Vinnetou 1
Karl May
Nejslavnější indiánský příběh o přátelství náčelníka Apačů Vinnetoua a jeho bílého bratra Old Shatterhanda. ISBN 80-85285-01-0 (soubor)
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1990 , KentaurOriginální název:
Winnetou, 1893
více info...
Přidat komentář
Ten příběh jsem znal z geniální supraphonové dramatizace. Teď po letech, když jsem se konečně pustil do originálu, mě překvapilo, jak doslovná byla. Kniha tak přidává hlavně nečekanou minulost Klekí Petry nebo podrobnosti první kuřby dýmky míru. Zpětně musím ocenit bravurní výstavbu děje, kdy se s hlavním hrdinou zúčastníte ještě před hlavní zápletkou všech klíčových kovbojských dovedností (krocení koní, lov bizonů, střetnutí s grizzlym), i chytré rozestavění figur. Supraphonský Sam Hawkins Rudolfa Hrušínského je životnější, uvěřitelnější figura. Uvěříte mu jeho vtip, učitelské schopnosti i životní zkušenost. V originálu je to dost smolař, komická figura, přesně v potřebách žánru. Víc ten popleta z filmu (včetně scény s námluvami), což mě překvapilo... No, pustím se ještě do dalších mayovek.
Filmy z šedesátek mají své kouzlo, ale s knihou toho nemají moc společného. Ale není to zdaleka taková katastrofa, jako mayovky z Blízkého východu. Na filmy se rád podívám (tedy ty s Lexem Barkerem), ale i když jsem první díl Vinnetoua četl snad dva roky po prvním shlédnutí stejnojmenného filmu, kniha se mi líbila ještě o něco víc. Ona výuka greenhorna Samem je úžasná, stejně jako popis osvobozování Vinnetoua bez pověření všemoudrého učitele Sama Hawkense. Pak odpovídá plus minus kniha filmu a film knize bez onoho Rosewellu (což mi v knize nechybí, městská pasáž je úlitba tehdejším westernům) a konec je rovněž velmi podobný.
Co mě překvapilo, byl rozdíl v popisu krajiny a tady musím říct, že s ohledem na oblast, kde sídlili Apači odpovídá naopak realitě víc film s Limským zálivem jako řekou Rio Pecos a vyprahlou krajinou. Ale je to jedno, baví mě to i dneska a ještě víc mě baví další (kratší díly). Inu, pan May uměl. Ať si kdo chce co chce říká. Nabubřelé odsudky u mě vyvolají tak maximálně pohrdavý úsměšek, inu greenhorni nejsou jenom v Americe šedesátých let předminulého století, ale i mezi námi a tady. Bohužel, žádný Sam Hawkins z nich nedostane nic. Zůstane jim jenom hloupé žvanění, předvádění se a podvědomí vlastní hlouposti a bezvýznamnosti. Howgh.
Já jsem strašlivě zklamaná... Jsem zklamaná, protože jsem vyrostla na filmech, které jsem milovala a když jsem v dospělosti konečně přečetla knížku, zjistila jsem, že to tak vůbec nebylo. Že je ve filmu akorát půlka knížky a ještě překroucená. Jsem smutná, že to nebylo natočené tak, jak to vypráví kniha (alespoň v základních bodech viz Rattler vs Santer). Je to opravdu nádherný romantický příběh a jestli existuje dokonalý příklad lásky na první pohled, přátelské lásky, tak je to Vinnetou a Charlie.
Vždy som Vinnetua chcela prečítať. Podarilo sa mi to až v dospelosti s mojimi deťmi. Za čo som veľmi rada.
Všetkých nás to bavilo, veľkých aj malých. Bolo to dobrodružné, plné akcie a hodnotných ľudských vlastností. Česť, odvaha, statočnosť, hrdosť ...krásne.
Kdesi som čítala, že Karl May nikdy žiadneho indiána nestretol. Tak všetka česť, ak zvládol takto vyobraziť indiánov, ich život, postoje, len z toho, čo si naštudoval.
Vinnetuovi bych možná jako dospělý člověk, který už něco načetl, 4 hvězdičky nedal, ale mám dobrou paměť a pamatuji si sebe sama před málem padesáti lety, jak nedočkavě jsem utíkal ze školy domů, abych mohl nadšeně hltal stránky Mayovek, jak jsem je prožíval a dožíval ve svých představách, jak mi obohacovaly dny prázdnin, či deštivé podzimní večery. Proto knihu hodnotím očima svého destiletého já- a váhám, jestli nedat hvězdiček dokonce pět.
Když jsem jednou chtěla zabít večer bez elektřiny a připojení, otevřela jsem tady stažené pdf s 384stranami. Je to ale tak nepřekonatelně čtivá knížka, že jsem nezůstala jenom u jednoho večera.
Na jednu stranu mi pomáhalo, že filmy jsme jako děti pouštěli pořád dokola - mohla jsem si lépe představit jednotlivé postavy, hlavně Sama Hawkense jsem si přehrávala neustále. Na druhou stranu je to tak dávno, že jsem si naprosto nepamatovala zápletku.
Vůbec nechápu, kde se schoval ten rozsah knížky, stránky utíkaly jedna za druhou. Popisy byly čitelné a dobře představitelné. Byla jsem chvíli napjatá, pak zase pobavená. Tu knížku bych si přála mít v knihovně už napořád.
