Co neodvál ani čas
Hana Marie Körnerová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/381325/mid_co-neodval-ani-cas-TVl-381325.png
4
691
691
Vesnice Stamice série
>
Životní příběhy tří žen se odehrávají na konci minulého století. Od nezralého tápání na přelomu šedesátých a sedmdesátých let až po věk, který přináší – když ne moudrost – tak alespoň nadhled. Laděna, Kamila a Ilona. Jsou každá jiná, jinak vnímají a prožívají lásku, manželství, mateřství, ale i těžkou nemoc, sociální a politické změny nebo problémy v zaměstnání. Všechny pocházejí z malé, odlehlé vesničky v Polabí, odkud se v mládí snažily co nejdříve uniknout, aby se tam pak po zbytek života s pokorou vracely. Právě tam se sejdou po dlouhé pauze při povodních v roce 2002. Život ještě zdaleka nemají za sebou, dokážou si vychutnat jeho radosti, ale trapasům a průšvihům z mládí se teď už mohou smát. * „Jsou lidé, kteří shromaždují důvody, proč to nejde. A jsou lidé, kteří – i když to nejde – hledají způsob, jak by to přece jen šlo,“ říká Kamila. „Já patřím k těm druhým.“ * „Nevyslovujte tu stupidní větu: Proč se to stalo právě mně? Proč zrovna já? Rozhlédněte se! Každý má nějaké trápení a polovina z nich je větší než to vaše,“ říká Laděna. * „Život není vytyčený cíl v dálce, k němuž se plahočíme a cestou přitom odstrkujeme drobné radosti všedních dní. A říkáme si, že na ně bude čas, až dosáhneme cíle. Nebude, užijme si je hned!“ říká Ilona.... celý text
Přidat komentář
Soubor obsahuje romány Stanice odložených lásek a Dokud se budeš smát. Krásně se to četlo, životní osudy kamarádek v sedmdesátých a osmdesátých letech až do období roku 2002.
(SPOILER) Ve 20 svatba, děti, rodina, zaměstnání, běhání kolem manžílka, zvelebování bytečku. Sem tam kino. Nevěra, popíjení s kamarády v hospodě, násilí, rozvod. Spousta žen to zná. Paní spisovatelka to popsala pěkně a pravdivě. Antikoncepce žádná, nechtěné těhotenství. A hlavně CO BY TOMU ŘEKLI LIDI. Ve druhé části přírodní katastrofa, těžká nemoc, drogy, ...... 3 kamarádky prožily život plný kotrmelců, chvíli bylo dobře, pak se to na ně zase sesypalo. Četlo se to tak nějak samo a dopadlo to dobře.
!!! POZOR SPOILERY !!!
Knížku mi kdysi dala po dočtení kamarádka a já k titulu byla dost skeptická, takže když se asi po roce ptala, jestli už jsem to přečetla, musela jsem se přiznat, že ne. Trvalo mi několik let, než jsem se ke knize dostala, a nebudu lhát, mohla za to ta hnusná chřipka, která mě zahnala do postele. Zpětně si za svoji skepsi sypu popel na hlavu a kamarádce se omlouvám, protože mě obdarovala něčím, co mě zaujalo a chytlo natolik, že nakonec bylo přečteno za dva dny.
Šlo o moje první setkání s autorkou a řekla bych, že poslední nebude. (I když mi jiná kamarádka líčila děj některých jiných knih a podle všeho to moc pro slabé povahy není.) I mně byla první kniha sympatičtější, ale i do druhé jsem se dokázala vžít. Příběh Ilony byl naprosto hrozný, neuvěřitelný vynalézavostí zmagořeného manžela, který hnán čistou nenávistí dokáže systematicky ničit jiný život, ale současně děsivě uvěřitelný. S podobným Přemkem jsem chvíli žila, a i když to nebyl až takový blázen, zpětně vidím, jak plíživě dokázal zdusit moji spontaneitu a osobnost, hlavně aby on měl to, co chtěl a podle sebe potřeboval. Knihu podle mě v tomhle dokáže ocenit jen někdo, kdo již sám má něco odžito.
Laděny mi bylo neskutečně líto a trochu jsem čekala, že se k ní ten její mlaďoch nakonec vrátí. Že zůstane sama, mě nenapadlo. Kamilin příběh byl takový nejvíc romantický, ale líbilo se mi, že nakonec měl dobrý konec. (A to i v druhé knize, která už tolik romantická nebyla.) Pokud jsem Horníčkovi za Čarostřelce chtěla dát 4 hvězdy, tak tady je to - navzdory poněkud odbyté redakční úpravě (kde nejvtipnější byla změna příslovce "a tak" na "atak") - za plných pět.
