Vězňové z Altony

06.07.2018

Drama má velmi rychlý spád jak co se týče dějové linky tak i co se týče "spádu do myšlenkových hlubin". Sartre mimo napjaté rozhovory hlavních aktérů dokázal do hry zakomponovat i jiné divadelní jevy, které stojí za povšimnutí např. vtáhnutí minulých událostí do přítomného děje pomocí zesilujících promluv postav minulosti, což se mu velmi zdatně podařilo. Velmi na mě zapůsobil popis interiéru pokoje blázna Franze.
Postavy jsou jako v každé jiné tragédii velmi originální se spletitými myšlenkami, které se ale v průběhu času snad ještě více zamotávají než aby se rozplétali.
Ústřední téma je u Sartra obvyklá lidská svoboda. Franz po pokusu o záchranu uprchlého žida se sám v průběhu války stává mučitelem, neboť žije v domnění, že svět je "buď - anebo", proto také stále dokola opakuje svou myšlenku o zmučeném Německu, které snad válku prohrálo ne proto, že se bylo málo lidské, ale spíše proto, že bylo nedostatečně nelidské - když už si Franz vybral nelidskost, stál za ní.
Postava Otce zase během času zjišťuje, že to není on, kdo má moc nad firmou, ale spíše firma, kdo má moc nad ním a že když odejde z jejího vedení, tak se vlastně nic převratného nestane, jen to, že firma bude mít moc nad někým jiným.
Odstrkovaný syn Werner přes vše nečestné, co mu jeho rodina způsobila si vybírá stále stát za svým otcem.
Ctižádostivá Johanna nachází spřízněnou duši ve Franzovi, protože i ona je druh člověka, který chtěl vše a teď nemá nic, když nic, tak aspoň pořádné...
A dcera Leni? Ta miluje svého bratra a je na něm psychicky závislá. I přestože ví, že Krabi neexistují, sama v ně věří snad i více než Franz, možná je to dané tím, že ona sama Franzovi velmi lže o osudu Německa, tak pro ní není těžké věřit jeho lžím-přeludům.

Drama s povedenou zápletkou a podivuhodnými postavami nás zpravuje o tom, že i vězeň může věznit a že poražení jsou vítězové - což se jako "motto rodiny" objevuje ve hře velmi často a je pravdivé nejen co se týče německé ekonomiky, je však pravdivé jen ze "správného" úhlu pohledu.