Vinnetou 3. díl
Karl May
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/105824/bmid_vinnetou-3-dil-dmw-105824.jpg
5
432
432
Závěrečná třetí část příběhu o Old Shatterhandovi a Vinnetouovi , kde je Vinnetou v boji zabit a jeho bílý bratr pomstí jeho smrt.
Přidat komentář
Kniha má dvě části; první je o Sans-earovi, druhá pak víc navazuje na Vinnetouovo stíhání vraha Santera. V závěrečných vysvětlivkách je to osvětleno tím, že K. May psal tyhle tři knížky na etapy a na přeskáčku 17let. A až jako poslední vytvářel okraje a spoje příběhu. Proto je to takový román-neromán.
Třetí díl se mi líbil víc než druhý, ale jedničku to nepředčilo. Vytvořit ale takhle napínavý a zároveň tak vysoce čtivý příběh umí snad jenom K. May. Konec byl takový rychlý, grand finále proběhlo asi na 10stranách, Ale všechny přidávané zápletky, až moc velké náhody a nahrávky jsem brala v dobrém a připisuji je už k autorovu stylu vedení dějové linky.
Vlastně je krásné pozorovat, jak autor opravdu drží opratě příběhu a on je tím strůjcem. Ani pravděpodobnost, ani čtenářovo očekávání, ale autor.
Tak jsem se v tomhle posledním díle s Vinnetouem rozloučil a bylo mně u toho fakt docela smutno :(. No ale jinak zase výborné čtení, skvělá dobrodružka a prostě fajne kniha. Pět stars, doporučení a howgh!
Asi nenapíšu nic nového, než u I a II. Ikonická kniha, která mě ovlivnila. Pro mě May je víc než Foglar.
Tento příběh není tak dobrý jak předchozí díly ale stejně dám pět hvězdiček, protože Vinnetou je prostě klasika a nemohu jinak. Tyto knihy mě provází celý život. Je to asi nostalgie ale při čtení těchto knih se pokaždé vracím do svého dětství a je mi krásně.
V mládí pro mne mayovky patřily mezi špičku dobrodružné literatury, shromažďoval jsem je i pro své děti, ty to s drobnými výhradami dokázaly ocenit. U vnoučat jsem ale dost narazil, sice jsem je přesvědčil k četbě, ale jejich hodnocení bylo dost podobné a dalo by se asi shrnout pod vyjádření ve stylu: "Bylo to docela dobré, ale jednou stačilo". Zkrátka čtou (a jsem rád, že čtou) a zajímají je jiné knihy, prostě jiná doba. Ale pro mne mayovky a tedy i tato své kouzlo neztrácejí a občas do nich nakouknu.
A do třetice všeho dobrého, tady to ovšem platí pro všechny díly. Celá Apačská sága je legenda a nelze jinak než 5starsů.
Kdo jako malej neměl rád Vinnetoua a Old Shatterhanda? - filmy jsou podle mě super, kniha má trochu jiný příběh, ale o to zajímavější je to čtení. Ano, je to tak trochu dětské čtení, ale proč se v dospělosti nevrátit do dětství.
Záver tejto knihy mi spôsobil môj prvý infarkt v živote. Čoby informáciami a životnými traumami nepolíbený tretiačik ZŠ som sa po prvý krát stretol s tým, že veľkí hrdinovia tiež zomierajú. Samozrejme som autora za to nenávidel a myslel som si, že to je všetko, čo napísal. Keď som potom so slzou v ľavom oku vracial celú trilógiu otcovmu kamarátovi, bolo mi vysvetlené, že pán spisovateľ toho napísal omnoho viac. On síce nevlastní, ale keď kade tade popátram po jeho knihách, ešte môžem prežiť šesť kopcov dobrodružstiev s mojimi obľúbencami. Zároveň mi ponúkol knihy iných autorov, ale o tých inde.
Vtáčiky v korunách stromov sa znova rozospievali a môj život opäť dostal zmysel. V ten deň som sa zrazu premenil z bežného človeka na ňúrača po rodinných knižniciach a povalách, po knižniciach kamarátov a známych, po štátnych knižniciach, kníhkupectvách a antikvariátoch a pod. Som ním dodnes. Vďaka Karlovi Mayovi...
