Vězení svobody
Michael Ende
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/260104/bmid_vezeni-svobody-260104.jpg
4
86
86
Michael Ende se proslavil románem Nekonečný příběh. V osmi povídkách této sbírky rovněž vypráví podivuhodné příběhy plné fantazie, lehkou rukou zázračného eskamotéra kouzlí působivé vize plné tajuplných znamení, hádanek i nezodpověditelných otázek.
Přidat komentář
Namlsaná Nekonečným příběhem a Děvčátkem Momo jsem bohužel očekávala víc než jsem dostala. Ač mají asi všechny povídky bezesporu zajímavý námět/myšlenku, první půlka knihy se mi vlastně moc nelíbila. Pak jsem si buď zvykla nebo je druhá čtveřice povídek napsaná nějak přívětivěji. Za mě každopádně ve výsledku podprůměr.
Tak to bylo hodně ostrý. :) Osobně mi nejvíc sedl příběh Maxe Muta, Legenda o Ukazateli na křižovatkách cest a Dům na periferii, ale všechny povídky jsou super. Třetí autorova kniha a potřetí silný WTF pocit.
Útlounká knížečka po zuby zbrojená fantazií a natřískaná neskutečnou atmosférou. Absurdistán ve velmi pozoruhodném balení.
Michael Ende je nadán úžasnou fantazií. Jsem ráda, že její kousek věnoval také dospělým čtenářům.
Některé povídky mají opravdu geniální nápad! Škoda, že těch povídek nemá alespoň deset svazků.
Keď som sa dozvedel, že Vězení svobody je od autora Nekonečného príbehu, čakal som krásne fantasy príbehy. A tie som aj dostal a neboli to príbehy pre deti ale dospelých. Za čo som rád, pretože autor využil priestor aj pre filozofovanie, čo vôbec nebolo na škodu. Najviac sa mi páčila prvá a posledná poviedka (Dlouhé cesty cíl a Legenda o Ukazateli) - obe sú zamerané na život jednej osoby, ktorá počas svojho života prejde viacerými premenami. Mimo nich sa mi páčili poviedky s rôznymi zmenami dimenzií, či už ich charakterizovali dvere, chodba či auto. Pán Ende má výbornú fantáziu a som naozaj rád, že sa kniha dočkala krásnej úpravy s výbornými ilustráciami. 90%
Nemůžu uvěřit, že tenhle nesmysl napsal Ende... :'( Ende!! Po Nekonečném příběhu a Momo je to velké zklamání...
S neskutečnou fantazií, kterou tento autor oplývá, maluje ještě neskutečnější příběhy tajemství a touhy po nepoznaném. I když je znám svým Nekonečným příběhem, který jsem si po přečtení těchto povídek prostě musel pořídit, a dalšími dětskými knihami, jeho pero zvládne zpracovat i dospělou duši a to se snouvou (nočněmůrovou) lehkostí. Chtěl bych vidět chodbu v jednom římském paláci, zaplnit poslední bílé místo na mapě světa a procházet snovou krajinou s úkolem, který snad ani nemá počátku. Skvělé.
Zřejmě jsem nebyl při čtení těchto povídek v tom správném rozpoložení, mě prostě nějak neoslovily. Ne, že by mě úplně nebavily, knížku jsem dočetl protože nemám ve zvyku knihy nedočítat když mě nebaví, ale nechytlo mě to. Někdy se to stává.
Vtipný je nápad kdy má italský fiátek budoucnosti kvůli nedostatku parkovacích prostor garáž sám v sobě x). Výborná je též třeba povídka o muslimovi odsouzeném k svobodnému rozhodnutí. Autor má velkou fantazii a umí do ní čtenáře zavést (není se co divit, vždyť z jeho pera vyšel i Nekonečný příběh).
Štítky knihy
tajemno německá literatura dobrodružství hororové povídky fantasy fantazie
Část díla
- Dlouhé cesty cíl
- Dům na periferii
- Katakomby Misraimu
- Kolonáda Borromea Colmiho
- Legenda o Ukazateli na křižovatkách cest
Autorovy další knížky
| 2001 |  Nekonečný příběh |
| 2005 | Děvčátko Momo a ukradený čas |
| 1993 | Satanarcheolegenialkohrozný punč přání |
| 1994 | Vězení svobody |
| 1997 | Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema |
Ty čtyři hvězdičky jsou trochu nefér, protože za některé věci bych jich švihnul šest a zároveň není nic, co by šlo pod čtyři. Průměrem to tedy nevychází. Jenže ono nadšení které jsem v začátku knížky cítil, se postupně rozplynulo, takže těch pět nemůžu s čistým srdcem dát.
100 % Dlouhé cesty cíl - už se mi zavíraly oči, ale ještě jsem si otevřel Vězení svobody, že se podívám na alespoň prvních pár řádek první povídky. O půl hodiny později jsem ji dočetl, a vážně uvažoval, že bych dal na posezení celou knihu. To o její kvalitě říká asi vše.
100 % Kolonáda Borromea Colmiho - částečně cesta do neznáma, částečně filosoficko - matematická hříčka. Přiznám se, že na tu cestu za zeleným světlem nevydal, ale strašně rád bych si přečetl zápisky někoho, kdo tam došel.
100 % Dům na periferii - podnětná povídka s mrazivým závěrem. Dráždilo mě že toho autor řekl tolik, ale přesto skoro nic neprozradil.
100 % Přiznávám, je trochu malý - Fiat 500 ve stylu TARDIS? Proč ne. Tohle je malá, osvěžující hříčka, která na těch pár stranách rozechvívá fantazii a bránici.
80 % Katakomby Misraimu - chápu o co autorovi šlo, ale stejně jsem mu tu pointu nevěřil. Na beton by se našel někdo, kdo by tenhle život nepřijal. To už je v lidské přirozenosti.
70 % Ze zápisků světoběžníka Maxe Mutta - přišlo mi to neukotvené, rozhárané a nedomyšlené. Námět byl super, jenže postupně jsem se v ději ztratil a nakonec mi na autorově záměru přestalo záležet.
80 % Vězení svobody - bez vůle Alláha prý ani vržený kámen nespadne. Jenže co když na světě existuje místnost, kam jeho moc nesahá a zbožný muslim se musí poprvé v životě rozhodnout podle své svobodné vůle? Skvělou premisu autor bohužel promrhal.
70 % Legenda o Ukazateli na křižovatkách cest - přišlo mi to jako podstatně slabší verze úvodní povídky, s méně zajímavým hrdinou a bez hlubokých emocí které z vyprávění prýštily.