Víc už se nedozvíme
Donal Ryan
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/364461/bmid_vic-uz-se-nedozvime-Y0Y-364461.jpg
4
54
54
„Martin Toppy je syn slavného Kočovníka a otec mého nenarozeného dítěte. Je mu sedmnáct let, mně je třicet tři. Byla jsem jeho učitelka. Už dávno bych se zabila, kdybych k tomu měla odvahu.“ Těmito slovy začíná první deníkový záznam zoufalé Melody Sheeové, jejíž fascinující příběh sledujeme od dvanáctého týdne těhotenství až k jeho nevyhnutelnému závěru a následkům. Kniha nás vrací do známého prostředí Ryanových předchozích románů a setkáme se v ní tentokrát i s postavami irských kočovníků. Velká témata viny, pokání, oběti a vykoupení se rozvíjejí v každodenní, často humorné realitě malých lidských životů jako „antická tragédie na irském maloměstě“. Autorovo vypravěčské mistrovství dokáže čtenáře vtáhnout do příběhu, udržet v napětí, rozesmát i rozplakat.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Kniha ZlínOriginální název:
All We Shall Know, 2016
více info...
Přidat komentář
Ačkoli se jedná o útlou knížku, obsahově za mě na pět hvězdiček. Za neobvyklý příběh a zpracování, i po stránce lingvistické. Kolikrát to bylo až takové mírně depresivní čtení (jak se Melody snažila “vyrovnávat” se svým činem, životem i těhotenstvím), závěr nebyl sice úplný happy end, ale končil jistou nadějí… Kniha určitě stojí za přečtení.
Opět skvělý příběh, který mě vtáhl a nutil číst do rána. Zatím všechny knihy od pana Ryana byly skvělé.
Tohle se mi moc líbilo, taková sonda do duše nastávající matky, která díky nové přítelkyni od Kočovníků poznává i sama sebe, analyzuje své vztahy. Pomohlo vysvětlení pojmů na začátku, zajímavé je i slovo autora na konci. Jakmile jsem si uvědomila, která dvojice se má utkat o čest, úplně mě zamrazilo, myslela jsem,že to přítelkyně navždy rozdělí, naštěstí příběh na konci dostal jiný, celkem pozitivní směr. Jediné, co mi vadilo, je používání spojení napadlo MI a zvláštní jazyk Kočovníků, ale ten má své opodstatnění.
Příběh o nepovedeném manželství učitelky literatury, která otěhotní se synem vůdce jedné skupiny kočovníků.
Melody se musí během devíti měsíců vypořádat s mnoha změnami a svou minulostí. Snaží se odčinit, co jde nebo aspoň změnit svůj přístup, když minulost nelze změnit.
Napsané je to také dobře. Ale bohužel to asi nebyl můj šálek kávy.
Zajímavý, smutný příběh s překvapivým koncem. Zrada, které se Melody dopustila v minulosti, poznamenala celý její život a nejen její, protože nenávist k sobě samé obrací i proti nejbližším.
Další skvost z Irska z pera Donala Ryana a já ho s naprostou jistotou řadím mezi pětici nejoblíbenějších autorů.
Nevím, co jsem čekala. Tohle není můj žánr, přesto jsem po knize sáhla cíleně. Hodně zvlášťní kniha, neměla jsem pocit, že by mi kniha přímo sedla, ale něco na ní je, i když nejsem schopná říct co... Po přečtení, jsem si od autora koupila další knihu.
Tato kniha mi jde těžko myšlenkově uchopit. Jásala jsem nad vykreslením postav, které jsou všechno, jenom ne černobílé. Drsnost Irů se autorovi daří vyjádřit skvěle. Myšlenky a pocity postav jsou opravdu věrohodné. A přesto se mi pořádně nešlo začíst a měla jsem kolikrát problém se u knihy udržet.
Proč tedy čtyři hvězdičky? Třetí kniha od autora a já vím, že s chutí sáhnu po té příští - ač mi jeho knihy v něčem nesedí, zároveň mě lákají. Něco v nich je, byť to nedokážu pojmenovat.
... Člověku se uvnitř dějou věci, se kterýma nemůže nic dělat, aspoň si to myslí, a ono se ukáže, že náhodou může, ale musí to slyšet od někoho jinýho.....
Začátek by se možná dal popsat jako sonda do sebevražedné duše. Není to příjemné počtení, se všema výčitkama a plácáním se v minulosti, ale Melody čtenáře provede svým životem jako někdo, koho možná znáte.
Mám pro autora slabost. A třetí kniha mi dokázala, že oprávněnou. Nádherné, smutné, křehké a zároveň silné čtení.