Nakonec jsem ráda, že ode mne pan Karel May dostal ještě jednu šanci. Po naprostém propadáku knihy: Poklad ve Stříbrném jezeře. Která mi ze všeho nejvíc připomínala parodii na western a byla pro mne obrovským zklamáním. Přistupovala jsem k poslechu této audioknihy se značnou obavou. Naštěstí byla neopodstatněná. Měla jsem pocit, jakoby tuto knihu napsal úplně někdo jiný. A stejný pocit měli patrně také filmoví tvůrci. Jelikož, Poklad ve Stříbrném jezeře je ve své filmové podobě zcela odlišný, kdežto Vinnetou je filmovému provedení velmi blízký. Z dnešního pohledu je děj lehce dětsky naivní a velmi předvídatelný. A také všechny postavy které zde vystupují, jsou velmi ploché. Ale kniha je určena především pro mládež a tak je to myslím v pořádku. Audioknihu lze označit za velmi vydařenou. Opravdu velice dobře ji načetl pan Pavel Soukup.
Vinnetou od Karla Maye je už velkou klasikou celého dobrodružného žánru. Příběhy neohroženého náčelníka Apačů a jeho bílého bratra Old Shatterhanda pojednávají zejména o velké odvaze, pevném přátelství a také o boji za spravedlnost. Je to taková nostalgická vzpomínka na moje chlapecká léta, která má snad stále co říci i současné mladé zejména klukovské generaci. Určitě doporučuji.
Poutavá oddechová literatura. Okrajově otevírá zajímavá témata. Dost často se opakují dějové vzorce, ale jinak není děj předvídatelný a zdá se, že přirozeně a realisticky plyne.
Vinnetou mi nesměl v knihovně chybět. Klasika, která nás provázela celým dětstvím a filmové zpracování nemá chybu. I když to v dnešní době není vzácné, Vinnetou je zkrátka jako nějaká součást našeho života. Kdo by ho neznal? Jako děti jsme sbíraly a vyměňovaly si pohledy s obrázky z filmu a taky mám z té doby někde záložku do knihy.
Vlastním po rodičích tlustou oranžovou knihu ve slovenštině, kterou jsme rádi v rodině četli dokola. Dneska už se k ní nevracím, ale zavzpomínám. Je to taková nostalgie.
zásadní kniha předpubertálního období - s pubertou to prostě nějak vyčichlo. v deseti letech za plný počet, teď z nostalgie tak jednu. nebo to nějak zprůměrovat? fakt nevím? ok, tedy tři. za dětské snění.
Zatím jsem nenarazil na lepší knížku než je tato. Nejde jí dát méně hvězdiček než kompletních 5! (Ale klidně bych jich dal milion...)
Kdo nemá rád Karla Maye, zřejmě ještě žádnou mayovku nečetl. Protože jakmile si něco od něj přečte, okamžitě změní svůj názor!
Tak tohle byly knihy přesně pro mě! :) Myslím, že se v nich našel asi každej správnej kluk, a já jsem na tom nebyl jinak. Taky jsem se chtěl s Vinnetouem a Old Shatterhandem prohánět na koni, stopovat nepřátele a tak podobně. Suverénních pět stars!!!
Toto zpracování ve dvou dílech je jiné, než předchozí třídílné. Odlišuje se nejen osobou překladatele (Emanuel a Taťána Tilschovi, zatímco třídílnou verzi přeložil Vítězslav Kocourek), ale i vynecháním celé epizody kolem Old Deathe, Old Firehanda a náčelníka Parranoha, která tvoří podstatnou část prostředního dílu u třídílné verze. Navíc však obsahuje dovysvětlení, kde vzal Old Shatterhand druhou pušku henryovku - je tomu věnována kapitola na konec 1. dílu, nazvaná Zpátky v St. Louis, kdy se Old Shatterhand opet setká s puškařem Henrym, který mu svůj vynález daruje. Ve třídílné verzi toto nenajdete. Já však mám to třídílné zpracování mnohem oblíbenější.
Víte, kdo to je greenhorn? Greenhorn je ten, kdo neví, že Vinnetou je nejlepší knížka na světě!
Doporučuji!
Štítky knihy
přátelství zfilmováno německá literatura Indiáni westerny Divoký západ Vinnetou Old Shatterhand dobrodružství hrdinové
Autorovy další knížky
1969 | Syn lovce medvědů |
1971 | Divokým Kurdistánem |
1970 | Pouští |
1968 | Černý mustang |
1981 | Poklad ve Stříbrném jezeře |
Apač a greenhorn!
„Kto pozná Indiánov a ich pomery, musí povedať, že Indiáni sú 'vymierajúce plemeno'.“
Pred mnohými rokmi mi knihy o slávnom náčelníkovi Apačov zmizli z knižnice, ale nedalo mi, opäť som ich do nej zaradil. Aj keď je nostalgia veľmi silný fenomén - neľutujem - ani jediný cent, ani vynaložený čas. Takže, po zhruba 50 rokoch opäť spoločne s Winnetouom a jedným „nešikovným“ greenhornom z Nemecka na ich potulkách po amerických prériách. Priznám sa, že sám som prekvapený z toho, čo všetko som z románu už zabudol. Poďakovanie Karlovi Mayovi za krásne detstvo s jeho príbehmi a aj za to, že sa dokázal zastať pôvodných obyvateľov Ameriky.
„Všetko, čo žije, má na život právo...“