Snad se Körnerová neurazí, vůbec to nemyslím v hanlivém smyslu, ale trochu mi připomněla knihy Lenky Lanczové (zejména příběh Kamily a její studia zdrávky). Viděla jsem v nich totiž generační výpověď, pro moje děti třeba už nepřenositelnou, ale pro mne, tím, že jsem normalizaci a 90. léta zažila, uchopitelnou. V roce 1989 mi sice bylo 6 let, ale i u Lanczové i u Körnerové vím, o čem psaly a dokážu si představit i kulisy, v nichž se příběh odehrává. Těžko říct, jaký příběh bych psala já sama, kdyby Sametová revoluce nepřišla, a i když jsem z většího města a z trochu vyšší vrstvy, dokážu se dobře vžít do holek, které měly kvůli železné oponě svůj osud poměrně přesně nalajnovaný, pro které bylo běžné se v osmnácti vdávat a pořídit si děti, které neměly nějaké zásadnější ambice než poznat někoho, kdo na ně bude hodný a bude je mít rád. Zatímco Lanczovka už neuměla napsat dobrý příběh se staršími hrdinkami, Körnerová dokáže vyprávět se stejnou lehkostí i o těžkostech dospělého života.
CITÁT: „Mám takovou zkušenost, že pokaždé, když odhodlaně nastavím životu tvář, nakopne mě do řiti!“
Přečteno jedním dechem. Nemohla jsem se odtrhnout. Věcné, příjemné, představitelné, sympatické. Doporučuji.
Mé první seznámení s autorkou a to se tak hezky četlo, krásný citlivý popis osudů tří žen.
Byla jsem překvapená, že tato kniha je vlastně vydaná jako soubor dvou knih, které vyšly samostatně. Naštěstí jsem ani jednu nečetla. Obě části se čtou moc dobře, takové oddychové čtení. I když druhá část je dost depresivní. Ale přiznám se, že jsem čekala něco jiného.
Začnu zhurta kritikou, prodávat knihu, ve které není ani zmínka o tom, že se jedná o soubor dvou již dříve vydaných samostatných knih, považuji tak trochu za podvod. Já jsem knihy naštěstí samostatně nečetla, tak to nějak přežiju. A dále už k románům, čte se to samo, jak je u autorky zvykem. Paní Kornerová má opravdu dar zachytit čtivě atmosféru naprosto prchavých a zdánlivě bezvýznamných okamžiků lidského života. Já jsem byla v 70 letech dítě a odevzdanost žen, jejich postavení v rodině i společnosti, nalajnování života v té době je v knize popsáno naprosto hmatatelně. Zcela autenticky přičichnete k šedi a bezvýchodnosti reálného socialismu konce 20. století. Radosti i starosti bez příkras. První díl byl dějově zajímavější, optimističtější, ale tak už to s těmi dekádami v životě chodí, což...
Co neodvál ani čas spojuje dohromady dvě autorčiny knihy - Stanice odložených lásek a Dokud se budeš smát. Jsou to obyčejné příběhy tří obyčejných žen - Kamily, Laděny a Ilony, které jsou napsány ovšem skvěle. Podíváme se do jejich životů v rozmez let 1960-70 až 2002. První část je věnována víc Kamile a Laděně, kdy jsou holky prakticky ještě puberťačky, připravovaly se na nové povolání a nevěděly, co je ještě čeká. Byla to doba, kdy těhotenství před maturitou nebylo výjimkou, kdy se holky vdávaly i kvůli získání bytu nebo aby kluk nemusel na vojnu, kdy postavení žen v rodině bylo často jasně dané. Kamila a Laděna šly každá svou, odlišnou cestou. Jejich životy střídaly těžké časy s chvilkami štěstí. V druhé části se zaměřujeme na osud Ilony, která dostala od života nandáno nejvíc. Moc se mi kniha líbila a sedla mi víc než autorčiny historické romány.
Skvělé! Věrohodné, nepřeháněné a nesentimentální vyprávění o pár desítek let starých časech a všem, co s tím tenkrát souviselo. Jen těch ženských mi bylo líto, každé jedné z nich.
