Vila v Taliansku
Julie Caplin
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532296/bmid_vila-v-taliansku-65ce592b04267.jpg
4
703
703
Romantické útěky / Romantické úteky série
< 11. díl >
Lia Bathurst vždy snívala o úteku na biele piesočnaté pláže a o tyrkysovo modrom mori na pobreží Amalfi – lenže tento sen nezahŕňal stretnutie s jej skutočným otcom. Tým, o ktorom ešte pred niekoľkými týždňami vôbec nevedela. A predsa tu zrazu stojí pred bránami nádhernej ružovej vily, do ktorej jej zamietol prístup neznesiteľný – a zároveň neskutočne príťažlivý – Raphael Knight, obchodný manažér jej otca. Keď stará čiernobiela fotografia dokáže, že Liino tvrdenie je pravdivé, Raph je odhodlaný uistiť sa, že táto cudzinka s dlhými karamelovými vlasmi a nákazlivým úsmevom nemá postranné úmysly. Aj keby to znamenalo, že ju nespustí z dohľadu. Na pobreží Amalfi obsypanom citrónovníkmi začína byť horúco, a nie je to spôsobené len počasím...... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2024 , CosmopolisOriginální název:
A Villa with a View, 2024
více info...
Přidat komentář
Další ze serie knih, kterou poctive čtu, miluji Italii, autorka ma skvělý styl psani, vrátila se i laska k jidlu, kterou zde bravurne popisuje stejně jako dulezitost rodiny. Proto me vytacela hlavni hrdinka, kterou jsem nemela ráda. Jeji sobecka povaha vuci vlastni matce, byla hrozná, stejne jako divná zapletka s nevlastnim slavnym otcem. A vztah s nevlastnim bratrem byl v dnesni době fakt úlet. Realita uz je opravdu hodně za hranou a víc a víc se to blizi k nepromyslene pohadce. Uvidime jak si povede dalsi dil.
Já ty Caplinovské příběhy prostě zbožňuju!
Jde sice o prosluněnou romantiku, zatímco nám se za okny povaluje mráz, ale když se člověk vrací za tmy unavený z práce a kolem svítí všechna ta vánoční světýlka, rozlije se mu po duši příjemné teplo, stejně jako u této knihy.
Opět mě potěšila... Děkuji!
Achich ouvej. Ty knihy, kde se v názvu neobjevuje jméno mešta, ale jen země, jsou prostě slabší (s výjimkou Islandu, který považuju za nejlepší díl celé série). Autorka takřka rezignuje na popis konkrétních turisticky zajímavých míst a zaměřuje se na neurčité destinace a atmosféru blíže nespecifikované chaty, hradu, pláže, vinice. Jsem moc zvědavá, jaká bude v tomhle ohledu Hospůdka v (mé rodné a milované) Praze.
Také tentokrát jsme dostali příběh, který snadno najdeme mezi knihami Rosamunde Pilcherové nebo na programu Prima Love. Já miluju Itálii, takže mě i ty dva výlety, které se v knize objevily, nadchly pro návštěvu Neapole, ale už to není ono.
Budiž autorce ke cti, že hlavní hrdinka je tentokrát sebevědomá úspěšná mladá žena a že se nevrhla svému princi do náruče hned a čtenář mohl aspoň chvíli váhat, jestli náhodou neskončí s tím druhým. Její špičkování s Raphaelem bylo úsměvné, i když občas puberťácké.
A nedospělá byla i reakce Lii na zjištění o svém původu. Útěk a přerušení kontaktu? Jako sorry, ale připomnělo mi to jednání 15leté hrdinky knížky Sólo pro Kristýnu od Lenky Lanczové.
Ta linka sbližování se s vlastním otcem a jeho rodinou byla velmi naivní, stejně jako fakt, jak rychle Lia tvořila své jedinečné dílo (i když se mi líbilo, čemu se věnovala).
Na tuto knihu jsem se těšila dlouho a nezklamala. Začetla jsem se prakticky hned a nemohla se odtrhnout. Sice mě hlavní hrdina dost dlouho štval, ale tak to asi mělo být. Kniha se četla lehce, tak, jak to mám u autorky ráda.
Děj knihy nás vtáhne do krásné a slunné Itálie.
Romantický příběh s předvídatelným koncem je pohodové čtení, které se mi moc líbilo.
Moje prvotina od této autorky a musím říct, že nezklamala. Člověk vypadne, odpočine si od všedních starostí. Vše je předvídatelné a nakonec pohodový konec s náznakem na Hospůdku, kde by měl vystoupit do popředí Leonardo.
Kniha splnila má očekávání a ve výsledku se mi líbila z pohledu Itálie i umělecky (kreativita textilního umění).
Vila v Itálii je presne tou knižkou, ktorú chcete čítať v akomkoľvek ročnom období. Dokonca aj teraz, keď už vonku zo stromov padá lístie a teplota sa nevyšplhá vyššie, než na 15 stupňov, no akosi stále nie ste vnútorne pripravený na opustenie leta.
