Vím, jak chutná vzduch
Maria Hirse
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44303/vim-jak-chutna-vzduch-44303.jpg
4
328
328
Bývalá dánská modelka Maria Hirse, nyní pracující jako psychoterapeutka, se ve své knize vrací k období, kdy jako sedmnáctiletá onemocněla mentální anorexií. V autobiografickém příběhu popisuje své myšlenky a pocity z období, kdy podlehla klamné představě, že skrze ovládnutí svého těla a hladovění dosáhne větších úspěchů a vyššího sebevědomí. Popis událostí je velice upřímný a místy až šokující. Avšak právě v tom je zřejmě největší síla této knihy, která díky tomu může čtenářům pomoci porozumět rozporuplnému duševnímu a citovému světu mladých dívek, které touha shodit pár kilo" mnohdy dovádí až na samý okraj smrti.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2005 , Fragment (ČR)Originální název:
Aeblekinder, 2002
více info...
Přidat komentář
Mě tato kniha velice zaujala. Je to kniha, která se týká většiny populace, těmito problémy trpí víc jak třetina čechů. A ikdyž to některým připadá v jistých částí nudné, mě ne protože je to pravdivé.
Už je to hodně dlouho, co jsem tuhle knížku četla. Bylo to zrovna v době, kdy moje kamarádka také trpěla anorexií. Možná právě proto ve mně ta kniha zanechala takový dojem, protože se mě to určitým způsobem týkalo. Dnes bych ji nejspíš viděla jinýma očima, ale proč si kazit dojem. Tehdy se mi líbila a navíc mi hodně pomohla pochopit.
Poprvé jsem tuto knihu hltala, podruhé s odstupem tří let už mi přišla nudná. Nejvíc mě bavil začátek. Když se aspoň něco dělo. Poté je vše v nemocnici a skoro dokola. Průměrné dílo.
Mám trošku problém s hodnocením, ale za odvahu knihu napsat jako varování, dám tři hvězdičky. Za hloupost bych nedala ani jednu.
Vím, jak chutná vzduch
Mám opravdu slabost pro příběhy, které se týkají drogové závislosti, nebo mentální anorexie. Dost se o tyhle věci zajímám a tak není k podivu, že mi do ruky padla i tahle knížka. Je to třetí kniha kterou jsem četla a zabývá se právě anorexií. Nejspíš je i nejlepší a to hlavně a právě proto, že se příběh modelky skutečně stal, je tudíž uvěřitelný a autentický. Kniha není ani nějak extrémně záživná, celou dobu tam jde hlavně o myšlení a pocity autorky. Většinu času máte chuť ji praštit něčím po hlavě, aby se probrala, občas vás i přepadne soucit, ale tak už to s anorektičkami chodí. Pamatujte, že tady nejde ani tak o hloupost (i když mnohdy máte ten pocit),ale o nemoc, kterou mají tyhle slečny usazenou v hlavě. Je to dost smutné a proto je úžasné, když se z takového kolotoče někomu podaří vymotat. Díky knize si uvědomíte, jak děsivá je někdy honba za dokonalostí a krásou..