Vím, jak chutná vzduch
Maria Hirse
Bývalá dánská modelka Maria Hirse, nyní pracující jako psychoterapeutka, se ve své knize vrací k období, kdy jako sedmnáctiletá onemocněla mentální anorexií. V autobiografickém příběhu popisuje své myšlenky a pocity z období, kdy podlehla klamné představě, že skrze ovládnutí svého těla a hladovění dosáhne větších úspěchů a vyššího sebevědomí. Popis událostí je velice upřímný a místy až šokující. Avšak právě v tom je zřejmě největší síla této knihy, která díky tomu může čtenářům pomoci porozumět rozporuplnému duševnímu a citovému světu mladých dívek, které touha shodit pár kilo" mnohdy dovádí až na samý okraj smrti.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2005 , Fragment (ČR)Originální název:
Aeblekinder, 2002
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla na jeden zátah, jedná se o jakousi zpověď nešťastné dívky, která se kvůli hloupé poznámce dostane do začarovaného kruhu a velmi složitě a bolestně prožívá cestu zpět.
Škoda, že se autorka v závěru knihy nerozepsala více o návratu do běžného života.
Téma, které je stále aktuální a které by se mělo objevovat i v čítankách jako průřezové téma.
Pro mě zkrátka fascinující téma - knížek o PPP jsem přečetla několik, tahle je jedna z prvních. Stojí za to, minimálně některé úryvky by měly být povinné pro pubertální čtenáře. Sama mívám nestandardní myšlenky týkající se vlastního obrazu, jídla a sebelásky a podobné knihy mě nutí přemýšlet o věcech z různých perspektiv - skrze příběh někoho jiného lze lépe porozumět sám sobě.
Knížku bych si asi neprečetla , kdyby nebylo této výzvy. Někdy jsem chtěla i přestat knížku číst. Ne že by byla špatně napsána . Ale někdy mi vadila drsnost příběhu. Těžko jsem stravovala údaje o váze autorky. 38 kg a méně ...nechápu , jak tohle mohla vůbec přežít. Drsný příběh.....nejsem hubená , ani silná .....a to jedno , dvě kila navíc ....jsem za ně rada...
Málo kdy, si můžeme přečíst něco od samotných aktérů děje, ale tato kniha nám to umožňuje v tom nejsurovějším světě. Tento příběh o anorektičce je velmi zajímavý v popisu sledu událostí, a i když zde není popsáno všechno o anorexii, je zde mnoho ze života těchto lidí. Způsob jakým začíná až po její porážku je strhující a dojemný. Někdy jsou samotná fakta dost silným kalibrem, avšak představa, že toto někdo skutečně prožívá je neskutečně děsivá a zajímává zároveň. Ne každý přežije anorexii, ale tato žena může s klidem prohlásit, že ano. Jsem rád, že se našel někdo, kdo napsal svůj děsivý příběh, tak dobře a poslal ho do světa. Je zprávou pro nás všechny, co naše představy a myšlení dokážou udělat s námi samými.
Určitě pět hvězd a velké doporučení pro lidi, kteří si myslí, že anorexie je i jejich nastávajícím či současným problémem. Tato kniha sice není úchvatný knižní počin, ale možná Vám pomůže ve vašem boji sami se sebou.
Je neuvěřitelné, kam až se můžeme v životě dostat a co vše dokáže tělo zvládnout. Autorku obdivuji, že šla až do někdy určitě bolestivých detailů. Čte se to úplně samo a měl by si to přečíst každý.
Není to žádný bůhvíjaký literární počin, ale jedno se tomu musi nechat - četlo se to skvěle!
Kniha byla dobře napsaná a dívčin pohled na její hubené tělo byl vlastně až odpudivý. Bohužel dnešní média často tlačí dívky k takovým extrémům. Škoda, že autorka více nerozepsala návrat k normálu. Myslím, že by bylo i působivé přidat nějaké fotografie, aby kniha mohla bojovat proti anorexii i autentickými obrázky.
Je až neuvěřitelné,jak si někdo dokáže ubližovat a kazit život. Naštěstí ne všichni dopadnou úplně špatně. Věřím,že pro autorku muselo být tohle přiznání nesmírně těžké. Knížka není žádným literárním skvostem,ale to se u takového tématu asi ani nedá čekat.
Knihu jsem přečetla za jediný den. Váhala jsem, jaké mám dát hodnocení, protože po literární stránce to byl spíše takový sloh ze střední školy. Na druhou stranu se jedná o velmi otevřenou zpověď. Nakonec ubírám ještě jednu hvězdu za to, že autorka více nerozvedla proces uzdravování. Už jsem několik knih o anorexii/bulimii četla, takže myšlenkové pochody mě tolik nepřekvapily. Stejně je ale neuvěřitelné, že někdo může být tak hubený, sám sobě se hnusit při pohledu do zrcadla a stejně se nepřinutit jíst.
ČV 2020 - Kniha od dánského autora.
Je dobře, že v této knize autorka přesně popsala příčiny a důsledky své nemoci a její průběh. Myslím, že to může hodně pomoci těm, kteří mají k anorexii sklon.
Útlá knížečka, ne beletrie, ale spíš deník. To nevadí, přidá to na osobitě výpovědi. První fáze, jak se stát anorektičkou je krásně popsána a asi je lehké do této nemoci sklouznout. (Za ě tedy ne, mám jídlo ráda, ale slečny, zvláště v módním průmyslu, to nemají jednoduché.) Odstašující příklad , jak nevhodnými slovy, můžete své blízké osobě udělat v hlavě zmatek a spustit i tuto chorobu.
Chybí mi ale obšírnější popis, jak se hrdinka uzdravila, jak to dokázala sama, když v nemocnici jí nepomohli - nechtěla pomoci.
Rychlovka na jedno odpoledne. Ale dokonale popisuje ten boj dvou protichůdných myšlenek, že prostě nejde se jen tak jít najíst. Škoda, že nebyla víc rozepsaná ta konečná uzdravovací fáze. Kdo má ve svém okolí někoho s PPP, přečtěte si to.
Uf... Tak toto bylo drsné, surové, pravdivé. Dala bych to jako povinnou četbu rodičům, dětem, učitelům. Jak málo stačí k obrovskému průšvihu...
Knížka je taková večerní jednohubka, což je její velké plus, žádné velké natahování, rovnou k jádru. Navíc podle stylu psaní je vidět, že autorka je chytrá ženská, o to více z jejího vypravování mrazí.
Kniha není žádný literární skvost. Jedná se spíše o jakousi zpověď nebo deník.
Zde hodnotím hlavně informační hodnotu pro mladé, díky níž se snad může někdo včas vzpamatovat, nebo odrazit ode dna. Nejspíše budu doporučovat svým žákům.
Nejvíce mě zaujalo to, že si Maria nakonec dokázala pomoci sama. Jen by si ještě zasloužila rozepsat i cesta zpět, která jistě také nebyla jednoduchá.
Je neuvěřitelné, co všechno dokáže pár vět pronesených směrem k postavě. Zvláštně na mě působilo, že si autorka uvědomovala, že nevypadá dobře, ale zároveň chce zhubnout ještě víc. Knížka je moc čtivá a já doufám, že záměr autorky, aby někomu pomohla, se vyplní.
Tenká kniha s hlubokým příběhem. Uvědomila jsem si, jak jedna věta pronesená jen tak mezi řečí může někomu změnit život......stačilo málo a autorka možná mohla žít jiný život bez anorexie. Odnáším si poznání, že raději mluvit méně a přemýšlet než něco jen tak plácnu. Nikdy nevím, koho se moje slova dotknou a změní mu cestu.