Vinnetouův odkaz
Karl May
Pátý díl románu Vinnetou.
Přidat komentář
Vinnetou je klasika, převážně díly, které byly i filmové trháky v kinech. Ačkoliv při těchto samostatných příbězích (Vinnetou mezi Beduíny a podobně) kam patří i tato kniha, už není cítit to kouzlo prvních dílů, pořád se jedná o skvělou kvalitu psaní a standardního dobrodrůža a napětí. Prostě standardní May.
Kniha sice, jako její hlavní hrdina už nemá takovou sílu, jako u předešlích knih, ale i tak je docela pěkná.
Filozoficko-chválenkársky doplnok odohrávajúci sa 30 rokov po Vinnetouovej smrti. Chválenkársky preto, lebo tu už May na plnú hubu hovorí že ON je Old Shatterhand, čo dáva jeho statusu všetkovediaceho poloboha odpornejšiu kanálovú príchuť. May/Shatterhand je požiadaný aby sa vrátil do ameriky, kde chce Vinnetouov fanklub postaviť jeho sochu a Oldovi nepriatelia zároveň dúfajú v oneskorenú pomstu. Tak teda ide a osud mu prihráva do cesty prekážky v podobe samých dementných troglodytov nad ktorými môže vznešene machrovať a dokazovať svoju nadradenosť. Na jednom mieste zahlási May ako autor že May ako Shatterhand zažije počas cesty toľko príhod že by o tom mohol napísať niekoľko kníh a čitateľov by to neprestalo baviť, ale nakoniec sa bohužiaľ musel uspokojiť vo vyprávaní iba s príhodou o tom ako sa im v noci nechcelo spať a tak vyrazili skôr. Do toho senilné filozofovanie o Džinnistane a o tom že sú indiáni ako deti ktoré musia vyrásť, chŕŕŕ... Hlavný záporáci sú taktiež banda úplne vymletých, hanebných a zbabelých tupcov neštítiacich sa žiadnej podlosti, s výnimkou Santerových synov, ktorí jediný prechádzajú nejakým vývojom v snahe o vykúpenie svojich čiernych duší. Každopádne Mayohand so ženou ( "zlatíčko" ) poznajú že projekt Vinnetouovej sochy je hriech a skutočný odkaz sú jeho zanechané lajstrá plné úžasných múdrostí, ktoré si po večeroch spoločne predčítajú a z ktorých my ako čitatelia máme možnosť ochutnať iba prvé riadky v ktorých Vinnetou píše - "som Vinnetou, náčelník Apačov"... až som dostal záchvat smiechu. Čo ešte dodať, Old Karlhand pozná riešenie každého problému ešte skôr než k nemu vôbec dôjde, všetci mu môžu maximálne ta pritakať a dokonca aj prírodné sily pracujú podľa jeho želaní a nálady. V jednej pasáži potom priamo hovorí že jeho názory sú vyššie a správnejšie než ostatných, proste nechutne dokonalý árijec. Pôvodná Vinnetouovská trilógia teda nebola žiaden literárny skvost, ale toto je už vyložená bieda a navyše bez štipky zábavnosti, aj keď je tam indiám lietajúci na nejakom Da Vinciovskom lietadielku.
Trochu melancholické vzpomínání. Kniha neobsahuje už tolik "akce" a "děje", ale i tak má pořád své kouzlo.
Kniha se mi moc líbila. Co už je z názvu patrné, má sice takový smutný nádech, ale na kvalitě to nijak neubírá (naopak!) a v textu se příliš neprojevuje. Už jsem nebyla tak nadšená, jako u předchozích dílů, zřejmě už nejsem ta pravá cílová skupina... Souhlasím s moonchild, "dobrá kniha, jako snad každá od Karla Maye". Takže 5*.
Mimochodem, nevíte někdo, jestli se postava Kláry ("Zlatíčka") vyskytuje i v jiných knihách pana Maye?
Tady už je vidět ta zoufalá snaha štvaného starého muže o filozofické přesahy, "navýšení" literární hodnoty svého díla za každou cenu... chápu Karla Maye a je mi moc líto, ale tento dovětek neměl být napsán - přechází do parodie.
Tři hvězdičky spíše z piety, objektivně za dvě hvězdičky. Vyjma pár povídek a závěrečného svazku cyklu Tajemství starého rodu nenapsal Karel May nic horšího. P. S. Cyklus Cesta za štěstím jsem zatím ještě nečetl.
Přesně tak Vitavita čtení je to hezké ale Vínnetou chybí je škoda že ho nechal Karel May zastřelit to neměl dělat
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1969 | Syn lovce medvědů |
1971 | Divokým Kurdistánem |
1970 | Pouští |
1968 | Černý mustang |
1981 | Poklad ve Stříbrném jezeře |
Čtvrtý díl už není tak akční a bohužel je bez Vinnetoua který zemřel ve třetím díle, ale i tak je to velmi dobrá kniha.