(SPOILER)
Tento komentár bude zbytočne dlhý. Ospravedlňujem sa.
Začnem zoširoka. Leto 1996. Čo ste vtedy robili vy? Ja som mal 9 rokov a bol som na prázdninách u starých rodičov.
Bolo tu stále čo robiť (už nikdy som sa viac nenalozil na stromy ako vtedy). A predsa ma nič nelákalo toľko ako otcova knižnica. A v nej som našiel túto knihu.
Príbeh ma vtiahol hneď od prvej stránky. Je napínavý, plynie rýchlo, jedno dobrodružstvo strieda ďalšie.
Na začiatku sa 'Charley' zoznámi so Samom Hawerfieldom A.K.A. Sans - Earom, spriatelia sa (dozvieme sa o Samovej pomste, o pôvode vrúbkov). Hneď potom zachránia vlak pred Siouxmi. Tu sa musím zastaviť pri (pre mňa) najkrajšej charakteristike Old Shatterhanda.
Slovo má Ka - wo - mien, náčelník Oglalov:
* - ,,Nebol blázon, ale veľmi múdry a udatný bojovník. Synovia Oglalov sa raz zhromaždili pri vodách Broad - forku, aby ukoristili skalpy niekoľkých traperov, ktorí v ich území nachytali hodne bobrov. Medzi bledými tvárami bol istý muž, ktorého pokladali za blázna, lebo hľadal všelijaké zeliny a chrobáky a prišiel na západ iba preto, aby videl savany. Ale v jeho hlave sídlila múdrosť a v jeho ramene sila. Jeho puška nikdy nechybila cieľ a nôž sa mu v ruke nezachvel ani pred sivým medveďom Skalistých hôr. Chcel dať svojím druhom múdre rady proti nám, ale tí sa mu vysmiali. Preto sa nám podarilo všetkých pozabíjať a ich skalpy ešte dnes okrášľujú vigvamy Oglalov. Muž, o ktorom hovorím, nechcel opustiť svojich bielych bratov a bil sa s červenými bojovníkmi na život a na smrť. Ale bolo nás tak mnoho, že sme ho strhli na zem, hoci stál ako lesný dub, ktorý všetko rozdrúzga, keď padne pod sekerou drevorubača...
... Jeho päsť bola ako medvedia laba, holou rukou rozbil lebku mnohým červeným bojovníkom a i niekoľkým bledým tváram. Preto ho bieli lovci nazvali Old Shatterhand, Stará Drviaca Ruka." -
Zloduchmi prvej polovice knihy sú otec a syn Morganovci. Pri ich stíhaní naši hrdinovia prejdú Llano Estacado, zachránia tu Bernarda a Boba, privolajú dážď (p. May tu na nás šibalsky žmurká) a potrestajú stakemanov. Konečne sa objaví Winnetou. Ani on nezabráni, aby sa naša skupina dostala do zajatia Komančov, Racuróov. Ale to by nebol Old Shatterhand, aby v zajatí pobudli dlho. Putujú do Kalifornie, cestou stretnú "urodzeného šľachtica" dona Fernanda de Venango y Colonna de Molynares de Gajalpa y Rostredo, v San Franciscu sa ubytujú v hoteli u vzdelanej seňory, ktorou je doňa Elvíra a spoznajú temné stránky zlatokopectva. Dej uháňa, no Bernardovho brata Allana už zachrániť nestačia, avšak pomstia jeho smrť.
Deadly dust (vražedný prach), pre ktorý umrelo toľko ľudí, je ale už navždy stratený.
Druhá časť knihy je rovnako dobrá ako prvá. Old Shatterhand, Winnetou a tučný Fred Walker spolu prenasledujú railtroublerov, vinných za prepadnutie vlaku. A potom, tam pri vrchu Hancock, sa naplní Apačova predtucha a slávny náčelník zomrie.
* - ,,Vraví mi, že Winnetou zomrie s guľkou v hrudi. Áno, len guľka ma môže skosiť. Nôž alebo tomahavk by náčelník Apačov odrazil..." -
Ku smrti červeného hrdinu mi príde zbytočné čokoľvek písať. Len podotknem, že ako malému a ani teraz mi reči o viere neprišli rušivé.