Tento Romantický útek čitateľa vtiahne priamo do prostredia Talianska a pri čítaní bude mať pocit, že sa nachádza priamo medzi olivovníkmi a citrónovníkmi, a to aj v prípade, že túto krajinu nikdy nenavštívil (ako napríklad ja).
Umelecká duša hlavnej hrdinky mi veľmi imponovala, keďže aj ja som osoba, ktorá stále voľačo tvorí, i keď mi čas od času prišla taká naivná a hlúpučká (ostatne ako takmer každá protagonistka v romantickej literatúre). Rovnako som si zamilovala aj trošku nedostupný objekt jej túžby.
Čo sa zápletky týka, samozrejme, že je od prvej strany jasné, ako to dopadne a pravdepodobne vás nič nejako extrémne neprekvapí. Ale mrzí ma opäť taký ten urýchlený záver, kedy to vyzerá, že autorka v priebehu deja niečo nadhodila, zabudla na to a ku koncu si na to spomenula, tak to tam ešte tak v rýchlosti šupla. Len aby sa nepovedalo.
Každopádne, za mňa jedna z tých lepších kníh tejto série, ktorú odporúčam.
Mám pocit, že autorka už ztrácí inspiraci. Poslední tři knihy ze série útěků jsem měla problém vůbec dočíst do konce. Další knihy už číst nebudu.
Tohle je prostě moje quilty pleasures. A tento díl se mi líbil jako jeden z nejvíc. Je tam romantická linka jasně, ale hlavně ta úžasná atmosféra Itálie. Romantické úniky se to nejmenuje jen tak pro nic za nic. Hlavní hrdinka sympatická a moc se mi líbila změna, že hledá něco jiného než práci. Caplin se nesoustředí jen na ústřední zamilovanou dvojici, ale vykresluje i ostatní postavy a vy je vždy chcete všechny poznat. Kniha navodí příjemnou atmosféru a Vám se ani nechce do reality. Pro toho, kdo si potřebuje odpočinout od shonu a nepříjemných lidí okolo je to ideální volba.
Knihy Julie Caplinové jsou pro mě takovou milou formou úniku z každodenní reality...
Ano, člověk tu dějovou linku jednoduše odhadne, ale jednou za čas... No prostě proč si nepřečíst nějakou její novinku.
Já nedávno sáhla po Vile v Itálii a dostala přesně to, co jsem očekávala.
Milé postavy, hezkou romantickou linku a opět kouzelný popis prostředí. To je také podle mě ten důvod, proč i přes jednodušší děj po knihách Julie Caplinové sahám, opravdu mě baví, jak mě pokaždé přenese na jiné místo... No a vzhledem k tomu, jak moc mám ráda Itálii... Tak to bylo krásné
Příběh tedy hodnotím průměrně, ale prostě si nemůžu pomoct, ale díky místům, kam mě autorka pokaždé přenese, si určitě přečtu další její knihy.
Stejně jako tak polovina instagramu se samozřejmě i já chystám na autorčinu novinku Hospůdka v Praze.
“Zadíval se na ni přimhouřenýma očima. Tvářila se jako neviňátko. Seděla tam klidně jako madona a upírala na něj ta svoje krásná kukadla, v nichž se zračilo mírné opovržení, jako by ho litovala.
Tohle mě fakt baví! Je to tak blbý, až je to geniální.
Co mi ale vrtá hlavou, jako chudák holka celý měsíc tvrdě pracovala na výšivce pro restauraci! Já myslela, že taková výšivka dá zabrat třeba na pár měsíců... zvlášť v jednom člověku.
Taky mi v textu vadilo neustálé opakování toho, že Raph je zklamaný, nedůvěřivý, omlouvali ho snad na každé stránce. Hm, a navíc takový manager a profík, že si nezjistil o velevážené umělkyni její renomé. Tak určitě.
A co se týká Lii, vážně chce vztah s někým, kdo ji tak nedůvěřuje a podezřívá? No nevím, zda to je pro mladé čtenářky výchovné. Ale hlavně když si k tomu uvaříme. Ňákej charakter sem, charakter tam...
Velice milé čtení, zajímavá zápletka, Itálii miluju, a to včetně jídla, vína, kávy, lidí, památek a všeho italského, takže jsem si to opravdu užila. Jedna z lepších knih. Určitě stojí za přečtení. Těším se na Leonardův příběh v krásné Praze.
Knihy od Caplin už jsou pro mě taková sázka na jistotu. Jakmile má člověk za sebou tak tři knihy, naprosto přesně ví, do čeho jde a knihu si přečte ve chvíli, kdy na ní má tu správnou náladu a ví, že ji potřebuje.
Prostředí Itálie bylo opět nádherné a prosluněné, nechybělo pár tipů na výlety na zajímavá místa a restaurace s gurmánskými požitky.