Přečetla jsem jedním dechem, a můj obdiv mají všechny ženy jejichž příběhy spisovatelka velice citlivě popisuje. Sama takové dramatické zkušenosti v osobním životě nemám, ale vím že to tak bývá a každý má nějaké své trápení někdy zaviněné jindy ne. Určitě bych ji doporučila k přečtení u mě je to už pátá kniha od této autorky a určitě si ráda přečtu i další její knihy.
Naprosto dokonalé čtení životních osudů tří kamarádek z Polabí. Kniha obsahuje dohromady dva díly : Stanice odložených lásek a Dokud se budeš smát. Vřele doporučuji.
Příjemná oddechovka od mojí oblíbené autorky. Příběh dvou obyčejných dívek v běhu času. Začíná svatbou, která se nepovede, a uvádí nás do života dvou kamarádek, kterým život naložil víc toho zlého než dobrého.
Mám moc ráda styl psaní autorky, používá krásný jazyk, píše o tématech ze života běžných lidí. Už se těším na volné pokračování příběhu Dokud se budeš smát.
Paní Körnerová mi byla doporučována a recenze vypadaly opravdu dobře, jen jsem asi sáhla po špatné knize (pro mě).
Postavy pro mě byly nedokreslené, děj také. Hlavním postavám se stalo asi všechno špatné, co se může stát. Ať už jde o partnerské problémy, rodinné, či přírodní katastrofy, drogy, nemoci,..
Chtěla jsem oddechovou příjemnou knihu, kdy zrelaxuju. Nepovedlo se. S každou stránkou jsem se nutila knihu dočíst.
Ale jeden odstavec se mi moc líbil: Policie, hasiči, dobrovolníci, všichni obětavě veslovali, zařizovali, informovali. Na drobné sousedské rozmíšky se zapomnělo, všichni byli na jedné lodi. Teprve až krize pomine, všechno se vrátí do starých kolejí. Tak to chodí.
Někdy zkusím i jinou knihu od p. Körnerové. :)
Co neodvál ani čas v sobě skrývá dva příběhy, které jsou založeny na velmi silných ženách. Paní Hana Marie Körnerová píše obyčejné příběhy, které jsou ale napsány neobyčejným stylem. Pokaždé mě její knihy k sobě přikovají, a nepustí, dokud jej nepřečtu.
V prvním příběhu se setkáváme s Kamilou a Laděnou. Laděna se dostala do "hanby", z které se snažila co nejdříve dostat jiným sňatkem. Kamila, která byla vždy velmi živá, se musela poprat s nenáviděnou učitelkou, a také se setkala s první velkou láskou. V jejich životě je potkalo mnoho problémů. Konec byl dle mého názoru uspěchaný.
V druhém příběhu, s názvem Dokud se budeš smát, se opět setkáváme s Kamilou, a Laděnu nahradila žena jménem Ilona. A právě Ilona dostala od života naloženo nejvíc. Tím ale nechci zlehčovat osudy Kamily a Laděny. Všechny tři ženy se musely poprat s opravdu těžkým životním osudem, který bych nepřála nikomu.
Čtení Co neodvál ani čas, popřípadě samostatně vydaných knih Stanice odložených lásek a Dokud se budeš smát, doporučuji. Paní autorka staví ve svých příbězích na silných ženách, a já si moc ráda přečtu další její knihu. V pořadí již čtvrtou.
Každá z nás prožije tento příběh, protože čas nikdo nezastaví. Jsme dětmi a najednou babičkami. Někdy jsme šťastné, někdy na pokraji sil. Užijeme si každý den, protože zítra už může být všechno jinak :)
Kniha se moc pěkně četla, všechny tři životní příběhy Kamily (ta je spojovacím článkem mezi oběma částmi knihy), Laděny a Ilony mi přišly zajímavé. Co příběh ženy, to jiný osud, jiné trable, jiné starosti a radosti. Rozhodně stojí za přečtení.
Štítky knihy
nevěra manželství rodinné vztahy romantika vesnice společenské romány maloměsto rodiče a děti české romány matky samoživitelky, svobodné matkyAutorovy další knížky
| 2012 |  Heřmánkové údolí |
| 2019 | Hlas kukačky |
| 2018 | Co neodvál ani čas |
| 2013 | Kočár do neznáma |
| 2022 | Jelení vršek |
Oddechové čtení s reálnými příběhy obyčejných lidí. Líbilo.