Smrťou Winnetoua ale príbeh nekončí.
Posledná kapitola - Závet náčelníka Apačov je zaujímavá. Old Shatterhand je v zajatí (opäť raz). Padol do rúk Tanguovmu synovi Pidovi. Vždy sa mi páčilo, s akou úctou sa Kiowovia k slávnemu lovcovi správali. A to i napriek nezmernej nenávisti svojho náčelníka.
Koniec je viac ako uspokojivý - Santer sa zahubí sám svojou túžbou po zlate.
Kniha je podľa mňa jednou z najlepších klasických dobrodružných kníh. Čítaná vo vhodnom veku poskytne neopakovateľný zážitok a hrdinov, na ktorých sa nezabúda.
Tento díl se mi líbil stejně jako první a druhý. Příběh dvou nerozlučných přátel Vinnetouva a Old Shatterhanda. Jenom mi bylo líto ze Vinnetou skončil špatně ,ale nějak to skončit muselo. Knížka byla napínavá až do poslední stránky. Určitě doporučuji přečíst.
Dobrodružstvo končí... No najprv Old Shatterhand so Sans-earom zabráni vykoľajeniu vlaku a smrti nevinných pocestných. Potom sa zjaví na scéne "massa" Bob (a jeho kúzelný jazykový prejav) a napínavé udalosti na púšti sa môžu začať. Neskôr k hlavnému hrdinovi pribudne tučný sir Fred Walker a po mnohých peripetiách s indiánmi i belochmi v hornatej krajine či na prérii sú dlhy splatené a vrúbky na pažbách vyryté... V osade Helldorf si máme možnosť vychutnať spolu s Winnetuom pohnutie srdca pri počúvaní Ave, Mária a načúvať múdrym slovám o bohu a viere jeho spravodlivého a čestného bieleho brata. Smútok z Winnetouovho odchodu do večnosti na konci (trochu) zmierni fakt, že dôjde konečne aj na Santera. No prv so zatajeným dychom čítame o Old Shatterhandovi v zajatí Kiowov, ktorí si ho aj ako zajatca za jeho láskavé počínanie, odvahu a pravdovravnosť nesmierne vážia a ctia...
Skvelé čítanie, ktoré ani po rokoch nestratilo nič zo svojho kúzla! Opisy zlatého prachu, ktorý činí z ľudí idiotov, sú dokonalé, ako aj srdcervúce konštatovania o vyvražďovaní červenej rasy bielou pre pôdu a prírodné bohatstvá, z beštiálnej krutosti a hlúposti, v mene civilizácie a pokroku... Old Shatterhand je stále hrdina - vzor. Winnetou takisto, samozrejme. A česť, spravodlivosť, odvaha, statočnosť, pravdovravnosť, láskavosť, dobrota, etika a morálka ostávajú (a navždy ostanú) základnými stavebnými prvkami charakteru človeka. Howgh!
Třetí díl se mi snad líbil vždy nejvíce, i přes neblahé události na hoře Hancock. První část (Smrtící prach) je parádní - Old Shatterhand projede se Sans-earem velkou část Texasu a Nového Mexika a zažije dobrodružství v poušti, v kopcích i na prérii. Siouxové, Komančové, Šošoni, Mexikáni, stakemani (supové Llana Estacada), přátelé i nepřátelé - se všemi se hlavní hrdinové budou potkávat a řešit základní linii příběhu, dopadení nebezpečných zločinců.
Skvělá je i druhá část (Na Západě), byť ze známých důvodů i smutná. Old Shatterhand se v tomto příběhu projevuje jako již velmi zkušený westman, proslavený po celém Divokém západě. Setkává se i se svými dávnými nepřáteli, náčelníkem Kiowů Tanguou a vrahem Inču-čuny a Nšo-či - se Santerem. Velmi zajímavá je i část příběhu okolo Vinnetouovy závěti.