V tomto díle mi trošku nesedli hlavní hrdinové. A to ani jeden. Ona mi přišla na svých třicet let docela nevyzrálá a zbytečně trestala své rodiče. To se ještě kombinovalo s její vytrvalostí a tvrdohlavostí, což by samo o sobě nemuselo být špatné, ale to hloubání nad tím, jaké je její postavení v rodině mi tam překáželo.
On byl klasický případ nedůvěřivého chlapa, co se schovával za masku strašně dospělého, ale ve výsledku to byl v jádru ustrašený kluk. Jeho pozadí k tomuto chování naštěstí bylo uvěřitelné a vlastně pochopitelné, ale stále se to ve mě pere s tím, že takové urputně zabejčené lidi nemám ráda.
I přes nevoli k hlavním hrdinům jsem si knihu vlastně užila a fandila jim. Dokonce se přiznám, že jsem si dlouho myslela, že partner pro hlavní hrdinku bude někdo jiný. Bavila mě dynamika velké rodiny a taky otázka toho, jaké hyeny můžou lidé být jen proto, aby si užili svých pět minut slávy.
(SPOILER)
Plus za zajímavou profesi textilní výtvarnice, mínus za nevyzrálé charaktery. Jak tu zmiňovali jiní, taky mě iritovala divná reakce hrdinky. Nějaký čas a odstup na zpracování emocí a hledání sebe sama chápu, ale takové to "už nepatřím do rodiny" opravdu spíš sedí na puberťačku, než na dospělou třicetiletou ženu. Kromě toho byla ale hrdinka poměrně sebevědomá, což bylo osvěžující, protože řada nesamostatných slepic (i když autorka doufá, že si čtenáři budou myslet opak) už mě nebaví.
Raphovu nedůvěřivost jsem asi chápala, ale v tomhle případě se jí držel tak dlouho, až to vůbec nedávalo smysl.
Samozřejmě nechyběl archetyp "zralé moudré ženy", která všemi v dobrém manipuluje, a perfektní manželství rodičů, které na potomky akorát valí budoucí traumata a pocit selhání, ale o tom ta kniha není, že. Trochu mi vadil ten vztah vůbec, resp. že nikomu nepřišlo ani trochu divné, aby spolu byli. Ano, pokrevní vazbu nemají, ale i tak je to pro mě trochu moc velký "patchwork". Že by to nakonec rodiče přijali, ok, ale vyloženě je k sobě dohazovat, to je trochu přitažené za vlasy.
Ostatní postavy vlastně až tak moc prostoru neměly, Leovi se jen připravila půda na další knihu, ani nový vztah otec-dcera se kromě jedné konverzace neřešil, škoda. Toto mohlo jít více do hloubky, nemuselo to být hned všechno sluníčkové.
Celkově hodnotím jako lepší průměr v rámci série.
Knihy Caplinové asi nikdy nebudou úplně můj šálek čaje, ale takové knížky občas přečtu, jako skoro každý žánr.
Jenže Vilu v Itáli jsem četla v létě na Amalfském pobřeží mé milované Itálie, to je pak jiné čtení, krásně jsem si to užívala. A dokonce jsem se vzdělala, v knížce jsem zjistila, že neexistuje jen můj oblíbený Aperol spritz a Hugo spritz, ale taky Limoncello spritz, a samozřejmě jsem ochutnala, mňam. Zkrátka i čtení předvídatelných romanťáren se někdy hodí,
Já jsem byla upřímně okouzlena. Většinu času jsem se u knížky usmívala, několikrát jsem se i ze srdce zasmála. Hlavní hrdinka byla stejného věku jako já, což mi bylo velmi sympatické. Líbilo se mi, jak celá dějová linka byla vystavěná a závěrečná zápletka mě příliš nepřekvapila. Možná to je za mě asi takové drobné zaškobrtnutí. I když postavám vlastně rozumím a chápu je. Spíš mě asi víc iritovala jejich vlastní předpojatost. Ale kdo by se z nás zachoval lépe, že? Věřím, že i nad mým chováním by si mnohdy čtenář, který to vidí ze všech stran, povzdechl. Rozhodně milý příběh, který pohladí a ráda se k němu budu vracet.
Knížka se mi moc líbila, četla se hezky a bylo to takové pohlazení po duši. K tomu přijemná atmosféra krásné Itálie...každý by si přál mít tak idylickou rodinu, ale věřím, že Italové to tak mají a rodina je pro ně to nejdůležitější. Příjemné oddechové čtení.
Trochu jiný román, než ostatní Romantické útěky, v jistém smyslu zralejší, což se ale nedá říct o hlavní hrdince, jak se už zmínili někteří čtenáři přede mnou.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Kavárna v Kodani |
| 2020 | Hotýlek na Islandu |
| 2021 | Chata ve Švýcarsku |
| 2019 | Cukrárna v Paříži |
| 2019 | Pekárna v Brooklynu |
Romantika v Itálii, skvělé rodiny, dovolená plná luxusu a lásky. Jako oddechovka fajn, jen já na tenhle typ knih prostě nejsem cílovka.