Donal Ryan po čtvrté a opět skvělý! Jen škoda, že Kniha Zlín nezařadila do svého edičního plánu jeho sbírku povídek A Slanting of the Sun z roku 2015. Snad se jí ještě dočkáme. Na záložce románu Víc už se nedozvíme najdeme citaci z britského listu The Guardian, která Ryana řadí k nejlepším současným irským spisovatelům a Wall Street Journal jej dokonce srovnává s velikány irské literatury. Pochvalným recenzím na obálkách knih obvykle nepřikládám velkou váhu. Často jde jen o marketingový trik, ale nikoli v tomto případě. Donal Ryan skutečně disponuje talentem, který nelze získat na žádném kurzu tvůrčího psaní.
fůůů, tak od knížky jsem čekala trochu něco jiného...ale vnitřní monolog Melody a její myšlenky...to bylo hustéé, černé, silné kafe :) dovídáme se o jejím životě, manželství, přehmatech, přešlapech a cestě za štěstím...
roste v ní miminko, Melody taky roste..stává se citlivější a více reflktuje svůj dosavadní život, vztahy, okolí.
Seznamujeme se taky se specifickou skupinou Kočovníků, jejich divokým životem s vlastním řádem a pravidly. (nejlepší byla Maryina matka s brokovnicí v ruce, takové ženy se m líbí !!! matky bránící své hnízdo, a tak to má být..)
Někde v druhé třetině jsem trošku začla větřit konec, ale i tak mě autor dostal :)
zhrnu to : velmi zajímavá, místy drsná a místy dojemná kniha...(opět přiznávám slzu v oku...)
doporučuji a vrhám se na další, mám doma pro jistotu všechny 3 .....
Moc pekne, silne, drsne, jednodychove.
Od Donala sa plís urcite chceme "dovedet víc".
Třetí kniha skvělého irského autora. Trochu jiná než předchozí dvě knihy a hodně zajímavá. Neměla jsem ponětí, že Irsko má své “nepřizpůsobivé občany”, Travellers, etnickou skupinu, která se řídí vlastními pravidly a tradicemi.
Autor o nich v doslovu píše: “Pro nás v sobě mají něco magického, tihle nomádi, nám cizí, toulaví bezzemci: jejich život je nám “venkovským” neprůhledný, jeví se jako vroucí kotlík, ve kterém bublají nedospělé nevěsty, krevní msty, hordy dětí a monumentální náhrobky, olympijští zápasníci, koně a dodávky hiace, maringotky, kovový šrot a asfalt, hory odpadků, lži a vytáčky a podivná krása.”
A o těchto lidech kniha je, a taky o přátelství a o lásce a o vině. A je krásná.
Martin Toppy byl 17-ti letý kluk, který chodil k Melody na doučování jenom že jednoho dne se to zvrtlo..
Tato knížka začíná hodně depresivně, každý den myslela na to, že zabije sebe i nenarozené dítě. Ale postupně se s tím začala vyrovnávat .
Příběh nešťastné Melody začíná hodně depresivně, málem jsem knihu odložila. Po dočtení nelituji, je to zajímavý psychologický román na téma rodiny, selhání ve vztazích (nejen partnerských) a o následcích špatných rozhodnutí. Není všechno špatně, je tu i naděje. Kapitoly mají názvy podle týdnů těhotenství a končí, no vlastně dobře, románově. Náhled na irskou etnickou menšinu dobře přibližuje i poznámka překladatelky na začátku, sympatický je doslov a poděkování autora.
Z trojlístku Ryanových románů je tento nejucelenější, nejpropracovanější a nejnaléhavější. Postavy ne zrovna nejsympatičtější, zato životné, proplétání jejich osudů napínavé, příběhy žen, jejich (ne)viny a pokání a hlavně jejich mužů s mírnou dávkou exotiky přes všechny Kočovníky, dráteníky a mršináře ne vždy pochopitelné, přesto uvěřitelné. Dobře se četlo.
Štítky knihy
přátelství Irsko irská literatura rodina manželství psychologické romány šikana psychická traumata vina menšinyAutorovy další knížky
| 2015 |  Prosinec už je takovej |
| 2015 |  Srdce na obrtlíku |
| 2018 | Víc už se nedozvíme |
Pro autora, soudě podle doslovu, bylo prioritou vykreslit svět kočovníků, což se mu asi podařilo. O jejich kultuře a zvycích asi většina z nás moc neví. Každá uzavřená společnost, která se nesbližuje a neunifikuje, vzbuzuje svou odlišnosti naši zvědavost, a tak čtení o nich nebylo nezajímavé.
Autor souběžně do toho vložil příběh učitelky Melody, která mezi nimi najde několik přátel a ti výrazně ovlivní její život. Nad příběhem stojí otázka, zda se člověk může vyvinit z činů, které se staly jeho součásti.
Při čtení jsem měla pocit až nereálnosti příběhu, ale kniha mi už pár dnů rezonuje v hlavě, tak asi není marné ji doporučit ke čtení.