Třetí díl Vinnetoua opět hodnotím co nejlépe. 100%
Pro zajímavost uvádím údaje z poznámky překladatele Vítězslava Kocourka:
"Snad bude čtenáře zajímat, v jakém pořadí vznikaly jednotlivé části Vinnetoua. Tedy: úvodní Vinnetou (nebo Greenhorn) 1892, Scout 1888, Old Firehand 1875, Smrtící prach 1880, Na Západě (nebo Na Divokém západě severoamerickém) 1883. Poslední, uzavírající kapitoly, které pojednávají o Vinnetouově odkazu, napsal May také až pro první třídílné vydání cyklu v roce 1892 (kapitoly Vinnetouův odkaz až Tmavá voda)."
ano, závěr a konec jednou musí přijít...a i když byl mým hrdinou Old Shatterhand, v uších slyším zvony a brečím pro modlícího se náčelníka na poslední cestě...
a dojímám se stále znovu...s Vinnetouem umřel jeden sen o tom, že lze jít i mírovou cestou, a že ve může skončit jako v pohádce...
p.s. ano, jako starší se taky více zamýšlím nad podivným vztahem Vinnetoua a jeho bílého bratra, a nad poměrnou absencí ženských hrdinek, které by o jednoho či druhého jevili zájem...Ribana byla tak trochu jako pěst na oko, jejich vztak a lásku jsem jim moc nevěřila...ale kdoví, jak to vlastně Karl May myslel ?? třeba vyšší cíle byly víc než touha, cit..
Jako malý jsem tuto knihu měl moc rád a měl jsem trochu obavu, když jsem se k ní vracel později, že ztratí něco ze svého kouzla...ale ne, pořád stejně výborná, ne-li lepší.
Zřejmě nejčtenější díl z trilogie.
Velmi jemný závěr a smutný konec nezachránil ani Old Shatterhand se svojí nekompromisní pěstí.
Jako malý chlapec jsem závěr knihy četl nesčetněkrát. Fascinovala mě smrt mého téměř blízkého přítele, s kterým jsem toho tolik prožil. Ale na druhou stranu jsem byl šťastný, že přežil Old Shatterhand...
Upřímně a od srdce - Vinnetou, nebýt postavy Old Shatterhanda, by nebyl tím, kým je...
Rychle-se-čtoucí kniha, nestydím se říct, že je tak hltavá, že ráno začnete a večer skončíte. Hrdinové dělají svoji práci, záporáci taky. Láskavost knihou překypuje, jsem nadšen z rozhovorů mezi hrdiny a jejich jednání, které vždy splnilo mé očekávání a dobře jsem se přiučil poznáva jak charaktery postav v knize, ale i ve světě "obyčejném"
Štítky knihy
přátelství zfilmováno německá literatura Indiáni westerny Divoký západ Vinnetou Old Shatterhand dobrodružství hrdinové
Autorovy další knížky
| 1969 |  Syn lovce medvědů |
| 1971 | Divokým Kurdistánem |
| 1970 | Pouští |
| 1968 |  Černý mustang |
| 1981 | Poklad ve Stříbrném jezeře |
Závet náčelníka Apačov!
„Dobrý Manitou vezme raz do rúk váhy spravodlivosti, aby odvážil skutky belochov aj Indiánov, ako i krv, ktorá bola nevinne vyliata. Winnetou bude stáť tam a bude prosiť o milosť a zľutovanie pre vrahov svojho národa, svojich bratov.“
Pred mnohými rokmi mi knihy o slávnom náčelníkovi Apačov zmizli z knižnice, ale nedalo mi, opäť som ich do nej zaradil. Aj keď je nostalgia veľmi silný fenomén - neľutujem - ani jediný cent, ani vynaložený čas. Takže, po zhruba 50 rokoch opäť spoločne s Winnetouom a jedným „nešikovným“ greenhornom z Nemecka na ich potulkách po amerických prériách. Priznám sa, že sám som prekvapený z toho, čo všetko som z románu už zabudol. Poďakovanie Karlovi Mayovi za krásne detstvo s jeho príbehmi a aj za to, že sa dokázal zastať pôvodných obyvateľov Ameriky.
„Tu odpočíva červené plemeno; nestalo sa veľkým, lebo sa takým stať nesmelo!“