serie a jiste vdecnosti, ze uz to, at tak ci onak, konci. I kdyz, kdo vi... uvidime za 950 let!
Záver série to nakoniec u mňa opäť nevytiahol nad dve hviezdičky, aj keď má svoje pozitíva. Prvé z nich čo ma napadne je tak trochu ironicky že sa to dá naozaj veľmi rýchlo a ľahko prečítať, plus pár solídnych nápadov. Ako hrdina sa vracia Poole, ktorý ešte v prvom diely uletel do vesmíru a po 1000 rokoch ho šťastne nájdu a oživia. Tu si rád rypnem do Clarka, že pri všetkej jeho posadnutosti technickými popismi zrazu hodí zbabelú spiatočku a vystačí si iba s konštatovaním že hrdina bol podchladený... bodka! Následné zoznamovanie s novou realitou je fajn, potom sa začne debatovať o monolitoch a tak vôbec, Poole si skočí na Europu pozdraviť miestnych chaluháčov, ale tí sú mešuge a tak si pokecá len s beztelným supermanom Bowmanom, alias hviezdnym dieťaťom. Že sú monolity len tupé stroje, naviac občas chybujúce je dobrý nápad, ale plán ako s nimi zatočiť je béčko ako prasa. Dídžej Hallman ( nová metamorfóza Hala 9000 ) ho infikuje počítačovým vírom a monoliťáci si zbalia saky-paky, dovy-dopo. Ten koniec je tak ukrutne odseknutý že by si staroch Clarke zaslúžil knihou po pysku! Ak si odmyslíme ten záver ostane nám story ktorá je skrz tisícročného návštevníka miestami fajn, ale trpí prílišným teoretizovaním a aj niektorými kompletne prerozprávanými pasážami z minulých dielov. Opäť opakujem, Clarke NEBOL dobrý vyprávač a každým ďalším dielom iba bezradnejší s pár základnými nápadmi okolo ktorých vystaval vlastne prd.
Poslední Odysea se dějově vrací k Monolitům (naštěstí), ale s menším důrazem, než by člověk od závěru série čekal. Je to takové pohodové, ale popravdě nikterak převratné. 2001 a 2010 zůstávají nepokořeny.
Jsem v pokušení ještě jednu hvězdu strhnout, protože kniha v některých bodech vysloveně protiřečí předchozím dílům (vztah Prvorozených k rychlosti světla, např.), ale celkový dojem přesto tak špatný není. Slabší 4*.
Toto nie je román, ale nešikovne beletrizovaná futurologická vízia. Najstrašnejšie sú celé strany textu, doslovne okopírovaného z predchádzajúcich častí tejto (hlavne druhej a tretej) tetralógie.
Autorovy další knížky
| 2008 |  2001: Vesmírná odysea |
| 1984 | Setkání s Rámou |
| 2005 | Konec dětství |
| 1994 |  Návrat Rámy |
| 2008 | 2010: Druhá vesmírná odysea |
Není moc autorů u kterých mohu napsat, že jsem rád, že jejich série končí. Tady to napsat mohu. Jednička byla super, dvojka šla, trojka blbost a tady se leccos vysvětlilo, ale ne vše. Lehce nad průměrem, lehce zapomenutelné. 70%