Vím, jak chutná vzduch
Maria Hirse
Bývalá dánská modelka Maria Hirse, nyní pracující jako psychoterapeutka, se ve své knize vrací k období, kdy jako sedmnáctiletá onemocněla mentální anorexií. V autobiografickém příběhu popisuje své myšlenky a pocity z období, kdy podlehla klamné představě, že skrze ovládnutí svého těla a hladovění dosáhne větších úspěchů a vyššího sebevědomí. Popis událostí je velice upřímný a místy až šokující. Avšak právě v tom je zřejmě největší síla této knihy, která díky tomu může čtenářům pomoci porozumět rozporuplnému duševnímu a citovému světu mladých dívek, které touha shodit pár kilo" mnohdy dovádí až na samý okraj smrti.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2005 , Fragment (ČR)Originální název:
Aeblekinder, 2002
více info...
Přidat komentář
Moc hezká kniha. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Napsáno velmi čtivě. Je neskutečné, co anorexie dokáže. Kloubou dolů, že Maria to dokázala. Ne vždy se to povede.
Příběh z osobní zkušenosti autorky Marie.
Chvílemi mi běhal mráz po zádech. Jak je to možné? Jedna hloupá poznámka při večeři málem zaviní smrt mladé krásné dívky jen proto, že nemá dostatek sebevědomí na to, aby byla spokojená sama se sebou?
Je dobře, že svou osobní zkušenost zaznamenala v knize a ukázala tak na problém zvaný "anorexie"!!!
Přečteno na “jeden zátah”, nešlo přestat. Autorka, bývalá modelka, zcela otevřeně vypráví o vzniku a vývoji její nemoci - mentální anorexii. Je až neuvěřitelné, kam člověka dostane touha po štíhlém těle, nedostatek sebelásky. Kniha stojí za přečtení.
Zajímavá knížečka. Já osobně jsem nikdy anorexií netrpěla ani ničím podobným. Mám to štěstí, že jsem od přírody hubená, ale pravdou je, že v mém okolí se tyto případy vyskytly. Nikdy jsem nechápala, jak někdo nemůže chtít jíst a dobrovolně se mučit hlady. Tato knížka mi ukázala, že prakticky všechny případy jsou stejné. Nějaký hlas v hlavě, kterému se dotyčná osoba neustále podřizuje. Není to má první kniha s touto problematikou a nejspíš ani poslední. Na jednu stranu mě děsí chování těch lidí, na druhou stranu někoho může fascinovat jakási disciplinovanost v jejich životě. Disciplína není špatná věc, ale nesmí se využít k tomu, aby se člověk pomalu, ale jistě zabíjel.
Je to až k neuvěření jak tenká je hranice mezi životem a smrtí. Obrovská poklona paní spisovatelce, že zvládla boj s anorexií sama.
Klobouk dolů, že to Maria zvládla sama.
Tohle se stalo +- 20 let zpátky, v době která se nedá srovnávat s tou dnešní. Tu dnešní jsme si vystavěli samotní. Krásné slečny na titulních stranách časopisů. Photoshopu se nikdo nevyrovná.
Nicméně k tomu špatnému kroku k anorexii, stačí jedna věta při vánoční večeři. :(
Kdysi jako studentka jsem ve škole psala práci do předmětu psychologie o poruchách příjmu potravy. Takže knih o anorexii jsem načetla opravdu hodně. Některé byly určitě lepší než tato, ale i přesto má Maria Hirse můj obdiv za to, že vybojovala vlastními silami svůj život, že to nevzdala a že ještě dovedla o svých pocitech sepsat čtivý příběh. Autorka píše o anorexii opravdu otevřeně, místy to působí jakoby bez emocí, ale i z prostého textu je cítit hluboko uložená bolest a neláska k sobě samé. Anorexie by mohla působit jako rozmar nudících se dívek, které chtějí být zajímavé a přestanou vědomě jíst, ale ve skutečnosti tomu tak není. Je to skutečně vážná psychická nemoc a její léčba je náročná, bolestivá a dlouhodobá. Ostatně jako léčba většiny psychických nemocí. Kéž je kniha nadějí pro ty dívky, které s nemocí bojují a též pro jejich blízké.
Myslela jsem si, že kniha je hlavně pro teenagery, ale četla jsem ji ve svých 26 letech a i tak na mě udělala dojem. Obdivuji autorku i její odhodlání a sílu, kniha se čte rychle a snadno, měla jsem ji přečtenou za jeden večer a kousek k tomu. Opravdu super, ale že bych si z ní sedla na zadek, to ne, proto ty 4 hvězdičky :)
Tato kniha je velmi zajímavá. Četla jsem ji už, když jsem byla malá a v podstatě to pro mě bylo velké ponaučení. Dočítáme se v této knize o dánské modelce, která trpí anorexií. V knize jsou výborně popsané fyzické, ale i psychické problémy hlavní postavy. Za mě jednoznačně výborná kniha na toto téma.
Velmi zajímavá kniha. Dočtete se příběh o anorexii a vnitřnímu hlasu. Celou dobu drzite hlavní postavě palce, aby konečně přibrala. Nevím co víc napsat. Abych po pravdě řekla,po takových kniháchjsem nabít takovou energii.... ze si i pak řekněte "Já tu nadávám na takový kraviny, ale přitom je to nic oproti tenhle problémům."
Naprosto neuvěřitelná kniha, která skvěle vykresluje problematiku anorexie po duševní, ale i psychické stránce. Za mě rozhodně jedna z nejlepších knih, které jsem na toto téma četla.
Má nejoblíbenější kniha. Jednoznačně příběh který popisuje, který se stal je neskutečně těžký a v dnešní době běžný. Chtělo to opravdu odvahu napsat takto poutavý ,pravdivý,otevřený příběh o životě který teď čtou miliony fanoušků. Za mě jednoznačně nejlepší kniha kterou jsme četla, a nejen k vůli pravdivosti obsahu.
Myslela jsem, že bude více podrobněji popsat spád do anorexie a návrat do normálního života, ale nic to nemění na kvalitě knihy. Anorexie je příšerná nemoc a myslím, že si spousta lidí ani neuvědomuje, o co v ní jde. Každého hned napadne hloupá holka, co chce vypadat jako kostlivec, a proto nejí a trápí se, ale nikdo už se nezajímá o to, že ta holka jíst třeba ani nemůže. Vnitřní hlas máme všichni a když se ten hlas zblázní, je těžké proti němu bojovat.
Kniha je rozhodně zajímavá a stojí za přečtení.
Silná kniha, nejen díky své autentičnosti a upřímnosti. Autorka čtenáře nijak nešetří, hned zkraje začíná kniha velmi upřímnou zpovědí od prvotního impulsu shodit „jen pár kilo“ až po hranici jejího života. Není to nijak úžasně barvitý a čtivý příběh, založený na hře se slovíčky, ale příběh bez příkras o tom, až jaký dopad může mít taková porucha příjmu potravy. A věřte, že vám nad Mariiním chováním občas zůstane rozum stát.
Zajímavý a silný příběh. Čte se snadno, opravdu jedním dechem. Je až neuvěřitelné, jak moc autorka nechá nahlédnout do svých pocitů - na moment se můžete vcítit, jak to daná osoba doopravdy prožívala a že si vlastně nechtěla připustit, že nějaký problém má. Jak psala autorka, snad to pomůže i mnohým lidem, kteří takovou nemocí trpí si to konečně připustit a začít s tím něco dělat.